Španělský meč nad Evropou


Na jaře se v krizi ocitlo Řecko, minulý týden Irsko a další na řadě bude Portugalsko. Všechno ale závisí na Španělsku, kterému tihle bankrotáři nesahají ani po kotníky.

Jen pro srovnání: podle statistiky MMF z roku 2009 činí hrubý domácí produkt Řecka 331 miliard dolarů, Irska 221 miliard a Portugalska 233 miliard. HDP Španělska však v roce 2009 "vyprodukovalo" 1,468 bilionu dolarů. Zhruba dvakrát tolik, co Řecko, Irsko a Portugalsko dohromady a téměř polovinu hrubého domácího produktu Německa.

Bude to právě pád Španělska, co odstartuje konec eura a možná i celé unie. Španělské spready se přitom zatím tváří nenápadně. Asi jako vrah mezi figuranty během identifikace. Všichni si totiž lámou hlavu s Irskem…

Irsko začalo mít problémy s eurobondovými trhy poté, co německá kancléřka Angela Merkelová pronesla několik nepříliš chytrých poznámek o tom, že držitelé irských dluhopisů potřebují nový „sestřih“. Dluhopisové trhy se zjančily a spready se začaly rozevírat. Byl to další klasický „Týden všeobecné paniky“.

Evropská unie pak ve spolupráci s Evropskou centrální bankou a Mezinárodním měnovým fondem sestavila záchranný balíček. Jenže Irové ho odmítli, poněvadž si uvědomili, že by se výměnou za něj museli vzdát části své tvrdě vydřené suverenity. Museli by seškrtat vládní výdaje, přistoupit k „úsporným reformám“ a pravděpodobně i zvýšit svou drahocennou sazbu korporátní daně z příjmu – v současnosti 12,5 % – která byla v minulém desetiletí jejich hlavní vábničkou na investory. Ovšem irský kolaps na dluhopisových trzích nabíral na obrátkách… Až konečně jedenadvacátého listopadu, v neděli večer a po týdnu váhání, irský premiér Brian Cowen oficiálně požádal Evropskou unii o pomoc.

Proč jsou vlastně dluhopisové trhy tak důležité? Odpověď je jednoduchá! Protože Irsko hospodaří s deficity, musí prodávat dluhopisy – tedy půjčovat si peníze – aby mělo díru v rozpočtu čím zalepit. Ztratí-li však dluhopisové trhy víru ve schopnost Irů půjčené peníze vrátit, pak cena irských dluhopisů klesne a výnos z nich se naopak zvýší. Jinými slovy budou Irové muset platit svým věřitelům víc. A čím víc budou platit za půjčky, tím větší budou mít deficit, až se nakonec propracují k deficitu, na který už žádná půjčka nestačí – přijdou na buben. A právě to se, zjednodušeně řečeno, děje v Irsku právě teď.

Kolosálně zprasený balíček


Evropští představitelé ovšem, stejně jako v případě Řecka, pomocný balíček Irsku kolosálně zprasili. Ukázalo se, že místo aby trio EU/ECB/MMF poskládalo podrobný souhrn konkrétních opatření, která by Irsko mohlo zavést rychle a bez otálení, a znovu si tak získat důvěru trhů, přišlo jen s povrchním rámcovým plánem. A co onen slavný záchranný fond eurozóny, ptáte se? Ten ještě není ani plně zafinancovaný!

A tak trhy v pondělí slavily – Irsko je zachráněno! Krize odvrácena! – ale hned v úterý byly znovu psychicky na dně, když vyšlo najevo, jak jsou evropští představitelé nepřipravení. Jejich „záchranný balíček“ je eufemisticky řečeno skromný na detaily. Jeho oznámení navíc v Irsku rozpoutalo politickou bouři. Cowenovi koaliční partneři, Strana zelených, vystoupili z vlády a v lednu se budou konat předčasné volby. A i z Cowenovy vlastní strany se ozývá volání po premiérově rezignaci.

To už je opravdu vážné. A jak na to zareagoval MMF? Inu, MMF s přímo famózní politickou necitlivostí vyslal jasný signál, že Irsko bude muset škemrat, pokud bude chtít vytáhnout z kaše. John Lipsky, namyšlený hlavoun z MMF, řekl agentuře Reuters, že: „Naše práce zde v Irsku je technická, nikoli politická.“ Jinými slovy MMF nehodlá s Irskem vyjednávat. Hodlá mu diktovat. Ještě jinými slovy MMF v podstatě říká: Na kolena a pěkně poprosit, zmetci zrzaví! Skutečně efektivní vyřešení irského problému tedy zřejmě ještě nějakou chvíli potrvá, pokud k němu vůbec dojde. A bude to zřejmě stejná komedie jako v případě jarního řeckého bailoutu – polovičatá opatření, zpěčování, „upravená“ čísla, až nakonec Evropa nalije do Irska jednou tolik peněz, než plánovala. Film, který se teď odehrává v Dublinu, by se mohl jmenovat Na řecký způsob, část II: Irsko!

Epidemie na obzoru


A aby toho nebylo málo, celé to politicko-ekonomické divadlo nezastavilo to, čeho se EU a ECB bojí ze všeho nejvíc: Epidemii!

Právě teď se epidemie přelévá do Portugalska, dalšího slabého článku evropského řetězu. Výnos z portugalského dluhu se minulé úterý zvedl o 50 bazických bodů, na 4,328 % nad německé bundy (10leté) – a to i přesto, že portugalská vláda v říjnu zavedla už druhý reformní balíček. První byly vládní škrty v květnu. Trhy jim ale neuvěřily. Hlavně proto, že Portugalci mají ohromný fiskální deficit – 9,4 % HDP. Trhy prostě nevěří, že Portugalsko vyjde z nadcházející krize bez ztráty kytičky. Stejně jako Řecko a stejně jako Irsko, i Portugalsko je na odpis. O třech rozpočtových bombách už tedy trhy jasno mají, mohou se tedy soustředit na nevybuchlou atomovku: Španělsko.

Španělská atomovka


Víte, kolik činí španělský deficit? Loni to bylo oficiálně 7,9 % HDP, tedy dvojnásobek evropského limitu. Ne tolik, co měli Irové nebo Portugalci, a ani zdaleka ne tolik co Řekové, ale pořád jde o hodně vysoké číslo – oficiálně.

Proč píšu oficiálně? A ještě navíc kurzívou? Protože 30. září se na internetu objevila tato velmi znepokojivá anonymní analýza. Nejmenovaný španělský ekonom v ní v podstatě uvedl, že údaje španělského HDP pro rok 2009 jsou zfalšované. Vše doložil podrobnými grafy a tabulkami. Analýzu uveřejnil FT Alpahville, finanční webový servis deníku Financial Times. Od něj ji vzápětí převzali úplně všichni. Nastal poprask! Pak ale FT Alphaville zprávu na politický nátlak stáhl a svou zbabělost omluvil ve stylu „sorry, ale život je krátký“.

Anonymní španělská analýza přitom vypadá zcela věrohodně a já osobně jí věřím. Vzhledem k tomu, jaký bordel mají ve svých statistikách Řekové – a protože znám Španěly – nepřekvapilo by mě ani v nejmenším, kdyby Madrid statistiky falšoval také. Ale i kdyby je nefalšoval, ani oficiální čísla nejsou zrovna růžová. Španělsko má téměř dvacetiprocentní nezaměstnanost, téměř desetiprocentní fiskální deficit vůči HDP a žádný jasný plán, jak se z té bryndy dostat. Španělský růst v uplynulé dekádě byl natolik závislý na hypoteční bublině a přepákovaném finančním sektoru, že Španělé světlo na konci tunelu hned tak neuvidí.

Plaťte a plačte


Zcela klíčová je přitom otázka, co by se stalo, kdyby došlo ve Španělsku ke krizi řecko-irského typu! Jinými slovy, kdyby nastal run na španělský dluh. Kolik by muselo trio EU/ECB/MMF na jeho záchranu vypláznout? Podívejme se podrobněji na Řecko a Irsko:

Původně se myslelo, že 45 miliard eur bude na záchranu Řecka stačit, ovšem konečný účet se zřejmě vyšplhá na nějakých 90 miliard eur (zhruba 122 miliard dolarů). Na záchranu Irska bude během následujících tří let potřeba přibližně stejná suma, ovšem pouze za předpokladu, že irský bankovní sektor – hlavní důvod toho, proč jde Irsko ke dnu – nemá ve svých trezorech nějaké hrůzostrašné kostlivce. Tak či onak šlo v případě obou zemí o částku o přibližné výši trojnásobku jejich ročního deficitu.

Na zalepení španělské fiskální díry by tedy bylo v následujících třech letech potřeba 450 miliard eur – minimálně. Tedy zhruba 600 miliard dolarů. Podívejte se na to číslo znovu – zblízka a dejte si načas. 450 miliard eur. To je dvojnásobek celého irského HDP za rok 2009.

Ani Kalifornii, ani Španělsku


Vyjdeme-li z řeckých a irských procent, pak by měl zhruba třetinu oněch 450 miliard zatáhnout MMF. A jak každý ví, rozpočet MMF je z 20 % americký. Takže USA by měly dát na záchranu Španělska 30 miliard eur, tedy 40 miliard dolarů. Logicky a nemilosrdně to vyjádřil ekonom Bruce Kasting: „Opravdu si myslíte, že by Američané řekli ano Španělsku a ne Kalifornii? Ani náhodou. To se s novým Kongresem prostě nestane.“ Souhlasím na sto procent. Čtyřicet miliard dolarů Amerika Španělsku v žádném případě nedá. Podíl MMF na záchraně Španělska bude tudíž velmi omezený, ne-li zcela marginální, a tak budou muset prakticky celý účet zatáhnout Evropané.

Má ale Evropa 450 miliard eur na záchranu Španělska? Přesněji řečeno, má Německo 450 miliard eur na záchranu Španělska? Nemá. Takovou sumou Německo nedisponuje, a i kdyby disponovalo, nemá sebemenší politickou vůli nasypat ji zrovna do Španělska. Tečka. Ale co když – nějakým monumentálním finančním zázrakem spojeným s monumentálním politickým zázrakem – Evropa peníze na záchranu Španělska najde, aniž by přitom musela znehodnotit euro?

Co pak?


Prakticky nic… Španělská ekonomika se totiž hned tak nevzpamatuje stejně jako ekonomiky menších zemí – Řecka, Irska, Portugalska či Belgie. Nevzpamatují se, dokud budou trčet v eurozóně a nebudou se moci uchýlit ke znehodnocení vlastní měny coby prostředku nastartování růstu a investic.

I kdyby Evropa měla peníze a politickou vůli na záchranu Španělska, čemuž nevěřím, existuje jen jediný způsob, jak zachránit nejen Španělsko, ale i jeho ekonomickou budoucnost – odstřižení od eura. Dokud bude Španělsko vězet v eurozóně, bude pro něj euro jako mlýnský kámen uvázaný na krku, který jej bude táhnout ke dnu dál a dál, až jej za pár let bude muset Evropa zachraňovat znovu. A platí to i pro menší země jako Řecko, Irsko, Portugalsko a Belgii.

Proto se domnívám, že pokud nastane run na španělský dluh a Španělsko se dostane do situace, kdy jej bude muset Evropa zachránit stejně jako Řecko a Irsko, bude to znamenat konec Evropy, jak ji známe dnes. Evropa bude muset chtě nechtě přikročit k přeskupení svého hospodářského prostoru a k novému geopolitickému uspořádání celého kontinentu.

Nejoptimističtější scénář?


Slabší ekonomiky zůstanou členy Evropské unie, ale vystoupí z eurozóny a vrátí se k vlastním národním měnám, které začnou kvapně znehodnocovat. Jejich suverénní dluh držený většinou v eurech bude restrukturalizován a časem umořen. Eurem se bude platit ve Francii, Německu, Holandsku, Finsku a Rakousku.

Nejčernější scénář?


http://www.prijatelji-zivotinja.hr/data/image_3_3090.jpgDovedu si představit hned několik takových. Všechny se liší, jedno však mají společné – všechny budou hodně špatné.

Všechny menší, slabší evropské ekonomiky v eurozóně jsou s Irskem na stejné lodi – všechny jsou stejně insolventní. Nejde jen o PIIGS – Portugalsko, Irsko, Itálii, Řecko a Španělsko – ale také o Belgii, možná dokonce i Francii, pokud se odvážíme podívat se na relevantní čísla.

***

Gonzalo Lira je americký spisovatel, režisér a finanční komentátor. Článek přeložen pro Finmag.

Překlad: Aleš Drobek

Převzato z blogu Aleše Drobka na Aktuálně

Foto: zdroj

0 0 hlas
Hodnocení článku
Odebírat
Upozornit na
0 Komentáře
Inline Feedbacks
View all comments