Schůzka v Moskvě a budoucnost rusko-amerických vztahů

Červenec 08, 2009

Tak je to tady. Na první pohled se zdá, že si Rusko se Spojenými státy padly okolo krku. Předběžná dohoda o příštím omezení jaderných arzenálů podepsaná prezidenty Obamou a Medveděvem jistě znamená posun ve vzájemných vztazích obou zemí a je dobrou zprávu pro svět. Obamou podaná ruka ke spolupráci ovšem není anulováním a restartem. Nedořešené otázky zůstávají – vstup Ukrajiny a Gruzie do NATO a problém protiraketového štítu. To nás vrací zdánlivě na začátek, protože přes úsměvy aktérů schůzek Obama-Medveděv a Obama-Putin nedošlo k rozřešení zásadních uzlových bodů vzájemných vztahů.

Nalezení porozumění mezi Spojenými státy a Ruskem ve věci klíčových problémů (jakými jsou americký protiraketový deštník a rozšíření NATO na východ) představuje zásadní věc, bez níž není jaderné odzbrojení možné.

Myšlenka odzbrojení a globální kontroly ve věci omezení strategických zbraní vyžaduje skutečnou změnu v dosavadní architektuře globální bezpečnosti. Obamův pražský projev z 5. dubna 2009, ve kterém poprvé představitel státu, který byl iniciátorem závodů v jaderném zbrojení (popř. jeden ze dvou iniciátorů), vyhlásil odzbrojovací aktivitu, ukázal, že myšlenka jaderného odzbrojení není z kategorie utopických snů; jinými slovy, že žádný politický krok není nerealizovatelný, pokud existuje určitý relevantní zájem.

Především je třeba zdůraznit to, co v médiích nezaznívá. Ve věci případného jaderného odzbrojení je nutné nejenom vyřešit redukci jaderných náloží, ale také jejich nosičů. Tabulka uveřejněná na stránkách The Arms Control Association ukazuje, jak se vyvíjela problematika vzájemných smluv mezi Spojenými státy a Sovětským svazem (Ruskou federací) ve věci strategických zbraní. Je z ní zřejmé, že od smlouvy START I, která má na sklonku letošního roku vypršet, nebyl počet nosičů nijak regulován.

Začíná být jasné, že možnost globálního jaderného odzbrojení může být úspěšně realizována pouze v případě naplnění tří následujících podmínek:

1. Dojde k redukci, nebo lépe zastavení zbrojení v kosmu. Zbrojení v kosmu je, jak v analýze „Moskevský summit a strategické zbraně" (Pro a proti, Res publica, červen 2009) poznamenal Oskar Krejčí, v zásadním rozporu s vizí globálního jaderného odzbrojení a podkopává možnost vzájemného konsenzu mezi Spojenými státy a Ruskem. Je potřeba připomenout, že „Koncepce státní kosmické politiky USA" počítající s unilaterálním prosazováním zájmů Washingtonu ve vesmíru, schválená Georgem W. Bushem v srpnu 2006, zůstává nadále v platnosti.

2. Musí být zaručeno, že v případě jaderného odzbrojení nedojde k tzv. konvenčnímu přezbrojení. Odmontované jaderné nálože by teoreticky šlo nahradit konvenčními, vysoce ničivými náložemi, které nejsou založeny na jaderném štěpení, ale destruktivní účinek mají stejný nebo téměř stejný.

3. Je nutné zajistit, aby případná smlouva byla zajištěna proti své revizi, nebo dokonce reverzi. Proto je potřeba prohloubit důvěru mezi oběma hlavními aktéry, která bude od obou vyžadovat jisté ústupky.

Pro budoucí vývoj mezinárodních vztahů bude stěžejní, zda se podaří reformovat mezinárodní systém natolik, aby mezinárodní instituce opět dostaly výsadní postavení při řízení globálních procesů a nebylo porušováno mezinárodní právo. Zároveň je nutné začít respektovat globální sílu i jiných než západních mocenských center (Brazílie, Čína, Indie, ale koneckonců i Rusko), jinak hrozí, že si tato centra budou vytvářet paralelní instituce k řízení globálních procesů. V takovém klimatu pochopitelně jaderné odzbrojení nebude možné.

Není náhodou, že otázky protiraketového štítu a rozšíření NATO dále na východ jsou s problematikou jaderného odzbrojení úzce propojeny. Právě pokračování rozšiřování NATO svědčí o trvajícím centristickém pojetí globální bezpečnosti, jež s názorem dalšího centra (v tomto případě Ruské federace) nepočítá. V otázce budoucnosti radaru v České republice a raket v Polsku se Barack Obama podle očekávání nevyslovil v žádném konkrétním smyslu. S největší pravděpodobností se odklon americké administrativy od plánované výstavby protiraketového deštníku nedá očekávat. Není však vyloučen kompromis v tom smyslu, že například radar bude postaven na zcela jiném místě než ve střední Evropě. Obamova slova o přání Spojených států „mít silné a prosperující Rusko" jsou evidentním pokrokem v americkém vnímání Ruska (minimálně ve srovnání s názory Obamova vyzyvatele McCaina), ale je možné je také vyložit ve smyslu „my jsme schopni učinit jisté kompromisy, nicméně totéž čekáme od vás".

Zda je ústupky ochotno činit i Rusko, zatím není zcela jasné. Pokud by tyto ústupky měly představovat mocenské stažení na Kavkaze, šlo by celou věc považovat pro Ruskou federaci za ztrátovou. Ve hře ovšem ještě zůstává možnost rozdělení Ukrajiny. Tato zajímavá eventualita by měla do budoucna jistě pikantní a dnes ne zcela dohlédnutelné důsledky. Ruským státním zájmem bezesporu je připoutat minimálně východní (proruskou) část Ukrajiny, avšak pokud oddělená prozápadní Ukrajina zůstane na oběžné dráze amerických zájmů, nepůjde ani o prohru USA, neboť Brzezinskim zformulovaná strategie staví pozici USA v Evropě právě na kontrole Ukrajiny.

Není ovšem zcela jasné, zda Obamova administrativa vydrží tlak domácí, především zbrojní lobby. Jaderné odzbrojení, jak již bylo řečeno, vyžaduje předně zapojení mezinárodních institucí a jisté kompromisy obou aktérů (zejména ve vztahu ke zbrojení v kosmu). Navzdory globální hospodářské krizi nelze vyvozovat, že pokles ekonomické síly USA povede k zesílenému tlaku na odzbrojení. Naopak. Vojensko-průmyslový komplex tvoří centrální součást americké ekonomiky a lze předpokládat, že výrazné omezování těchto výdajů by mohlo mít na USA velice neblahé socioekonomické dopady.

Sečteno a podtrženo, došlo k prvnímu kroku k vytvoření bezpečnějšího a stabilnějšího světa, který se začne od historických křivd a reminiscencí spojených se studenou válku pomalu orientovat na řešení zásadních globálních problémů. Na druhou stranu není vůbec vyhráno; první krok nebude tím nejtěžším. Je potřeba reformovat celou architekturu současného bezpečnostního systému. Přílišný optimismus z laskavých úsměvů Obamy a Medveděva není na místě.

Převzato z www.revuepolitika.cz

0 0 hlas
Hodnocení článku
Odebírat
Upozornit na
0 Komentáře
Inline Feedbacks
View all comments