Jak bylo včera ohlášeno v Athénách, řecká státní televize ukončila 11. 6. 2013 ve 23.00 svoji existenci. Vláda Antonia Samarase přikročila ke zrušení státní televize, jakožto veřejnoprávního média, či média "veřejné služby" poté, když jinak zatím nemohla splnit požadavek "Trojky" (zástupce věřitelských zemí), aby do konce léta propustila nejméně 2 000 státem placených zaměstnanců.
ERT, která je rozhlasovou a televizní stanicí s 2 700 až 3 000 zaměstnanci a zajišťuje v Řecku "veřejnou službu", je placena sice Řeky, ale velmi specificky – koncesionářský poplatek je zakalkulován do odběru elektrické energie na všech odběrních místech, lhostejno, zda spotřebu platí slepci, nebo továrny, v nichž televizor naleznete snad jen v kancelářích manažerů. ERT tak měla ročně "zajištěný" příjem kolem 300 milionů eur, z čehož 65 % plynulo na mzdové pokrytí a náklady s tím spojené pro oněch cca 2 700 zaměstnanců. Samarasova vláda po zrušení této stanice (s výpověďmi) plánuje zřízení nové, s rozpočtem max. 100 milionů euro.
Televizní zaměstnanci dnes vysílají "natruc", nesouhlasí s opatřením vlády. Zahájili také "okupaci" redakčních místností a vláda poslala zásahové jednotky k budovám TV stanice, neboť se očekávalo, že ERT bude své diváky "mobilizovat". Opoziční strany (především SYRIZA s předákem Alexisem Tsiprasem) jsou proti trušení "státní televize", a obávají se většího vlivu stanic komerčních, které, přirozeně, nic nenutí k tomu, aby informovaly o každodenním životě v Řecku.
Podle odhadů "Trojky", které nevyvrátil ani ředitel ERT , disponuje tato televize zhruba tří až osminásobkem pracovní síly, než by bylo potřebné. Jak je často uváděno, v roce 2009 bylo ve státních službách v Řecku 970 000 zaměstnanců, dnes je tento počet přibližně 650.000 osob. Jak píše dnešní New York Times na stránce Europe, existují řecká ministerstva, mající i 440 ředitelů odborů, přičemž 20 % těchto odborů je jednomužných, tj. jde o ředitele odboru, sekretářku a šoféra se služebním vozem.
Přestože NYT nelze brát jako zcela nestranný zdroj (je na straně "Trojky"), je skutečností, že před osmi lety, například, získala čtyřměsíční kontrakt na zalévání květin v létě v Athénách jistá Georgia T. Protože se smlouva revolvingově opakovala, a nikdy nebyla – vážně – vypovězena, možná pro špatnou magistrátní evidenci, paní G. T. zalévala květiny i na podzim, i v zimě, kdy to přirozeně nedělala a dělal to déšť (příroda). Peníze plynuly celých osm let. Při revizi se zjistila právě tato skutečnost, ovšem, paní G. se odvolala k soudu s tím, že zřetězení terminovaných smluv (byť automatické), dává základ pravidelné práci. Soud ještě nezasedl, soudní úředníci i soudci také stávkují, a tak se očekává, že spor, po jehož dobu nesmí být paní G. zkrácena na svých právech neplacením ze strany radnice, potrvá ještě nejméně dva až tři roky.
Pokud jde o vlastní ERT, reakce lidí nejsou jednoznačné. Každému je jasné, že místa v televizi jsou většinou politickými sinekurami, případně, že se politické strany předhánějí ve "vlivu" v tomto médiu. Jako i jinde, konkursy na místa se zde nekonaly už pěkně dlouho, a nezřídka místo získává potomek bývalého TV pracovníka, podle politického klíče, který, přirozeně, k televizní či dramatické tvorbě nemá absolutně žádný vztah, vyjma vztahu konzumentského.
