Sungate, osoby a obsazení

Všude se o tomto problému mluví, média připravují národ na cenový šok, průmysl vyhrožuje a politici se tváří jako skoro jako oběti. Ale jak vlastně došlo k vytvoření monstrtunelu jménem 180/2005?

 

Jakožto externí pozorovatel shrnuji jen některé veřejně dostupné prameny, abych si utřídil celkem zmatené informace a snad i vyvolal diskusi.

 

Legislativní cestu velmi dobře popisuje tato stránka na webu poslanecké sněmovny. Předkladatelem byla vláda, podepsáni jsou pánové Špidla, Urban a Ambrozek. Ano TEN Urban, tehdejší ministr průmyslu, proslavený kauzou emisních povolenek (kauza je velmi podobná této) pro ČEZ a společnými dovolenými s jeho pohlaváry. Ano, ten Ambrozek, RNDr. A exministr životního prostředí, namočený v téže kauze, co prý postavil desetimilionovou vilu z cesťáků.

 

Z důvodové zprávy je možné ocitovat z dnešního pohledu obzvláště výživné pasáže: 

 

Pro podnikatelskou sféru:

Propočty ukazují, že tento nárůst cen elektřiny by mohl být kolem 1% ročně, což je jistě možno pokrýt úsporami v objemu spotřeby elektřiny, či v jiných nákladech každé organizace. Navíc, velcí podnikatelé již mají právo volby dodavatele, a od 1. 1. 2005 budou mít toto právo všechny podnikatelské subjekty. Vhodnou volbou obchodníka s elektřinou mohou docílit i případné snížení nákladů za elektřinu. Lze se oprávněně domnívat, že vliv návrhu nového zákona, který je rozložen v čase a relativně malý, bude vesměs kompenzován obecným úsilím podnikatelských subjektů o snížení výrobních nákladů a nepovede tak ke vzrůstu cen jejich výrobků a poskytovaných služeb.

 

Sociální dopady:

Vyjdeme-li, ze současné průměrné ceny pro bytové zákazníky ve výši cca 3 Kč/kWh, pak by byl nárůst ceny elektřiny v roce 2010 proti současnému stavu o cca 6 %. (pro průměrnou cenu elektřiny na trhu ve výši 2,2 Kč/kWh by nárůst byl vyšší, a to cca 9 %).

 

Parlamentním zpravodajem byl pan Vojíř, akcionář ČEZu, úplnou náhodou také zapletený do povolenkové aféry. Pan poslanec totiž kdysi motivačního programu ČEZu k možnosti levného nákupu akcií, které pak za 13 MKč prodal (1, 2, 3).  

 

K jeho cti slouží alespoň to, že se jako zpravodaj postavil proti, ale je otázka, zda to nebyla jen taktika. Už třetí člověk spojený z ČEZem v základech  zákona.

 

Naproti tomu už v úvodní diskusi se vyznamenala Táňa Fišerová, některé její perly stojí za to: 

 

A nakonec urychlené zavedení legislativy podporující čistou energii přináší přece i šanci pro český průmysl a možnost rozvíjet aktivity v oblasti, které za našimi hranicemi mnozí už dávno znají a které se chopili. České firmy s letitou tradicí strojírenské výroby by se mohly rozvíjet i jako dodavatelé větrných elektráren, solárních kolektorů, kotlů a dalších zařízení.

 

V Německu větrné elektrárny dodávají skoro tolik elektřiny jako Temelín a Dukovany dohromady, v Nizozemsku je poptávka po čisté elektřině větší než její nabídka energetických společností. Obnovitelné zdroje tedy zažívají úspěch.

 

Poslední věta by měla být vytesána do kamene. Z dotací postavené zdroje totiž zhusta nejsou ani obnovitelné a už vůbec ne zdroje. A to nenarážím jen na notoricky známou aféru se solární energií ve Španělsku. Inu, studium JAMU není dobrý základ pro posouzení energetické koncepce. Snaživý blb je horší než třídní nepřítel. 

 

Jedny z mála věcných poznámek při nesla debata o spalování štěpky, reprezentovaná např. poslancem Hovorkou. Bohužel to bylo mimo podstatu problému.

 

Pozornost poslanců asi nebyla příliš velká, jak je vidět z poznámky poslance Koníčka a Němcové (1,2). Dále vidíme obvyklé schovávání se za EU v podání pana Sobotky a mnohan dalších.

 

Z celého martyria je nejzajímavější historie článku 4, paragrafu §6. Nejde o nic méně, než do možnost každoročně snižovat výšky garantované ceny. V původním návrh byla možnost o 10% ročně, ve schváleném je však jen 5%. Nutno dodat, že právě tento fakt významně zvyšuje účet pro odběratele, protože za 15 let to v to v původním znění zaručuje průměrnou výkupní cenu na úrovni 53% a ve schváleném 72% ceny, garantované v prvém roce.

 

Je známo, že prvotní zdrojem byla nenápadná poslankyně ČSSD Iva Šedivá a učinila tak dokonce ve třech variantách.

 

Varianta číslo 1 je, že v§ 6 odstavec 4 se v první větě číslice 90 nahrazuje číslicí 97 a vypouští se celá věta druhá. Celý odstavec se navrhuje takto: Výkupní ceny stanovené úřadem pro následující kalendářní rok nesmí být nižší než 97 % hodnoty výkupních cen platných v roce, v němž se o novém ustanovení rozhoduje.


Druhá možná varianta je, že číslice 90 se nahrazuje ve stejném odstavci § 6 číslicí 98 a číslovka  2007 se nahrazuje číslovkou 2006. To znamená, že výkupní ceny stanovené úřadem pro následující kalendářní rok nesmějí být nižší než 98 % hodnoty výkupních cen platných v roce, v němž se o novém ustanovení rozhoduje. Toto ustanovení se poprvé použije pro ceny stanovené pro rok 2006.

Pak je zde varianta třetí, nejměkčí, s tím, že číslice 90 se nahrazuje číslicí 95 a opět rok 2007 se nahrazuje rokem 2006. Takže odstavec zní: Výkupní ceny stanovené úřadem pro následující kalendářní rok nesmí být nižší než 98 % (?) hodnoty výkupních cen platných v roce, v němž se o novém ustanovení rozhoduje. Toto ustanovení se poprvé použije pro ceny stanovené pro rok 2006.
 

Poznamenejme, že čísla okolo 97 až 98 % generují průměrnou cenu přes 80 % ceny garantované v prvém roce. Dobré je také odůvodnění:

V tomto případě bych ráda upozornila na to, že pokud toto nebude přijato, nebude možno pro jednání s bankami sestavit ze strany drobných žadatelů o úvěr cash-flow, tím pádem nebudou mít možnost tento zákon aplikovat bezprostředně.

Předpokládám, že tímto způsobem by mělo dojít k narovnání konkurenčního prostředí tak, aby aplikace zákona vůči drobným investorům byla lepší a pro ně i přijatelnější. Děkuji.

Jedna z hlavních postav aféry, Šedivá poslankyně beze jména

 

Není toho mnoho, co lze o paní poslankyni najít na internetu, tedy kromě tohoto neuvěřitelného příběhu. Pokračování  obstaral svým super stručným příspěvkem poslanec KSČM RSDr. Ladislav Urban (některé internetové zdroje se mylně domnívají, že to byl tehdejší ministr průmyslu Milan Urban).

 

Druhý pozměňovací návrh je variantou toho, co tady přednášela paní kolegyně Šedivá. Navrhuji, aby v § 6 odst. 4 se nahradila číslovka 90 číslovkou 95.
Děkuji. 

 

Připomeňme si však, že tito poslanci se zasloužili o stížení z podpory vycouvat, nikoli o její konkrétní výši. O to se zasloužili jiní.

 

Přijetí pozměňovacích návrhů bylo značně zmatené a nechce se mi v tom rochnit. Zajímavé je závěrečné hlasování o schválení zákona:

 

Posekáno. Zákon ve sněmovně prosadili ČSSD, KDU, KSČM a US-DEU. Poděkujme poslancům Jiřímu Hanušovi (KDU) a Jaroslavu Gongolovi (KSČM), kteří přes většinový názor svých klubů řekli ne. Ve výsledcích hlasování snadno najdete jména lidí, kteří posvětili jeden z největších tunelů sametové doby.

 

Druhé kolo, no vlastně ani moc nebylo. Jen taková jalová debata, kdo je větší ekolog a jak to má být se štěpkou. Co ale skutečně překvapí, je výsledek hlasování:

 

 

K mému překvapení, ke schválení zákona přispěla zásadním způsobem ODS, bez jejíž podpory by zákon přijat nebyl. Všimněte si, že se o vaše kapsy postaral i sám Kníže. 

 

Shrnutí:

 

Hloupý návrh, zpracovaný a vedený sněmovnou lidmi spjatými s ČEZem dostal v jednom momentě ještě horší pozměňovací návrh. Za všeobecného nezájmu a boji na úplně jiné frontě (spalování štěpků společně s uhlím) byl schválen. Senátem prošel zákon hladce díky ODS. To evokuje domněnku, že obě strany měly na zákonu zájem a ta štrapáce ve sněmovně byla jen „opozičním" cvičením ODS, která věděla, že tady zákon projde i bez nich. Co však zůstává záhadou, je úloha ČEZu v celé hře. Možná původním záměrem bylo mimo jiné tohle (1,2) a pak se něco zvrtlo. Nicméně při současné palčivosti problému si myslím, že se brzo dozvíme, v čím zájmu. Platit spekulantům budou totiž nejen občané a malé firmy, na čemž politikům nezáleží, ale i firmy velké a nadnárodní. Tento tlak asi neustojí.

 

Převzato z Nautila

0 0 hlas
Hodnocení článku
Odebírat
Upozornit na
0 Komentáře
Inline Feedbacks
View all comments