Rituální politická sebevražda „odvážného“ politika

Musím dát za pravdu panu Čulíkovi, že osobnost Alexandra Vondry je opravdu ohromující a jeho činy nepřehlédnutelné. Stačí vzpomenout na nedávnou minulost, od diplomatického trapasu s Entropou, přes zhovadilé slazení Evropě, nezapomenutelné prohlášení o „odvážných" politicích, zachraňujících ten tupý dav americkým radarem, až k zoufalému „zvacímu" dopisu.

 

Vondrův text, na který Jan Čulík upozorňuje, je v podstatě politickou sebevraždou a nejlepším dokladem jeho politických a diplomatických schopností. Odmysleme si všechna obvyklá moudra okolo ruského nebezpečí. Co je pro mne naprosto šokující, je způsob, jaký zaútočil na stávajícího amerického prezidenta, jehož armádu chtěl ještě před několika týdny přivítat na našem území:


Všichni jeho předchůdci v Bílém domě měli nějakou zkušenost s Evropou, znali evropskou historii osobně nebo přes svou rodinu. Znali cenu oběti, kterou Amerika musela přinést, aby Evropu vytáhla z jejích průšvihů. Barack Obama je první americký prezident, který tuto zkušenost nemá.


Ano, na Hradčanském náměstí nás všechny ujistil, že nás neopustí. Řečník je to výborný a má dobrého speechwritera – mimochodem kluka, který tady po revoluci chvíli žil a myslím, že Čechy a Češky má rád – ale já jsem už tehdy z té návštěvy měl trochu kyselý pocit.

 

Naznačit v médiích, že Obama je ignorant pohrdající americkými obětmi světových válek a jeho řečnický talent jen umělou konstrukcí jeho týmu, je opravdu silná káva i kdyby to byla pravda. To si snad mohu dovolit já, jako bezvýznamný internetový škrabálek, štamgasti v hospodě nebo štěkající strážci – novináři. Nikoli však diplomat, nikoli exministr české vláda s ambicemi na další pokračování politické kariéry, nikoli kandidát ODS na eurokomisaře.

 

Ovšem tato věta však přebíjí vše ostatní a jistě potěší naše partnery v EU:

 

…byla by chyba si to ještě rozházet se spojenci v Evropě. Kdo nám pak zbude? Rusové v Karlových Varech.

 

Když nevyšla ta Amerika, tak to od teď prubneme s Evropou. Pokrytectví? Arogance? Nebo jen docela obyčejná hloupost? Z úst pana Vondry, léta se dívajícího na Evropu s úšklebkem hrdého amerického vazala, to zní opravdu hrozně. Období, kdy se ČR pod vedením odvážných politiků stala pilířem tzv. „Nové" Evropy se samozřejmě za čas stane jen nepříjemnou epizodou podobnou vládě Haidera v Rakousku nebo Mečiara na Slovensku. Život půjde dál a nám nezbude nic jiného, než držet pohromadě se sousedy a ne se zámořskou velmocí. Problém je v tom, že už u toho nemohou být pánové Vondra, Schwarzenberg či Topolánek, nebo paní Parkanová, výměna politických figurek po tomto fiasku nemá alternativu.

 

Pan Vondra, zdá se, konečně pochopil své skutečné postavení. Žádný politik, nýbrž jen lokaj, jehož služeb už není třeba. Na politickém hřbitově při zdi, kde leží bez víry samovrazi, po něm zůstane jen varující epitaf:

 

Zde leží muž, který věřil, aniž přemýšlel, sloužil, aniž věděl čemu, vedl, aniž tušil kam.


Převzato z blogu Nautilus

 

Doplňující odkaz 

Foto: zdroj

0 0 hlas
Hodnocení článku
Odebírat
Upozornit na
0 Komentáře
Inline Feedbacks
View all comments