Každý, kdo brání veřejný zájem a společný, tj. státní majetek, potkal rychlou ruku trhu, která se po volbách navíc stala prakticky neviditelnou. Co rozchvátí, to svobodně nevydá. Nezbytná podmínka skutečné občanské svobody je existence demokracie. Ta stojí a padá s ochotou respektovat morální i právní kontext, který umožnil získání politické moci. Demokracie může dlouhodobě fungovat jen tehdy, když je jasně vidět spojení mezi určitými idejemi a určitými lidmi, kteří je prosazují. Pak i normální občan si má koho vybrat. Daná garnitura politiků s idejemi ovlivňuje prostřednictvím zákonů a nařízení chod státu a společnosti na dlouhá léta. Občana proto zajímají koncepty, ze kterých vycházejí vládní priority. Mrkněme se na historii posledních tří let. Parlamentní volby roku 2006 dopadly takto:
ODS 81 křesel +KDU-ČSL 13 křesel+SZ 6 křesel = 100 křesel
ČSSD 74 křesel + KSČM 26 křesel = 100 křesel
Za této patové situace dal Václav Klaus národu lekci v matematice a v praktické politologii:
"Nemyslím si ale, že to je zcela rovnocenný pat. Sto na straně jedné není rovnocenné se stovkou na straně druhé, protože tu druhou stovku vidím jako 74:26 a v tom okamžiku to považuji za jinou stovku než tu první…"
Vládu sestavila česká „konzervativní pravice“ podpořená dvěma konstruktivními poslanci. Ta větší polovina poslanecké sněmovny dala důvěru vládě s programovým pohlášením, které obsahovalo i toto sdělení občanům: "Vláda podpoří motivaci občanů k zodpovědnému využívání zdravotní péče – mj. zavedením regulačních poplatků za recept, za den hospitalizace, za návštěvu pohotovosti nebo ambulantního specialisty." Reformní tlak vlády byl tak silný, že na odborné komise nikdy nebyl čas. Dílčí a velmi chytře cílené akce měnily společnost tak rychle, že si občan ani nestačil protírat oči. Většině se zdálo že špatně vidí i slyší. Bylo to poprvé, co stát uložil zákonem platit daň (tj. regulační poplatek) přímo do kapsy podnikatele, v tomto případě majitele lékárny. Občan volič na toto reagoval se zpožděním až v komunálních volbách 2008 a sociálním demokratům stačilo jedno téma na kampaň: „Neplaťme poplatky u lékaře“ . Toto referendum mělo jasného vítěze. Úsilí o prosazení programového prohlášení vlády i po tomto debaklu vytrvale pokračovalo. Česká „konzervativní pravice“ ukončila s občany svou oficiální smlouvu o vládě na 53. schůzi poslanecké sněmovny dne 23. března 2009. Z vůle lidu, reprezentované jeho zvolenými poslanci, bylo hlasováno o návrhu na vyslovení nedůvěry vládě České republiky. Byl oznámen výsledek a z přítomných 197 poslankyň a poslanců se pro návrh vyslovilo 101, proti 96 poslankyň a poslanců. Předseda sněmovny šel novinu ohlásit „Hradu“ tj. prezidentovi republiky. Předseda vlády v demisi všechny ubezpečil, že bere toto hlasování na vědomí a že se bude chovat přesně podle ústavy.
Koncept drsné transformace spočívající v privatizaci státem garantovaných a provozovaných služeb do rukou privátních společností byl většinou poslanců zavržen. Vláda má ovšem rozsáhlé pravomoci i v demisi. Ministři vlády a mohutný štáb externích poradců dobře ví, že čas, kdy je ještě zhasnuto, se strašně krátí. Neviditelná ruka trhu musí zajistit obživu vyvoleným i po dalších, nejspíše prohraných volbách. Proto se narychlo přijímají sporná usnesení vlády a ministerstev, která mají finančně zajistit právě ty z nás, kteří slouží blahu lidu do posledního dechu. Tu prostým pronájmem lázeňských objektů v pravomoci ministra vnitra, tam rychlým prodejem, onde výběrovým řízením ušitým na míru přátelům nejvěrnějším na dodávku nezbytného. Vše za cenu těžko uvěřitelnou. Historii jednoho hodně sprostého vládního zaopatření máme na stole právě tento týden.
Úderníci-stachanovci na Ministerstvu zdravotnictví jsou nejlépe připraveni na případný odchod do nedobrovolné zálohy, pokud pomineme Lesy České republiky a jiné, méně významné instituce s pouhým několika miliardovým obratem. Topolánkova vláda byla již v demisi, a přesto stačila na 17. schůzi konané 4. května 2009 schválit usnesení č. 617 (č.j. 652/09) o nabytí cenných papírů státem, a to cenných papírů společnosti Národní Tkáňové Centrum a.s. a společnosti Centrum buněčné terapie a diagnostiky a.s. Ze 14 přítomných členů vlády hlasovalo pro 14. Řečeno mluvou titulních stránek novin Ministerstvo zdravotnictví v tichosti privatizuje prestižní část Fakultní nemocnice Brno – tkáňovou banku. O jak specifické a citlivé podnikání tady jde objasní nedávná kriminální historie o prodeji lidské kůže. Lékaři tkáňové banky Fakultní nemocnice Brno odebírali kožní štěpy z mrtvých dárců. Ty se v tuzemsku příliš nevyužívají, v zahraničí ale ano, a to při transplantacích. Zdravotníci štěpy posílali nizozemské Euroskinbank. Ta je dále dodávala hlavně pacientům s popáleninami. A peníze posílala vedení tkáňové banky. Na účet nemocnice ale už nedorazily. O rozdělení peněz rozhodoval šéf tkáňové banky, za část plateb pořídil vybavení, část šla na soukromé účty zdravotníků. Krajský soud v Brně už v odvolacím řízení rozhodl a při projednávání zazněla i tato slova: "Hanebně si nechali platit za části lidského těla. Lidské tělo ale nesmí být předmětem obchodu," uvedl v odůvodnění rozsudku soudce Aleš Dufek. Vyjádření obžalovaných, že peníze od Euroskinbank dostávali na odbornou literaturu, označil za trapné výmluvy. Toto „podnikání“ produkující tkáňové transplantáty a léčivé přípravky bylo pro zahraničního odběratele tak lukrativní, že si našel cestu do fakultní nemocnice. Umožnil skromný vedlejší kšeftík těm lidem, kteří odložili své svědomí do chladícího boxu s nápisem "Na prodej". Marně si lámu hlavu, proč se vláda rozhodla privatizovat i tuto citlivou oblast. Zřejmě to byl právě ten mimořádný zájem zahraničních partnerů o obchodní spolupráci. Neviditelná ruka trhu se změnila na viditelnou a dala se do práce. Viditelná ruka zastoupená obchodní společností PrimeCell a.s., se sídlem Koněvova 2660/141, Praha 3, PSČ: 130 83, IČ: 276 60 320 a Ministerstvem zdravotnictví uzavřeli společnou, zatím utajovanou obchodní dohodu. Týká se vzniku společností Národní Tkáňové Centrum a.s. se sídlem v Brně a tkáňové zařízení reprezentované společností Centrum buněčné terapie a diagnostiky a.s., se sídlem v Ostravě. Podíly státu jako akcionáře společných podniků dle ustanovení § 14 zákona o majetku státu nejsou zatím veřejně známy a totéž platí i okolnostech vzniku těchto společností.
Důvodovou zprávu k projednávanému bodu č.j. 652/09 ( usnesení č. 617) o nabytí cenných papírů státem společnosti Národní Tkáňové Centrum a.s. a společnosti Centrum buněčné terapie a diagnostiky a.s. nelze dohledat na veřejně přístupném webu vlády. Co je tak tajného na důvodové zprávě, která vedla k jednohlasnému rozhodnutí členů vlády založit společný podnik státu a obchodní společností PrimeCell a.s. ???? Právě tato skutečnost utajeného a extrémně rychlého provedení uvedla mnohé pátrací týmy do stavu svěží a čilé pracovní aktivity.
"Firma PrimeCell se představuje jako firma věnující se biotechnologickému výzkumu, v tuzemsku je na ni napojena polovina firem působících v tomto oboru. Její představenstvo vede náměstek ministra zdravotnictví Jana Stráského z druhé poloviny 90. let Josef Heller. Ten včera LN sdělil, že se k věci vyjádří až během tohoto týdne. Podle informací ČTK firmu řídí společnost Prime Rate, jejíž stoprocentní majitel má sídlo na Kypru. Podle vládních materiálů, které mají LN k dispozici, si stát koupil v nově vytvořené akciové společnosti Národní Tkáňové Centrum celkem 24 procent akcií v hodnotě 3,3 milionu korun, u ostravské 20 procent za 2,4 milionu. Na jejich základě může do šestičlenného představenstva i dozorčí rady nominovat po dvou členech. V představenstvech zasedají zástupci nemocnic, v dozorčí radě je propojující osobou například bývalá ministryně informatiky Dana Bérová." (LN 26. 2. 2010)
Převzato z Umlaufovin
