Začneme oznámením Dany Kuchtové, že bude kandidovat na předsedkyni strany Zelených. Radili jste se nějak spolu o tom, máte vymyšlený nějaký postup pro připravovaný sjezd?
Je dobře, že se o funkci předsedkyně vládní strany uchází žena, Dana je kompromisní kandidát, není to někdo, kdo by reprezentoval radikální nebo levicový proud ve straně, ale kandidát, který je ve středu, tedy přesně v tom místě, kde má strana Zelených v českém kontextu své místo.Zatímco totiž Dana Kuchtová vnímá střed jako místo mezi pravicí a levicí, Martin Bursík vnímá střed jako místo mezi pravicí a středem. Takto je dobré to vysvětlit. Ale hned dodávám, že ten pravo-levý koncept pro zelené úplně neplatí, záleží na tom, jak v čem. Z tohoto pohledu je Dana Kuchtová mým představám a mému pohledu na další směřování Zelených blíž.
Já jsem z komentářů v tisku pochopil, že pokud bude Dana Kuchtová zvolena, SZ zamíří co nejrychleji do opozice.
Já myslím, že takto jednoduše se to úplně říci nedá. Pokud bude zvolena, tak bude záležet i na tom, jak bude složeno předsednictvo, i na tom, jakým způsobem republiková rada vyhodnotí plnění podmínek, které jsme dali pro setrvání ve vládě v dubnu a bude-li republiková rada působit v tom stávajícím složení.
A bude vůbec po sjezdu ještě nějaká republiková rada?
To se právě neví. Osobně si myslím, že nějaký orgán podobný republikové radě bude. Záleží na tom jakou míru kompromisu delegáti zvolí. Jestli to bude poradní orgán, což by byl velký skok, protože teď je to nejvyšší orgán mezi sjezdy, nebo jestli bude například složen jen z předsedů krajských organizací.
A jaká je vaše představa?
Já bych nejraději viděl, kdyby sjezd zachoval status quo co se týče rozložení sil, nikoliv v přístupu k jednání. Myslím si, že by stávající předseda měl dostat od delegátů jasnou zprávu, že musí, jako každý ze členů strany, respektovat rozhodnutí orgánů strany, i když se mu nelíbí.
Zaslechl jsem vyjádření od Martina Bursíka, že je něco nestandardního na tom, že máte republikovou radu a předsednictvo.
To, že tomu pan předseda říká dvojkolejnost, to je účelová argumentace. Ve skutečnosti se jedná o užší a širší vedení, které má de facto každá strana u nás. Rozdíl je snad jen v tom, že naše republiková rada má vlastní vedení, které má pravomoc svolávat tu radu a navrhovat její program. To vzniklo na základě zkušeností, dokonce to byl tehdy návrh, se kterým přišel sám Martin Bursík, protože tehdejší předseda a můj přítel Jan Beránek dělal v tomhle chybu a tu republikovou radu svolával málo, protože v ní byli shromážděni jeho oponenti a ti mu tu politiku takzvaně komplikovali. To se dnes děje znova, a proto chce Martin Bursík získat tu možnost, aby mohl republikovou radu svolávat, či spíše nesvolávat podle své vůle. To je cílem toho „odstranění dvojkolejnosti“.
Neznamená to, že až na výjimky mezi Bursíkovy oponenty patří lidé, kteří nemají funkce v exekutivě, že za tím vřením ve straně jsou neukojené osobní ambice? A nejde také o získání jiných placených funkcí, např. v dozorčích a správních radách?
Ty dozorčí a správní rady se u SZ příliš neuchytily. My nejsme skupina lidí, kteří by byli poznamenaní tím, že se nás Bursík postupně zbavoval. Ani já nejsem v té situaci, že by mě Bursík dosadil do nějaké funkce a pak se mě zbavil, já si všechny stranické funkce na něm spíše vyvzdoroval. Je pravda, že ministři jsou Martinu Bursíkovi loajální, ale například na funkcích náměstků ministra školství a dopravy jsou příznivci Dany Kuchtové.
Přejděme k jinému tématu, a to je americká radarová základna.
Dá se k tomu říci něco nového?
Zkusíme to. Podle mých zkušeností mají Zelení na protiradarových demonstracích poměrně slušnou účast. Bude otázka americké radarové základny neuralgickým bodem nadcházejícího sjezdu?
Toto je jediná otázka, v níž je Martin Bursík v rozporu dokonce i s předsednictem naší strany. Ve chvíli, kdy naše republiková rada výsledky summitu v Bukurešti vyhodnotila tak, že naše sjezdové usnesení není splněno a radar není ve strukturách NATO, on neměl ani dostatek hlasů v předsednictvu k tomu, aby hlasoval ve vládě pro radar. To, jak hlasovali v této otázce naši ministři ve vládě (s výjimkou ministra Lišky), nemá vůbec žádnou oporu v jakémkoli stranickém orgánu. Konkrétně u Martina Bursíka a Džamily Stehlíkové je to jednoznačné porušení usnesení sjezdu. Nejsem si však jist, jestli budou mít delegáti chuť ještě jednou podstatnou část sjezdu věnovat této otázce.
Zkusil byste odhadnout, jak dopadne hlasování o základně v parlamentu?
Nejpravděpodobnějším scénářem bude získání dalších „konstruktivních poslanců“. V tuto chvíli je to podle informací, které mám, 100 na 100. Čtyři koaliční poslanci pro radar ruku nezvednou (Jakubková, Zubová, Liška, Hovorka), což odpovídá čtyřem přeběhlikům, které již máme. Budou se tedy hledat jeden až dva další.
Jak si vysvětlujete to, že dosud nebyla podepsána druhá smlouva o umístění základny, údajně z daňových důvodů?
Naše vedení se nám to snaží vysvětlit tak, že se jim podařilo prosadit odklad, který způsobí, že se v parlamentu bude hlasovat až po amerických prezidentských volbách. Jiná odpověď by však mohla být (a to je ode mne spekulace), že se čeká, až bude dostatek hlasů pro schválení smluv v parlamentu.
Vaše webové stránky na mě udělaly ten dojem, že jste hodně levicově zaměřený. Dokonce bych si vás troufl zařadit více doleva, než je současná pozice sociální demokracie. Jak se teď cítíte v „pravicové“ straně Zelených?
Vycházím z toho, že ČSSD je v současné podobě de facto středová strana, a to minimálně od té doby, kdy se předsedou stal Stanislav Gross. Je pravda, že v rámci strany Zelených patřím k těm, řekněme sociálně citlivějším, k těm, kteří se nechtějí omezovat na nějaké kompenzace kapitalistického systému, ale chtěli by jeho zásadní reformy. To je například i rozdíl mezi mnou a Danou Kuchtovou. Ona má tendenci se nebránit sociální politice na rozdíl od Martina Bursíka, který podle mého názoru vůbec sociální cítění nemá. Proudy ve straně, reprezentované Danou Kuchtovou a mnou, jsou v tomto asi trochu odlišné, ale jdeme do toho sjezdového klání společně.
Jak se vám z toho pohledu líbí vládní program, na němž se SZ účastní, a především jeho realizace?
Realizuje se program pánů Topolánka, Kalouska a Bursíka a s programem těch jednotlivých stran to má společného jen velmi málo, to je pravda. Je potřeba říci, že já jsem nebyl pro vstup do této koalice a byl jsem v tehdejší republikové radě ve výrazné menšině (byli jsme asi jenom tři s tímto názorem). Ani po roce, když jsme v dubnu vyhodnocovali naše působení ve vládě, tak ani tato, již obměněná republiková rada nebyla ochotna uznat to, že koaliční smlouva nebyla vyjednána dobře, a že ten náš program je v ní obsažen nedostatečně. Naopak se usnesla na tom, že se nedostatečně plní programové prohlášení. V tom byl ten posun. Většina členů republikové rady si v tuto chvíli myslí, že koaliční smlouva byla vyjednána dobře, ale že si ODS odfajfkovává jeden splněný bod za druhým, ale že se neplní ty věci, které tam prosadila Strana zelených. Já si však myslím, že to spolu souvisí. Nám se totiž podařilo do vládního koaliční smlouvy prosadit jenom jakési „zadržování“ některých programových konceptů našich koaličních partnerů, jako např. jadernou energetiku a školné, místo abychom institucionálně či legislativně aktivně prosazovali naše priority.
Jaký je cíl takového „zadržování“?
Souhlasím, že je to defenzivní taktika. Ale ten argument, že máme šest poslanců a a čtyři lidi ve vládě, je vnitrostranicky velmi silný. Pravda také je, že máme sice šest poslanců, ale odpovídající dosaženému procentu hlasů měl být jiný počet. Také je třeba zvážit, že Karel Schwarzenberg není členem strany a Džamila Stehlíková sice má hlas ve vládě, ale nikoliv ministerstvo, takže máme ve skutečnosti ministry spíše dva.
Děkuji za rozhovor.
