Jsme pro aktivní ideologický boj, protože je to zbraň, která pomáhá dosáhnout vnitřní jednoty strany i jiných revolučních organizací jednoty zajišťující jejich bojovou sílu. Každý komunista, každý revolucionář musí používat této zbraně.
Liberalismus však odmítá ideologický boj a stojí na stanovisku bezzásadového míru. Z toho pramení prohnilý, šosácký styl práce, který vede k politickému zahnívání jednotlivých článků a jednotlivých členů strany i jiných revolučních organizací.
Liberalismus se projevuje různými formami:
-
Je jasně zřejmé, že ten nebo onen člověk jedná nesprávně, ale protože je to tvůj známý, krajan, spolužák, blízký přítel, oblíbenec, starý kolega nebo podřízený, nevedeš s ním zásadový boj, ale dovoluješ mu jednat i nadále v témže duchu, jen abys zachoval mír a přátelství, anebo ho zlehka vyplísníš, avšak nevyřešíš otázku do důsledku, jen aby šlo všechno klidně a hladce. Nakonec se pak uškodí celému kolektivu, tak i dané osobě.
-
Dovoluješ si neodpovědnou kritiku za zády, ale nepředložíš energicky příslušné otázky přímo organizaci; neříkáš věci přímo do očí, ale roztrubuješ je za zády; na schůzích mlčíš, ale po schůzích máš plno řečí. V tvém vědomí místo zásad kolektivismu vládne liberální nevázanost.
-
Netýká-li se věc tebe osobně, snažíš se co nejvíce se od ní odtáhnout; i když dobře víš, že lidé nemají pravdu, považuješ za prospěšné mluvit raději méně; myslíš si: moudrý se zlému vyhne, hlavně když já sám nezhřeším.
-
Nepodřizuješ se směrnicím a svůj osobní názor kladeš nade všecko; chceš, aby se organizace o tebe starala, ale nechceš se podrobit její kázni.
-
Nebojuješ proti nesprávným názorům, nevystupuješ proti nim v zájmu jednoty, v zájmu toho, aby šla práce kupředu, aby se zlepšila její organizace, ale zabýváš se osobními útoky, štvaním, vyřizováním osobních účtů, snažíš se mstít.
-
Slyšíš nesprávné názory, ale nepouštíš se do sporů, ale nejen to, mlčíš i ke kontrarevolučním řečem a chováš se k nim tak lhostejně, jako by se nic nestalo.
-
Neprovádíš propagandu a agitaci v masách, neprojevuješ se, neseznamuješ se se situací, nevyptáváš se, nezajímají tě naléhavé potřeby obyvatelstva, ke všemu se chováš lhostejně. Zapomínáš, že jsi členem komunistické strany, a klesáš na úroveň obyčejného maloměšťáka.
-
Když vidíš jednání poškozující zájmy mas, nejsi tím pobouřen, nepřesvědčuješ, nezamezuješ mu, neprovádíš vysvětlovací práci, ale trpíš je, díváš se na ně skrze prsty.
-
K práci se nestavíš vážně, pracuješ bez určitého plánu, bez určitého zaměření, sem tam do něčeho píchneš, žiješ ze dne na den.
-
Považuješ se za zasloužilého revolucionáře a honosíš se délkou členství ve straně, ale na velké věci nestačíš a malým se vyhýbáš, pracuješ nedbale, v učení nejsi příliš horlivý.
-
Když ses dopustil chyby a už sis to uvědomil, přesto ji nechceš napravit a projevuješ tak liberalismus vůči sobě samému.
Bylo by možno uvést ještě řadu příkladů, avšak vyjmenovaných jedenáct jsou ty hlavní.
Citace z knihy: ŽIŽEK, Slavoj. Mao Ce-tung: O praxi a rozporu. 1. vyd. Všeň: Grimmus, 2011. ISBN 978-80-87461-03-7.
Námět: Jaroslav Waschek
Stanův komentář: Poté, co Čína dala najevo, že přestane nakupovat dolary, měli bychom věnovat myšlenkám Mao Ce-tunga více pozornosti. Možná už brzy nastane okamžik, kdy se každý na levici bude muset rozhodnout, jestli zůstane levicovým liberálem, nebo se stane ukázněným revolucionářem. A každý na pravici, jestli zůstane pravicovým liberálem, nebo se stane ukázněným kontrarevolucionářem. Příšerná volba pro obě strany!
Foto: zdroj
