Jako závan zatuchlého větru z časů dávno minulých působí projev Mirka Topolánka na konferenci Protiraketová obrana po bukurešťském summitu NATO: evropské a americké perspektivy. Ani tak pro svoji formu, ta je naopak velmi zdařilá, sloh je čtivý, jazyk na úrovni, až by jeden pochyboval, že si to premiér psal sám. To, co na jeho projevu tak páchne, je obsah. Premiér nezapře, že byl odchován na propagandě z Rudého práva a vyškolen k obraně tábora míru a socialismu. Teď své znalosti oprášil a jal se bránit tábor míru a kapitalismu. Jeho projev byl stejně prázdný, bezobsažný, přesycený srdcebolnými klišé o svobodě, jako ta nejlacinější propagandistická brožurka.
Osou celého projevu je bezpečnost a svoboda:
A svoboda je také tím, co na nás nenávidí naši nepřátelé.
Není svobody bez radaru:
Hlavně proto jsme potřebovali americký systém protiraketové obrany.
Vždy při zmínce o svobodě je zmíněn i radar, naopak odmítnutí radaru je spojeno se ztrátou svobody. Radar je vykreslen jako záruka bezpečí, pouze v jeho blízkosti budeme ochráněni před zlým a cizím světem tam venku. Radar, to je svatý grál svobody a demokracie. Již pouhá existence radaru stačí k tomu, aby zajistila naši svobodu.
Svatý grál? Jistě, radar není tak úplně z tohoto světa, ale je povahy takřka metafyzické. Pan premiér to říká jasně:
Aliance má však vyšší poslání.
(Bohužel nikde nevysvětlí, proč stále mluví o Alianci, tedy o NATO, když radar má být americký, pod americkým velením, zcela mimo struktury aliance, a všechny smlouvy jsou dojednávány jako bilaterální).
A protože radar a svoboda jedno jsou, nelze o radaru pochybovat, nebo se jen na něco zeptat, a nebýt zároveň odpůrcem svobody. Skutečně svobodomyslný člověk se podle pana premiéra na nic neptá. Nonsens? Ale ne, jde jen o to vyvolat pocit strachu při zmínce o odpůrcích radaru, navodit dojem, že kdokoliv je proti radaru, je automaticky proti svobodě, a tedy kdo pochybuje o radaru, ten je nepřítel. Protože bez nepřítele, jak známo, nelze žít. Na koho bychom se vymlouvali, na koho bychom sváděli vlastní selhání, kdo by nám sloužil jako univerzální záminka pro cokoliv?
Pokud by snad ještě někdo pochyboval o tom, že radar bud oázou bezpečí, pan premiér ho ujistí:
Neexistuje totiž nic, co by v souvislosti s budováním MD reálně a významně, nebo dokonce negativně zasáhlo do života českých občanů.
A až na radar někdo v pudu sebezáchovy vyšle taktickou střelu, budou tu větu předčítat v rozhlase, aby nás tak ochránili před následky výbuchu. Jenom jestli ten projev nepsal nějaký právník. Pak by totiž „v souvislosti s budováním“ mohlo znamenat, že na provoz se premiérská záruka nevztahuje. Co nám řekne pak, náš pan premiér? Nejspíše: „Máte číst i to, co je malým písmem dole pod čarou.“
Poněkud rozpolceným dojmem premiér působí, když mluví o Rusku. Na jedné straně se mu snaží mazat med kolem huby, na druhé straně ho odvážně zpoza americké sukně popichuje. A tak se nejprve se tak dozvíme, že:
Studenou válku tak neprohráli Rusové, ale sovětský imperialismus.
Abychom byli o kousek dál poučeni že:
Kdybychom přistoupili na to, že se bez radaru a antiraket ve střední Evropě obejdeme, tak bychom tím fakticky připustili, že tento jednotný prostor neexistuje. Že některé země by sice byly v NATO, zároveň by se však natolik obávaly mručení ruského medvěda, že by tím gravitovaly zpět ke sféře ruského vlivu, nebo by se z něj nikdy nevymanily.
A to nesmíme dopustit, protože:
My přeci nechceme udržovat či obnovovat sféry vlivu, ale sféru bezpečí a stability.
Ještě štěstí, že NATO a USA u nás nemá žádný vliv, o EU nemluvě. Takže takhle to asi myšleno nebylo, že? Tak jak? Jednoduše – nejde o to, jaká ta sféra vlivu je, ale čí je. Morálka hodná zloděje dobytka.
Proti komu radar je se však nedozvíme. Je proti Rusku, proti Íránu, proti Severní Koreji? Nebo proti všem a nikomu zároveň? To je ve hvězdách a ve Washingtonu.
Vrcholné propagandistické číslo ovšem premiér předvede, když přijde řeč na odpůrce radaru. Nejprve se zasní nad všemi pozitivy a sociálními jistotami, které radar přinese:
Svoboda je základním lanem, které spojuje země NATO na obou stranách Atlantiku. Hlavně proto jsme potřebovali americký systém protiraketové obrany. (…) posílit transatlantickou vazbu. Vazbu, která zachránila Evropu před zkázou ve třech světových válkách: I., II. a studené.
Aby se hned vzápětí obořil na odpůrce radaru:
Ostatně právě tato vazba byla a je trnem v oku těch, kteří útočili a útočí proti stavbě radaru. Ten je sám o sobě malým zařízením, podobným těm, která stojí v řadě zemí NATO včetně Česka. Jenomže tentokrát nejde o radar italský, ale americký. Proto tolik uměle rozbouřených vášní. O tom, že jsou umělé, nebo spíše umně a zpravodajsky podporované, svědčí nejen informace tajných služeb, které nelze zveřejnit, ale už sám fakt, že přes ohromnou propagandu a naprosto neúměrný prostor, který získávají aktivisté ve sdělovacích prostředcích, se nepodařilo vyvolat ani jeden jediný spontánní protest. Stále jde o pár stejných tváří a velmi malé demonstrace, o stále stejné naučené věty.
A máme to. Vlastní názor je takřka nemravný. To už snad není ani drzost, to začíná hraničit se ztrátou soudnosti. Jednomu na klidu nepřidá zjištění, s jakou bezelstností premiér demokratické (sic!) země naznačuje, že projev opozičních názorů je nejenom nežádoucí, ale přímo podezřelý, a že by se to nemělo trpět.
A navíc to celé převrátil vzhůru nohama a vypráví nám o tom, jak černá je bílá. Dobrý trik je to. Stylizuje se do role oběti, a do role agresora se snaží napasovat svoji oběť, kterou obviňuje z toho, čeho se sám na ní dopustil. Důvod není těžké uhádnout – vyvolat dojem, že plán na vybudování radaru je v ohrožení, a tedy že i svoboda je v ohrožení, a že cokoliv bude podniknuto proti odpůrcům radaru, je pouze přiměřená a zcela spravedlivá obrana.
Ale pan premiér není jako odpůrci radaru, pan premiér je charakter. Nic nedbá na to, že nemá přístup do médií, že jej v televizi ignorují, že novináři odmítají šířit radarové evangelium.Pan premiér stále naléhá, přesvědčuje, vysvětluje, debatuje:
Přesto, nebo právě proto, tuto debatu vítám. Je dobře, že ji vedeme dnes, kdy je ještě čas.
Věru zvláštní způsob debaty – bavit se jen s těmi, již souhlasí, a všechny ostatní očerňovat. Lhát. Pomlouvat.
Pan premiér však nemá nejmenší pochybnosti o tom, že až s ním dostala debata o radaru skutečně důstojný a konstruktivní rámec:
Za situace, kdy můžeme tuto debatu vést na principiální, hodnotové úrovni. Nikoli ploše, nikoli realizačně.
Skutečně můžeme, to má pan premiér pravdu. Tak proč se tak neděje? Jediný princip, který pan premiér zatím dokázal demonstrovat, je že když to nejde silou, jde to ještě větší silou, a že maminka a pan premiér mají vždycky pravda. A plošná je debata, alespoň ze strany zastánců radaru, také víc než je zdrávo. Radar brání svobodu, jsme USA zavázání, všichni odpůrci jsou komunisté (tedy skoro všichni, zbytek jsou islamkomfašisté), naštve to Rusy. Stále dokola to samé. Vskutku košatá debata, jen co je pravda.
Přes všechna protivenství však míří premiér k cíli:
Bylo a je důležité tyto útoky přestát. Právě proto, že nemířily na jeden radar, na jedno konkrétní obranné zařízení, ale k samé podstatě, na které stojí NATO a celá naše civilizace. Ustoupit by znamenalo oslabit spojenectví v rámci aliance, oslabit transatlantickou vazbu. Znamenalo by to oslabit vůli k obraně svobody.
A na světě je třetí pilíř radarové invokace – záchrana civilizace. Ano, čtete dobře: záchrana civilizace. Prozřetelnost vložila na naše bedra posvátný úkol zachránit civilizaci, a my jej splníme. Nebojme se toho úkolu, není potřeba dělat nic víc, než odhodit zápecnické a zbabělecké ohledy na vlastní zájmy, a obětovat se:
I za cenu obětí. Těch nejvyšších. Aktivním zapojením do projektu protiraketové obrany potvrzujeme, že jsme ochotni převzít i vyšší odpovědnost za společnou obranu svobody.
Od doby, kdy pračlověk Janeček poprvé natřel pračlověka Tintěru klackem po hlavě, a zachránil tak civilizaci, jsou tlupy samečků zmámených testosteronem (chlapi s guľama) čas od času zachváceny neodbytnou potřebnou zachránit civilizaci. Teď to přišlo na našeho premiéra a protože náš pan premiér není lakomec, tak se s námi o to štěstí podělí a my můžeme za mír bojovat s ním. Chtíc nechtíc, mladý starý, všichni musí. Když jde o záchranu civilizace, nikdo nebude stát stranou.
A protože pochybnost se neslučuje s vírou pravou, může pan premiér směle vyhlásit:
Že jsme obhájili prostor svobody a nedali se zatlačit k nesvobodnému, k otrockému, populistickému rozhodnutí. K rozhodnutí, které by nám neúprosně zúžilo prostor svobody k příštímu jednání.
Pan premiér má být skutečně na co pyšný. Pomohl totiž rozšířit prostor svobody politika ignorovat své voliče, poučil nás, že respektovat své spoluobčany znamená upadnout do otroctví, a jasně prokázal, že jako premiér se odmítá chovat populisticky a brát ohledy na bezpečí občanů. Akorát nevím, pro koho rozšířil prostor k příštímu jednání, když za nás budou nadále jednat Američané. Ach ano, právě pro ně. S protiraketovou již nemusí brát ohledy na to, že by se třeba někdo mohl bránit, až ho přijdou osvobodit.
* * *
Při čtení premiérova projevu jsem si připadal jak v Jiříkově vidění. Pořád dokola jsem si opakoval: „To přeci není možné, to nemůže ten chlap myslet vážně.“ Bohužel, asi myslí. A dost možná tomu i věří, protože proč by to jinak vykládal na konferenci lidem, se kterými si nemusí hrát na kočku a na myš jako s vlastními občany? Komu byl ten projev vlastně určený? To asi zůstane již navždy záhadou.
Ale k něčemu byl přeci jenom dobrý – víme, že pro radar nejsou žádné reálné důvody, že nejde o otázku vojenskou, ale navýsost politickou – a ze všeho nejvíce vnitropolitickou – že radar má být nezpochybnitelným důkazem toho, že jsem pevnou součástí tábora míru a kapitalismu, a že jí chceme být na věčné časy a nikdy jinak.
Radar je symbol, důkaz poslušnosti a loajality. Je to zkouška dospělosti českého panstva. Tak jako indiánští mladíci museli ukrást koně, tak naše vláda musí dokázat, že se nebojí vlastních občanů, a že dokáže proti jejich vůli prosadit sebevětší nesmysl, zcela bez argumentů, pouze hrubou silou, a ještě tak, že se jí přitom podaří občany rozdělit a rozhádat.
Převzato z blogu Tribun
Foto zdroj
