-
Čtení, psaní a mluvení se stává nepotřebnou formou komunikace.
-
Telehypnóza, hypnóza na dálku.
-
Přemíra informací vytváří globální vnímání, místo slovně racionálního myšlení převládá myšlení v obrazových celcích.
-
Nová generace: Nový vlastní způsob života, útěk od civilizace a kultury, od racionálního myšlení k meditaci jakožto k vedoucí duševní činnosti, jež vyvolává mimoracionální, rituální představy a k myšlení podporovanému drogami.
-
„Proč je vaše dílo tak zaměřeno na chudobu?“ zeptal se opřen o stůl Dalí Alena Ginsberga, „cožpak není zlato měřítkem génia?“
-
Slova byla původně kouzlem. Slovy může člověk druhého učinit blaženým, anebo ho vehnat do zoufalství. Slova vyvolávají afekty a jsou všeobecně používaným prostředkem k vzájemnému ovlivňování lidí. (Freud)
-
Kultura byla vytvořena pod tlakem životní tísně na útraty pudového uspokojení. Sexuální pudy jsou sublimovány a zaměřeny na cíle vyšší. Vězí v nás zakořeněná víra v duševní svobodu a nepodmíněnost. To je chyba, je to nevědecké.
-
„Fichte? To je ten, co říká, že kromě něho nic neexistuje? Cože, on popírá vše, i existenci žen?“ „Bezpochyby!“ „A paní Fichtová si to nechá líbit?“ (Heine)
-
Pravda je to nejcennější co máme. Koukejme ji teda pořádně zpeněžit. (Twain)
-
Některé základní kulturní a mravní hodnoty jsou nesdělitelné v masovém měřítku, protože jsou určeny jen určité nadřazené skupině. (Nadřazená skupina je kdo? A které hodnoty jsou nesdělitelné?)
-
Absolutní výlučnost géniů, beznadějně nechápající masy, zmasovění kulturních projevů a děl. Hrozba absolutního deficitu některých hodnot. Duševní pasivita podobná somnambulismu.
-
Freud umístil vše do dolní poloviny lidského těla.
-
Určité otázky se lidem vyňaly ze srdce. Pro velké myšlenky se utvořila jakási drůbeží farma, které se říká filosofie, teologie, případně literatura. Tam se myšlenky množí stále nepřehledněji. Bude to cesta ke včelímu státu. Královna naklade vajíčka, trubci povedou život věnovaný rozkoši a duchu, specialisté budou pracovat, celkový výkon se vystupňuje. (Musil – Muž bez vlastností)
-
Vrhni se v náruč absurdnímu a vzdej se bez kritiky výsostnému opojení své bláznivé duše. (Motherland)
-
Potřebnější jest míti kočár tažený třemi páry koní, než pravdu. (L. Klíma)
-
Marně klepe na bránu poezie, kdo je úplně při smyslech.
-
Člověk se nerad nechá obtěžovat nižšími živočichy. Ty prostě zašlápne. Jen s lidmi sobě rovnými mluví rozumně.
-
Svatý Augustin má básně za „koně a vítr“ a hudbu za vulgární záležitost.
-
Umění jako zrcadlo života je absurdní naprosto falešná představa. Umění je součástí života, je to jeho jedna oblast, stejně jako láska, politika, zednictví a bridž. Umělecké dílo je cosi zvláštního, jedinečně zabarveného, složitého, překrouceného, deformovaného, zveličeného umělcovým cítěním. Dílo se podobá především umělci, teprve pak přírodě.
-
Nejdřív se vytvoří dílo a teprve pak se vymýšlejí estetické zákony, které by je vysvětlily. Vyrábějí se ex post, pro idioty, aby nás brali vážně.
-
U velikých žánrů existují jenom dvě možnosti, buďto je vynalézat, nebo rozbíjet.
-
Umělecká kritika dle N. Frýda: Nezáleží na tom, je-li kritika dobrá nebo odsuzující. Jen když je dlouhá.
-
Nečtu zásadně kritiky. Protože jestliže nevěřím špatné kritice, proč bych měl věřit dobré? (Hemingway)
-
The Dial: Charaktery E. Hemingwaye jsou mělké jak polévkové talíře, autor se spokojuje s pouhou imitací nikterak význačného povrchu života v Paříži. „Komu zvoní hrana“ postrádá brilanci a svým vlivem škodí. Autor by měl přenechat psaní o španělské válce Malrauxovi.
-
Roku 1754: Král Lear – toto drama lze obvinit z podstatných nedokonalostí.
-
Voltaire napsal o Hamletovi: Je to vulgární, barbarské drama, které nenajde porozumění ani u nejničemnějších obyvatel Francie nebo Itálie. Lze si představit, že tenhle kus je dílem opilého divocha.
-
B. Shaw o Othellovi: Je to čiré melodrama. Není tam ani tolik charakterizace, co by se za nehet vešlo.
-
Autor (Shakespeare) je silně přeceňován, s jeho pověstí to půjde z kopce. Nemá příběh, vynalézavost, nic. Všechny zápletky vzal ze starých příběhů a dal jim dramatickou formu. S nepatrnou námahou můžete vy nebo já vrátit jeho hry nazpátek do vyprávěných povídek. (Lord Byron)
-
Balzac má nepatrnou fantazii, žádnou vynalézavost, slabé charaktery a zápletky a nedostatek vášně. Jeho místo ve francouzské literatuře bude zanedbatelné. (Eugen Poiton)
-
Guliverovy cesty potvrzují chorobnou mysl a rozhárané srdce.
-
Anna Karenina je sentimentální smetí, ukažte mi jedinou myšlenku!
-
Joyceho kniha je rozplizlá, ani sladká ani hořká (neslaná nemastná), snobská kniha. (Wolfová)
-
Mme Staël o Voltairovi: Jeho dílo se zdá napsané tvorem od nás naprosto odlišným, lhostejným k našemu osudu, radujícím se z našeho utrpení a posmívajícího se – jako démon nebo opice – strastem lidské rasy, se kterou nemá nic společného.
-
Aristofanés o Euripídovi: Je to klišé, výroba otrhaných manekýnů.
-
Velký Gatsby je knížka pro jednu sezónu, protože co nikdy nežilo, nemůže žít.
-
Le Figaro: Monsieur Flaubert není spisovatel.
-
Reimann – Nová kritika: Popis uměleckého díla je striktně vymezen požadavkem biograficky nezatížené teorie básnického díla a požadavkem přímé interpretace textu jako pravého úkolu.
-
Je-li převaha kritiky nad uměleckou tvorbou, je to příznak úpadku. Kritika je literatura inspirovaná knihou.
-
Umění jako výraz libovolných subjektivních stavů a nálad jedince.
-
Objektivní kritéria hodnot nejsou, tedy nejvyšší kritika je nejčistší formou osobního dojmu. Kritik má vylít svou duši, tj. sledovat své emoce vzbuzené mistrovským dílem. (Wilde)
-
Skutečnou podstatou kritiky je postihnout vlastní duši.
-
Literární kritika je jedinou civilizovanou formou autobiografie.
-
V knihovně se chová stejně jako ve vinném sklepě – labužník tu i tam.
-
Vkus není věcí diskuze.
-
Nevěřím na literární kritiku, pokud nejde o práci velkých mistrů, stejně jako nevěřím v knižní poezii.
-
Protože pro pravdu není žádné objektivní měřítko, je jediným kritériem úspěch.
-
Bohové zbavují umělce rozumu, aby mu dokázali, že všechno co dělá, je jejich dílem. Umělec ve funkci „věštce“ se stává bezduchým médiem, kterým promlouvá vyšší síla, což však samotného umělce nijak nepovznáší.
-
Ve středověku kvete umění, ale „estetika“ není. Novověká estetika je, ale odumírá umění.
-
Každé řemeslo, např. truhlářství a vlastně každá schopnost, pokud vedou k dokonalým výtvorům, jsou uměním. Tím se obnovuje starý antický široký pojem umění. (Dürer)
-
Nezáleží na tom, co je krásné samo o sobě, záleží na tom, jaký je náš subjektivní vztah k předmětu.
-
Krásné je jenom to, co je malé, hladké, plynulé, něžné, pravidelné, krásné se mění v ozdobné. Krásno a vznešeno, to je zásadní protiklad. (Burke)
-
Chtěl jsem to – ve věčnosti to znamená: vše milovat, vše chtít, vše sen, všechno klam, iluze, všechno mimo mne je pohádkové, féerické. Jsem nezranitelný, nedotknutelný – jsem zhovadilý bestiální dobytek. Ničeho se nebát a nic si nepřát. Věčnost je jenom veliký dům, který jenom mně náleží. Celý život, neřku-li jeho statky, nestojí za žádné zbabělé pozdvižení, vzpouru. (L. Klíma)
-
Tři nebezpečí hrozí myšlení. Dobré a proto uzdravující nebezpečí je sousedství zpívajících básníků. Zlé a proto nejostřejší nebezpečí je myšlení samo. To musí myslet proti sobě samému, což jen zřídkakdy dokáže. Špatné a proto matoucí nebezpečí je filosofování. (Heidegger)
-
Proč je vůbec jsoucí a nikoli spíše nic? Kdo mluví o nic, činí toto tímto aktem něčím, což je nevědecké.
-
Ale proč tvrdit, že vědecké myšlení je jediné opravdové striktní myšlení? Vědecké myšlení je odvozeno z filosofie. Filosofie stojí v jiné oblasti duchovních Dasein než věda, je příbuzná spíš básnění, ale není identická.
-
Řeč je největší nebezpečí, protože teprve možnost nebezpečí tvoří. Nebezpečí je ohrožení bytí jsoucnem a právě řeč je oblastí, v níž dochází k ohrožení bytí, k zmatení, k možnosti ztráty bytí. Řečí může být vyjádřeno nejčistší a nejskrytější právě tak jako matoucí a sprosté, podstatné právě tak jako nepodstatné. Řeč je tedy zárukou lidského bytí jakožto dějinného. Lidství jest rozhovor.
-
Myšlení nevede k žádnému vědění jako věda. Myšlení nepřináší žádné zužitkovatelné životní moudrosti. Myšlení neřeší žádné hádanky světa. Myšlení nepropůjčuje bezprostředně žádné síly k jednání. Člověk je pastýř bytí, soused bytí. Myšlení je sama cesta a na této cestě jsme jen pokud se na ní nacházíme, být na cestě a budovat ji, je jedno a totéž; něco jiného je ovšem se jen na cestu postavit a bavit se o rozdílnosti jejích úseků. Pohyb krok za krokem je zde to podstatné. Myšlení buduje teprve ptajícímu se chodci svou cestu.
-
K vylíčení života nepotřebujeme už umění, umění je zatlačeno tam, kde je jeho nejvlastnější látka, totiž k smrti o sobě. Umělec, který chce zachytit krizi, je jí sám zachvácen. (Broch v roce 1944)
-
Básnická struktura nicoty.
-
Naším úsilím je zničení osobnosti, přechod do absolutní sféry bytí. Vzdorná láska k smrti, opojení hlubinami duše, v nichž splývá pekelný oheň s ohněm lásky. Bůh na dně lidské duše láká do propasti tmy a noci, mění se ve velkého pokušitele. V hlubině lidské duše splývá nedosažitelně Bůh s člověkem, šílenství je plod tohoto nekonečného spiritualistického rozporu. (Schelling)
-
Jednota není jednotou věcí, z nichž se skládá, ale dynamickou jednotou činností, které duch vykonává. Lidský svět je vyznačen protikladem domova a cizoty, časovým rozměrem a zbarvením náladovým. Jedině v takovém schématu jsou nám dány věci. Jednota světa není jednotou materiálna, z něhož se skládá, nýbrž ducha, který jej vytváří a udržuje. Problém filosofie jest svět v celku. Vědy si rozdělily svět na části. Myšlení o celku, klasická ontologie, explodovalo tlakem kritiky. Principy chápání se změnily, ne pouze představa světa. Člověk již sebe nepociťuje jako osobu, nýbrž jako věc. Sebeabdikace. Objektivní mrtvo se prostírá i do našeho prožívání sama. Filosof nesmí podlehnout iluzi, že dovede vyložit věci v jejich podstatě, říci, čím jsoucno jest. Filosofie má pouze odhalit jsoucno, analyzovat až k tomu, co už nelze analyzovat, k poslednímu fenoménu, nepřístupnému, nepochopitelnému abstraktním rozumem. (Patočka)
-
Jakožto svůj otec jsem již zemřel, žiji ještě a stárnu jakožto svá matka. (Nietzsche)
-
Podstatou umění je zábava a vzrušení.
-
Verš překládá Voltaire do prózy a je-li verš nabubřelý, je i v próze směšný. Dobrý verš má jasnost i nejkorektnější prózy a jeho slova budou i v próze krásná.
-
Cit je pouze ztemnělý rozum, nezřetelné, méně jasné poznání. Vkus spočívá na zmatených představách. Estetika je partnerem logiky. Estetické nelze vyčerpat a rozebrat beze zbytku logickým.
-
Krása je ne zcela jasné, matné „záření“ ideje. (Hegel)
-
Winckelmann omdléval ošklivostí, když spatřil poprvé Alpy a ledovce. Nejvyšší tělesná krása existuje pouze v člověku právě kvůli ideálu.
-
Jmenujte mi dílo velkého Corneilla, které bych neudělal lépe! (Lessing)
-
Kdyby Kant nebyl tak temný, zajímalo by se o něj o polovinu méně lidí.
-
Krása je pro nás objektem a současně i stavem naší mysli – subjektu, je formou, protože ji pozorujeme a je životem, protože ji cítíme. Myslit pouze na krásu vede k abstrakci, ovšem myslit pouze na život vede zase k beztvárnosti, bezforemnosti.
-
Estetický prožitek tvoří hlavní pilíř vztahů mezi lidmi, neboť pramení z volnosti a tak vyjadřuje to, co je lidem nejvlastnější – tvůrčí lidství, svobodu, která se projevuje ve svobodné hře. Umění je v činnost proměněné vědění. (Schiller)
-
Geniální je ten, který dovede a dokáže bořit všechna pravidla. Umělec je tak výlučný, že jej nelze nikdy sledovat, umění je výlučným činem jednotlivce. Umění a umělecké dílo nelze dokonce ani studovat, jediný postoj, jaký můžeme k umění zaujmout je, že se mu budeme obdivovat a kochat se jím. Vrcholem je romantická ironie. (Fichte)
-
Odmítá řeky pro animálnost, obdivuje gotiku, legendy, obřady.
-
Magický idealismus. Věci lze měnit zásahem vědomí. Základem je mystický základ spirituální. Umění je duchovní a magické, tvorba je založena na principu „milosti“, oslava náboženství. Křesťanství je nejlepší filosofií života. Umění má pěstovat kult choroby a smrti, má připravovat člověka a orientovat ho k smrti, vždyť život je jen (pouze) počátek smrti, proto člověk má žít v každé chvíli nadpřirozeně, jinak je pouze zvířetem. (Novalis)
-
Poezie není poznáním, avšak nabízí symboly, znamení k poznání, neboť celý svět je plný znamení, básník nás učí tyto symboly čísti. (Jean Paul)
-
Umění samo je filosofií a to nejlepší filosofií. Umění odráží skutečnost, ale úplněji než to dělá věda. Je filosofií sui generis a je dokonce pravzorem filosofické reflexe. Toto poznání uměním, postihující absolutnost, konečnost v nekonečnosti, je dostupné pouze vyvoleným. Umělecké dílo se silně podobá živému organismu. Živý organismus je účelnost slepá, v umění jde o vědomé uspořádání. Umělecký génius je tvůrcem něčeho takového, co tu ještě nebylo – nové věci. V tomto smyslu soupeří s Bohem. Ostatní lidé netvoří nic nového, jenom reprodukují již stvořené. Umělec je tvůrcem nových podstat a v tomto smyslu tvoří z „ničeho“. (Schelling)
Foto: "Moje dítě!", autor Jan Kadubec
