Na Neviditelném psu jsem četl před nějakou dobou (volně parafrázuji) tento Chtip: České státní svátky: slavíme vznik státu, který již neexistuje
– slavíme příchod věrozvěstů, kteří přinesli písmo, kterým se nepíše – slavíme smrt náboženského světce, který byl zavražděn.
Myslím, že obsah toho Chtipu vystihuje podstatu věci. Sledování kolem probíhajících dějů posiluje můj stále intenzivnější vnitřní pocit, že svět se v poslední době zbláznil.
Ekonomicky se kapitalismus sevřený dluhovou spirálou řítí do záhuby a jeho kormidelníci se s tím evidentně nevědí rady. Jako "řešení" předkládají anorektickou dietu pro povinné hladovkáře, kterým vzali obživu a chtějí jim vzít ještě zbytky majetku.
Probíhají humanitární války za svobodu, mír a demokracii v režii šariátních totalit a svatých mudžáhedínů spolurežírované a vyzbrojované západní civilizací.
Civilizovaná demokracie šmíruje své občany a politiky víc než necivilizovaná komunistická totalita.
Zadlužený český stát, s.r.o, ve kterém už pomalu českému národu nepatří ani klika u záchodu, slaví vznik Československého státu, který již neexistuje. Oslavy se dějí v režii prezidenta, který navázal své prezidentství na předchůdce, který Československo pomáhal rozbít a sám se stále častěji začíná projevovat jako císař Caligula. Inkvizitor se sápe po majetku a tzv. kulturní elity protlačovaly na Hrad Karla Jana Nepomuka Josefa Norberta Bedřicha Antonína Vratislava Menase knížete ze Schwarzenbergu, symbol útisku Čechů, o kterém napsal Karel Havlíček Borovský své "Zle matičko zle, Schwarzenberci zde".
Jak se zdá, nezbývá při příležitosti oslav státního svátku, než položit si spolu s Palackým parafrázovanou otázku: Co z nás Čechů (z)byde o sto roků?
