Putinovo nedávné a vysoce moderní znovuvyzbrojení Ruska a horečné konvenční a kosmické zbrojení Číny jsou zcela logickými odpověďmi politice západního Impéria, jehož směšným maňáskem je dnes i soudobá kontinentální EU, která je zatím nadále členem nyní už jasně útočného paktu NATO. Zdůrazňuji přitom slova logickými odpověďmi, protože jinak by východním velmocím (Rusku a Číně) hrozilo v brzké době vážné vojenské ohrožení a z USA a z jeho satelitů další soustavně vnitřně iniciovaná úsilí o rozbití a ztrátu mezinárodní suverenity zejména Ruska. Rusko a Čína až dodnes sice většinou odpovídaly asymetricky, ale jejich nynější vojenská síla už umožňuje i odpovědi tvrdě konfrontační a symetrické, čehož je současný vývoj na Ukrajině a Krymu důkazem. To všechno Putin dobře ví, a jak ukázal poslední vývoj, on vůbec není hloupý a jeho politika je daleko dopředu promyšlená. Příklad: Vystřelí-li Rusko právě v této době cvičně a přesně jedinou mezikontinentální raketu, je to pro vojenského protivníka signál. Signál vysoce důrazný a jasný.
Stará politická zkušenost říká, že největší světové velmoci vždy ve vlastním zájmu přísně dbaly na to, aby jejich území byla ze strategicky obranných důvodů územími "od moře k moři", nebo územími s hranicemi jim dlouhodobě přátelských politických režimů. Nebudu se proto divit, když nakonec majdanská fašistická vláda v Kyjevě zanedlouho padne a v delším časovém horizontu se Ukrajina opět připojí k Rusku takovou politickou formou, jakou dnes má i spojení Ruska s Běloruskem. Ostatně, stačí k tomu málo: Hospodářská pomoc ruské velmoci těmto zemím typu Ukrajiny se zaměřením na lepší životní úroveň jejich obyvatel, načež nacionalistické vášně tam ztratí smysl a nastane klid. Ten, kdo z toho však vyjde nakonec s pořádnou ostudou, to budou pobaltské malé zemičky a Poláci, až zjistí, že obrovské nákupy zastaralých zbraní, nakoupených na dluh na Západě, byly tou největší politickou chybou, jakou mohli jejich Západu poslušní politici udělat.
Zdá se, že globální mír může opět jen zaručit dlouhodobé ozbrojené příměří největších světových vojenských gigantů, držících se vzájemně v šachu formou další "studené války" tak, jako tomu bylo po celá minulá neválečná desetiletí v Evropě, ještě před zradou Gorbačova. Západ a Izrael pomocí svých tajných služeb sice opět vyvine úsilí o znepřátelení zemí zejména na asijském kontinentu, ale státy jako Rusko, Irán, Irák, Čína, Pakistán, Indie, Vietnam atd. nemají jinou možnost, než se časem vojensky sblížit a spojit a předcházet tak a bránit se případným vnějším agresím společně.
Problém ale nakonec nastane pro kontinentální státy dnešní EU, které v průběhu dalších desetiletí budou muset pozvolna opustit svou politickou závislost na USA, protože bez surovin a zboží z Východu a bez východních trhů se jinak ekonomicky zhroutí. Ostatně, Amerika si i tak nadělala dost problémů na svém vlastním kontinentu, protože kolosální politická lež typu 9/11 u jejich vlastních obyvatel hned tak zapomenuta nezůstane. Proto, jak ještě čas ukáže, vlastní a nikoliv malé problémy ještě bude Amerika muset vnitrostátně vyřešit a nebude to mít vůbec jednoduché. Ony totiž i velmoci typu Číny a Ruska mají své tajné služby a ty se jistě postarají, aby se neklid z Evropy (a zejména z Ukrajiny) zdárně přenesl také na americký kontinent, zejména na ten jižní. Aktivity USA se tudíž nakonec pravděpodobně opět začnou znovu zaměřovat na Afriku, poněvadž už jen tam pro ni zůstanou zdroje surovin a lidských otroků. Proto asi zejména tam ještě vyteče mnoho krve zcela nevinných a bezbranných lidí.
