Umělci vyvádějí všelijaké psí kusy, provokují a šokují. Ale když si chce vládnoucí smetánka zařídit přepychový zámeček, pozve si osvědčené zručné řemeslníky. Jenom se podívejme na vnitřní vybavení vládního zámečku Štiřín, něco tak perfektně moderního a přitom vrcholně přepychového, milionářského (ba miliardářského) u nás nemá obdobu, snad se to dá srovnat s nějakým dóžecím palácem v Benátkách, kde se před několika lety sešla finanční smetánka světa (MMF). Štiřín takové srovnání snese, viděl jsem záběry v televizi. A to začali upravovat komunisté, o kterých se ví, jak byli v umění zpátečničtí. Takže, umělci! Je vám dovoleno vyřádit se v televizi, šokovat všelijakým způsobem diváky, ale vyzdobit ty různé Štiříny vám dovoleno nikdy nebude.
Spousta univerzitních doktorů a profesorů dumalo a popisovalo tisíce a tisíce stránek pergamenů bláboly o Tajemství Božího Vtělení, o Božské Trojici, o Neposkvrněném Početí apod. Čím tito vzdělanci přispěli k lepšímu světu? (Chtěl jsem původně napsat k pokroku! Ale dnes je slovo pokrok naprosto zprofanované.) Ničím! Zato obyčejný zedník, nosič kamene a cihel, který vymyslel trakař, posunul svět o hodně velký kus kupředu. Dnes blábolí heideggeriánci o Bytí a Nicotě a pár nadšenců vynalezlo počítač a pár neznámých řadových lékařů vymyslelo očkování proti chorobám a epidemiím.
K umění začínám mít ambivalentní vztah, a jak to vypadá, pokud dožiju ještě pár let, můj dřívější obdivný a nadšený vztah k umění se postupně stane vztahem negativním a odmítavým. K čemu totiž umění je? Nač? Pro koho? Pokud si bude každý učitýlek v zapadlé vísce v pohraničí psát poezii, tedy spíše ji malovat (jak v Číně), tak jo, pak to jako umění beru. Číňané ve svých dějinách nikdy nepovažovali architekty, malíře, sochaře, divadelníky, hudebníky za umělce, byli to prostě perfektně vyškolení řemeslníci, ale takový učitýlek někde u mongolských hranic si namaloval báseň: Prší, je sychravo, žáci se nechtěj učit, jsou líní, a co moje milá o tři vesnice dál – je taky sama? A tu báseň nejenže napsal, ale i namaloval, protože čínské znaky se malují. Tož to je poezie, to je umění. Ale udělat sochu císaře dovede každý řemeslník. Co se dá naučit, to prostě Číňané neuznávali za umění. Proč se dnes opičí po nás Evropanech, kteří každou pitomost považujeme za umění. Škoda, že netrvají na svém původním názoru.
***
-
Myslím, že se blíží den, pokud již nenastal, kdy si veřejnost uvědomí obrovský podvod sboru obchodníků s obrazy, „uměleckých kritiků“ a profesionálních umělců, prázdnotu jejich děl. Den, kdy se od nich veřejnost rázně odvrátí a uvědomí si, že pravé umění je jinde. (J. Dubuffet v roce 1948)
-
Člověk musí patřit k inteligenci, aby něčemu takovému věřil, obyčejný člověk by se nenechal takto zblbnout. (Orwell)
-
Brát umění vážně je relikt zastaralé minulosti. Lidé dnes vnímají realitu jinak, žijí v odlišných vesmírech, vjemy a myšlenky zasahují lidi ze všech stran najednou, novinové titulky, obrazovka, reklama, zvuky ve sluchátku při listování časopisem, míšení obrazu zvuku a tisku, takovým způsobem městští obyvatelé již dlouhou dobu vnímali ulici, na níž se odehrávaly poutě a cirkusová představení, technika zaplavila uměním každodenní život v soukromí i na veřejnosti. Umělecké dílo se ztrácí v záplavě slov, zvuků a obrazů. Lze to nadále nazývat uměním? Umění ve starém slova smyslu se stává okrajovou záležitostí. Seriózní a triviální, dobré a špatné, profesionální a amatérské, jsou tyto soudy důležité mimo okruh specializovaných škol a akademického prostředí? (Hobsbawm)
-
Modernismus je útěk ze života do světa úděsných fantasmagorií. Skutečnost je taková, že člověk má chuť z ní utéci.
-
Expresionismus je depresivní a futurismus maniakálně psychický stav jedince, kubismus a konstruktivismus, to je ztráta smyslu pro realitu, surrealismus je schizofrenie. Moderní umění je úchylka od hlavních cest vývoje umění, vždyť v životě samém se projevují tendence odchýlit se od hlavních cest vývoje lidstva. Jak jinak pohlížet na formuli, že „bytí určuje vědomí“? (G. Zedlmajr)
-
Do bytu avantgardisty přišli dva teoretici umění v civilu.
-
V našem století zdivočelé kultury získává ideál, který zobrazuje člověka jako jakéhosi poloboha či polozvíře, a lidé slabí nedokáží odolat neodolatelnému kouzlu, jakým na ně působí rouhačská troufalost takového srovnání. (Novalis)
-
Co teď s celým tím zástupem hrdinů, kteří na stránkách knih a plátnech kin houfně ničí kulaky a „křepce provádějí úplnou kolektivizaci“? Vousatí kulaci a mladí zmocněnci OGPÚ i nadále po sobě neochvějně střílejí. Je na Rambovi něco obzvlášť záviděníhodné?
-
Opravdová lyrika je exaktnější než fyzika! Objevy fyziků se po létech stávají buď neúplnými, nebo lživými, ale lyrické objevy (a k těm patří i objevy v pedagogice) zůstávají natrvalo. Fyziku je vždy možno vysvětlit v jednom svazku, ale pro lyriku nestačí ani tisíce svazků. (Solovejčik)
-
Žádná báseň nemůže být pravdivým obrazem našeho světa. Pravdivým, děsivým obrazem našeho světa jsou noviny!
-
Vyberte si: Chcete se dosyta nacvrlikat, nebo se chcete dosyta nazobat?
-
Devalvace slov. Kručonych: „visó bór erlechs“. V těchto verších je prý více ruského než v celém Puškinovi.
-
Jasnost básně je nepodstatný půvab. (Malarmé)
-
Kdo není génius, je lump. (L. Klíma)
-
Řeč vznikla z instinktu tlachavého.
-
Jsou lidé, kteří s oblibou ukazují své vředy, kupříkladu básníci.
-
Tvorba znamená dnes: dát hovnu pěknou formu.
-
Skutečný půvab intelektuálního života věnovaného vědeckému bádání, filosofii, estetice, kriticizmu, záleží v tom, že je tak snadný. Znamená dosazování jednoduchých intelektuálních schémat za složitou skutečnost, klidné a formální smrti za znepokojivě rušný život. Je neporovnatelně snazší vědět mnoho z dějin umění a mít hlubokomyslné názory metafyzické a sociologické, než dobře znát osobně a intuitivně své bližní a mít dostatečně živý vztah ke svým přátelům a láskám, ke své ženě a dětem. Žít je mnohem těžší, než znát sanskrt nebo chemii nebo ekonomii. Intelektuální život je dětská hra. Proto mají intelektuálové takový sklon stát se dětmi a potom hlupáky. Potlačené funkce nezanikají, ale zakrňují, hnisají, zvrhávají se v primitivnost. Ale prozatím je snazší být intelektuálním dítětem nebo bláznem nebo bestií, než harmonickým dospělým člověkem.
-
Proto je taková poptávka po vyšším vzdělání. Útěk ke knihám a na univerzity je jako útěk do hospody. Lidé chtějí utopit své poznání, jak je těžké správně žít v tomto groteskním soudobém světě, chtějí zapomenout, že v umění života jsou žalostně neschopní. Někteří svůj žal utápějí v alkoholu, ale je jich ještě více, kteří jej utápějí v knihách a uměleckém diletantismu. Někteří hledají sebezapomnění ve smilstvu, tanci, filmech, jiní v učených přednáškách a vědeckém bádání. Knihy a přednášky jsou lepší prostředky k utápění žalu než pití a smilstvo, nezůstává po nich bolení hlavy. Toto slavné „hledání pravdy“ je pouhá zábava, rozptýlení jako každé jiné, hodně rafinovaná a umělá náhražka za opravdový život.
-
Králové ztratili své božské právo, ztratili jej i plutokrati, ale těm, kdo holdují „vyššímu životu“ se dál přiznává svrchované postavení. Je to působení setrvačnosti. Vytrvale sobě poklonkují a vytrvale podceňují ostatní lidi. My jsme lidé ducha, vy jste obyčejní pozemšťani. Ustavičně hlásají totéž jako reklama na Pirsova mýdla. Ve skutečnosti je „vyšší život“ pouze dokonalejší náhražka smrti: čistota umělecké a matematické formy, ryzost vědeckého bádání, odvaha myšlení, smělé hypotézy, opravdová logika, střízlivé názory, intelektuální pokora před fakty – všechny hlavní ctnosti v maškarním přestrojení. Drogy a pití ohrožují zdraví, lidé zotročení sexem musí dříve či později pykat. Lidé otročící majetku si nikdy nemohou přisvojit všechny poštovní známky, čínské vázy… Tantalova muka. Ale ten, kdo holduje „vyššímu životu“ uniká do světa, kde zdraví vůbec není ohroženo, a kde odpovědnost i muka jsou minimální. Dobré prostředky k cílům, které mohou být špatné.
-
Umění, zejména výtvarné, je jednou z nejnižších hodnot, není ani stínem ideje, nýbrž je stínem stínu. Krása a umění jsou tak postaveny na dva protichůdné konce Platónovy stupnice hodnot. Umělce klade Platón v pohrdlivých formulacích na roveň holičům, hetérám a kojným.
-
Umění nešíří pravdy a je tedy pochybné i z mravního hlediska.
-
Lactantius přirovnával básníky k nebezpečným a svůdným sirénám. Kvůli jejich zpěvu ztrácí duše milost boží. Pověst o Krysaři je varianta této představy o sladké a svůdné moci umění – hudby, která vede omámené oběti do zkázy.
-
Umění je hříšný přepych urážející slovo Boží. (Savonarola)
-
Architektura je krásná jen pokud se týká vypracování plánu, samo provedení je hrubá řemeslná práce. (Leonardo)
-
Shakespeare je vesnický klaun, opilý divoch, obluda, neotesanec a současně génius, který neznal žádné pravidelnosti, žádné dekorum, je jednolitou změtí sta různých paprsků světla. (Voltaire)
-
Jasnost je dobrá pro přesvědčování, nedovede však dojmout, brzdí nadšení. Mluvte stále o věčnosti, o nekonečnosti, vesmírnosti, času, prostoru, božství – buďte temní! (Diderot)
-
Umění má pěstovat kult choroby a smrti, má připravovat člověka a orientovat ho k smrti, vždyť život je jen (pouze) počátek smrti, proto člověk má žít v každé chvíli nadpřirozeně, jinak je pouze zvířetem.
-
Hudba je totéž co arabeska, nic nevyjadřuje ani nenapodobuje, ani věci ani myšlenky ani city. Je to znějící pohybující se forma. Obsahem hudby je právě forma, a její pohyb znamená sama sebe. (Hanslick)
-
Balvany vědomostí a pojmové kombinatoriky. (Tolstoj)
-
Estetika je nauka o všem, co jinak není důležité.
-
Degeneračními procesy vznikajícími uvnitř lidské společnosti vzniká zvláštní rasa abnormálních lidí: šílenců, géniů, zločinců, eventuelně prostitutek. Všichni géniové jsou duševně choří a všichni choromyslní jsou géniové. Moderní umělci nejsou z nich – ti jsou jen slabomyslní a jejich díla jsou stupidní. Společenské důsledky jsou téměř apokalyptické. Tím, že lidstvo dosud nepoznalo stejnou podstatu geniality a šílenství a nakonec i zločinnosti, vzniká trvalá situace, že zatímco poslední dva podtypy této abnormální rasy uvnitř lidstva jsou izolovány a zavírány do blázinců a vězení, šílení géniové se naopak staví do čela států a národů, jejich myšlenky hýbou masami, vyvolávají v život krvavé zbytečné revoluce, náboženské sekty, módy, apod. Svět je veden šílenci. (Lombroso)
-
Psychiatrie, policie a soudy musí zasahovat do literatury a ochraňovat společnost před zvrhlými výtvory umělců psychopatů. (Max Nordau je původce teze o zvrhlém umění). Postavit umělce a jejich díla, díla bláznů, šílenců, degenerovaných a mravně zpustlých individuí mimo.
-
V roce 1957 říká Todor Pavlov (a před ním už Ždanov, Gorodinský, Šnejerson, Varšavský…) toto: Vůdčí představitelé západní kultury trpí paranoií. Umění je formou exhibicionismu.
-
Oni na oplátku: Komunismus je třídní výraz homosexuality, idea beztřídní společnosti je touhou po navrácení se do útrob mateřských.
-
Lidská kultura a civilizace byla vytvořena mimochodem lidmi, kteří původně chtěli dosáhnout něčeho jiného, a pouze překážky je přinutily k těmto zázračně plodným oklikám. Kdyby neexistovala možnost pohlavního strádání, žilo by lidstvo stále na úrovni divochů nebo poloopů, bez umění, vědy, kultury a pevné společenské organizace. (Freud)
-
Mocný stimul k uměleckému tvoření a ještě více k umělecké kritice, je komplex méněcennosti a jeho kompenzace.
-
Michelangelova díla jsou manýrou, Corneille je trapný, románské a byzantské umění jsou souchotinami umění. (Taine)
-
Umění jsou symboly, jimž se nevěří, tzv. dobrovolná iluze. Náboženství jsou symboly, jimž se věří, že existují. Umění je filozofií smyslů, náboženství je básní, jíž se věří, že není básní, filosofie je vysušeným uměním.
-
Filosofové svými nočními čepicemi a cáry županu ucpávají mezery ve stavbě světa.
-
V Evropě kvetlo za polobarbarského středověku zázračné umění gotické, jehož podivuhodná díla nenašla dosud sobě rovných. (Sorokin)
-
Umění nemusí být prvkem nejvyšším. Naopak, u národů stojících v čele civilizace (Římané, Američané) jsou umělecká díla nejslabší. Svéráznost v umění zdá se býti rozkvětem jeho dětství a mladosti, nikoliv zralého věku.
-
Poněvadž umělci jsou velice vnímaví, velice neuvědomělí, poněvadž myslí především v obrazech a velmi málo rozumují, jsou za jistých dob věrnými zrcadly společnosti, v níž žijí a jichž se můžeme dovolávati, skládáme-li znovu obraz civilizace. Nemají svobody a právě v tom je jejich síla. Jsou zapleteni v síť tradic, idejí, názorů, z nichž jakožto celku se skládá duše rasy a doby, dědictví to citů, myšlenek a vnuknutí, které mají na ně všemohoucí vliv, poněvadž právě ony řídí tajemné říše neuvědomělého, v nichž se vytvářejí jejich díla.
-
Čím víc působivě podaného hnusu, tím lepší finanční výsledek. Trh se řídí především intenzitou mravního zápachu, jaký nabízený životopis vydává. Čím surovější, odpornější a „originálnější“, tím trhově cennější.
-
„Život v pravdě“, ničím neopravené, neupravené a nezkrášlené pravdě, ať jakkoliv hnusné a žaludek obracející, neomezený výběr zvrhlostí… Očištění (katarze) nahou pravdou a otevřením stoky, nahrazuje dnes dávno překonané očištění pokáním před Bohem – ten odešel na odpočinek.
-
Rychlý zisk šokem! Umění se topí ve vulgaritě, klopýtá o své sprostoty, doluje ze života nejnižší a nejodpornější stránky. Taktika šoku v umění začíná přinášet stále slabší výsledky. Hrubost, provokace, vulgarizace, skandalizace jsou dnes už jenom zaběhané, uboze konvenční výkřiky nemohoucích.
-
Země je peklo. Všechno je to spiknutí, ďábel se zmocnil Božího Trůnu a zaměnil jména věcí. Nejenom zde, všude. Žijeme v klamu. Celá naše civilizace je podvod, magický trik, dílo ďábla. (J. Drašar)
-
Člověk? To jsou genitálie obrostlé tělem.
-
Clintonova sexuální aféra s Levinskou – nejdražší a nejobsáhlejší pornografie v dějinách. Zpráva prokurátora Kennetha Starra stála přes 40 milionů dolarů a informuje o každém milimetru pohybu prezidentova pohlavního orgánu. Sdělovací prostředky daly této zprávě delší čas než zprávám o válce v Perském zálivu, kde zahynulo přes sto tisíc lidí. Absurdita prvního řádu. Národní atmosféra je prosycena pachem genitálií, dýchají ji všichni, počínaje dětmi. Z hromádky hnoje reportéři vymačkávají páchnoucí potoky a řeky. „Je to prase, ale máme plné žlaby, ať si vládne dál.“
-
J. Lacan pronáší tuto „moudrost“: Vztyčený mužský orgán, nikoli sám o sobě, dokonce ani jako představa, ale v podobě chybějícího kusu ve vytoužené představě se rovná odmocnině z minus jedna v jejím nejvyšším pojetí. (Je to opilost slovy spojená se vznešenou lhostejností k jejich významu.)
-
Přemýšlením promlouvá duše sama se sebou. (Platón)
-
Rozum je kurva ďáblova. (Luther)
-
Můžeme ještě mluvit s poctivým svědomím o pravdě a poznání? (Gadamer)
-
Kdosi zaslal pod fiktivním jménem do několika redakcí Rimbaudovy Iluminace přepsané ručně. Všechny redakce zaslaly dopisy odmítající texty publikovat!
-
Úspěch umění závisí na tom, kdo je sbírá a ne na tom, kdo je dělá.
-
Kosuth v roce 65 vystavil třikrát jedinou židli. Jednou jako reálnou židli, jednou židli na obraze a jednou židli, jak ji vysvětluje heslo naučného slovníku.
-
Prázdné plátno v rámu. Uprostřed je napsán tento text: „Vše až na umění je z tohoto obrazu odstraněno. V tomto díle se neuplatnily žádné myšlenky.“
-
Jean Dubuffet roku 1949 vystavil „art brut“, polovina exponátů byla od pacientů psychiatrických klinik, kteří zůstali „ušetřeni mechanismů přizpůsobení“. Nepřítel oficiálního umění v muzeích – je to umělé umění, umění intelektuálů, je to mandarínská kultura, je to mrtvý jazyk, který už nemá nic společného s tím, kterým se mluví na ulici.
-
Blábol Gary Hilla z roku 1993: „Čas je ústřední tematika videa, nejde zde však o čas lineární, ale o pohyb v myšlení samém. Je zde k dispozici topologie času. Má díla vznikají ze sebereflexní praxe, jež mě jako autora – performera zahrnuje do provedení.“
-
Bill Viola a jeho dílo „Nantský triptych“ – videomateriál. Na levé straně je vidět narození jeho syna, na pravé straně smrt jeho matky. Na obrazovce se obraz obličeje novorozence promítá na obraz umírající matky. Tedy v obličeji novorozence se zrcadlí smrt v podobě stařeny. Tím Viola nově formuloval jedno staré téma malířství.
-
Gary Hill roku 1990 předváděl dílo „Pokud se to už děje napořád“: 16 různých pohledů na lidské tělo se promítá na právě tolika monitorech. Jsou přidány zvuky mumlání, sténání, škrabání nehtů o stránku textu. Existence se už nedá převést na přesvědčivý pojem obrazu, tedy na portrét a osobu. Tu je ucho, tu noha zespodu, tu lesknoucí se oko, tu dýchající partie břicha. Hlas šeptá: „Já prostě nevím.“ Prst škrábe o text, kterému nerozumí. Kde končí tělo a kde začíná vědomí? Živé tělo by takto rozložit nešlo. Dekonstrukce obrazu těla. Umělec přímo odkazuje na Martina Heideggera.
-
Hill vysvětluje: „Hlas byl pro mě prostředkem, jak fyzicky vyznačit čas s tělem v aktu řeči. Zvuk, když jej svěříme tělu, je proti ztrátě já vyzbrojen lépe než obraz. Jazyk je „vysvobození“ z labyrintu nových obrazů a jejich nelidské všemohoucnosti.“
-
Dnešní muzea se stále více podobají divadlu a veletrhu s uměním. Umění se stalo zbožím. Nejde o umělecké dílo, jde v první řadě o jeho finanční ohodnocení. Ztratili jsme náboženství, ztratili jsme umění!
-
Kulturní výměna? To komisaři rozhodují o tom, jakou tvář má mezinárodní výstava získat. Je to politická záležitost, nikoliv umělecká. Umění je předmětem trhu. Umělecká scéna – jako ve sportu, diváci tleskají nejnovějším světovým rekordům v umění.
-
Reklama na avantgardu a avantgarda reklamy se od sebe stěží dají rozlišit.
-
Funkcí umění je jeho nefunkčnost v prakticko – ideologickém kontextu. (Adorno)
-
Yves Klein oblečený jako dirigent s taktovkou v ruce řídí, diriguje nahaté a barvou polité ženské a ty dle jeho pokynů otiskují své tělo na plátno. Sám malíř odmítá malovat vlastní rukou.
-
Malířství jako událost (events) se zbavuje svého materiální těla a přijímá tělo astrální.
-
Texty o umění se mění v umění textů. Kritika umění jako umění kritiky.
Foto: Jan Kadubec – Tančící derviš
