Izrael se vplížil do EU




Červenec 31, 2010

Smrt pěti izraelských vojáků při havárii helikoptéry v Rumunsku, k níž došlo minulý týden, se v novinách téměř nikde neobjevila.

V Rumunsku probíhalo společné vojenské cvičení NATO a Izraele. Tak to je v pořádku, že. Teď si představme, že by minulý týden v Rumunsku při havárii helikoptéry zahynulo pět bojovníků Hamásu. Ještě teď by se ten mimořádný fenomén vyšetřoval. Pozor, v žádném případě nesrovnávám Izrael a Hamas. Izrael je země, která z ospravedlnitelných důvodů před 19 měsící v Gaze zmasakrovala 1 300 Palestinců, z toho více než 300 dětí, zatímco zlovolná a krvelačná teroristická organizace Hamas zabila 13 Izraelců (z toho se tři izraelští vojáci zastřelili mezi sebou, údajně omylem).

Ale jedna paralela tu existuje. Soudce Richard Goldstone, významný jihoafrický soudce židovského původu, došel ve své zprávě pro OSN o 575 stranách, jež se zabývala krveproléváním v Gaze, k závěru, že obě strany páchaly válečné zločiny. Byl samozřejmě všemi oprávněně rozhořčenými stoupenci Izraele v USA označen za "ztělesněné zlo", a jeho znamenitý posudek odmítlo i sedm vlád Evropské unie. A tak si můžeme položit otázku: Jak je možné, že NATO se účastní válečného cvičení s armádou, obviněnou z válečných zločinů?

A ještě přesněji k té pointě: Co si proboha EU slibuje od svého přimknutí se k Izraeli? Nezdolný David Cronin ve své znamenité, podrobné a tak trochu emotivní knize o Izraeli, která má vyjít v listopadu, provádí mikroskopickou analýzu našich vztahů s Izraelem. Právě jsem dočetl rukopis té knihy. Sotva popadám dech. Jak uvádí ve své předmluvě: „Izrael si vytvořil za posledních deset let tak silné politické a hospodářské svazky s Evropskou unií, že se stal členským státem unie úplně ve všem s výjimkou oficiálního potvrzení.“ Ano, byl to Javier Solana, opovrženíhodný vrcholný činitel evropské zahraniční politiky (a bývalý generální tajemník NATO), který vloni prohlásil: „Troufnu si říci, že Izrael je členem Evropské unie bez oficiálního členství.“

Promiňte, ale jsme si toho vědomi? Hlasovali jsme pro to? Kdo to umožnil, aby k tomu došlo? Ví to britský premiér Cameron, který se snaží důrazně prosadit turecký vstup do EU, souhlasí s tím? Zřejmě ano, neboť se všude prohlašuje za přítele Izraele, a to i poté, co Izrael perfektně zfalšoval několik kusů britských pasů a vybavil jimi své atentátníky, které vyslal do Dubaje. Jak dále píše Cronin: „Zbabělost Evropské unie vůči Izraeli je v ostrém kontrastu se zásadovým postojem vůči masakrům spáchaným v jiných konfliktech.“ Například v roce 2008, po rusko-gruzínské válce, vyslala EU nezávislou misi, která měla zjistit, zda nebylo porušeno mezinárodní právo. Požadovala také mezinárodní vyšetření porušování lidských práv po válce vlády Srí Lanky proti Tamilským tygrům. Cronin se neschovává před evropskou zodpovědností za židovský holocaust a souhlasí, že vždy bude morální povinností našich vlád zajistit, že se nikdy nebude opakovat – i když jsem si také všimnul, že se Cameron zapomněl zmínit o arménském holocaustu roku 1915, když se tento týden plazil k Turkům.

Tohle však není úplně to nejdůležitější. V roce 1999 prodala Británie Izraeli, zemi okupující Západní břeh Jordánu i Gazu a stavějící protiprávní kolonie pro Židy (pouze Židy) na arabském území, zbraně za 11,5 milionů liber, za dva roky se to zdvojnásobilo na 22,5 milionu liber. Včetně ručních zbraní, soupravy na výrobu granátů a vybavení pro reaktivní stihačky a tanky. Vynořilo se sice několik námitek poté, co Izrael modifikoval Centurion tanky proti Palestincům v roce 2002, ale v roce 2006, kdy Izrael zmasakroval dalších 1 300 Libanonců, většinou civilistů, v jejich další křížové výpravě proti „světovému terorismu“ Hizballáhu, Británie udělila dalších 200 licencí na prodej zbraní Izraeli.

Část britských dodávek pro Izrael zajisté pochází z Ameriky. V roce 2002 dala Británie okamžitě namontovat head-up displeje, vyrobené firmou BAE Systems pro Lockheed Martin, na bombardéry F-16, určené pro Izrael. Evropská unie neprotestovala. Dodejme, že v tom samém roce Britové přijali 13 členů izraelské armády k zacvičení. Americké letouny, převážející zbraně do Izraele v době libanonské války v roce 2006, tankovaly na britských (a také na irských) letištích. Cronin uvádí, že helikoptéry Apache, používané proti Palestincům, obsahují části vyrobené firmou SPS Aerostructures v Nottinghamském hrabství, Smiths Industries v Cheltenhamu, Page Aerospace v Middlesexu a Meggit Avionics v Hampshire.

Mám pokračovat? Izrael mimo jiné sklízí pochvalu za svoji „logistickou podporu“ jednotkám NATO v Afghanistánu – kde roční zabíjení Afghánců daleko předčí izraelské zabíjení Palestinců – neměli bychom se tedy divit, že šéf izraelského generálního štábu Gabi Ashkenazi navštívil za účelem utužení vztahů ústředí NATO. A Cronin předkládá přesvědčivé argumenty o neobvyklém – většinou úžasně zvráceném – finančním programu pro „Palestinu“. EU financuje projekty v Gaze za miliony liber. Ty jsou pak pravidelně zničeny Izraelci a jejich zbraněmi, převážně vyrobenými v Americe. Probíhá to asi takhle. Evropští daňoví poplatníci financují projekty v Gaze. Američtí daňoví poplatníci financují náklady na zbraně, které Izrael použije, aby všechno zničil. Potom evropští daňoví poplatníci zase zaplatí obnovu zničeného. A potom zase američtí daňoví poplatníci… Už vám to dochází? Izrael již má mimo jiné s NATO svůj „individuální program spolupráce“, který mu umožňuje přístup do aliančních počítačových sítí.

Konec konců je dobré, že máme tak spolehlivého spojence, jako je Izrael, na naší straně, i když je jeho armáda pěkná sebranka a někteří izraelští vojáci jsou váleční zločinci. Když už se o tom bavíme, možná, že bychom měli požádat i organizaci Hizballáh, aby se také přidala k NATO, jenom si představme, jak přínosné by byly její partyzánské taktiky pro naše chlapce třeba v takovém Helmandu.  A vzhledem k tomu, že izraelské vrtulníky Apache, vyráběné v Británii, často zabíjejí civilisty v Libanonu – v roce 1996 byla například celá sanitka žen a dětí rozmetána na kusy raketou vzduch-země Hellfire AGM 114C od firmy Boeing – doufejme, že přesto Libanonci rádi pošlou přátelské pozdravy zaměstnancům do Nottinghamského hrabství, Middlesexu, Hampshire a jistě také do Cheltenhamu.

Převzato z The Independent

Překlad: Clair

0 0 hlas
Hodnocení článku
Odebírat
Upozornit na
0 Komentáře
Inline Feedbacks
View all comments