Šokující návrh ministerstva vnitra na omezení Infozákona!

10. ledna 2009
 

Výhrady Otevřené společnosti k podobě novelizace Zákona o svobodném přístupu k informacím,
předloženém ministerstvem vnitra do meziresortního připomínkového řízení


návrh ministerstva vnitra ZDE

důvodová zpráva ZDE

 


Překvapivý obrat

 

Návrh byl do léta 2008 projednáván na české poměry velmi transparentním způsobem, například v pracovní skupině včetně zástupců nevládních organizací, a průběžně zveřejňován na webu s možností připomínek veřejnosti.

V rozporu s touto politikou transparentnosti byl však náhle na podzim významně změněn, a to zcela bez projednání. Není divu, že aktuálně předložená podoba na webu ministerstva není (najít lze jen tu z léta), ani nebyli informováni členové pracovní skupiny.

Celkově se příprava novely převrátila do podoby, kdy sleduje byrokratické interní pseudo-zájmy povinných subjektů, a zájem veřejnosti na transparentnosti veřejné správy a jednotlivých občanů na snadném přístup k informacím se dostal hluboko do pozadí.

 

Zásadní změny procesu

 

Proces poskytování informací se podřídil obecnému Správnímu řádu, zákon má obsahovat jen pár „útržků“, vyjadřujících odchylky od Správního řádu. Touto rozsáhlou změnou koncepce procesu při poskytování informací „padá pod stůl“ velká část několika stovek dosavadních rozsudků správních soudů, které v letech 2000-2008 plasticky a pečlivě vyjasnily mnoho specifičností procesu poskytování informací. Návrh proto přináší významné snížení právní jistoty.

 

Dramaticky se snížila srozumitelnost a instruktivita normy jak pro uživatele (žadatele) tak pro pracovníky veřejné správy. Z popisu procesu se stává část puzzle, torzo, jehož celkovou logiku odhalí jen specializovaný právník zaměřený na správní právo. InfZ je přitom normou, jejímž adresátem je především široká veřejnost. Dosavadní znění naopak poměrně srozumitelně popisovalo jednotlivé kroky a jejich logickou návaznost. Srozumitelnost právní normy, jež je jedním ze základních atributů právního státu, je tak dle návrhu téměř nulová.

 

Skokově se zvyšuje byrokratická zátěž zejména úřadů, a částečně i žadatelů. Například se musí i při poskytnutí informací vydávat a do vlastních rukou doručovat rozhodnutí, kterého dosud vůbec nebylo třeba. Zvýšení zátěže je zjevně nepromyšlené a je v příkrém rozporu s programovým prohlášením vlády a snahou o snižování byrokratické zátěže. Zavedení této zátěže pod záminkou splnění jiného usnesení vlády o sjednocování právního prostředí (uplatnění obecného Správního řádu všude, kde to jde) je nonsensem. V tomto případě takové „sjednocení“ přináší mnohem více škody, než užitku.

 

Ačkoliv základní lhůta pro poskytnutí informací se podle návrhu prodlužuje jen málo (o lhůtu pro doručení poštou, tedy o 2 – 3 dny), významně se prodlužují jiné stejně důležité lhůty a kombinace dalších procesních postupů, které v součtu teprve představují reálnou dobu, po které se žadatel dostane k požadované informaci. Prodloužení se pohybuje od padesáti do sta a více procent dosavadních lhůt. Například zrušení dosavadní stížnosti dle InfZ jako „prvního a rychlého“ prostředku nápravy se lhůtou 7 + 15 dnů a jeho nahrazení obecnou stížností dle Správního řádu se lhůtou až 60 + 30 + 15 = 105 dnů, případně opatřením proti nečinnosti se lhůtou 30 + 15 dnů, znamená extrémní snížení účinnosti zákona. Příkladů je však více.

 

Rozsáhlý nárůst utajení

 

Z hlediska vlastního okruhu dostupných informací se navrhuje naprostý převrat: více než polovinu všech informací veřejné správy napříště veřejnosti utajit. Navrhuje se totiž zakázat přístup k informacím o správních řízeních, které představují větší část informací ve veřejné správě. Přitom Nejvyšší správní soud opakovaně judikoval, že správní řízení (či jiný obdobný procesní předpis) nepředstavuje překážku pro přístup k informacím. Správní řízení vždy prosazuje veřejný zájem – ten nelze tajit. Ochrana soukromí a osobních údajů v této oblasti je přitom v dosavadní úpravě dostatečně zajištěna.

 

V mnoha detailech se více či méně viditelně snižuje přístupnost informací či komfort přístupu k nim (např. nepřesná či nejasná úprava zveřejňování vnitřních předpisů, zveřejňování prostřednictvím portálu veřejné správy, zbytečně expandované náležitosti žádosti ad.)

 

Ruší se povinnost poskytnout informaci požadovanou formou (zda kopie, elektronická forma, kopie vlastní digitálním fotoaparátem, nahlédnutí ad.) což je pro reálné poskytování informací klíčové. Zároveň se tím bez náhrady vypouští princip opakovaného využití informací, zavedený do zákona v r. 2006 implementací Směrnice Evropského parlamentu a Rady 2003/98/ES o opakovaném použití informací veřejného sektoru. Úvodní ustanovení o tom, že zákon tuto směrnici implementuje, tak trčí jako smutný vykřičník této nekompetentní úpravy.

 

Návrh nebere v potaz novelizaci, upravující ochranu informací z policejních spisů, která vstoupí v účinnost od ledna 2009, a stejné věci řeší znovu, jinak a v rozporu s již platnou změnou zákona.

 

Lhát se nemá aneb „důvodová“ zpráva

 

Důvodová zpráva je nepravdivá, slovním žonglováním a nelogickými přemety zastírá skutečný dopad nově navržených změn. Například při existenci jednotné řady deseti rozsudků Nejvyššího správního soudu a nálezu Ústavního soudu ke  vztahu správního řádu a InfZ tvrdí, že panuje nejednotnost v judikatuře. Anebo rutinně uvádí, že návrh není v rozporu s Ústavou a mezinárodními smlouvami, ačkoliv navržené ustanovení o úplném utajení informací o správních řízeních je v očividném rozporu s čl. 17 Listiny základních práv a svobod, Směrnicí Evropského parlamentu a Rady 2003/98/ES o opakovaném použití informací veřejného sektoru, čl. 10 ÚMLUVY o ochraně lidských práv a základních  svobod a čl. 19 Mezinárodního paktu o občanských a politických právech. Zvýšení zátěže nazývá důvodová zpráva ulehčením.

 

 

Záhada

 

Největší záhadou je překvapivost tohoto zvratu. Současné ministerstvo vnitra zavedlo dosud nebývalou transparentnost jak poskytováním informací, tak přizváním nevládních organizací k legislativnímu procesu. To, že je vůbec možné, aby po roce důvěryhodného procesu „kdosi“ v kancelářích ministerstva škrtem pera vše zrušil, postavil se proti Ústavě, komunitárnímu právu a množství rozsudků nejvyšších soudů, znamená buď naprosté osobní a profesní selhání, anebo vážnou díru v systému.

 

Co naopak chybí

 

Ačkoliv zadání celé novelizace – zvýšit účinnost zákona – stálo v zásadě na dvou hlavních úkolech – zvýšit transparentnost hospodaření různých organizací státu a samosprávných celků bez ohledu na jejich právní formu a zavést sankce za porušování práva na informace, sankce jsou z návrhu vypuštěny. Odůvodnění tohoto kroku je chabé a alibistické.

 

Zdroj: www.otevrete.cz

 

0 0 hlasy
Hodnocení článku
Platby

Líbil se vám článek?
Přispějte, prosím, redakci OM na č. ú. 2900618307/2010, nebo přes následující QR kódy.

QR platba 50 Kč

QR platba 50 Kč

QR platba 100 Kč

QR platba 100 Kč

Odebírat
Upozornit na
0 Komentáře
nejstarší
nejnovější nejlépe hodnocené
Inline Feedbacks
View all comments