Skandál v Oslu, aneb jak chápat Nobela




Srpen 04, 2010

V Oslu se rozpoutal další pravidelný skandál, týkající se objektivity při výběru uchazečů prestižní Nobelovy ceny míru. Iniciátorem je čestný člen norského mírového výboru, známý právník a bojovník za mír Fredrik Heffermel. Obvinil výbor, že zneužívá v něj vloženou důvěru.

Podle Heffermelova mínění se členové výboru při výběru správného kandidáta na laureáta Nobelovy ceny míru neřídí závětí Alfreda Nobela, ale politickým zadáním. Není to první výtka norského právníka, který hodlá hájit své přesvědčení u stockholmského soudu. Ve své knize Závěť (vůle) Nobela, kterou F.Heffermel  vydal v roce 2008, obvinil výbor pro udílení Nobelových cen míru při Švédské královské akademii věd z toho, že při udílení Nobelových cen míru jeho členové neplní podmínky, zadané kdysi zakladatelem tohoto prestižního ocenění.

Heffermel tehdy zpochybnil legitimitu cen, které od něj obdržela matka Tereza, bývalý viceprezident USA Albert Gore a palestinský vůdce Jásir Arafat. Vedoucí výboru pro udělování Nobelových cen  Geir Lundestad za svou osobu zcela odmítl kritiku, když řekl, že porušení Nobelových podmínek by bylo pro komisi "dědičným hříchem". Zatím důvod pro Heffermelovo stanovisko trvá.

Připomínám, že ve své závěti Nobel napsal: „…Veškerý majetek, který zanechám, nechť je rozdělen takto: moji správci odkazu musejí převést kapitál na cenné papíry a založit fond, z něhož se výtěžky budou užívat k ocenění těch, kteří v průběhu předešlého roku přinesli největší užitek lidstvu.

Tato procenta rozdělí na pět stejných částí, které se určují takto: První díl tomu, kdo učinil nejdůležitější objev nebo vynález v oboru fyzika, druhý –  kdo učinil velký objev nebo zlepšení v oboru chemie, třetí – tomu, kdo docílil vynikajících úspěchů v oboru fyziologie nebo mediciny, čtvrtý – tomu, kdo vytvořil nejvýznamnější literární dílo, zobrazující lidské ideály, pátý – tomu kdo vnese závažný vklad k soužití národů, zamezení otroctví, snížení množství existujících armád a podpory mírového dorozumění.“

Ponechám stranou první čtyři nominace, i když i kolem nich bylo nemálo skandálů, zvláště kolem ceny za literaturu. Norský právník má za to, že takoví laureáti Nobelovy ceny za mír v různých letech jako matka Tereza, Lech Walesa, Jásir Arafat, Šimon Perez a Jicchak Rabin, Širin Ebadi, Vangari Maathai, Albert Gore, Martti Ahtisaari a Barack Obama nikterak neodpovídají kriteriím určeným Alfredem Nobelem pro udílení ceny míru.

„Jaký vztah k boji za mír mají lidé, kteří buď sami přispěli k válkám, nebo se zaobírali sice záslužnými činy, ale takovými, které neměly nic společného s věcmi míru, jako je například výsadba lesů, organizování bank pro chudé nebo ekologie?“ – pokládá otázku F. Heffermel.

S tím nelze nesouhlasit. Opravdu Arafat, Perez a Rabin přivedli Izrael a Palestinu k míru?  Prolévání krve v této oblasti zůstane smutnou realitou našich dní.

Čtěte také:  Nobelova cena míru… za válku?

A jaký "závažný vklad pro soužití národů" přinesl ještě další laureát Nobelovy ceny míru, bývalý prezident Finska Martti Ahtisaari, jehož plán k udělení nezávislosti automomní oblasti Kosovo nejen že způsobil roztržku v Radě bezpečnosti OSN, ale prakticky škrtl Helsinské dohody, určující poválečný statut Evropy. Plán Ahtisaariho pro Kosovo se stal nebezpečným precedentem pro další vzedmutí separatismu v Evropě.

Laureát Nobelovy ceny míru za rok 1983 Lech Walesa se silně stavěl proti proti udělení této ceny za rok 2003 známé íránské bojovnici za lidská práva Širin Ebadi. Podtrhl, že osobně nemá nic proti Širin Ebadi, avšak „jestli si někdo z žijících lidí tuto cenu zaslouží, potom je to Jan Pavel II.“

Stojí za poznámku, že i Lech Walesa i Širin Ebadi dostali Nobelovu cenu míru ani ne tak za úsilí o mír, ale spíš za disidentství, které tímto bylo dáno na roveň Nobelovu kritériu "vymýcení otroctví". Jak vidno, tak členové nobelovské komise dali přednost dobovému politickému konjunkturalismu.

Jak však ujišťuje vedoucí nobelovského týmu Geir Lundestad "přece závěť Nobela je třeba interpretovat jako všechny zákony. Čteme jak texty bible, tak korán. Je důležité sledovat ducha Nobelova přání, nikoliv konkrétní slova."

Neudivuje, že tak široké chápání kriterií pro získání Nobelovy ceny míru dovoluje navrhnout nejexotičtější adepty této ceny. Americký senátor John McCain a Hillary Clintonová tak doporučili za kandidáty na udělení Nobelovy ceny míru za rok 2005 Viktora Juščenka a Michaila Saakašviliho.

Když loni, k velkému údivu světové veřejnosti, se dostalo prestižní ceny prezidentu USA Baracku Obamovi, vybírali členové nobelovského výboru ze seznamu 205 lidí a organizací. Opravdu vybrali nejdůstojnějšího – prezidenta země, která už několik let vede dvě krvavé války, v Iráku a Afghánistánu. Přesto prezident Afghánistánu Hamíd Karzáí prohlásil, že Obama je správný laureát, neboť usiluje o dosažení celosvětového míru.

V tomto roce je na Nobelovu cenu míru navrženo rekordní množství kandidátů. „Celkový počet nominovaných je 237 osob, včetně 38 organizací. To je největší počet kandidátů, jaký u nás kdy byl“, řekl Geir Lundestad.

Kdopak bude dalším laureátem? Kritika F. Heffermela bude mít stěží nějaký vliv na členy nobelovské komise. Jak řekl bývalý člen Nobelova výboru Ole Danbolt Myos: "Nobel byl dynamická osobnost, měnící se s okolním světem, a jsem přesvědčen, že by proti tomu nic nenamítal, že by akceptoval, jak jsme rozšířili pojem dosažení míru".

Není vyloučeno, že se novým laureátem Nobelovy ceny míru stane Hamíd Karzáí. Takřka v souladu se souborem kritérií, které stanovil Alfred Nobel.

Překlad: zajoch

Převzato z Pravda.ru

Foto: zdroj

0 0 hlas
Hodnocení článku
Odebírat
Upozornit na
0 Komentáře
Inline Feedbacks
View all comments