Sčítání plusů a minusů – aneb Dalík Velkým Evropanem!



Václav Klaus podepsal… A tím ukončil absurdní proces české i evropské ratifikace Lisabonské smlouvy.

Berme to jako fakt. Nikoliv jako důvod k napití. A pojďme se podívat na bilanci toho podpisu. Je hodně smutná. Pokud bilancujeme jen důsledky, které tato zvláštní kapitola národního sebezmrzačování bude mít pro Českou republika.

Evropa je samozřejmě vítězem. Ale je to vítězství někoho jiného než nás. Nám nepatří.

My budeme sklízet jen mínusy. A že jejich požehnaně! Byť tedy to bylo opravdu o fous a mohlo být ještě daleko a daleko hůře. Kdybychom neměli v parlamentu pány Melčáky a Pohanky, nebo kdyby byla ODS dostala posledních volbách o pouhých 400 hlasů od zahraničních Čechů méně. Jakkoliv se toto tvrzení může zdát divné, nakonec skutečně vysvětlím, že musíme být , ohledně LS a naší pozice v Evropě zavázáni, hluboce zavázáni, Melčákovi a Pohankovi, a zejména Marku Dalíkovi, že to je vlastně naše jediné opravdové vítězství ohledně ratifikační tragické frašky.

Ale nejdříve ke sčítání škod.

Výsledkem ratifikace je, že budeme našimi evropskými partnery považováni za:

  • podivný , nesrozumitelný, potížistický, kverulanstský stát

  • absolutně nespolehlivého partnera, který nerespektuje mezinárodní zvyklosti

  • stát, který je nevypočitatelný, jehož nejvyšší představitelé moci výkonné něco dojednají a podepíší a ono to není pro nikoho závazné! A nejméně pro zákonodárce vlastní strany slavnostně podepisujícího premiera

  • stát, kde president si jedná na vlastní pěst, parlament neparlament a nikdo není schopen jej korigovat

  • stát, který v poslední vteřině před podpisem řekne – a já chci ještě tohle!

Ptám se sám sebe, jak takovýhle stát bude hledat podporu pro vyjednávání o svých zájmech!

Ptám se jak bude naležen s našimi návrhy, s našimi zájmy? Či triviálněji – jak nám bude alespoň nasloucháno?

Ptám se – jak dlouho budeme za žáka v oslovské lavici, protože nikdo nám jen tak nezapomene , že jsme se chovali, jako by EU vstupovala do České republiky, a nikoliv jsko stát, který ve vlastním zájmu EU bytostně potřebuje….

Po extempore s předsednictvím a Entropou jsme neměli zrovna velké renomé. Spíše žádné.Teď máme pozici dokonalého Škrholy, nebo chcete-li weltmansky – Hanswursta…

Vyráběli jsme potíže a potíže a zase potíže, aby …no, abychom nakonec podepsali!

Pokud byl podpis neodvolatelný, musím se ptát, proč potom všechny ty tanečky? Kvůli Klausovu hrdinsky vybojovanému dodatku? Který možná, možná(!) začne platit až s přistoupením Chorvatska? Opravdu tohle stojí za pověs potížistickho ludráka Evropy?

Umím pochopit, že Klaus LS nechtěl. Lidé jsou různí. Nicméně po druhém irském referendu, spíše dávno před ním, při jasných výsledcích průzkumů, mu tedy jistě bylo jasné, když dnes tak hladce podepsal, že už hraje hru, kterou nemůže vyhrát! Že zbyl sám. Jako pověstný Jakešův kůl v plotě. S Oberpfalzerem, Kuberou, Machem a Jaklem. A klakou svých lidových milicionářů v modrém saku. Ovšem na rozdíl od Jakeše, jehož show byla zveřejněna za jeho zády, jel Klaus trvale, bez přerušení svou show veřejně. Čím veřejněji, tím lépe! Až do hořkého konce. Skutečně mu jeho narcisismus velel až tohle? Skutečně toho bylo třeba? Skutečně pro něj fotky ve světovém tisku na první straně tolik znamenají, že z nás udělal otloukána Evropy? Rozum nad tím zůstává stát!

Prostě – samé mínus. Žádné plus.

Původně jsem si myslel, že tady skončím, že skutečně žádné opravdové plus, kromě celoevropského neexistuje. Zejména, pokud k tomu přidáme další prohloubení příkopů na české politické scéně, další ztrátu posledních zbytků racionálního myšlení politiků i voličů, a jejich nahrazení tvrdým fundamentalismem podle jejich politického zaměření a tím ještě větší zatuhnutí české politické reality.

Prostě jen mínusy a zase mínusy! Beznaděj a popření pravidla, že všechno zlé je k něčemu dobré.

Tím s dostáváme k Melčákovi a Pohankovi. O nich a jejich kauze jsem si celou dobu, a přiznávám, že ještě před půlhodinou, myslel, že je to dalš popření pravidla o existenci vždy něčeho dobrého v jakkoliv špatném.

A pak mne napadlo – jak by asi ratifikace dopadla, a my s ní, pokud by byla po volbách 2006 vznikla levicová vládní koalice s těsnou 101. Nescházelo k tomu nic více než o 400 hlasů zahraničních Čechů pro ODS méně. Drobnost! Marginální drobnost. Melčák a Pohanka by byli dál dobrými sociálními demokraty. Snítilý také. Ale jen do prezidentské volby! Tam by byli bývali určitě všichni tři prozřeli úplně stejně jako v létě 2006.

O LS by mezitím vyjednávala a vyjednala levice. ODS by se byla pohodlně zakopala na svém, či spíš Klausově fundamentálním Ne. Pro cokoliv s EU! A nikdo by s ní nepohnul! Ani o píď. A měla by pohodlnou blokační většinu v Senátu. Tu má totiž pro ústavní zákony i dnes, kdy drtivě prohrála poslední senátní volby. Klaus by se byl mohl jen usmívat a tahat za nitky. A to i v případě, že by nebyl presidentem! Prostě ODS by Lisabon nikdy nepustila přes Senát. Se všemii důsledky.pro náš stát. Ostatní země EU by nám nikdy neodpustily, že jsme potopili LS – těžce a složitě vyjednaný kompromis. Naše pozice by byla dále v EU sotva udržitelná! Bez Melčákovy a Pohankovy zrady bychom byli prostě dopadli ještě daleko hůře. ODS jako vládní strana, strana jednající o LS, si už tupý, fundamentální bojkot dovolit nemohla. Opoziční furiantsví se prostě s vládní lavicí nesnáší!

Tohle je naše jediné vítězství v celém trapasu ratifikačního procesu!

Tímto se omlouvám Marku Dalíkovi za to, jak jsem si jej podával za jeho nákupy poslaneckých shnilých duší do dnešního dne. Musím uznat, že má nárok si říkat – Velký Evropan! Jeho busta by měla zdobit bruselskou centrálu EU, a to hned vedle otců zakladatelů – třeba pánů Schumanna či de Gasparise.

Přejít do diskuze k článku