PROROCTVÍ
Marie Johana Dominika Dery-poutnice z hvězdného pole
Vidím město na prahu dějin,
chrám lidství v srdci matky Evropy.
Stiskněme kliku, nebojme se vejít.
Umění milovat budiž nám Archou uvnitř mravní potopy.
Já vidím Svět, který se rychle mění.
Duhový most se klene v Uranově věku.
Už slunce vstává, blíží se rozednění.
Čas sklízet plody moudrosti, semena starých Řeků.
Už v hloubi duše slyším bzučet včely.
Už klíčí sladké jaro v rozervaném lůně naší země.
Prameny lásky na dně studny potichu se rozzurčely.
Vychází zlatá hvězda lva. Nastává konec doby temné.
A slunce nesobecké lásky skropí naše hlavy.
Každý sám sobě buďme spasitelem a zářným příkladem.
Hoďme svůj strach, své bolesti a smutky do Vltavy.
Už je to tady. Už se ledy lámou. Kdo třímá klíč, ať projde bránou
odzvonit starým časům pod Hradem.
Andělé mávají křídly a zvony nového Jerusaléma hlaholí bohu do oken.
V národním divadle se plní scéna. Kde domov můj? Toť celá tato zem.
Království nebeské je přece v nás. Láska je solí života—zlato vem ďas.
Pohádky nelžou, to ví i malé dítě. A člověk bez lásky scházívá na úbytě.
Z lásky jsme vzešli a v lásce setrváme.
Kdo tisíckrát se v lásce zklamal, toho už neoklame.
Svític zbloudilým duším na cestu jak světlušky,
namočme štětec do barvy, pero do inkoustu, opřeme se do tužky.
Společenstvi krásných duší—božský úle, otevři se světu.
