Z domova
Byla vydána „Trokavecká výzva.“ Ta vychází z premisy: „Vzhledem k tomu, že žádná politická strana neměla umístění americké vojenské základny na našem území ve volebním programu, ba dokonce občany o takové možnosti ani neinformovala, není česká vláda k jednání s USA o základně natožpak k pozitivnímu rozhodnutí v její prospěch legitimována.“ Apel samotný pak zní: „Na podzim roku 1989 znělo v ulicích měst bývalé NDR heslo „Lid jsme my!“, se stejnou myšlenkou zaplnili tehdy náměstí i občané Československa. Dnes vyzýváme všechny ty, kteří nesouhlasí s postupem politické reprezentace a zejména těch, kteří se v listopadu 1989 dovolávali občanovy vůle, zatímco dnes o ní již nechtějí nic slyšet, aby ji veřejně projevili.“
Nebylo to hned a stálo to hodně úsilí, ale nakonec se to podařilo: bezpečnost země ohrožuje nejvíc Rusko, míní Češi. K plnému docenění této informace stačí citovat dále: „Z dalších států se Češi bojí nejvíc Iráku nebo Afghánistánu.“ Pokud Rusko představuje – zejména z pohledu energetické bezpečnosti – jisté skutečné riziko, potom uvedení Iráku a Afghánistánu mezi riziky pro ČR ukazuje na naprostou dezorientaci veřejnosti ve věci národní bezpečnosti. Přitom podíl těch, kteří za největší riziko označují Rusko, je pouhých 17%, což rozhodně nekoresponduje s alarmujícím laděním titulku. Rovněž to cosi vypovídá o efektivitě systematické protiruské propagandy, která je v médiích vedena.
V Praze se uskutečnil protest proti radaru organizovaný KSČM, kterého se zúčastnilo asi tisíc lidí. Protestující se posléze přemístili před ambasádu USA, kde předali dopis pro prezidenta B. Obamu: „Domníváme se, že umístěním vojenské radarové stanice by se Česká republika a její občané stali nejen nástrojem jednostranné ekonomické, vojenské a zahraniční politiky Spojených států amerických, ale zejména by byli vystavení zvýšenému bezpečnostnímu riziku. (…) Ptáme se proto, zda jeden stát a jeho občané mají právo na vlastní bezpečnost na úkor jiných států a národů? Český národ, lidé žijící v České republice a mající zde své domovy, však chtějí žít v míru jak s okolními státy a jejich obyvateli, tak i s národy celého světa. Nechceme ani, aby se Česká republika stala soukolím v mocenských střetech Spojených států amerických s Ruskou federací.“
Žádný radar nakonec nebude, myslí si J. Dienstbier, předseda senátního zahraničního výboru. Jako jeden z důvodů udává: „Konce konců, viceprezident Biden byl vždycky proti derivátům hvězdných válek. Možná, že dobrá záminka bude světová finanční krize. Dá se to do šuplíků a z těch se to bude těžko vyndávat. Jediná výjimka je spolupráce s Ruskem, ale to je dlouhodobá výjimka.“
Postoj jejího vedení k radaru je jedním z důvodů, které vedly k založení vnitrostranické frakce Strany zelených, usilující o návrat k programu a voličům, protože: „Mírovou politiku si většina našeho vedení představuje jako podporu americké radarové základny v Brdech.“ A to je jeden z momentů, proti kterým se nově založená frakce hodlá vymezovat.
Ze světa
Krácení amerického vojenského rozpočtu se zdá být jisté, což připustil i staronový ministr obrany USA R. Gates, který se vyjádřil v tom smyslu, že Zdroje na válčení vysychají: „Jedním jsme si jistí už několik měsíců, a to, že pípa vojenského financování otevřená po 11. září, vysychá.“ To může mít samozřejmě dopad i PRO a vyústit v utlumení plánů na její rozšiřování, ale také nemusí a krácení se může dotknou zcela jiných oblastí.
Ovšem pro redukci plánů na rozvoj PRO hovoří i názor ministra zahraničí ČR K. Schwarzenberg, že americký protiraketový štít bude nejspíš odložen: „Jen těžko to rovnou odvolají, ale umím si představit odklad projektu.“ Toto vyjádření je možno interpretovat i tak, že USA jsou připraveny z projekty se vší vážností a důstojností vycouvat.
Rusko pozastavilo plány na rozmístění raket Iskander v kaliningradské enklávě. Podle oficiálních zdrojů se jedná o vstřícný krok směrem k nové americké administrativě: „Naše plány na raketovou základnu v Kaliningradu pozastavujeme, protože nová americká administrativa se rozhodla nespěchat s jejími plány na stavbu protiraketového štítu ve východní Evropě.“
Analýzy a komentáře
Historii ohlupování, mlžení a diskuzí o radaru sepsalo známé trio kritiků PRO Petr Pokorný, Milan Hlobil, Stanislav Kaucký. Z cituji závěr: „Vládní koalice přesto, že má na své straně 95 – 98% sdělovacích prostředků a která na minimální informovanost občanů spoléhá, má stále stejný problém. Po více jak 2 a ½ letech mlžení, polopravd i vyslovených lží je 70% občanů stále proti umístění radaru na území ČR. Dá se předpokládat, že kdyby občané byli poctivě a otevřeně informováni médii o technologických a vojensko – politických skutečnostech, pak by to číslo bylo ještě podstatně větší.“
Ve světle nových okolností, kdy začíná svítat naděje, že radaru zazvoní hrana, si zcela zásadní otázku klade Uwe Ladwig v poznámce Obama a raketová obrana, aneb Zkouška odvahy nejen pro české novináře: „Jestliže se Obama rozhodne protiraketový systém zrušit, jak budou reagovat ti čeští novináři a čeští občané, kteří měli odpůrce tohoto systému za komunisty? Budou mít Obamu taky za komunistu? (…) Bude to zkouška odvahy nejen pro české novináře a poliitky, ale také pro některé čtenáře a dopisovatele Britských listů. Jsem opravdu zvědav, co z toho bude. Vy ne?“
