Červenec 13, 2011
Předseda opoziční ČSSD Sobotka vyčetl premiéru Nečasovi, že vláda hodlá v základních systémech (zdravotnictví, důchodové zabezpečení) učinit razantní změny, které svým dopadem výrazně přesahují volební období, aniž by o nich jednala s opozicí. Proti tomu se ohradil ministr financí Kalousek (to je v pořádku, u těch dvou nikdy nebylo jasné, kdo z nich vládu vlastně řídí) s tím, že skončila doba opoziční smlouvy, kdy se zákony projednávaly pokoutně bůhví kde, a že teď se budou projednávat standardně v parlamentu.
Dobrá, řeknete si, na tom něco je…
Co přesně na tom je, zjistíte vzápětí, když vláda předvede, jako si takové projednávání zákonů s opozicí v parlamentu představuje praxi: s pomocí svých 118 hlasovacích automatů zákony bez debaty schválí. Pro vládu tak arogantní a slabou zároveň, jako je ta Nečas-Kalouskova, vlastně také standard.
Proč by se měla vláda s někým bavit, když ji k tomu kromě obyčejné lidské slušnosti nic nenutí? Proč by si silou a bez debat neprosadila, co chce, když má tu reálnou moc? Protože právě takhle chutná moc.
Být v podobné situaci někdo jiný, zvláště levice, a jednat podobně, byla by média plná strachu o osud demokracie a hlučného varování před totalitárními praktikami, ale že je to naše „reformní vláda rozpočtové odpovědnosti,“ neozve se z novinářů nikdo, maximálně se objeví nějaké to uznalé poplácání po zádech za to, jak to vláda s opozicí pěkně skoulela, a obdiv nad tím, jak je vláda silná a sebevědomá.
Převzato z blogu Tribun
