Ze světa
Pákistán je smrtelným nebezpečím pro bezpečnost světa, varuje Clintonová. Ovšem. Krajně nestabilní a kolabující stát, vyzbrojený jadernými zbraněmi, pomalu upadající pod vliv démonického Talibánu… Myslím, že v tomto má paní Clintonová pravdu, nás ovšem budou i nadále strašit Íránem. Propaganda pracně vyrábí umělé nebezpečí tam, kde ho potřebuje mít, a zcela ignoruje reálné nebezpečí tam, kde by být nemělo (Pákistán je přeci spojenec ve „válce s terorisme“.)
Během návštěvy Helsinek ruský prezident D. Medvěděv zopakoval, že „budování štítu je hrozbou pro rovnováhu sil,“ a opakovaně vyjádřil přesvědčení, že „s minulou administrativou nebylo dohoda možná, ale očekává, že s tou novou budou zahájeny rozhovory na toto téma.“ (Russian hopes for agreement)
V Ázerbájdžánu vědí něco, o čem my nemáme ani tušení: Václav Klaus nesouhlasí s budováním štítu. To alespoň vyplývá z otázky, který padla v interview ázerbájdžánských Tredn News s Dennisem Sammutem, výkonným ředitelem londýnského LINKS. Interview samotné bylo sice o problematice Kavkazu a otázce Náhorního Karabachu, padla v něm však i následující ozázka: „Česká legislativa předpokládá, že je-li u moci přechodná vláda, rostou pravomoci prezidenta. A český prezident je, jak známo, oponentem rozvinutí protiraketového štítu. Jak může politická krize v České republice, která předsedá Evropské unii, ovlivnit proces rozvinutí americké raketové obrany v České republice a Polsku?“ Odpověď (kráceno, přímo o prezidentovi se v ní nehovoří): „Rozhodnutí v této věci přísluší vládě, ať již je jakákoliv. Brzy zde ovšem bude vláda nová, a pokud se o štítu jedná již roky, jsem si jistý, že dva měsíce to ještě počká.“
Polsko, Norsko a Turecko plánují novou síť radarů včasného varování, která bude umožňovat výměnu dat o vzdušných hrozbách s Ruskem: „Ústředí ve Varšavě bude sbírat data z radarů v Norsku, Polsku a Turecku a v případě, že bude detekováno ohrožení ze vzduchu, budou data předána Moskvě. Rusko bude na oplátku poskytovat NATO své vlastní informace o hrozbách ve vzdušném prostoru Západu.“ (Poland, Norway and Turkey plan new early warning radar network). Není ovšem zcela jasné, zda se jedná o alternativu k PRO, a tedy zda by bylo možno odmítnout americký radar a zapojit se do tohoto projektu, když už to musí být (jako že nemusí), vypadá to ovšem, že nikoliv. Jasně se zde však ukazuje, že dohoda a Ruskem je možná a že Rusko není tak nekonstruktivní partner, jak je nám líčeno naší propagandu.
Podle vysokého přestavitele ruského ministerstva zahraničí Sergeje Ryabkova „nejsou vidět žádné známky toho, že by Spojené státy začaly přehodnocovat instalaci raketové obrany v Evropě.“ (U.S. Not Slowing on Missile Defense, Russia Says) Ryabkov rovněž zopakoval hrozbu, že na radar Rusko odpoví rozmístěním raket v kaliningradské enklávě.
USA se podřídí všem našim rozhodnutím, tvrdí izraelský ministr: „Spojené státy se podřídí rozhodnutím Izraele, jehož role je sblížit Washington s Moskvou, přičemž největší hrozbou není Írán, ale Afghánistán a Pákistán. Palestinský stát je navíc vyprázdněný slogan. Řekl to izraelský ministr zahraničí Avigdor Lieberman.“
Izrael se připravuje na válku s Íránem, naznačuje to alespoň chystané největší vojenské cvičení v historii země, které má začít 2. června. Cvičení se účastní i protiraketový systém „Arrow“, vyvinutý ve spolupráci s USA. (Israel Prepares for War with Iran)
USA čekají na krach jednání s Íránem: „Zahájením přímé diplomacie s Íránem o jeho jaderném programu Obamova vláda připravuje základy pro další sankce, prohlásila americká ministryně zahraničí Hillary Clintonová. Podle jejích slov jednání s Íránem posílí americkou ‚důvěryhodnost a vliv‘ a umožní Spojeným státům ‚vyhlásit sankční režim tak tvrdý a ochromující, jak bude potřeba.‘“ Obamův „nový začátek“ ve vztazích s Íránem začíná získávat poněkud prožluklý nádech.
Ruský ministr zahraničí S. Lavrov pokáral NATO, že „se vrací ke konfrontační logice Studené války.“
Rusko údajně rozpustí dvě raketové divize. Původně se sice spekulovalo o čtyřech, ale pouze dvě byly (zatím) konkretizovány.
Analýzy a komentáře
Vyhlídky americké moci: americká armáda druhé generace není schopna vést vítězné války v konfliktech čtvrté generace, představovaných střety s nestátními a na teritorium nevázanými subjekty. (Válečné generace viz The Four Generations of Modern War.)
V úvaze Krize, radar, otázky a pochybnosti si Radim Valenčík klade řadu znepokojujících otázek, které by si především měla položit vláda a poslanci, kteří však svorně dělají, jako kdyby takové otázky nikoho rozumného ani nemohly napadnout (přitom pravý opak je pravdou):
„Může to, co začíná jako finanční krize, přerůst v tlaky na vyvolání globálního zničujícího konfliktu? Nebo jsme si jisti, že takové nebezpečí v žádném případě nehrozí?
Mohou se reprezentace i občané Ruska obávat, že radarová základna v Brdech je součástí přípravy preventivního jaderného úderu proti této zemi?
Může Rusko reagovat na to, co jeho reprezentace i občané budou pokládat za přípravu preventivního úderu proti své zemi asymetricky, tj. vývojem systémů, které v případě vypuknutí konfliktu budou znamenat definitivní konec civilizace?
Je možné, že některé vlivné síly (skupiny vlivných osob) v různých částech světa mohou mít zájem podněcovat globální konfrontaci a styl vládnutí založený na stavu globálního ohrožení? Nebo k tomu nemohou mít důvod a nemusíme se toho obávat?
Byl dvojnásobný debakl vládních stran v krajských a senátních volbách 2008 reakcí občanů jen na domácí politiku, nebo šlo též (možná i především) o odpověď na to, že je pohrdáno dlouhodobým nesouhlasem velké většiny občanů se zahraniční politikou vlády, že se jim doložitelně neříká pravda a že naše země hraje absurdní roli nástroje zvyšování napětí ve světě?“
