Z domova
Česko si připomíná deset let od vstupu do Severoantlantické aliance. To je ona organizace, kvůli níž prý musíme radar přijmout, ač ona sama se k němu příliš nezná.
Ze světa
Rusko hrozí rozmístěním bombardérů na Kubě a ve Venezuele: „Velitel ruských strategických sil Anatolij Žicharovskij v sobotu pohrozil rozmístěním strategických bombardérů na Kubě i Venezuele. Rusko podle něj vyšle bombardéry na Kubu, pokud si to Havana bude přát.“ S podobnou logikou by se dalo říct: „Host pohrozil vrchnímu, že zaplatí, pokud si to bude přát.“ Snaha manipulovat veřejným míněním je zjevná: zprávy o Rusku jsou pravidelně předkládány s požitím slov, která vzbuzují negativné emoce. Pokud se jedná o USA, tak se v analogickém případě nikdy nemluví o hrozbě, ale o nabídce.
Gruzie chce nabídnout své území pro US vojenskou základnu. Jaká zrůdná posedlost to žene malé národy do náruče velkého bratra? Slováci by mohli vyprávět, jak se jim vyplatila vazba na Třetí říši. Opět mi tane na mysli ruské rčení: „Je to velká radost, být sluhou mocného pána.“
Strategie dvou válek Obamovi nestačí, chce mít na víc. I když s Obamou tato zpráva zase až tak moc do činění nemá, za ocitování kus z ní stojí: „«Musíme dělat mnoho věcí najednou, pokud je naším cílem zůstat posledním garantem mezinárodní bezpečnosti,» citoval NYT Thomase Donnellyho z pravicového think tanku American Enterprise Institute. «Hráz proti Číně vyžaduje zcela jiný typ síly, než bojovat s neregulérními skupinami v Afghánistánu, útočit na Irák nebo pomáhat v Africe.»“
Situace ve Střední Asii se komplikuje, výjimečný stav v Pákistánu posunul zemi na pokraj konfliktu a USA zvažují dodávky do Afghánistánu i přes Írán, což by určitě vedlo přinejmenším k odložení radaru, protože jen těžko můžete někoho žádat o pomoc, a zároveň mu před celým světem nasazovat psí hlavu.
Rusko pokračuje v rozmisťování mobilních balistických střel Topol-M, jejichž počet dosáhl čísla 65.
Analýzy a komentáře
Jen na čase vážně si položit otázku, jak zvládnout zánik raketové obrany? Přeci jenom, česká vláda do ní investovala veškerý politický kapitál, který měla k dispozici, a teď se ukazuje, že to, co bylo jistější než smrt, možná vůbec nebude. Co tedy radí Jan Jireš, asistent Ústavu politologie Filozofické fakulty v Praze, Obamově administrativně (asi správně tuší, že ta česká je nepoučitelná)? „Vyzývá, aby k tomu aspoň nedošlo pro českou vládu ponižujícím způsobem.“ A dále vysvětluje, „proč se USA se svým zbraňovým systémem obrátily právě na Česko a Polsko – zdaleka nikoli pouze kvůli jejich výhodné geografické poloze, ale právě i kvůli «poloze« politické.“ (tj. silné proamerické orientaci, neboli nikdo jiný by nebyl tak levný a vstřícný; pozn. Tribun).
Britské listy přinesly výtah z analýzy Stratfor: Obamova diplomatická ofenzíva a realita geopolitiky, ze kterého dále vyjímám: „Rusové prosazují velký obchod, který by zajistil opuštění plánů na rozšíření NATO o Gruzii a Ukrajinu, zrušil plány na protiraketovou obranu, uchoval určité zdání ruské jaderné parity ve smlouvách uzavřených po studené válce a zajistil nevměšování Západu v oblasti, která se rozprostírá od Pobaltí směrem dolů přes Východní Evropu ke Kavkazu a Střední Asii – prostě do toho, co Rusko považuje za svéru svého oprávněného vlivu. (…) Ochota hovořit s Evropany mnohem více než jeho předchůdce je méně důležitá než to, co chce Obama žádat od NATO, a co jsou členské země Aliance s to poskytnout. Navzdory nadšení pro Obamu nemají Evropané stejný názor na NATO, zjména když jde o Afghánistán. (…) Co je však důležitější, NATO se tlačilo k ruské hranici a vedlo rozhovory o vstupu Gruzie a Ukrajiny, což některé státy vedlo k obavě, že ponesou břemeno následků tvrdého amerického postupu vůči Rusku.“ Podle všeho se tedy bude ještě jednat, a to velmi tvrdě. Jedno je však jisté již teď: ať se americká administrativa s radarem rozhodne jakkoliv, důvody nebudou vojenské a nepůjde přitom o rakety, ale budou geopolitické a tím, na čem bude záležet, bude vliv, nikoliv hypotetická možnost sestřelit nějakou darebáckou raketu, nebo dokonce někoho či něco ochránit.
Ke „kauze“ úspěšného opanování českého veřejného mínění ruskými agenty (zmiňována zde) se vrací komentář Takže Rusové dostali už i Obamu?: „Podle domácích médií ruští agenti proti radaru zmanipulovali českou veřejnost. Zbývá vysvětlit, kdo zmanipuloval Obamu, aby se s Rusy chtěl na zrušení radaru sám dohodnout.“ Velmi dobře to vystihuje jeden ze čtenářských komentářů pod článkem: „Z toho bych soudil, že Saša Vondra, Karel Schwarzenberg, Mirek Topolánek, Vlasta Parkanová, Tomáš Klvaňa a další, kteří úrovní svojí proradarové kampaně z velké míry způsobili, že česká veřejnost setrvale zastává stanovisko proti brdskému projektu a vysloužili si za to ve světě po Bushovi černého Petra, mohou být s velkou pravděpodobností oněmiuváděnými ruskými agenty.“ Více netřeba dodávat.
Ruské strategické síly a americké jaderné prvenství je další analýza, která dokazuje, že instalace radaru v Brdech poskytuje USA výhodu pro případ střetu s Ruskem a že se jedná o mnohem racionálnější (samozřejmě racionálnější v rámci vojenského myšlení) důvod, než jsou oficiálně udávaní strašáci. Tato analýza je zajímavá i tím, že vyšla v časopise vydávaném Universitou obrany.
Článek Obamova zahraniční politika a Rusko upozorňuje na to, že americká pozice vůči Rusku ještě není zcela jasná a naznačuje, že až „Začátek dubna by mohl přinést první jednoznačnou odpověď na to, jaká bude zahraniční politika nového vlády USA. Především dojde k setkání prezidentů Baracka Obamy a Dmitrije Medveděva. Vzápětí proběhne summit NATO, kdy by se mělo hovořit o změnách doktríny Aliance a protiraketovém systému.“
„Nové myšlení“ v USA: Nejdříve zrušme evropskou protiraketovou základnu: „V zájmu zvýšení světové bezpečnosti by USA měly znovu promyslet vztahy s Ruskem. Je třeba začít zrušením šíleného a destabilizujícího projektu protiraketové obrany v Polsku a České republice, napsala hlavní editorka magazínu The Nation Katrina vanden Heuvel.“
