Sex, Berlusconi a Putinova postel

ŘÍM – Politické a sexuální úspěchy italského premiéra Silvia Berlusconiho tvoří po celém světě náplň novinových titulků, a to nejen v bulvárním tisku. Tyto historky by se daly pokládat za vtipné – což samy o sobě bezpochyby jsou – kdyby ovšem tolik nepoškozovaly Itálii a neprozrazovaly tolik o zkostnatělé politice země.

Navzdory rychle se šířícím skandálům je totiž „národní Silvio“ („Il Silvio Nazionale“) i nadále zdaleka nejpopulárnějším a nejúspěšnějším italským politikem (ačkoliv dnes jeho popularita v průzkumech veřejného mínění vůbec poprvé od druhého návratu do premiérské funkce v roce 2008 klesla pod 50%).

Důvod Berlusconiho politické dlouhověkosti navzdory mnoha jeho klopýtnutím je zčásti kulturní. Stejně jako další latinské země či země z oblasti Středozemního moře, které mají silnou katolickou tradici, se také italská společnost dávno naučila pokorně akceptovat život ve falši: na jedné straně silnou vazbu na církev a rodinné hodnoty a na druhé straně paralelní život – často vedený před zraky všech – tvořený milenkami a dalšími „pochybnými“ styky.

Italští katoličtí političtí předáci dnes takový život často vedou. Nepočítáme-li samotného Berlusconiho, mohli i další rozvedení muži, jako například šéf středové Katolické strany Pier Ferdinando Casini nebo předseda parlamentu Gianfranco Fini, bez mrknutí oka pronášet dopoledne vášnivé projevy o důležitosti tradičního rodinného svazku a posvátnosti manželství, odpoledne se zúčastnit dojemné audience u papeže a večer uhánět ke svým nesezdaným partnerkám a matkám svých nejnovějších potomků.

Tichá akceptace podobného chování italskou společností se v posledních letech začala přiznávat otevřeněji, snad díky Berlusconimu a jeho rozsáhlému mediálnímu impériu. V 70. letech bylo hlavní ambicí průměrné italské dělnické rodiny, aby děti mohly studovat, dostaly se na univerzitu a staly se lékařem či právničkou.

Od konce 70. let a především během 80. a 90. let však Berlusconiho tři soukromé televizní kanály vykreslovaly falešný a iluzorní obraz rychlého úspěchu, jaký bývá k vidění v amerických mýdlových operách typu „Dallas“. Od 90. let vysílají jeho kanály „Velkého bratra“ a italská varieté, v nichž převládají mužští komici, svalovci a spoře oděné mladé dívky zvané „veline“.

V průběhu pouhých 30 let se Berlusconiho televizním stanicím podařilo vnutit tento iluzorní portrét úspěchu celé italské společnosti. A tak dnes mnoho italských matek z dělnických vrstev touží po tom, aby se z jejich dcery stala úspěšná, spoře oděná „velina“, které se podaří proniknout do časopisových klípků díky flirtu s nejnovějším svalovcem a televizním idolem, případně s nadějným mladým fotbalistou. Vystudovat lékařskou či právnickou fakultu už není známka úspěchu.

A přestože Berlusconi nemá svaly ani vlasy, je právě on ztělesněním této formy úspěchu. Tomuto bývalému kabaretnímu zpěvákovi, který se stal jedním z nejbohatších byznysmenů na světě, se zároveň podařilo stát se nejmocnějším italským politikem – a jedním z nejbarvitějších politiků světa. Ještě před pár týdny ho průměrný Ital pokládal za příkladný vzor – za člověka, jenž uspěl v mnoha oblastech života.

To se nyní změnilo. Lidé již Berlusconiho obdivují méně, protože jeho pokrytectví zašlo příliš daleko. Možná je u italských politiků v módě chlubit se image chlapáka od Středozemního moře, avšak tato image se jen těžko překousává, když premiér zahájí kampaň za vymýcení pouliční prostituce, vyhrožuje klientům možným vězením, a přitom sám spí s placenými společnicemi.

Stejně tak Italy neuklidnilo, když se dozvěděli, že Berlusconi vyslal do nedávných voleb do Evropského parlamentu řadu kandidátek, jejichž jedinou rozpoznatelnou kvalifikací byla skutečnost, že šlo o krásné mladé dívky, které zřejmě strávily nějaký čas v premiérově společnosti v jeho vile na Sardinii nebo v jeho Roman Palazzu.

Dnes se zdá téměř jisté, že Berlusconi nikdy nebude zvolen italským prezidentem, na kteroužto funkci si vždy dělal čáku. Navíc se šíří zvěsti, že ho kvůli chování napadají členové vlastní strany. Někteří lidé dokonce tvrdí, že Berlusconi bude nucen do konce roku odstoupit z premiérské funkce.

Tyto zvěsti se nakonec mohou ukázat jako pravdivé, poněvadž jádrem skandálu se nyní stala nahrávka rozhovoru mezi placenou společnicí a Berlusconim během jejich skotačení v premiérově vile na Sardinii, konkrétně na velké posteli, kterou Berlusconimu daroval jeho ruský protějšek Vladimir Putin. Pád politika kvůli hrátkám na posteli dodané Kremlem by byl rozuzlením, jaké by v žádném z Berlusconiho televizních kanálů nedokázali vymyslet.