Vláda hrubou silou protlačila sněmovnou balík reformních zákonů, takže se občané mohou těšit na to, že okusí třídní spravedlnost naruby – aby mohly zůstat nízké korporátní daně, degresivní zdanění nejbohatších a další privilegia elity, budou se muset široké vrstvy neprivilegovaných občanů uskrovnit. Zřejmě proto, aby stihla vláda svoji protilidovou tvořivost protlačit ještě senátem ve starém složení, na který se může spolehnout, že jím zákony projdou jako nůž máslem a senátoři je schválí s manifestační úslužností a ještě jim na cestu postaví špalír, rozhodlas se zneužít nezákonně vyhlášený institut legislativní nouze. Odst. 1 §99 Zákona o jednacím řádu poslanecké sněmovny totiž praví: „Za mimořádných okolností, kdy jsou zásadním způsobem ohrožena základní práva a svobody občanů nebo bezpečnost státu nebo kdy státu hrozí značné hospodářské škody, vyhlásí předseda Sněmovny na návrh vlády stav legislativní nouze na určitou dobu. Sněmovna může stav legislativní nouze zrušit nebo omezit dobu, na niž byl vyhlášen.“
Je evidentní, že zákonné podmínky pro vyhlášení stavu legislativní nouze nebyly dány. Lidská práva a svobody jsou ohroženy spíše přijatými zákony, než jejich absencí; bezpečnost státu ohrožuje spíše počínání vlády, než její nečinnost, a přijaté zákony ji rozhodně nevylepší; nehrozí ani značné hospodářské škody, rozhodně ne větší, než v letech minulých a velmi pravděpodobně i řadě následujících, nemluvě o tom, že fiskus není totéž, co hospodářství.
Skutečnost, že vláda čelí akutní legitimační nouzi v senátu, mezi zákonné důvody vyhlášení legislativní nouze nepatří, stejně jako skutečnost, že si prosadila rozpočet bez toho, aby měla připraven zákonný rámec pro jeho naplnění. To, že se vláda utekla k takovému triku, jakým je sporné (a to je velmi mírně řečeno) vyhlášení stavu legislativní nouze svědčí o jediném – samotná vláda se nachází ve stavu morální nouze.
O tom ostatně svědčí i opatření, která vláda s takovým gustem protlačila sněmovnou: ani jedno z nich nic neřeší, a už vůbec ne deficit státního rozpočtu, jedno každé z nich je ale způsobilé poškodit a existenčně ohrozit konkrétní občany. Šetří se malé částky, které budou citelně chybět, přitom ale rozpočet nespasí, ale velké částky, které by chyběly jedině v kapsách korupčníků a pletichářů a dalších hrdinů kapitalistické práce, jsou tabu.
Mezi přijatými opatřeními jsou takové „lahůdky“, jako například 100,- mimořádná „povodňová daň“, tedy de facto daň z hlavy, která nemá v českém daňovém řádu místo, takže za tím účelem byla vytunelována sleva na dani. Tak co to je!? Vlhké sny konzervativní pravice.
Nebo 50% daň z výnosů stavebního spoření. Proč ne rovnou 80% nebo 105%? Nejenom, že jde o změnu pravidel během „hry“, jde o změnu velmi úskočnou, opět typické kličkování a tunelování práva, neboli klasické móresy slušných, zodpovědných a úspěšných.
Skončí porodné a bude snížena rodičovská. Nejlépe se přece bere těm, kteří se nemohou bránit a rodiče s dětmi nebývají typičtí investoři politických stran a ani nemohou vyhrožovat a vydírat tím, že přesunou výrobu do Tramtárie.
Samoúčelnou krutostí se vyznačuje snížení příspěvku na péči. Kolik se na tomhle asi tak ušetří? Ale postižené je zřejmě třeba potrestat, stát tu přece není od toho, aby dotoval něčí koníčky a ruku na srdce, znáte lepší zábavu, než být v nějakém směru handicapovaný a neschopná se pořádně postarat sám o sebe?
Ruka fiskální spravedlnosti dopadne i na nezaměstnané. Podpora v nezaměstnanosti bude snížena pro ty, kteří dostanou při propuštění odstupné (není jeho výše náhodou definována ze zákona?), snad aby si nemysleli, že je za jejich ohavný zločin neúspěchu čeká nějaká shovívavost. A konečně si pravice splní další ze svých vlhkých snů a zavádí prvky nevolnictví, tedy snížení podpory v nezaměstnanosti pro ty, kteří sami podají výpověď.
Ještě štěstí, že žijeme v asi nejlepším období naší země.
Převzato z blogu Tribun
Stanův komentář: Podepisuji se pod každé slovo.
