Šílený svět – I. díl

Úvod

Následující řádky jsou kompilací názorů amerického intelektuálního disentu representovaného hrstkou nezávislých myslitelů. Nutno předem zdůraznit, že tito lidé a jejich myšlenky nemají větší praktický dopad na US společnost a kromě internetu nemají ani žádný prostor v masových sdělovacích prostředcích. Kostrou příspěvku jsou články Jamese Quinna, znalý čtenář však v částech textu pozná prof. Hudsona, prof. Michela Chossudovského, Ellen Brownovou, prof. Petrase, dr. Robertse, Jima Willieho a dalších autory. Článek je ponechán úmyslně jako osobní sdělení v 1. osobě čísla jednotného. V konzumní společnosti, tak jak je popisována, jsou totiž miliony vzájemně odseparovaných JÁ, jen 1% globální elita vyznává velmi třídní a konzistentní MY. A také tak koná. Přitom laškuje s eugenikou.

Článek vznikl jako reakce na seriál příspěvků geopolitika pana Alexandrova, který se, ze zcela neruských, ba přímo nekontinentálních pozic, rozplýval nad „americkou“ kulturou, atlantickou civilizací, která dobyla svět a dokázala svými bankovkami, svazy letadlových lodí, Mickey Mousy, MacDonaldy a Coca-Colou – s nabitou pistolí u hlavy – demograticky transformovat úplně odlišné kultury k obrazu svému. Vlastně skoro celý svět. Je to však dobře? Je to dobře i pro nás, Slovany? My svoji příslušnost ke Slovanům můžeme v sobě zpochybňovat, ale pro ty západní elity NIKDY nebudeme nikým jiným. A tak se k nám budou vždy i chovat. Myslíme-li něco jiného, lžeme si do kapsy a odmítáme poučení z historie. A jdeme cestou opakování té bolestivé historie.

Článek se asi nebude řadě čtenářů líbit, protože z podstaty věci klade řadu nepříjemných otázek o udržitelnosti státu quo, kompostačního vývoje atlantické „civilizace“, o tom, co bude dál, a hlavně, vnucují se paralely se situací a vývojem v České republice. Čím se liší české vnitropolitické reálie od těch amerických? Jak se liší, v principu, české stádo zaplavující chrámy konzumu od toho amerického?

Na konci každého Impéria, každé Říše přicházejí „barbaři“. Spousta lidí, zejména těch s duální loajalitou, čeká barbary z Východu. Nemůže být pravdou, že ti barbaři jsou už dávno tam, kde bychom je politicky-korektně nikdy nečekali, u aktuálního Velkého bratra a přímo mezi námi? Nestali se těmi barbary právě ti, co odcházeli ze Starého kontinentu za svobodou za Velkou louži? Není náhodou pravda, že do řad atlantických žoldáků Impéria a jeho režimu FIAT měn jako národ z celé řady důvodů nepatříme? Můžeme si myslet, že k té objektivně upadající západní civilizaci patříme, ale není náhodou podstatnější, zda nás pilíře této civilizace za její součást považují, jak se k nám, jako národu i lidem, konzistentně a bezohledně chovají?

Ať se nám to líbí nebo ne, samotný fakt změny globálního paradigmatu a úpadku Západu si vynutí, dříve nebo později, nejen národní diskuzi o tom, co jsme, kam patříme, ale hlavně, co dál. Jak, kdo, s kým a proč v budoucnosti. Nechť je tento příspěvek impulsem pro přemýšlení každého čtenáře, proto nenabízí žádné závěry, žádná doporučení či návody.

Hodně trpělivosti a pozornosti při čtení přeje Věžák.

Část první : Jak zůstat normální

Chci říci – sakra, jsem překvapen, jak jste vy v blázinci úplně normální. Pokud to vidím dobře, nejste bláznivější než kdejaké hovado venku na ulici.“ – R. P. McMurphy – Přelet nad kukaččím hnízdem

Kdysi dávno to něco znamenalo, být šílený. Teď je šílený každý.” – Charles Manson, mnohonásobný vrah

V Americe, šílení kriminálníci vládnou a tomu zbytku, nebo alespoň drtivé většině z nás ovládaných, je to fuk, ani o tom neví, její zájmy jsou odlákány k jiným problémům a navíc, od plenek do hrobu podstupuje ta drtivá většina vymývání mozků – výsledkem je nevědomý či podvědomý souhlas s vládou kriminálních šílenců” – Kurt Nimmo


Přiznám se, že jsem zmatený neuvěřitelnou schopností Wall Streetu a lobbyistické K-Street nejen udržovat svoji pyramidální hru zvanou „Ponziho systém“ v provozu, ale ji i dále rozšiřovat. Považuji se za racionálního, psychicky zdravého člověka, který zvládá matematiku i logiku a zakládá svoje postoje a činy na reálných faktech a smysluplném vyhodnocování relevantních informací získaných od důvěryhodných zdrojů. To není lehké, vyhledat důvěryhodné, správné zdroje informací, když žijete ve zkorumpovaném, pseudo-kapitalistickém až fašistickém státě řízeném konglomerátem bankovních, korporátních a militaristických vlivových uskupení, které disponují totální kontrolou mainstreamových médií a státně-korporátní propagandy. Kdokoli, kdo se chce dnes dobrat něčeho, co se alespoň blíží pravdě, realitě, je prakticky omezen jen na alternativní zdroje převážně na internetu, na vyhledávání nezaujatých kriticky a samostatně uvažujících lidí, kteří si stojí za tím, co fakta, události a výpovědi svědků odhalují a prokazují. Jak již Heinlein podotkl před řadou desítiletí, budoucnost je tak nejistá, že fakta jsou základním kompasem pro stanovené správného kursu, kterým se vyhnete zkáze, kterou se sebou nese lavina nevědomosti – ignorace.

Dejte mi fakta. Opět, opět a opět – jaká je reálná skutečnost? Zbavte se zbožných přání, cochcáren, božských zjevení, zapomeňte na hádání z ruky, věštění z hvězd, kašlete na názory davu, co si myslí sousedé, neodhalitelný „verdikt historie“,“pravdy“ vítězů a jejich prodejců. Hledejte pravdu, poznání sami, hledejte vlastní poučení v realitě, ne v propagandě a inzerci. Chtějte fakta ve všech souvislostech. Letíte jako pilot do neznámých krajin nejisté budoucnosti, jen fakta, reálný obraz na vaší radarové obrazovce, jsou vaším spolehlivým navigátorem. Jinak to napálíte do hory schované v obtahu ze lží. Chtějte proto fakta a přemýšlejte!“ ? Robert A. Heinlein

Vyzývám ke zradě Impéria mamonu. Neboť fakta, reálný obraz a samostatné kritické myšlení jsou zradou a nebezpečím pro systém Impéria založeném na lžích, podvodech a matoucí či mozek vyplachující propagandě. Dovádí mě k šílenství, když vidím, jak moje země padá v ploché vývrtce k zemi, vedená psychotickými predátorskými elitami do katastrofy, totálního rozkladu republiky i společnosti, zatímco decimovaný plebs zvolil cestu dobrovolné ignorace, vyhýbání se realitě, řešení svojí stále se zhoršujícící občanské i lidsko-právní situace a životních podmínek. Je o tolik jednoduší hromadit čínský cajk a hledat naplnění v chrámech konzumu, být závislými subjekty kultu techno-narcisismu. On nám někdo jiný, nejlépe shora, přinese slušný život na zlatém podnosu ve společnosti, která hlásá „postarej se o sebe sám!“.

Jsme zemí přežívající na koňských dávkách kognitivní disonance, kde nenormální je standardem normálnosti, kde z každého projevu čpí neracionální víra v naši národní zvláštnost, boží vyvolenost vést svět, nést plamen (dnes již jen imaginární) svobody a demokracie – i když u nás samotných nic takového už dávno neexistuje. Máme absurdní víru v ten samý bankovní sektor, který pod vedením soukromé společnosti po století opakovaně a nemilosrdně ničí finance této země a nesmyslnou víru v to, že za cenu dalšího bilionu dolarů z naší kapsy ti banksterští pacholci přivedou naši zemi k udržitelnému růstu a prosperitě nejen těch všemocných, duševně nemocných.

„Americké“ impérium starých evropských banksterů bylo vybudováno na bázi levné, snadno těžitelné ropy a jejích velkých zásob, levných a snadno přístupných úvěrů a na fundamentu největšího vojensko-průmyslového komplexu všech dob (dítka Druhé světové války) a nejsilnější vojenské mašinérie, jakou kdy svět poznal. To vše, silně zjednodušené, ale vystihující podstatu, by nebylo možné bez cílené a systematické transformace původně hrdého a samostatného amerického občana v spotřebitele, jednotku kupní síly – přihlouplého konzumenta, kupujícího produkty i absorbujícího cizí myšlenky a styl života v souladu s všezahrnující korporátní propagandou, jakož i desítky let trvajícím formováním charakterů a vštěpování záhodných modelů jednání a přístupů k životu v elitami kontrolovaném systému soukromého i státního vzdělávání USA. Ze sociálně, kulturně a společensky vykořeněného osadníka Ameriky, modelu samostatně myslícího a konajícího, sobeckého a asociálního selfmademana, co s pistolí v roce dobýval Západ a neuznával žádnou autoritu, jsme dospěli k národu, co nemá vůli ani samostatně myslet, ani konat, co má trvale nataženou žebráckou ruku k všemocnému státu. Co čeká na konání jiných, u některých i ve vůli Boží a spasení konce světa. O to více se vlastenecky buší v prsa a žije v zajetí vyprázdněných symbolů někdejší velikosti a iluzí o jejich současné existenci. Arogance, asociálnost, agresivita, nenažranost, bezohlednost, sobeckost, mafiánství, neochota ke kolektivnímu prosazování třídních zájmů, tak běžná v zemích, ze kterých do Ameriky odcházeli – to jsou kvality, na nichž transformátoři občana v konzumenta postavili svůj projekt. Stejné kvality, které nám umožnily bez jakýchkoli výčitek svědomí zcizit Západ Ameriky a vyhladit 7 milionů Indiánů, přesně stejné kvality nám umožňují exportovat tuto naši kulturnost na hlavni pistole již 100 let v žoldu ne-amerických banksterů. Otcové Americké revoluce včlenili s neuvěřitelnou prozíravostí všechny svoje naděje i obavy z budoucnosti Ameriky do, na svou dobu skvělé, revoluční a nadčasové Ústavy USA. Ale to, co udělalo Amerikou velkou, nadějí pro svět, co bylo sjednocujícím prvkem v kotli národů, pro co američtí OBČANÉ umírali, dnes je toaletním papírem i pro ty, jimž tato listina garantovala status člověka s přirozenými lidskými právy – občana. A Amerika dolních 99% nic netuší – ve svém přesvědčení o univerzální exkluzivitě, vyvolenosti, světlonošství, nechápe, že byla vlastní ignorací transformována v otroky bez vlastního mozku a vůle. Jatečný dobytek u více či méně plného žlabu.

Tato národní ztráta rozumu není vůbec novým jevem. Friedrich Nietzsche pozoroval stejné divadlo v 19. století:

U jednotlivců se vyskytuje šílenství jen velmi zřídka, ale u skupin lidí, politických stran, národů a epoch, u těch je výskyt davové ztráty rozumu pravidlem.”

I debil, co se praští kladivem, to vzápětí neudělá znovu a s větší silou. Disponuje pudem sebezáchovy. Ne tak ti údajně nejskvělejší mozky finanční extraligy odchované Ivy League univerzitami a zkorumpované elity politické třídy povolané k ovládání toho póvlu na ulici. Poté, co Wall Street o vlastní vůli,  pro svoje zisky a zachování statu quo vytvořil v roce 2008 světový finanční kolaps, vzali jeho tvůrci a beneficienti opět kladivo do rukou  a s ještě větší silou udeřili znovu a znovu. Do jejich privilegovaného světa totální imunity zvěsti o dekapitování králů a věšení zrádců nikdy nedorazí. Navíc tlučou nikoli do vlastního těla, ale cizího. Ale taková je parazitní podstata kasinového „kapitalismu“ kde úspěch je definován mírou přísátí na státní cecek, mírou korupce, závislostí na privilegiích, bezpráví, beztrestných podvodech a insider informacích. Ať nedojde k mýlce, kdyby v USA existovalo tržní hospodářství a právní systém, administrativa dob největšího růstu hospodářské i politické síly Ameriky, ti nejúspěšnější dneška by dávno zbankrotovali a seděli „v klepetech“. Trpíme bezmeznou kriminalitou „bílých límečků“, která svojí nenažraností zabije koně, na němž se nadutě veze, ale nažrat mu nedá. Mocní ztratili pud sebezáchovy. Našemu světu vládnou maniaci.

John Lennon byl nejen písničkář a hudebník. Před 45 lety prokázal, že slyší trávu růst :

Naše společnost je řízena šílenými lidmi se šílenými záměry …… myslím si, že vládnoucí maniaci nemohou mít jiné, než maniakální cíle ….. a také si myslím, že jsem zralý na to, aby mne někdo odstranil jako šíleného za to, že si dovoluji takové věci říkat. A to je na tom to nejvíce šílené.“ (Interview BBC-TV (22. června, 1968)

Není žádným tajemstvím či konspirací, že světu vládne malá skupina extrémně bohatých a amorálních lidí, co touží po stále větším majetku, nadvládě a totální kontrole světa a globální populace, ale drtivá většina Američanů nečinně přihlíží nejhorším zločinům zabíjejícím Ameriku Zakladatelů, jejich vlastní styl života i národní hodnoty, se zrakem a pozorností vpíchnutým do jejich elektronických hraček a jiných náhražek aktivního života a věří, nebo chce věřit, že kupovat si pitominky, které de facto nepotřebují, za peníze, které nemají, je cestou ke štěstí, spokojenosti a prosperitě. To vše v situaci, kdy jim je zcizován či exekuován jejich majetek, práva, svobody a sebeúcta finančními elitami rozkrádajícími jim jejich vlastní zemi pod nohama. Naše kultura idiotů, která oslavuje exhibici zmetků v TV reality show, milionáře s IQ tykve hrající si v TV na děti, egomaniakální hollywoodské týpky, sebepropagující wallstreetské finančníky a zkorumpované sobecké děvky z politického divadla pro blbé a ještě blbější, je výsledkem desítek let záměrné degradace a ohlupování naivních, nedostatečně vzdělaných a v poslední době i nejen intelektuálně líných obyvatel Nového světa. Nechali jsme svoji zemi ovládnout „experty“, netuše, experty na co jsou a pro koho pracují. Platili jsme si je, abychom se nedopustili amatérských omylů, k odpovědnému řízení a správě věcí veřejných, ale oni nás prodali do otroctví, jako již v minulosti leckde jinde.

Jsme uprostřed procesu vytváření něčeho, co si zasluhuje název „Kultura idiotů“. Nehovořím o sub-kultuře hlupáků, která živoří pod povrchem každé společnosti a která může tak akorát sloužit jako zdroj vtipů, ale o kultuře samé. Poprvé v historii, nenormální, divné, nepřirozené, hloupé a hrubé, se stávají naší kulturní normou, novou normalitou, dokonce naším kulturním ideálem.“ – Carl Bernstein -1992

Výčet příkladů naší americké šílenosti je příliš rozsáhlý, než aby ho někdo mohl dostat do rámce celé knihy, natož jednoho článku. Ale i těch pár nejkřiklavějších příkladů vede snadno k rychlému závěru, že během posledních 100 let nám bylo umožněno vystavit největší pilíř a bojovou sílu Impéria peněz, aby pak elity ze stejné líhně, co ten pilíř stavěly, změnily tento všemocný pilíř v rozpadávající se podpěrný trám imperiální idiokracie. Jak sovětsky povědomé …

Ideály nejsou, na budoucnost se nemyslí, to je politicky nekorektní – lidská evoluce se pod americkou vlajkou zdrcla na pokus o záchranu privilegií třídy vlastníků světa. O Ameriku už nejde, jde o právo na tisk světové měny, udržení vlastnických práv a zvětšení majetku získaného nečestně a neférově pomocí podvodů, švindlů, klamání, praní špinavých peněz z obchodu s drogami a zbraněmi, okrádání jiných tisíci způsoby, i prostřednictvím státu, brilantní manipulací masami konzumentů, lhaním a zneužívání těch hloupých Barnaysovskými propagandistickými fígly.

Globalizace tohoto šílenství zasáhla celý svět, koncentrace moci v rukou pár psychopatů na špici Pyramidy poskytuje těmto už ne-lidem nepřiměřeně velkou globální moc nad obyčejným člověkem, dokonce nad celými národy a kulturami. Představují moderní verzi Al Capona 21. století, jejich zbraněmi nejsou ani tak samopaly, jako tiskařské stroje na ceniny, šmelení s dluhy, tvorba derivátové bomb globálního ničení, tvorba iluzorního, imaginárního světa, v němž ten dobytek ztrácí orientaci, smysl pro to, co je reálné a co není, co je dobré a pro koho, ztrácí sebedůvěru, že s tím lze něco dělat, i nadějí, že může žít jinak a lépe. Strach, strach ze změny je ten nový ostnatý drát kolem ohrady pro talmudický dobytek. Pohneš se, vyvlečeš se z opratí – a bez nás zahyneš. Pokud tě nezabijeme preventivně sami. Šílené, takový je intelektuální svět elit. Samolibá víra v to, že budete-li házet do té ohrady granát za granátem – stádo zůstane klidné a disciplinovaně chcípne. Holokaustu mají plné huby, ale na případ, kdy haftlingové kolem vytvořeným z vlastních těl překonali při masovém útěku několik řad ostnatého drátu, i ten pod vysokým napětím, to z paměti Pánů světa jaksi politicky korektně vymizelo. Inu, co se nehodí do krámu, to neexistuje – hlavně mediálně.

Současní globální kriminálníci nosí šaty od Hermese, rolexky, diamanty osázené šperky, nechávají u Masy pětikilo za večeři, jezdí limuzínami s šoférem, bydlí v newyorských apartmánech za deset melounů, pěstují insiderský úspěch v rohových kancelářích skleněných mrakodrapů a tráví víkendy mezi sobě rovnými ve vile v Hamptons. Nedisponují ničím jiným než totálním pohrdáním pro tu lůzu, co závisí na výplatě a bojuje s tím, jestli s výplatou vydrží do příštího výplatního termínu. Proč by měli něco užitečného tvořit, když jim třeba stačí ukrást zemědělcům jednu či dvě miliardy dolarů na plodinové burze beze strachu z důsledků, z postihu?

Drží záměrně nevědomé masy na uzdě marketingem, zástupnými problémy typu „boje“ demokratů s republikány, konzervativců s liberály, kapitalismu se socialismem. Vládnoucí třída „prodává“ veřejnosti falešné války s bídou, drogami, s terorem, aby se nezabývala skutečnými problémy společnosti i samotných vykořisťovaných. Šířením strachu ze všech těch mediálních nepřátel a umělých problémů překrývá skutečnost, že elity na „řešení“ oněch problémů, které zhusta samy záměrně vytvořily, nehorázně vydělávají, přisáti na cecek státu-daňového poplatníka.

Koho napdne, že v USA bojujeme již čtyři desítiletí s bídou a drogovými kartely a překupníky, a přitom míra zbídačení ulice dosahuje stále nových rekordů a drogy lze na ulice sehnat snadněji, než bonbóny v cukrárně? Válka s terorem také připomíná spíše program sociálního zabezpečení pro soukromé armády a dealery se zbraněmi. Konec studené války přinesl křečovitý stres do firem jako Lockheed Martin a jemu podobných obchodníků se smrtí. 9. září 2001 a následující války v Iráku, Afganistánu, Libyi a nyní v Sýrii byly božím darem pro válečné psy, před kterými varoval už Eisenhower v roce 1961. Politici přicházejí a odcházejí, ksichty se mění, ale jejich zkorumpovanost a podřízenost zájmům nejbohatších sponzorů, bankovních a korporátních zájmů, ta se nemění, protože větší proradnost už asi být ani nemůže. I když to spousta primitivů nechápe, ta oficiální politická opozice je iluzorní, pohádka pro důvěřivé před spaním. Volby skončí, a kdokoli dostane prominentní místo v politickém systému, bez ohledu na politickou afiliaci či volební okrsek, všichni druhý den reprezentují zájmy nikoli voličů, amerického národa a USA, ale zájmy a projekty válečnického welfare státu, obohacující Wall Street, vojensko-průmyslový komplex, mafii tvořící systém zdravotní péče, politicky na stát napojené megakorporace a jimi vlastněný systém korporátní propagandy – mainstreamová média.

Americký lid žije v pečlivě udržované iluzi, že může něco ovlivňovat, že má právo volby, že existuje slepá spravedlnost a že práva daná mu kdysi Ústavou jsou nejen skutečnými právy, ale že stále všemocnější stát ho před něčím neznámým, ale určitě hrozným, brání. Až fanatická víra v to, že všechny ty autority, vůdcové a úředníci státu, hlavy bank a korporací jednají v jeho nejlepším zájmu, že si ten stát platí, a tak přece nemůže jednat v rozporu s jeho zájmy – brání ulici pochopit, že to, co kdysi platilo, je dnes nefunkční, korupcí a podvody prolezlý nepřítel. Od ostatního světa nás odlišující apolitičnost mas, neschopnost kolektivní reakce, obrany vlastních zájmů, našich konstitučních práv z nás dělá skvěle manipulovatelnou bandu ignorantních konzumentů, čekatelů na deus-ex-machina. Americká republika (zapomeňme na demokracii) funguje v souladu s rozhodnutími relativně malé skupiny nikým nevolených utajovaných vládců, kteří konají mimo pozornost médií, „za závěsem“, kteří používají svoje bohatství k určování toho, co mají politici, státní úředníci, propagandisté i korporace činit, aby to vedlo k dalšímu rozhojňování majetku i moci oněch utajovaných vládců ze zákulisí, a jimi vlastněných korporátních zájmů.

Edward Bernays popsal onu společnost, která existovala už v 19. i ve 20. století, a dnes, díky globalizaci, vyrostla do monstrózních parametrů :

Politické volební kampaně jsou dnes všechny pouliční show, nemají praktický význam ……. Kandidát na presidenta je sice vybrán na základě osobní popularity u mas, vygenerované zkartelizovanými médii a jejich koordinovanou propagandou, ale pro světa znalé není tajemství, že o jménu kandidáta rozhoduje půl tuctu lidí, co se k tomu účelu sejdou třeba v hotelové zasedačce, a to dávno před tím, než se na veřejnosti začne kandidát „vyrábět“… Z toho vyplývá, že záměrná manipulace s masami je významným elementem demokratické společnosti. Ti, kteří manipulují, řídí tento neviditelný a utajovaný společenský mechanismus tvoří reálnou neviditelnou vládu, která je tou skutečnou hybnou silou, tvůrcem dějin v naší zemi.“

Manipulace člověkem a jeho psychikou je již cca 120 let vědou. To není jen o pracích jednotlivých psychoanalytiků, to je o práci celých výzkumných ústavů. Připomeňme nechvalně známý Rothschildův Tavistock Institute ( v kterém měl být údajně vycvičen v roce 1921 i Adolf Hitler), i následné vojenské programy, mezi nimiž dominuje americký Projekt MK ULTRA. Manipulaci celými národy, společnostmi však umožnila až totální korporátní kontrola mainstreamových médií, reprezentovaná koncentrací západních médií do rukou šesti rodin a stejně totální korporátní kontrola vzdělávacích systémů. Státní i soukromé vzdělávací systémy připravují lidský materiál pro bezduché přijímání jediných „pravd“ ze zkorumpovaných hlav „odborníků“ systémem ověnčenými tituly, autoritou a nezpochybnitelným právem stanovovat, co je možné, přípustné, záhodné a skutečné, a přijímání jediných správných postojů a chování v návaznosti na zjevenou skutečnost“. Zatímco základní a střední školství řídí servisní elity jako armádu a stanovují, co se má a jak vyučovat, o čem se dítko nikdy nemá dozvědět, zkrátka pomocí schválených osnov a politickou autoregulací, autocenzurou samotných pedagogů, regulace vysokého školství probíhá komercializací. Grantové hospodaření, korporátní sponzoring celých fakult, vytváření korporacemi či nadacemi financovaných profesur zajišťuje nejen přímý vliv na obsah, rozsah a směrování výuky, ale ovládá i směrování univerzitního výzkumu. Pro vynikající produkt takového školství platí, že systémem posvěcená fakta metabolizuje, přijímá jako dogma a bezmyšlenkovitě je používá jako algoritmus pro svoje jednání v rámci povoleného. Co se nedozvěděl ve schválené literatuře či od respektu hodných systémových autorit, to je nesmysl, hereze, která nestojí za přemýšlení, protože ji odmítly systémové autority, ergo, ztráta času v uspěchaném a upracovaném světě navzájem odseparovaných a konkurenčních individualit toužících primárně po konzumu a relaxu. Americké školství tuto idiotizaci mládí dovedly k dokonalosti, když systémově stimuluje, aby americké děti se raději věnovaly tomu, co cítí, než vlastnímu myšlení. Ergo, fakta nejsou podstatná, zásadní jsou vaše pocity, vaše vnímání reality i „reality“. Hra na instinkty, pudové vjemy, první signální soustavu, podvědomí, reflexe – je stimulací těch nejnižších živočišných pudů, které realitu a poznání odvrhávají ve prospěch živočišného zážitku.

Cílem celé té promyšlené a koordinované hry je transformovat člověka, potažmo masy, v poslušného, samostatně nemyslícího konzumenta korporátních produktů – od zubní pasty po mediální desinformace a lži – vychovaného k prostoduchému hromadění materiálních statků bez ohledu na to, zda je k životu potřebuje nebo ne, a to bez plánování ihned a na dluh, v nezlomné víře v to, že co mu jeho vláda k uvěření, je svatá pravda, že hrozby, kterými hrozí jsou reálné, že statky pořízené na dluh jsou bohatstvím, a hlavně, aby se nestaral o to, o co nemá, co je pro něj skutečně důležité, a pokud možno, aby raději nezdvihal hlavu od svých elektronických hraček či zadek z gauče před televizí. Vědění omezit do funkčního minima a v takové míře specializace, která neumožňuje 99% složit si celkový obraz společnosti a v případě ztráty důvěry systému či zaměstnání, je člověk téměř nepoužitelný mimo oblast jeho původní specializace.

Jsme kontinuálně bombardováni orwellovskými tématy určenými k tomu, aby působily jako sedativum, oblbováky zabraňující odporu, když vládnoucí třída rozkrádá národní majetek za bílého dne všem na očích a rozšiřuje její totalitní kontrolu a moc nad našimi vlastními životy.

Manuál užitečného idiota :

Přizpůsob se; Žij ve snovém světě; Nezpochybňuj Autority; Buď poslušný; Konzumuj; Reprodukuj se; Ustupuj, podřizuj se; Sleduj TV a ztotožňuj se; Kupuj; Následuj prověřené systémové Alfa-psy; Zpochybňuj existenci základních atributů lidství; Hlavně žádné nové myšlenky; Podřiď se smyslům, pudům, hlavně těm nejnižším – nemysli; Nechej sebou mlátit Strachem, hlavně strachem ze změny, budoucnosti, neznámého a nereálného; Akumuluj majetek, hlavně na dluh; Nechť vládne apatie;

Uctívejte systémem vnucované Experty; Vzdávejte se práv i prosazování vlastních zájmů; Utrácejte, zítřek neexistuje; Žádné samostatné myšlení; Úspěch za každou cenu, všemi prostředky a na úkor jiných; Chtějte stále víc, majetek dělá člověka; Nenáviďte ostatní; Podlehněte nejnižším tužbám; Vzdejte se Moci kolektivu, organizovaného davu; Upřednostňujte bezpečí svobodě; Bezpečnost nade vše, i za cenu ztráty svobod a lidských a občanských práv!

Tento šílený svět je produktem desítek let indoktrinace, propagandy a inzerce falešných vzorů, nemorálního a neodpovědného chování, desítek let špatných až kriminálních rozhodnutí, víry ve falešné proroky s osobními, často zvrhlými motivy, prosazování krátkodobých „special interests“ zájmů nad dlouhodobým udržitelným rozvojem společnosti, konzum na úkor budoucnosti i našich potomků na úkor funkčního systému dlouhodobých úspor přinášejícím reálný zisk střadatelům, volení zkorumpovaných politiků slibujících nesplnitelné a požitky od státu, které jsou i matematicky zcestné z hlediska profinancovatelnosti, rozpad principu občanské i osobní odpovědnosti vůči komunitě, státu, zkrátka vůči společnosti, celku. To vše je projevem degradace charakteru, morálky a inteligence našeho národa. A už se za to ani nestydíme.

Zdá se vám ta kritika neoprávněná? Proberte se, rozhlédněte se kolem a řekněte, jak dlouho takhle chcete žít, stále hůř a hůře, být otroky peněz a dluhů, nemít práci, žít na potravinových lístcích a podporách, nechat zrádce svojí vlasti, Ameriky, kurvit svět pro svoje děti?

Foto: zdroj

Šílený svět – 2. díl

Šílený svět – 3. díl

0 0 hlas
Hodnocení článku
Odebírat
Upozornit na
0 Komentáře
Inline Feedbacks
View all comments