Rozhodně proti ideozločinu

Celý svět musí se sympatiemi sledovat razanci, se kterou se USA, předvoj pokrokových sil tábora svobody a demokracie, postavily na obranu malého, slabého a krutě utiskovaného Izraele, když se odmítly zúčastnit konference OSN proti rasismu a xenofobii, protože se (slovy stejně zásadové Francie) „změnila v prostor pro rasistická vyjádření proti Izraeli."


Pozadu nezůstalo ani věrné Polsko, které prozíravě naznalo, že má „důvod se obávat, že konference bude zneužita k nepřípustným vystoupením, která odporují duchu úcty k jiným rasám a náboženstvím."


Po čím boku je její místo se nakonec rozpomněla i Česká republika, která během projevu íránského prezidenta Mahmúda Ahmadínežáda jednání manifestačně opustila, protože „nemůže připustit, aby svou přítomností legitimizovala zcela neakceptovatelné protiizraelské útoky," čím zcela zásadně přispěla (po kolikáté již tento rok?) k záchraně světa, civilizace a tak vůbec.


Spojené státy spolu se svými věrnými psíky pudlíky tak spolehlivě rozmetali konferenci na prach a strhali autoritu OSN jenom proto, aby obhájili právo Izraele na nedotknutelnost. A aby toho nebylo málo, tak z této sabotáže obvinili „univerzálního bídáka" Írán.


Co vlastně udělal íránský prezident Ahmadínežád tak strašného, že „donutil" USA & Co. jednat? Nevím přesně, ale hádám, že podle svého dobrého zvyku mluvil ošklivě o Izraeli a zřejmě zopakoval, že „sionistická entita", jak Izrael často nazývá, je nepřirozeným, rušivým a destabilizujícím elementem na Blízkém Východě a že z tohoto důvodu je jeho existence na pováženou.


Neboli zpochybnil právo Izraele na existenci.


No a co? Právo Íránu na existenci – přinejmenším takového, jaký je dnes – je zpochybňováno dnes a denně; dnes a denně je zpochybňováno něčí právo na existenci či přijatelnost některého režimu. Spekuluje se o rozpadu USA, diskutuje se legitimitě EU, jenom Izrael je nedotknutelný.


Izrael může cokoliv. Může praktikovat apartheid ve vztahu ke svým „občanům" arabského původu, kteří „občany" nikdy nebýt nechtěli, ale jimž bylo „občanství" vnuceno okupací, může zavřít Palestince do „koncentráku pod širým nebem v Gaze," oddělit je zdí, která si v ničem nezadá s tou Berlínskou, a nepouštět je přes ni do práce (ani obdělávat jejich vlastní pole na druhé straně zdi!), může odříznout Palestince od dodávek potravin, léků, paliv, elektřiny, může zničit jejich „teroristickou infrastrukturu" sestávající ze škol a nemocnic, může je masakrovat metodami, okoukaným snad od Němců ve Varšavském ghetu, může cokoliv… ale kritizovat Izrael nesmí nikdo.


Je proto povzbudivé, že USA nenechaly Izrael, tu „výspu civilizace," napospas barbarským hordám, ale rozhodně se postavili na jeho obranu a řekli jasně, že špatné smýšlení o Izraeli tolerováno nebude. Izrael je prostě tabu.


Jenže všichni nedotknutelní se vždy dříve či později změnili v tyrany, protože jim chyběla zpětná vazba. Pokud někdo zpochybňuje právo Izraele na existenci, je především Izrael sám, tím jak jedná, a hned po něm všichni jeho falešní ochránci,  kteří Izrael „rozmazlují." Právo Izraele na existenci se stále méně opírá o sympatie a je stále více odvislé od strachu. A takové právo je velmi chatrné. Existence Izraele, stejně jako existence jakéhokoliv jiného státu, není automatická a samozřejmá, svoji existenci si musí Izrael zasloužit.


O tom všem je potřeba otevřeně mluvit, je třeba to bez vytáček pojmenovat a bez předsudků se zamyslet nad tím, zda přístup k Izraeli, jehož jsme dnes ze strany mocností svědky, nemůže v konečném důsledku vést nejenom k zániku Izraele, ale i k něčemu mnohem horšímu.


Ale to není pro velmoci důležité, důležité je zabránit ideozločinu a nepřípustným vystoupením. To se povedlo, jenom to řešení latentního konfliktu na Blízkém Východě – potenciálně jaderného! – se zase posunulo o kousek dál do nedohledna.

 

Převzato z blogu Tribun

 

Foto: Velká izraelská bezpečnostní zeď

Přejít do diskuze k článku