Včera mi v zaměstnání vyčetli, že chci zvýšit plat. No, považte, prý jsem s tím přišel právě v tu „nejlepší“ chvíli – v době světové hospodářské krize. Decentně mi naznačili, že jsem idiot. A také, že moje pracovní morálka za moc nestojí.
Jenomže já si myslím, že těmi idioty jsou právě oni, kteří si to myslí o mně, a kteří mi zvýšení platu zamítli.
Platy zaměstnanců se snižují. Za práci vám dnes již nikdo nechce platit. Práce je osobní koníček, který si můžete dopřávat jen po pracovní době – v době osobního volna, a za poctivě vydělané peníze.
Moje úvahy jsou však prosté a logické. Abych mohl splácet dluhy, musím na to mít peníze. Když je nemám, splácet nic nemohu. Můj dluh občana dnes oficiálně jistě činí asi 130.000,- Kč, a každou vteřinou stále roste. Sám si myslím, že ten dluh je jistě mnohem vyšší – nejméně 250.000,- Kč. Možná, že i počet těch nul má být ve skutečnosti mnohem vyšší.
Pokud nebudu dluh splácet, tak rychle poroste. Z toho důvodu potřebuji zvýšení platu. Jen idiot by mi v tom chtěl bránit. Zvláště, když ty dluhy platím za něj.
Foto: zdroj
