Americké lesy hynou. Na vině je klima. Podle odborníků z Washingtonské univerzity (WU) se mortalita amerických lesů v posledních dvaceti letech zdvojnásobila. Pro laika je to šok: staré stromy hynou ve dvojnásobných počtech, přírůstek se nemění… lesy tak zmizí co nevidět. Dle profesora Jeremyho Franklina, vědce, který skupinu z WU vedl, se ovšem ve vědeckém světě o žádné překvapení nejedná: o zrychlujícím se úbytku stromů se ví již od půle devadesátých let. Dosud však nebyla objasněna příčina. Teprve Franklinově kolektivu se podařilo očistit všechny podezřelé: kyselé deště, dusičnany i přízemní ozón; všechny až na jednoho: proměnu globálního klimatu. V posledním čísle časopisu Science profesor Franklin vysvětluje: od roku 1980 se klima ohřálo o polovinu stupně Celsia. Tím se prodloužila letní sucha, rozšířily požáry, ubylo sněhu, který vždy na jaře roztává, a také se rozmnožil lýkožravý hmyz. Důsledky postihují všechny dřeviny bez ohledu na výšku, druh, stáří i lokalitu. Liší se jen závažnost poškození. Dle Thomase Veblena, profesora z Coloradské univerzity, který se tématem rovněž zabývá, lze největší zhoršení pozorovat v Britské Kolumbii (jihozápad Kanady) a na severozápadě USA. Staré javory a borovice tu budou přímo ohroženy vyhubením již za čtyři roky. „Není to pochopitelně tak, že by na místě uhynulých stromů nic nevyrostlo,“ konstatuje Veblen. „Trouchnivějící dřevo však uvolňuje uhlík a mladé dřeviny jej zdaleka tolik nestráví. V posledku může dojít k posílení skleníkového efektu, jež zatím nepředvídáme.“ Navíc je téměř jisté, že se nejedná pouze o americký problém, doplňuje kolegu nepřímo Franklin. Stromy v deštných pralesech jsou na změny mnohem citlivější. Dnes rostou převážně v oblastech s průměrnou teplotou pětadvacet až šestadvacet stupňů Celsia. V pásech s osmadvacetistupňovým průměrem či teplotními výkyvy už nenajdeme téměř žádné. Optimistické modely klimatického vývoje předpovídají nárůst o dva stupně do konce století. Dle realistických překročíme dvoustupňový práh už za třicet let.
Jak pokračuje… čínsko-tchajwanské sbližování? V sobotu 24. ledna měli v tchajpejské zoo velkou slávu: dvě pandy velké z Pekingu, údajně zvláště inteligentní, byly konečně představeny veřejnosti. I když, veřejnosti: ve zvláštním pavilonu postaveném zvláště pro vzácné medvědy snímaly kamery zvláště prezidenta Ma Jing-ťioua, jeho ochranku a pět set vybraných sirotků či postižených. Ale to nic: míšové se mají čile k světu, měsíční karanténa je příliš nepoznamenala. S politickými vyhlídkami Tchaj-wanu je to horší. Prezident Ma se zjevně rozhodl nenaslouchat obavám ostrovanů, kteří si příliš zvykli na svobodu, a hodlá Tchaj-wan s pevninou sbližovat stůj co stůj. Některé z přelomových smluv již vstoupily v platnost. Jiné se kvapně dokončují. Stoupenci plné tchajwanské nezávislosti protestují soustavně už od října. Také před zoo se jich sešlo dost. Málo však platné: Tchuan tchuan a Jüan jüan (spojení obou jmen Tchuan-jüan lze přeložit jako opětovné šťastné setkání a zároveň happy-end) jsou přeci tak roztomilí.
Převzato z Literárních novin
