Prohlubující se mravní krize Ameriky

Září 30, 2010
NEW YORK – Politická a hospodářská krize Ameriky se po nadcházejících listopadových volbách s jistotou zjitří. Prezident Barack Obama ztratí naději na uzákonění progresivní legislativy na pomoc chudým a životnímu prostředí. Veškerá zásadní legislativa a reformy pravděpodobně ustrnou až do roku 2013, kdy bude po nových prezidentských volbách. Už beztak ošklivé poměry, charakteristické patovou situací a jízlivostí, se zřejmě ještě zhorší a svět by od trpce rozštěpených Spojených států neměl očekávat mnoho projevů vůdčích sil.


Velká část Ameriky je nevraživě naladěna a jazykem soucítění se víceméně přestalo mluvit. Obě politické strany slouží svým bohatým sponzorům kampaní a přitom prohlašují, že hájí střední třídu. Ani jedna ze stran nezmiňuje chudé, kteří v současnosti oficiálně tvoří 15 % populace, ale ve skutečnosti jsou ještě početnější, započteme-li všechny ty domácnosti, které zápasí se zdravotní péčí, bydlením, pracovními místy a dalšími potřebami.


Republikánská strana nedávno vydala „Příslib Americe“, aby osvětlila svá přesvědčení a předvolební sliby. Dokument obsahuje spoustu nesmyslů, například hloupé tvrzení, že vysvětlením vysoké americké nezaměstnanosti jsou vysoké daně a přílišná regulace. Rovněž obsahuje hojně propagandy. Citace prezidenta Johna F. Kennedyho říká, že vysoké míry zdanění mohou zardousit ekonomiku, jenže Kennedy tak mluvil před půlstoletím, kdy nejvyšší mezní míry zdanění byly oproti dnešku dvojnásobné. Republikánský program je v prvé řadě zbaven veškerého soucitu.


Amerika dnes představuje paradox bohaté země, která se rozpadá v důsledku zhroucení svých stěžejních hodnot. Americká produktivita patří k nejvyšším na světě. Národní důchod na osobu činí v průměru asi 46 tisíc dolarů – dost nejen na přežití, ale i na pěkný život. Přesto se země zmítá v ošklivé mravní krizi.


Příjmová nerovnost je rekordně vysoká, avšak bohatí prohlašují, že vůči zbytku společnosti nemají žádnou zodpovědnost. Odmítají přijít na pomoc nemajetným a při každé příležitosti brání daňové škrty. Téměř všichni si stěžují, téměř všichni agresivně brání své vlastní úzké a krátkodobé zájmy a téměř všichni upouštějí od přetvářky, že hledí do budoucnosti nebo že věnují pozornost potřebám ostatních.


Za americkou politickou debatu se považuje soupeření partají o to, kdo střední třídě slíbí víc, zejména ve formě rozpočtově zničujících daňových škrtů, a to v době, kdy už fiskální deficit přesahuje 10 % HDP. Američané jsou zřejmě přesvědčení, že mají přirozené právo na služby státu, aniž by platili daně. V americkém politickém lexikonu jsou daně definované jako popření svobody.


Bývaly doby a není to tak dlouho, kdy Američané hovořili o tom, že doma i v zahraničí skoncují s hladověním. Válka proti chudobě Lyndona Johnsona v polovině 60. let byla odrazem éry národního optimismu a přesvědčení, že společnost by měla vyvíjet kolektivní úsilí o vyřešení problémů, jako je bída, znečišťování a zdravotní péče. V 60. letech Amerika uzákonila programy zaměřené na přeměnu chudých komunit, boj proti znečišťování vzduchu a vody a zajištění zdravotní péče pro seniory. Éru společných obětí pro blaho všech podle všeho ukončily hluboké spory kvůli Vietnamu a občanským právům, společně se vzmachem konzumerismu a reklamy.


Soucítění se v politice 40 let vytrácelo. Ronald Reagan si získal oblibu seškrtáním sociálních dávek pro chudé (tvrdil, že chudí podvádějí, aby získali dávky navíc). Bill Clinton s těmito škrty v 90. letech pokračoval. Dnes už se žádný politik neodváží pomoc chudým vůbec zmiňovat.


Velcí sponzoři volebních kampaní obou stran se svými příspěvky jistí, aby politickým debatám dominovaly jejich skryté zájmy. To znamená, že obě strany čím dál větší měrou brání zájmy bohatých, třebaže republikáni tak činí o něco víc než demokraté. Ani u skrovného zvýšení daní pro bohaté není pravděpodobné, že by v americké politice našlo podporu.


Výsledkem toho všeho bude nejspíš dlouhodobý úpadek americké moci a prosperity, neboť Američané už kolektivně neinvestují do společné budoucnosti. Amerika nadlouho do budoucnosti zůstane bohatou společností, ale zároveň bude čím dál rozpolcenější a nestabilnější. Strach a propaganda mohou vyústit v další mezinárodní války pod vedením USA, tak jako v minulém desetiletí.


Navíc to, co se děje v Americe, se zřejmě bude opakovat i všude jinde. Amerika je náchylná k sociálnímu rozkladu, protože jde o nesmírně rozmanitou společnost. Významným prvkem útoku na chudé nebo alespoň důvodem, proč je tolik lidí ochotných přijímat propagandu namířenou proti pomoci chudým, je rasismus a nálady nepřátelské vůči přistěhovalcům. Poněvadž se svou vlastní rozmanitostí zápolí i další společnosti, mohou se dostat do krize stejně jako USA.


Švédové nedávno dali pravicové protipřistěhovalecké straně tolik hlasů ve volbách, že získala zastoupení v parlamentu, což odráží sílící odpor proti narůstajícímu počtu imigrantů ve švédské společnosti. Ve Francii si zase vláda Nicolase Sarkozyho zkouší získat zpět popularitu v řadách dělníků tím, že deportuje romské migranty, terč všeobecné nenávisti a etnických útoků.


Oba příklady ukazují, že jak sílí etnická rozmanitost našich společností, k politice rozdělování je Evropa náchylná stejně jako USA.


Ponaučení z Ameriky říká, že hospodářský růst není zárukou blahobytu ani politické stability. Americká společnost je čím dál nelítostnější, přičemž nejbohatší Američané si kupují přístup k politické moci a chudí jsou ponecháni svému osudu. V soukromém životě si Američané vypěstovali závislost na konzumerismu, který pohlcuje jejich čas, úspory, pozornost i sklon k podílu na projevech společného soucítění.


Svět by se měl mít na pozoru. Neprolomíme-li nepěkné trendy velkých peněz v politice a bezuzdného konzumerismu, riskujeme, že ekonomickou produktivitu získáme za cenu vlastní lidskosti.


Jeffrey D. Sachs vyučuje ekonomii a vede Institut Země na Columbijské univerzitě v New Yorku. Působí rovněž jako zvláštní poradce generálního tajemníka OSN pro Rozvojové cíle tisíciletí.

Copyright: Project Syndicate, 2010.
www.project-syndicate.org
Z angličtiny přeložil David Daduč

Přetisk materiálu z těchto webových stránek bez písemného souhlasu Project Syndicate je porušením mezinárodního autorského práva. Chcete-li si svolení zajistit, kontaktujte prosím distribution@project-syndicate.org.

0 0 hlas
Hodnocení článku
Odebírat
Upozornit na
0 Komentáře
Inline Feedbacks
View all comments