Šach

Šach

Světlo dohořívá v lampě věčného ohně,
Vánoční Pašije
a lidé shromáždění v Katedrále Znovuzrození
mlčky pohybují rty
a bojí se uvěřit v evangelium lásky.
Vánoční flitry a světélka v oknech
a kapří kůstka jak by uvízla nám v krku.
Před oltářem klečí plačící muž
a betlémský plamen se komíhá v temnu jeho duše.
Půlnoční vichr se točí nad kostelní věží
a lidé se choulí každý sám do sebe.

Když není kam, a člověk stojí zády ke zdi,
když není čas a naděje na pokání,
jen holé ruce tisknout v modlitbě,
zklamáni a poraženi
na bojišti vlastního života.

Jeden druhému klademe za vinu svou osamělost.
Vyčítavě se díváme do očí Madony z lipového dřeva.
Bože, který nejsi.
Proč jen jsi nás nechal na holičkách?
Marně bloudíme po cestách, které nikam nevedou.

Marně pídíme se po odpovědích,
na které neumíme klást otázky.
Táhneme svou káru usilovně vpřed
a s každým klopýtnutím
ztrácíme vidinu svého cíle.

Jezulátko leží v hrobě svých jesliček,
když hvězdy na nebi pohasínají jedna za druhou.
Jsme jako děti, které se bojí tmy.
Kolísavá ruka matky, která otupěla bytím
nás studí na čele
a v hloubi morku kostí.

 
Dominika Dery, © 2003
 
Foto: zdroj

0 0 hlas
Hodnocení článku
Odebírat
Upozornit na
0 Komentáře
Inline Feedbacks
View all comments

Nejnovější příspěvky