Jak ukazují zkušenosti Slovenska, platí v případě zásahů do fungování penzijního systému více než kdy jindy osvědčené dvakrát měř a jednou řež; v případě reformy penzijního systému pak není od věci měřit raději třikrát. Každá taková reforma je totiž ryzí sociální inženýrství a hra s osudy lidí, kteří jsou nuceni snášet důsledky okolností, které nemohli ovlivnit. Při diskusích o penzijní reformě je rovněž třeba být ve střehu a dávat pozor na to, kdo a co říká, protože těmi, kteří nejrozhodněji (a často i nejsvůdněji!) za jeho reformu plédují, bývají penzijní podnikatelé, jejichž zájmem je na penzijním systému a jeho reformách vydělat (kořistit zisk), a nikoliv zajistit důchody jeho účastníkům.
Dále nechť promluví článek Slovenská penzijní lekce:
Před opakováním slovenských chyb varovala na pražském semináři k důchodové reformě ministryně práce, sociálních věcí a rodiny SR Viera Tomanová.
Sociální reformu na Slovensku uskutečnila tehdejší Dzurindova pravicová vláda a je třeba konstatovat, že pokud se podobné nebo rozsahem menší reformy ve světě uskutečňují jako výsledek všeobecného společenského konsenzu, na Slovensku šlo o reformu uspěchanou, při níž chyběla shoda nejen všech relevantních skupin ve společnosti, ale i konsenzus odborníků, a to dokonce i těch, kteří se hlásí k pravici.
Jednoduše řečeno, podnikání těchto společností bylo založeno na transferu veřejnoprávních financí do soukromých rukou.
(…) v zájmu dosažení udržitelnosti penzijního systému v časovém horizontu po uplynutí 20 až 30 let, došlo k vážnému ohrožení jeho finanční stability v současné době.
Vám, občanům státu, v němž se o podobných reformních krocích právě uvažuje, určitě stojí za to připomenout, že za situace, kdy do systému starobního penzijního spoření vstoupilo množství lidí bez šance na smysluplný dvoupilířový důchod, nemůže jen liberální legislativa, ale také mohutná zaváděcí mediální kampaň.
Zvláštní kapitolou instalace druhého pilíře byli zprostředkovatelé. Tehdejší Úřad pro finanční trh přezkoušel z dovedností pro získávání spořitelů do II. pilíře více než 30 000 občanů. Jejich finanční motivace sehrála rozhodující úlohu v tom, že se do systému zapojilo velké množství lidí, pro které byl buď přímo nevýhodný, nebo alespoň zbytečný.
V této souvislosti musím upozornit na skutečnost, že samotný pojem „penzijní spoření" je zavádějící. Lidé si zpravidla představují, že jde o standardní spoření, které spočívá v ukládání financí na účet. O tom, že se ve skutečnosti stávají investory a o podstatnou část svých financí mohou přijít, ve většině případů nevědí. Reálné zhodnocení úspor od vzniku penzijních fondů, tedy od března 2005, představuje k 31. lednu 2010 u růstových fondů – 7 %, u vyvážených fondů – 8,9 % a u konzervativních + 0,6 %, což je varující.
Je zřejmé, že způsob, jakým se penzijní reforma na Slovensku uskutečnila, nebyl tím jediným možným a už vůbec ne tím nejšťastnějším. Parametry zřízení druhého pilíře byly nastavené špatně a nezodpovědně.
Převzato z blogu Tribun
