Sliby a skutečnost




Dlouhodobým problémem ODS je diametrálně odlišný rozdíl jejích proklamací a reality, pokud se tato strana dostala k moci. Každý, kdo alespoň trochu sleduje naši politickou scénu, si jistě pamatuje památný dokument, nazvaný Smlouva ODS s občany. Před minulými volbami v něm strana avizuje, že když nedodrží své konkrétní a písemné sliby, občané ji příště nemusí volit. Když se to nyní občané chystají udělat, tato strana žasne. Zřejmě jí nedochází, že lidé nemají tak krátkou paměť, jak její představitelé doufali.

V dnešní MF Dnes se diví bývalý premiér Topolánek v článku, nazvaném Opravdu chceme projíst budoucnost? Tvrdí v něm, že jeho strana hodlá vsadit na vzdělanost a vzdělání mladé generace. Jako obvykle jde o licoměrnost nejhrubšího zrna. ODS nechala připravit plán vzdělávání příštích generací, v němž se nijak netajila, že hodlá zavést školné. Tím pochopitelně umožní vyšší vzdělání pouze ratolestem nejmajetnějších vrstev. Není žádným tajemstvím, že už nyní, bez školného, má značná část studentů materiální problémy, které musí řešit příležitostními výdělky místo samotného studia. Dílem Topolánkovy vlády je rovněž radikální seškrtání finančních dotací Akademii věd, proti čemuž  protestovali čeští vědci (viz prof. Hořejší a jeho blog na Aktuálně). Doktor Grygar na protest proti této politice odmítl lákavou finanční cenu.

Mirek Topolánek se dokonce nechal slyšet, že, cituji doslova, „Ty, kteří myslí na zadní kolečka a v přítomnosti se uskrovní, čeká bohatá budoucnost. Týká se to lidí i států. Tedy pokud budeme zemí, která netrestá aktivní, obezřetné a cílevědomé a nezvýhodňuje líné, neodpovědné a hloupé“. První kategorie jsou pochopitelně mohovití soukmenovci pana expremiéra. Druzí jsou tak zvané socky.

Jako obvykle panu Topolánkovi uniklo, že chudí nemusí být líní a hloupí. Jen nemají potřebné IQ, nejsou dost drzí, neměli štěstí, nejsou průbojní, potkala je nemoc či úraz – důvodů může být mnoho a zcela lidských, což se vymyká chápání špiček ODS. Jen v této straně se mohlo stát, že do čela Ministerstva práce a sociálních věcí postavila člověka zcela asociálního. Opět se to potvrdilo na současné situaci mnoha invalidů. Zavinila ji ještě Topolánkova vláda, která na počátku roku 2009 přijala zákon o hmotné nouzi. Ombudsman doktor Motejl již půl roku marně upozorňuje na jeho neadekvátní dopad. Zákon byl přijat s cílem omezit dlouhodobou závislost lidí na sociálních dávkách a zajistit, že dávky budou vypláceny jen těm, kteří se snaží najít si práci. Byl projevem nulové tolerance k občanům parazitujícím na sociálním systému státu.


Loňská novela silně postihla invalidy, kteří se ocitli téměř bez peněz. Přišli o podstatnou část dávek. Tvrdě dopadla hlavně na postižené ve třetím stupni invalidity, tedy lidem s nejtěžším zdravotním postižením.

Ombudsman upozornil, že pokud je člověk plně invalidní, ale z důvodu svého špatného zdravotního stavu nepracoval a nehradil po určenou dobu sociální pojištění, nemá od 1. ledna 2010 nárok na invalidní důchod. Dávka pomoci v hmotné nouzi, ze které dosud žil, je mu snížena na existenční minimum – tedy 2020 korun. Invalida třetího stupně nemá ani nárok na příspěvek na dietní stravování, což je částka od 300 po 2000 korun.

Zákon invalidy ve své současné podobě podle veřejného ochránce práv v podstatě trestá za to, že nemohou pracovat. "Jestliže proto hovoříme o zneužívání dávek, zákon o pomoci v hmotné nouzi srazil invalidní osoby hluboko pod úroveň těch, kdo sociální pomoc státu skutečně zneužívají," zdůraznil.

Přejít do diskuze k článku