Šaman




Šaman


Připsáno:  Herman  Hesse (1877-1962)

 

Klokotá a bublá čarodějný lektvar uvnitř bronzového kotle.

Plameny šlehají z bergamotového dřeva a olizují rozpálený kov.

„Hosana, hosana!“ Křičí černí tanečníci a chrastí náhrdelníky z bílých

mušlí.

Obrovská tvář Luny visí nízko nad holými torzy stromů.

Z hustého křoví svítí oči leopardů.

Kdesi v dáli štěká vysmívavá hyena.

Bosá chodidla nahého bubeníka víří prach vysušené půdy.

Horký vzduch se mísí s nočním chladem, snášejícím se nad krajinou

a země se chvěje v dusotu zhypnotizovaného davu.

 

Kus potracené naděje z těla zbloudilé duše.

Výkřik raněného zvířete a kapka krve čerstvě poražené cti.

Úprk vyděšených zástupů, pláč zoufalých matek, křik opuštěných dětí.

Záblesk myšlenky a láska na první pohled.

Něžné pohlazení ranního slunce, rozkvět stydlivého poupěte.

Pohár dobře uleželého vína a ještě trochu dobré vůle.

To všechno zamícháme ve dvou vědrech bolesti a špíny a okořeníme dávkou vzteku nad svou vlastní bezmocí.

 

„Oh, Hosana, hosana“ křičí zvířecí hlasy v extázi.

Tekutina v kotli vře a pára pod poklicí syčí.

„ Om Anon Nach Aeon. Ba Gha Dzana Dameon. Um Urdu Vachnat Ghanemor.“

Silueta vysokého starce se vypíná ve světle ohně.

Jeho tvář je zahalena kápí, avšak jiskry jeho očí šlehají k nebi.

„Om Anon Nach Aeon. Ba Gha Dzana Dameon. Um Urdu Vachnat Ghanemor!“

Jeho strašný hlas se nese tmou a vibruje v morku kostí.

 

Jeho vnitřní zrak se spouští do sklepení Anonu,

prochází spirálou strachu a úzkostí a mizí v neproniknutelném dýmu

budoucích vizí.

V jeho zpěvu vybuchují sopky a kolesa parních vlaků se otáčejí na

kolejích.

Spoutaná vichřice burácí v hloubi jeho plic a valí se jako rozvodněná

řeka z jeho břicha.

Tisíce střepů ručních granátů se rozprskují z bláta.

I ta nejmenší částečka lidské existence se štěpí a sama sebe pohlcuje

jako rozzuřená šelma.

„Anon Nach Atom,“ křičí Šaman a v kotli se ozývá zlověstné dunění.

 

Ze tmy jsme vzešli a tma nás všechny do jednoho spolyká.

Tisíce termitů ožerou naše kostry.

Prach duší spálených se nese po větru a padá na naše hlavy.

Ubohý stařec, toužil objevit meze našeho lidství.

Avšak strhl masky nasazené na zvířecích tlamách.

 

Démoni noci uvěznění pod poklicí naší probuzené mysle,

škrabají prstíčky na dveře a volají:“Bože, otevři nám svoje brány!“

Však Bůh je nemilosrdný a člověk hloupý.

Pára stoupá z hrnce svářicí se humanity.

A šaman svírá otěže jak bájný Poseidon

a jeho vůz se nese mezi vlnami prudkých výbojů.

 

Je pryč a lektvar z jeho hrnce vybublal jak vášeň z našich srdcí.

Polámaná kolesa a mušličky se válí na mýtině.

Jen bledá Luna pluje po obloze líně.

A skřeky opic zaznívají z nedaleké buše.

Opilí domorodci sedí kolem ohně a falešně si pobrukují.

V kotli se vaří instantní polévka z balíku mezinárodní pomoci.

Jen svazek několika ohmataných stránek

obsahuje obraz Šamanovy duše.

 

© Dominika Dery

 

Foto: zdroj

0 0 hlas
Hodnocení článku
Odebírat
Upozornit na
0 Komentáře
Inline Feedbacks
View all comments