Dvě fungl nové pravicové politické strany, bez řádného funkcionářského zázemí a bez průkazu nějaké kvality z komunální politiky, potěmkinovské vesnice nakašírované médii, profláklé osoby – přeběhlíci z jiných stran, s programy, které neobstojí ani v nejprimitivnější analýze – a ony po roční existenci obě přicházejí k volbám s preferencemi každá nad deset procent a odcházejí se ziskem více než čtvrtiny hlasů.
V demokracii naprosto nemyslitelné, politický nonsens, dvouhlavé tele.
Řeknu to jinak: byly vytvořeny na zakázku pro pravicového voliče, který má zbytkový charakter a už se styděl volit ODS. Těm novým to můžem hodit, ti nejsou zprofanovaní. Ve skutečnosti jde o to, že pravicový volič je v Česku většinou ten, komu pravice umožňuje schovávat a nepřiznávat podstatnou část příjmů.
Tohle je hlavní kritérium, hrana, přes kterou se to láme. A pak mu nevadí, že volí bankrotáře, mafiány, hulváty a kořaly, komedianty, co si hrají na Jana Masaryka nebo kolotočářského medialistu. Jde o ty zazděné peníze, až v první řadě, jak už všichni, díky dvacetiletému neustálému opakování, víme.
Neplacení daní, v cizině těžký, kriminální zločin, se stalo národním sportem, výnosnou zábavou a znakem vyspělosti pro schopné jedince. Příjmy zazdívají všichni, kdo mohou. Tedy od drobného obchodníka, řemeslníka („Bude to na fakturu, šefe?), až po odporně drzé podnikatelské mafiány, tuto skutečnou spodinu společnosti, kteří optimalizují až ke zbláznění – a co zbyde, to zašantročí do daňových rájů. (Samozřejmě: je rozdíl mezi malým krámkařem a řemeslníkem, který by – díky tlaku velké konkurence – patrně bez zazdívání nepřežil, a těmi největšími žraloky.)
Všem vyjmenovaným (v podstatě kriminálníkům) vyhovují pravicové české strany, tedy ODS, TOP 09 a věci veřejné, které tvoří jednolité vosí hnízdo. Jeho členění do triády je v podstatě kamufláž.
Všimněte si: jakýkoliv návrh na zprůhlednění platebního styku a reálné finanční situace podnikatelů česká pravice zuřivě odmítá. začalo to adorováním bankovního a obchodního tajemsví, přes vytváření legislativních podmínek pro bankrotáře, tuneláře a podvodníky s topnými oleji a denaturákem, od odmítání registračních pokladen až po zuřivý odpor k povinnosti přiznat majetek. Pravice jde s lumpy a podvodníky, je jejich bojovým předvojem a ochráncem, přičemž je naoplátku veřejně (a zřejmě i tajně) zpětně promazávána. Poslední sponzorské dary (zveřejněné samozřejmě až po volbách) jsou špičkou ledovce. Kde by jinak dvě strany bez prostředků a státních příspěvků zíkaly desítky milionů na kampaň?
V Evropě nevídaný finanční chlév je zcela záměrně a úmyslně umožněn, umožňován a tolerován českými státními orgány, úředníky, od soudců, policistů a státních zástupců, přes ředitele finančních úřadů až po ministerské úředníky. Tato místa byla za vlád pravice většinově obsazena bratry v modrém triku, a slabinou až neschopností dvou sociálně demokratických vlád je, že tohle chroští nedokázala vysekat.
Státní organismus je zřejmě zasažen tak, že jeho regenerace už je nemožná. S takto poškozenými porosty se to v přírodě dělá totální asanací, vysekáním, vytrháním kořenů, spálením. Stát ale musí dál fungovat, nelze si dát dva roky pauzu a vše budovat znovu.
Až jednou někdy v daleké budoucnosti začne fungovat vláda, která to s likvidací kapitalistické chobotnice a se zákonností bude myslet vážně, pozná se to podle toho, že prvním krokem k nápravě bude metoda, které se v Evropě říká „skleněné kufříky“. Až budou s takovými chodit všichni podnikatelé, živnostníci a politické strany, až Bakala s Babišem uveřejní chronologii svého vzestupu, od holé zadnice až po dnešní desítky miliard, pak bude jasné, že ve Strakovce zasedlo vojsko z Blaníku.
Ale to hned tak nebude.
Blaník se prý otevírá jednou za sto let.
Přestupných.
P.S.
Omlouvám se všem podnikatelům, kteří daně odvádějí poctivě, prý také existují, jeden byl prý vidět před osmi léty v Horních Bukvičkách, ale byla mlha.
Převzato z blogu autora.
