-
Otázka po smyslu života je hledání reality ve světě stínů. (Březina)
-
Jak já dnes krásně pláču, minule mně to tak nešlo. (Goldflam)
-
Rum do čaje, čum do ráje. (Holan)
-
Vážně míněný nápad v Rakousku Uhersku: Posílat nebožtíky přímo do nebe potrubní poštou. Měla to být kilometrová roura, v níž by nebožtíci byli vystřelováni do Vesmíru. Tento nápad ztroskotal kvůli velkým finančním nárokům, měl stát až milión zlatých.
-
Šmejd z undergroundu. (Sviták)
-
Bůh jest knihovna. (Borges)
-
Televizní pop zpěváci, oněměle žasneš: ztráta jazyka, agrese, nevážnost k tělu, konzumování vlastního těla, zpěváci provádějí odestetizované kopulační pohyby, opakují dvacetkrát jedinou větu bez obsahu, hvězda typu Madonna na pódiu onanuje, herci na jevišti předvádějí soulož, sem tam už i vyměšují a dělají i jiné „realistické“ roztomilosti. Za dob Nerona měli diváci zážitek ze smrti neherců (křesťanů), dnes přihlížíme smrti herců. Hudebníci a ještě vlezleji hudebnice používají nepokrytě kytary nikoli jako hudebního, nýbrž falického nástroje. Videoklipová kultura poskytuje oku záběr pouze na tak krátkou dobu, aby si divák nemohl povšimnout stupidnosti záběru. Delší záběr by prozradil nudu.
-
Lidská nahota přirozená, vulgární, přitažlivá i odpudivá a odpuzující jako výtvarný objekt. Pomatenost i prázdnota lidské civilizace. Je to postmoderní oslava ornamentálního nic.
-
Slepice taky ví, kdy svítá, ale nechá to oznámit kohoutovi.
-
Lidské poznání je nulové, protože i když chápe na tisíc principů, v poměru k nekonečnu je to nula. (Galileo)
-
Velcí systematici jsou směšní ve své náročnosti všechno pochopit a nic neprožít. Jen systematický duch je přesvědčen, že nepochopitelné je něčím falešným a podružným. Systematik si osobuje vyjádřit celý vesmír i dějiny, ale jako osobnost je nicotný, vlastní osobnost se ztratila. (Kierkegaard)
-
Podstatou kulturního elitářství je snobství. Lidé, kteří se profesionálně zabývají kulturou, ne jejím tvoření, jako studiem a diskusemi, žijí v umělém světě. Je to svět krásný, ale zcela exkluzivní.
-
To, že lidská masa dospěla k tomu, že chápe skutečnost důsledně a jednotně, je mnohem důležitější a „originálnější“ filosofický fakt, než když nějaký filosofický génius vynalezne nějakou novou pravdu, která zůstane majetkem několika malých skupin intelektuálů. (Gramsci)
-
Je tím ohrožena civilizace, jak je tím zohyzděn vesmír.
-
Nevidím důvodů, proč by Papuánec měl být nesmrtelný. (Renan)
-
Pohlížet na věci z hlediska věčnosti, jest výrazem dětské záliby ve fantomech a zasluhuje úsměvu.
-
Každá vyšší kultura jest vytvořena krutostí. (Nietzsche)
-
Umění má schopnost nejneuvěřitelnějším způsobem deformovat každý cit. Tolstoj, Hugo, Dostojevskij… přesytili veřejnost a díky jejich dílům lidé přestali bojovat, aniž bojovali a přestali milovat, aniž milovali a kysnou jako mléko za bouřky. (Lunačarskij)
-
Svět existuje jako základ pro člověka, lidstvo jako odrazový můstek pro umělce, umělec jako pochodeň pro plameny čistého Umění, jež vzlétají k nebesům.
-
Nechť je krása posvátná, ale přesto bychom chtěli strhnout i nejkrásnější roucha a ukázat, že je to jenom rubáš kostlivce a příkrov nad temnou propastí a nad branou nebytí.
-
Parmenidés: Mlčení je podstatnou věcí, je to jediné, co skutečně existuje.
-
Homér, ukrajinští kobzárové a pěvci všech národů za starých dob byli starci, slepci, lidé nepracující. Smutný byl počátek individuální poezie.
-
Každé velké umění je dítětem neméně velkého řemesla. Řecká klasika, gotika a renesance byly dobami velkého řemesla.
-
V Majakovském jsem nevyčetl jedno zrníčko nové myšlenky a nenašel ani jiskřičku nového citu (a rád ho čtu), mám obavu z trochu přetažených pubertálních let.
-
Císař Vilém na beethovenovském koncertě: Co teď budou hrát? Budou skřípat koňskými žíněmi po kočičím střevě.
-
Činy hrdinů nesmíme popisovat takové, jaké jsou, ale jakými by měly být. Jinak by se naše ódy proměnily v paskvily. (Aristoteles)
-
Kdyby mi bylo dopřáno ještě několik let, abych mohl strávit plných padesát let studiem, myslím, že bych byl téměř bez chyb.
-
Není takového předmětu na zemi, na něž by nebylo možno popatřiti z komické stránky.
-
Whitman, ten řezník poezie.
-
Život je věčný text, hořící keř na kraji cesty, kde slyšeti hlas boží, kultura je komentářem. Vše životní je problém, vše kulturní má být objasněním. Život, spontánnost, bolesti a mlhy mi stačí mé vlastní, ale já potřebuji jasu svítání nad svým životem.
-
Pravé umění nechce být žito, nýbrž nazíráno. Život je jedno, poezie druhé, nesměšujme je. Básník počíná, kde člověk končí. Údělem tohoto je žít svou lidskou pouť, posláním onoho je tvořiti, co neexistuje. Umění je činnost vylučující veškeren účel vnější a mající svůj smysl v sobě samé. (Kant)
-
Umělci se občas mají ptát sebe samých, zda vůbec existují. (Flaubert)
-
Ó, rozum rozumných / on leccos nevidí, co přece dítě vidí / on leccos neslyší, co přece dítě slyší / toto leccos jest právě nejdůležitější. (Heine)
-
Keď sem sa narodiu, už sem byu bohatý, ej takú som měu jak císar pán ďúrečku do riti. (Z Horňácka)
-
To je blbý, to se bude líbit. (Werich)
-
Porodit a vychovat tři děti je důležitější a záslužnější, než napsat tři dobré knihy.
-
Poušť roste, běda těm, kdo pomáhají poušti růst. (Nietzsche)
-
Ále, svět je pořád stejný / lidé ho nezmění / plivni si stokrát do moře / ono se nezpění. (K. H. Borovský)
-
Ono ti protestující ani tak proti mně nic nemají, ale jsou vyděšeni, jak je možné, že se u nás najdou dva milióny pitomců, kteří si denně moje noviny kupují. (Axel Springer)
-
Všude, kamkoli se podívám, jsou lidé stejní pitomci. (Proslulá hliněná destička z Mezopotámie)
-
Zůstává otázkou, proč ostatní opice s polidšťováním sebe sama přestaly, zda z přirozené lenosti anebo ze získané skepse z dosažených výsledků.
-
Svlečny.
-
Nevíme, kam jdeme / projít stačí / přišli jsme pouze / abychom zvadli / je jisté, je pravda, že odcházíme / kam jdeme, běda, kam jdeme (Aztécký básník)
-
Neobydlená chvíle / Bozi nemluví, tvoří a boří světy / hrají děsivé hry / Den vstává z prázdna / do něhož se řítí / váha chvíle, která neváží nic / čas požírá sám sebe / bytí bez bytí, prázdná plnost/ (Octavio Paz)
-
Nezáleží na tom, co jste udělali, jestli něco špatného nebo dobrého, záleží na tom, co si o tom, co jste udělali, nebo dokonce neudělali, myslí ti ostatní, jak to chtějí interpretovat, využít nebo zneužít.
-
Zadem je k nekonečnu pár kroků.
-
Politické systémy žijí z prázdných slov.
-
Trampoty jsou korálky růžence navlečené na niti našeho osudu, moudrý člověk je klidně přebírá. (Dumas)
-
Co minulo, toť předmluva. (Shakespeare)
-
Nikdo o mě neví, že jsem marxist levý. (Bondy)
-
Dnes, včera, v neděli, všechno je v prdeli, jedině ty filmy sovětský, jsou vědecký.
-
Bůh udělal svět za šest dní a vy nejste schopen ušít mi kalhoty za šest měsíců! Ale pane, podívejte se přeci na ten svět a podívejte se na ty vaše kalhoty.
-
Jsou lidé, kteří chtějí znát pouze proto, aby znali / a to je hanebná zvědavost. / A jsou ti, kteří chtějí znát, aby byli sami uznávaní / a to je hanebná marnivost / A jsou také ti, kteří chtějí znát, aby své znalosti zaprodávali, řekněme za peníze, kvůli poctám / a to je hanebný zisk / Ale jsou také ti, kteří chtějí znát, aby vytvářeli / a to je úctyhodné / A také ti, kteří chtějí znát, aby sebe vytvářeli / což je moudré. (Bernard de Clairvaux z 12. století):
-
Realita není tak důležitá, důležitější je obraz o realitě.
-
Vinej, nevinej, berte to po řadě. (Hašek)
-
Člověk má jenom tolik světla, kolik ho dovede v sobě sám rozsvítit.
-
Pravda je to, co zbude, když se všechno ostatní prošustruje.
-
Svou univerzální kosmickou bezúčelovost člověk nazývá civilizací nebo kulturou.
-
Napsat špatnou knihu je stejná dřina, jako napsat dobrou knihu.
-
Básnický obraz, který není propastí, nemůže být znamením. (Holan)
-
Spisovatelské řemeslo se přirovnává k prostituci: Napřed to člověk dělá pro své potěšení, pak pro potěšení svých přátel a nakonec pro peníze.
-
Přišla jsem si líto.
-
Dři se, a stejně rozhodně ruka nebes. (Čínské přísloví)
-
Dolní tok Missisipi se za posledních 176 let zkrátil o 242 mil, tj. asi o jednu třetinu míle za rok. Proto každý, kdo není blázen, si může vypočítat, že za starého oolitického siluru, což bylo minulý listopad právě milión let, byl dolní tok Missisipi dlouhý milion tři sta tisíc mil. Stejně tak je jisté, že za 742 let ode dneška bude dlouhý jen míli a tři čtvrtě a Cairo bude propojeno s Novým Orleánsem, a řídit je bude jeden starosta. Ve vědě je něco fascinujícího! Jak skvělé výsledky člověk dostane jen z několika faktů. (Mark Twain)
-
Život je nepoužitelný, nepotřebný, nemorální, nesmyslný – je prostě krásný. Jediný zisk bude věčně rozesmátá tvář bláznivých bratříčků Chan Šana a Š Te.
-
Cizinec navštívil zenistický klášter a dostal se do učené debaty s mladým, trochu přihlouplým jednookým mnichem. Za malou chvíli se cizinec dostavil k představenému kláštera a řekl mu: Ten mladý mnich je nepřekonatelný, zvítězil nade mnou. Zvedl jsem nejprve jeden prst na znamení, že Buddha je jeden. On zvedl dva prsty představující Buddhu a jeho učení. Nato jsem zvedl tři prsty na znamení, že tři jsou Buddha, jeho učení a jeho blažení žáci. Tu mi vrazil do tváře pěst na znamení, že to všechno vychází z jediného poznání. Ten mládenec vyhrál. Cizinec odešel a vzápětí vběhl do místnosti řečený mladík, sháněl se po něm a řval: Kde je? Já ho zbiju! Sotva mne uviděl, ukázal jeden prst, posmívaje se mi, že mám jen jedno oko. Řekl jsem si: je to host, měl bych k němu být zdvořilý, a tak jsem ukázal dva prsty na znamení, že jsem rád, že on má oči dvě, ale ten hrubián zvedl tři prsty, dávaje mi tím na srozuměnou, že dohromady máme stejně tři oči. To mě dopálilo, skočil jsem po něm, vrazil mu jednu, ale on mi utekl a je pryč.
-
Vyhrát Proces, dostat se do Zámku a objevit Ameriku!
-
Zahla sem, zahla sem, svého srdce za hlasem. Nebo: Za hlasem, za hlasem svého srdce zahla sem.
-
Každý člověk má v sobě nadání k nějakým velkým věcem. A svět by byl plný géniů, kdyby, kdyby se mohli rozvinout. (Julius Fučík)
-
„Jsem opilý jako sud, nasáklý kořalkou od pat až po konec vlasův, a zválený jako vepř. Nevím, když upadnu, kde je dole, kde nahoře, nevím, na kterou stranu mám vstát.“ Temný výstup opilcův vyjadřuje formou blízkou a srozumitelnou lidský smutek a neštěstí. (Josef Čapek)
-
Hodiny a hodiny neúnavně dumat nad nějakou titěrnou drobností na okraji či v tisku, většinu letního dne probloumat nad kuriózním stínem dopadajícím šikmo na čaloun či podlahu, probdít celou noc civěním do nehasnoucího plamene lampy nebo žhavého popela, prosnít dny nad vůní květiny, jednotvárně opakovat nějaké banální slovo, až ten zvuk věčnou repeticí přestane sdělovat mysli jakýkoliv pojem. Dlouhým úporným znehybněním ztrácet pocit pohybu či fyzické existence – stav, který se vymyká jakémukoliv rozboru či vysvětlení.
-
Pavilon tesknící u rybníka / vonná a lehká mlha / List jeden po druhém / jako kapky vody / do rána padá na mé prázdné schody / Pomalu se šeří a já sama se tisknu k rámu dveří / až na ten jasný měsíc na obloze netuší nikdo nic. (Wen Fching Jun 818 – 872)
-
Pořád ti zůstává taková divná pachuť na dně srdce? / Kdo pochopí co cítí muž u sloupku zábradlí?
-
Plakáty poutačů ilustrují imbecilní iluze štěstí / Sloni ve vanách kolem nás pluli na širé moře / a brnkali na ohnuté mandolíny a zaručovali se zašlou slávou ušima. / Umírající osli na vysokých kopcích / zpívali přisprosté kuplety / a rozjařené krávy odlétaly za zpěvu athénských hymen / neboť jejich kravince se proměnily v tulipány. (Ferlingetti)
-
Stromy plné záhad. Nenech toho koně sežrat ty housle, křičela Chagalova matka. Vidím, jak nutí Melvilla, aby si snědl tu svou velrybu.
-
Rabelais: Briszmarg dalgotbric nubstzne zos / Isquebfz prusg: alborlz crinqs zacbac. / Misbe dilbarlkz morp nipp stancz bos. / Strombtz, Panrge walmap quost grufz bac. (Aha, už vím, odkud opisoval Morgerstern své Veliké Lalulá)
-
Římské rituály nařizují, aby se, hrozí-li nebezpečí, dítě pokřtilo, ještě než se narodí; ale s tou výhradou, že křtící vidí aspoň kousek dětského tělíčka. Doktoři Sorbony na společné poradě konané dne 10. dubna 1733 pravomocně rozhodli, že i když se neukáže ani kousek dětského tělíčka, přesto se mu má udělit křest vstříknutím. Porodník může, i když není vidět ani kousek tělíčka, dítě trubičkou pokřtít, aniž tím způsobí újmu matce. (Za sbor doktorů podepsáni A. Le Moyne, L. de Romigny, De Marcilly). Svatý Tomáš Akvinský, který s takovým řemeslným umem dovedl svazovat i rozvazovat uzly scholastické teologie, se s tím dlouho hmoždil a nakonec tu věc odbyl jako druhou (druhořadou, nepodstatnou). Svatý Tomáš, část 3, otázka 68, článek 11: „Má-li člověk přijmout křest neboli duchovní narození, nejprve se musí narodit. Dítka setrvávající v lůně matčině nepřišla dosud na svět, aby žila jako jiní; nemohou tedy od jiných přijmout ke své spáse křest.“
-
Fikce lze psát snadno. Hemingway je sypal z rukávu. Thomas Mann byl mistrem rafinované spisovatelské lži – a nejvíc právě v Doktoru Faustovi. Když ho člověk začne číst potřetí, rdí se studem, jak se mu to poprvé mohlo tak líbit; a ono se to poprvé opravdu líbí, v tom je ten vrchol kýčařovy slávy. …jak je Serenus Zeitblom ušlechtilý a poctivý člověk; na těchto Zeitblomech s jejich usraným pseudohumanismem stála Třetí říše nejpevněji. (Bondy)
-
Je vskutku možno spočítat realistické romány na prstech. V několika dílech Thomas Hardy, ve Vojně a míru Tolstoj, dosti v Kareninové, kde ovšem Levin a Kitty tajtrdlíkují podle nejlepších vzorů Černyševského hovadiny, a snad ten starý, ale dobrý Balzac. Jelikož nepovažuji realistický román za nutný cíl literatury, nemusím hořekovat, že je toho tak málo. Neboť cožpak Stendhal, Dostojevskij či Flaubert jsou realističtí spisovatelé? A kdo ještě zbývá – snad ne Gorkij?! Kunderové, Kozáci, Pludkové, Buckové, Bromfieldové, Hemingwayové, Leonidi Leonovové i Quido Mária Vyskočilové, ti všichni pod falešnou nálepkou realismu produkují otravný potravinový jed.
-
Velký mravoličný román mohl být tam, kde byly ještě o něčem nějaké pochybnosti, něco se vážilo, o něco se lidé přeli a o něco se mohli pokoušet usilovat. Realistický román mohl být tam, kdy ještě šlo o to lidem něco ukazovat a dokazovat, o něčem je přesvědčovat – ale když je o všem jasno?! Dnes líčit duševní život pokrytce, kolaboranta nebo blba? Což pokrytci, kolaboranti a blbci vůbec čtou něco, co by je mohlo vyvést z míry? Předem přece vše vědí – i ti blbí. A psát o figurkách? To dělal už dostatečně bezúspěšně Hrabal.
-
Není pravda, že život je cenný utrpením, je naopak pravdou, že je cenný štěstím – ne utrpením vykupujeme sebe a celý svět, ale štěstím napomáháme uskutečnění božského principu v tomto světě. Ne lidé trpící, ale lidé šťastní pomáhají bližnímu, světu a bohu již svým pouhým žitím v štěstí. Protože lidé šťastní jsou, byť by o tom vůbec věděli, božští. A básník, opilý neopilý daruje každému úsměv, takže každý se sám usměje.
-
Populární zpěvák byl výtečně placen za to, aby odzpíval povinné kvantum textů ještě nudnějších než jejich melodie, protože tím věčným, čtyřiadvacet hodin denně a tři sta šedesát pět dní v roce trvajícím hýkáním a fňukáním je možno nejlaciněji a nejpohodlněji dosáhnout úplného zblbnutí posluchačů od třinácti do sedmnácti let; a pak už jsou dost zblblí na to, aby se dál o nic kromě auta a chaty nestarali.
-
Ve vazbě milionářský synek Havel zpytoval svědomí, jak to též zločinec dělat má.
-
Vládce nebylo nikdy vidět honit otroky, vybírat poplatky a úplatky od trhovců a řemeslníků, nebo dokonce olupovat počestné občany, přesto však dobře platili policajtům, a i když zavřeli školy, vydržovali si dál populární zpěváky, fotbalisty a veřejné řečníky, kteří se pilně starali o všechen volný čas obyvatelstva.
Foto: Poetický portrét, autor Jan Kadubec
