Ředitel vesmíru, hlásní troubové a Lisabonská smlouva

Reklama




Opakované irské referendum dopadlo naprosto jednoznačně – Irové tentokráte řekli a to s obrovskou převahou své ANO Lisabonské smlouvě. Evropa, alespoň ta sjednocená v Evropské unii, to přivítala s velkou úlevou. Ví totiž, že už stačí jen málo, docela málo – totiž pouhé dva podpisy a může začít fungovat tak, jako fungují všechny normální instituce, korporace a sdružení – totiž na základě kvalifikované většiny, a že model jednotného souhlasu, podle kterého fungovala doposud, je dán, jednou pro vždy, k ledu. A EU má alespoň organizačně nakročeno k tomu, aby v globální politické a ekonomické soutěži o přežití v 21.století neměla neudržitelný handicap nutnosti každé rozhodnutí přijímat absolutním souhlasem všech 27 členských států a vbrzku, po přijetí Chorvatska dokonce států dvaceti osmi! Států v rozdílném stupni vývoje, států s rozličnou mírou demokracie, států s naprosto rozličnými a dost často úzce sobeckými a krátkozrakými zájmy.

Dva podpisy. Pouhé dva… řeklo by se maličkost. To by ovšem jedním z těch dvou nesměl být polský ultranacionalista Kaczinsky a druhým nikoliv arcilotr, jak napsal ve svém blogu cnemo, nýbrž Ředitel vesmíru Václav Klaus.

Pokud jde o polského nacionalistu – nejspíš podepíše. Je to sice kverulant non plus ultra, ale má, alespoň v hrubých rysech, smysl pro určité proporce onoho kverulantství. Což ostatně je zřejmě vlastnost všech Poláků. Tvrdě vyjednávajících o svých zájmech, dost často za hranicí vkusu a leckdy dokonce se silnou ingerencí vyděračství, ale nikdy nejdoucích za hranicí sebezničení. A se schopností se spojit a zapomenout na názorové různice a politické preference, když jde o vrcholný polský zájem. Jak názorně to předvedli polští vyjednavači a poslanci EP, když šlo o to, dostat Jerzyho Buzka do čela celoevropského parlamentu! Jak kontrastní situace oproti našim zvyklostem, charakterizovaným šťastným úsměvem Jana Zahradila, oznamujícímu z televizní obrazovky užaslému českému divákovi, že si europoslanci za ODS dají mimořádně záležet na důkladném grilování Českem právě jmenovaného eurokomisaře Vladimíra Špidly!

A nyní se situace opakuje. Bohužel v olbřímím formátu. Zde už nejde o ztrapňování sama sebe kálením do vlastního hnízda, pardon – na vlastního eurokomisaře. To byl jen předstupeň k české kostce cukru, k Entropě, k cestě do pekel, k pádu vlády uprostřed předsednictví, k podpisu LS předsedou vlády nejsilnější parlamentní strany, jejíž vlastní zákonodárci de facto obviňují, všemi možnými a nemožnými prostředky, svého vlastního expředsedu vlády z vlastizrady, neboť podle nich vyjednal a podepsal, vědomě, zásadní dokument, který je podle nich exemplární  kolizi s českou ústavou!

Dvacet sedm států. Dvacet pět schválilo a podepsalo. Další schválil a podepíše. Další schválil předepsaným způsobem a…???

Nikdo neví a nikdo není schopen dát odpověď. Zatím se všichni schovávají za Ústavní soud! Za ten Ústavní soud, který má rozhodnout již o druhé ústavní stížnosti senátorů ODS. Spíše než senátorů – hlásných trub svého pána. Dalších dvě stě takových se večera odpoledne objevilo na Hradčanském náměstí. A byli vedeni His master voice Petrem Machem. A náš profesor všeho, takto jediný poslední demokrat a encyklopedista ve známém i neznámém vesmíru si užíval svou oblíbenou koupel v „davu“! Pane presidente, nepodepisujte! To bylo ústřední motto. A náš jediný správně chápající Lisabonskou smlouvu, s jiskrou v oku oznamoval světu – my přece víme, jak to s Irskem je! Kdyby nevyšlo druhé referendum, bylo by třetí, čtvrté, páté… A dvě stovky párů rukou nadšeně tleskalo. V tom potlesku téhle klaky hlásných troubů jaksi zanikla drobnost – totiž, že Irové své referendum, související s děním v EU opakovali už podruhé! A kupodivu – nikdo, dokonce ani Klaus a jeho věrní, tehdy slůvkem nenapadli ono první opakované irské referendum. Nešlo v něm totiž o nic menšího, než o souhlas s rozšířením EU o první várku postkomunistických zemí. Včetně České republiky! Tehdy dvojnásobné referendum nevadilo. Dnes ano… zajímavé! Věru, zajímavé!

Celý český problém s ratifikací EU má jedno jméno. A jednu tvář – tvář Václava Klause.

Člověka, který kdysi podal za naši republiku přihlášku do této organizace. S tím, že tenkrát prý tuto přihlášku doprovodil mimořádně devótním průvodním dopisem. Nečetl jsem jej, ale o tomhle dopise jsem slyšel z několika zdrojů. Mimo jiné, prý, se sebestředností sobě vlastní se v něm měl dožadovat toho, aby tehdejší EU nepřijímala balík zemí najednou, ale šla v přijímání nových členů tzv. principem regaty – tedy, aby premianti (kde jinde by mohla být ČR s premierem Klausem, že?) byli přijímáni tak, jak by dojížděli do cíle. Tedy do chomoutu EU tak rychle, jak jen lze!

Jenže Klaus byl sice tím, kdo přihlášku podal, ale nikoliv tím, kdo zemi do EU dovedl. A to je jádro pudla onoho českého, rozuměj klaunovského eurofobního chování, jehož jsme neustále svědky. Náš ředitel vesmíru, neboť on vždy všechno ví nejlépe, když si nemohl připsat zásluhy za naše opětné zařazení do civilizované Evropy, nutně ve své sebestřednosti musí shledat tuto Evropu špatnou, vadnou, defektní. A s ním jeho hlasné trouby. Přece nelze připustit, aby měl zásluhu někdo jiný!

Jejich argumentace?

Prý se jedná o výprodej národních zájmů!

Prý jde o vytvoření evropského superstrátu!

Prý se v něm rozpustíme!

Prý porušení zásady jednomyslného schvalování povede k tomu, že nám bude diktováno!

Prý bruselští byrokraté budou moci, navíc nekvalifikovaně, mluvit do našich interních zájmů!

Prý jde o deficit demokracie!

Prý jd e o systém, kde velké státy budou diktovat malým!

Prý…Prý…Prý..


Přiznám se – celou LS jsem nečetl. Nicméně četl jsem paragrafy týkající se subsidiarity. A za sebe říkám, že s jejich zněním nemám sebemenší problém.

Proto se chci také protivníků Lisabonu zeptat:

O jakém výprodeji národních zájmů je řeč, když 80% našeho HDP vzniká přímo či nepřímo na bázi zahraničního obchodu? A bez EU jsme dokonale vedle a hrozí nám hospodářský kolaps?

O jakém vytvoření evropského superstrátu je řeč, byly-li pro přechod zboží, osob, služeb a kapitálu zrušeny hranice, díky čemuž jsme zažili nebývalou dobu prosperity? Když máme evropský zatykač, když máme evropskou výměnu údajů o daňových subjektech, když evropské právo je nadřazeno právu jednotlivé země? Ten superstrát tady dávno je. A jde jen o to, bude-li to obr na hliněných nohou národních sobců a šovinistů, nebo obr funkční, schopný pustit se do křížku s obry jménem USA, Čína, Indie, Brazílie, představujícími státně homogenní jednotku!

Že se v něm rozpustíme? Ano, pokud to sami dovolíme! Divím se, že onen strach nemají státy daleko menší. Slovinsko, Balti, Irové, Slováci. Až na Iry to všude bylo hladké. Odpověď může být jediná – buď jde o zapřisáhlé multikulti (to na Slováky, Slovince , Iry a Balty sedí jak krávě sedlo), nebo zkrátka to jsou národy složené ze samých hlupáků, kteří raněni slepotou nevidí ani zlomek toho, co náš ředitel vesmíru a jeho hlásné trouby!

Že nám, při porušení zásady jednomyslnosti bude diktováno? Inu, někdy nejspíš ano. A jindy jistě budeme patřit k těm, kteří budou spoludiktovat jiným. Tak, jak to v životě chodí. Bude záležet na naší (proslulé) schopnosti vyjednávat a (ještě proslulejší) schopnosti dodržet vyjednané. Ale Unie bude nyní daleko akceschopnější. A jedině zrušením jednomyslnosti lze dosáhnout nápravy v některých skutečně problematických usancích současného fungování EU. Například v tolik kritizovaných věcech, jako je agrární politika nebo britská výjimka. Agrární politika a dotační mechanismy jsou na míru šity jižnímu křídlu EU. Zejména Francii. EU dlouhodobě, bez její základní revize, nemůže fungovat. Francie s právem veta by tomu vždycky zabránila. Princip kvalifikované většiny dává možnost žádoucí změny. Totéž britská vyjímka. Jen budeme muset být schopni se svými oponenty vyjednávat. Ne jim ukazovat prostředníčky, ne je posílat se koupat. A budeme muset být schopni být vyjednané dodržet a ne ráno všem oznámit, že jsme dostali písmo z Marsu, že protivník následně dohodu zpochybní u nějakého soudu, třeba ústavního.

Opravdu děsí protivníky LS rostoucí moc eurobyrokratů? Navíc prý nikým nevolených…? V tom případě nevím od čeho svou legitimitu odvozuje president Klaus. Zvolený v nepřímé volbě jedním hlasem navíc. Poslance Snítilého. Evropské komisaře a Radu schvaluje europarlament. A sotva o jejich bytí a nebytí rozhodne nějaký Snítilý a jeho „přísně demokratické“ motivy hlasování. A moc eurobyrokratů? Proč by mne měla, při současném stavu korupce a míře „kvalifikovaných“ rozhodnutí české státní a samosprávné byrokracie děsit byrokracie bruselská, která svou práci ovládá evidentně výrazně lépe a je daleko méně zasažena korupcí? Proto, že se to nelíbí českým politikům, kteří staví z veřejných peněz infrastrukturní stavby nesrovnatelně dráže než v západní Evropě? Proč by mne měl děsit eurobyrokrat, který nemůže ani ve zlém snu pomyslet na to, že by politicky přežil skandál rovný Kalouskovým padákům či bytu od švagra, kterého zastřelil jeho obchodní partner, který by spolehlivě rezignoval po takovém výletu do Toskánska jako Topolánek, který by se nikdy nesměl soudit o dům z poslední vůle své klientky jako Svoboda, který by sotva mohl protlačovat svou životní partnerku za místopředsedkyni parlamentu jako Bursík a Topolánek, a který by zcela bezpečně skončil v politice týž den, kdy by na vernisáži jeho knihy zastřelil jeden jeho přítel druhého? Nemluvě už o takových drobnostech, jako že komisař pro bezpečnost by se musel pakovat okamžitě po zveřejnění zprávy, že je v seznamech Camorry veden jako Íčko nebo Téčko… Proč bych se jich měl bát?

O jaký jde deficit demokracie? Rád bych, aby mi to někdo objasnil. Že něco předáme Bruselu? To, co teď naši šmoulové pracičkovali v Praze? Tak z toho opravdu strach nemám. Nevím totiž o tom, že by se někdy v Bruselu stala zhovadilost, podobná poslednímu handlu v českém parlamentu. Kde v rámci Janotova balíčku prošlo snížení dávek mateřské dovolené, zvýšení příplatků pacientů na léky, ale neprošlo vyšší zdanění hazardu a zvýšení zdanění tabáku a výrobků z něj bylo drasticky sníženo oproti Janotovu návrhu. Za podpory téměř všech partají.

Deficit demokracie? Ano? A kde prosím? Europarlament je řádně zvolen. On potvrzuje Radu! Tak kde je problém? Že se nezeptají na každé nové opatření v Praze? To mi přijde zrovna docela dobře při tom, jak se praktikuje demokracie u nás! Myslím, že právě my jsme asi tak ti poslední, kteří si právě na deficit demokracie jsou oprávněni stěžovat. Pokud v EU nezavládne systém Dalíkovy většiny, bude nám tam nejspíš lépe, než když si to „řídíme“ sami.

A velcí že budou vládnout malým? Ono to v dějinách světa někdy bylo opačně? Ono to teď je jinak? A říkají to zásadní radaristé! Ti, kteří bez ptaní voličů sem chtěli umístit cizí vojenskou základnu, byť spojeneckou! A jistě při tom uváží, že žijí v zemi, kde jediná banka není v rukou domácího kapitálu, v zemi, kde finanční politika na peněžních trzích se dělá hlavně ve Vídni, Paříži, či Berlíně podle zájmů tamních centrál místních bank? V zemi, kde veškerá síťová odvětví, s výjimkou elektřiny, jsou v cizích – německých (plyn + telekomunikace+maloobchod), francouzských (vodárenství), britských (telekomunikace + maloobchod) a španělských (telekomunikace) rukou? Kde by stačilo, aby vedení jedné zahraniční centrály rozhodlo o přesunu své české afiliace do Číny, Indie, Ukrajiny, Ruska nebo Tramtárie, aby se hospodářství téhle země totálně zhroutilo? A říkají to ti, kteří tento stav přímo umožnili…

Ne, opravdu se Lisabonské smlouvy nijak zvlášť nebojím.

Přejít do diskuze k článku