Svět nadbytku a hojnosti




Proč člověk vůbec pracuje? Odpověď zní asi takto: musí si vydělat prací peníze na jídlo, na střechu nad hlavou, na nějaké to ošacení a obutí a na občasné alkoholické povyražení (pivo, víno, kořalička) – no a to je tak vlastně vše. Ale totéž měly a mají primitivní národy také a bez práce. Vždyť nějakou tu chatrč, aby na ně nepršelo a nebylo jim zima, si kolektivně a svépomocně postavili, jídlo si většinou našli bezproblémově ve svém okolí, případně si i něco vypěstovali či nějakou tu zvířenu vychovali, ošacení a obutí zvládli také bezproblémově a opojné prostředky znali a umí vyrábět odedávna, dokonce ani se sexem neměli problémy, neb neznali ještě křesťanství (byli to holt barbaři a primitivové).

Proč jsme, teda proč naši předkové, začali tvořit civilizaci? Nebyl to omyl a není to slepá cesta? Cesta do nikam?

U lovců a sběračů žádný dlouhodobý nadbytek nemohl vzniknout, vše se okamžitě spotřebovalo. Všichni členové tlupy se společně podíleli na sběru a lovu. Můžeme to ale nazvat prací? Asi těžko. To je jako bychom tvrdili, že například mravenci, včely, vlaštovky a vlčí smečky pracují.

Co je to vlastně práce? Už ve staré antice tvrdili, že ten, kdo pracuje za mzdu, je otrok. Mezi takovým manažerem se stotisícovým platem a kopáčem s desetitisícovým platem není rozdíl – oba pracují za mzdu. Akorát jeden otrok má moc peněz a druhý otrok má málo peněz. (Bondy: Vysocí manažeři si neuvědomují, že jsou jen tažní voli jim nepatřících povozů, které není pro kočího problém kdykoliv utratit.)

V takové tlupě cromaňonců sice už měli nějakého toho šamana, který nechodil lovit ani sbírat, ale zato po večerech hrával u ohně pantomimu a všelijaké divadýlko, tancem přivolával či odvolával déšť, měl určité felčarské schopnosti, dovedl spravit vykloubené rameno, uměl uvařit nějaký léčivý lektvar či opojný nápoj a podobně, takže mu členové tlupy ochotně, dobrovolně a rádi předávali ty nejlepší kousky masa a jedlých kořínků a rostlin a vůbec mu nezáviděli to jeho „nicnedělání“, naopak, byli moc rádi, že ho mají, divadélku se zasmáli, zatančili si, opojné nápoje popili – co jim scházelo? Šamana měli v úctě, protože takové schopnosti každý neměl.

Všechna ta trápení a nespravedlnosti vlastně začaly neolitickou revolucí, tedy vznikem zemědělství, kdy začaly vznikat přebytky nejen potravin, ale i textilií, nástrojů a stavebních materiálů. Mohlo se bezproblémově začít žít ve společnosti nadbytku, ve společnosti hojnosti. Proč ale taková společnost nevznikla? V čem je ten zádrhel? V zemědělské společnosti, kdy tlupa už vytvořila vesnici, a kdy šaman se dal dohromady s náčelníkem, tož ti dva výtečníci zjistili, že se mohou mít dobře, aniž by sáhli na práci. Tady je to jádro pudla.

No a jak se zemědělství rozvíjelo, šaman si k sobě přibral celou rodinu a příbuzenstvo a náčelník udělal totéž. No a vznikla třída (kasta) šamanů-kněží a třída (kasta) náčelníků-králů, šlechty a vojáků. (Komu vadí pojem třída či kasta, může si místo toho dát zájmová skupina, jak radil president Klaus: Třídy přece neexistují, existují pouze zájmové skupiny.) Aby nastalou situaci nějak zdůvodnili, začali přesvědčivě tvrdit: My se musíme starat o vaši duši, neboť duše je ta nejdůležitější věc v životě, je přímo naší povinností ochraňovat vaši duši před věčným zatracením, a to je práce na plný úvazek, takže nás musíte nejen živit, ale poskytovat i prostředky umožňující naši bohumilou a bohulibou činnost. A ti druzí tvrdili: My se zase postaráme o vaši ochranu, budeme chránit váš majetek, aby vám ho ti ze sousední dědiny neukradli, a to je také velice zodpovědná a velice důležitá záležitost, a tudíž nás za tu ochranu musíte živit a poskytovat prostředky na naše veledůležité poslání.

No a začalo se s vybíráním daní a desátků a daně z hlavy a mimořádných daní, a daní z oken a daní z komínů a v Rusku dokonce i daň z plnovousu. Takže šlechta a duchovenstvo daně vybírala, šlechta a duchovenstvo daně samozřejmě neplatila! No a takhle to funguje podnes. Vidíme, že dnešní evropské vlády provádí to samé! Bohatí přece nebudou platit daně, bohatí budou tak jako vždy daně vybírat, jinak řečeno – vezmou si je už hotové ze státem vybraných daní-ze státního rozpočtu. Je to snazší a není to tak okaté.

Sice nějací naivní filosofové a utopisté v Paříži vznesli požadavek, aby daně platili všichni, když už je ta svoboda a rovnost. Chtěli dokonce uzákonit (ta hrůza a opovážlivost!) v roce 1789 až 1794, aby i šlechta a duchovenstvo daně platily – samozřejmě nic z toho nebylo. Podnikatelé a šlechta se dali dohromady – to by přece byli na hlavu padlí, aby začali platit daně. A že jsme se dali na cestu směrem k feudalismu, mi připomíná současné pojmenování podnikatelů – novodobá šlechta. A také dnes už běžná odpověď na otázku – A tož kam jdeš? – už se neřekne otráveně: „Ále, zase do práce,“ ale říká se taky otráveně: „Ále, musím na panské.“ A že tento nastoupený směr obyvatelstvo docela podporuje, dokladuje i volba knížete v nedávných volbách do vlády. Ano, je nastoupena cesta směrem do zmodernizovaného feudalismu. Tehdy každý věděl, kam přesně patří, kam se má zařadit, jaké je jeho místo ve společnosti, jaké má daňové povinnosti, a také věděl, že rozhodování o chodu státu je nutno přenechat vzdělaným elitám se šlechtickým nebo i jiným titulem – a ví to každý i dnes.

Shrňme to: práce je to, co člověk musí dělat z donucení a za mzdu, a je jedno zdali v kanceláři či uranových dolech. A co třeba takový umělec, filosof, teolog, sportovec, bavič… ti také pracují? Abélard vyřvával v klášteře, že on také přece pracuje – on píše teologické traktáty. Vykonával šaman práci? Pokud takovou činnost obyvatelstvo požaduje, nic proti tomu, společnost je snadno a rádo bude živit, a je lhostejné, zdali to budeme nazývat práce nebo zajímavé zaměstnání nebo užitečná činnost či zájmová aktivita a podobně. Pokud bude člověk vykonávat jakoukoliv činnost s chutí, zanícením a radostí, a obyvatelstvo bude ochotno to finančně ohodnotit, tak to bych považoval za „osvobozenou“ práci. Kolik lidí má ovšem takovou „práci“?

A tak společnost nadbytku a hojnosti nevznikla, protože nepracující šamani a náčelníci a jejich družiny si přivlastnili veškeré přebytky pro sebe, a těm ostatním pracujícím ponechali pouze to nejnutnější k přežití. A tyhle dobrovolně povinně vybírané příspěvky použili na vytvoření vlastního přepychu a k produkci velkého množství nepotřebných a k ničemu vhodných zbytečností.

V některých oblastech světa sice jakési společnosti nadbytku a hojnosti fungovaly, ale historici o nich toho moc neví. Že by záměrně a schválně? Je to pro ně navíc docela nezajímavé téma – nejsou tam žádní králové a knížata, žádní kardinálové a biskupové, dokonce ani žádní generálové a důstojníci, žádné vraždy ve velkém, žádné harémy, žádné monumentální gigantické k ničemu nepotřebné stavby, skoro žádné umění… tak co s takovou společností? To by byla velice nudná historie a nikdo by si takovou knížku ani nekoupil.

Tak se třeba nedovíme skoro nic o civilizaci Mohendžodáro a Harappa (obyvatelé tmavší pleti), kde archeologové nenalezli žádný chrám, minaret, ni kostelíček, žádné přepychové paláce, žádné zbraně, město bez obranných hradeb, nýbrž uviděli skoro stotisícová města postavená jako naše paneláky, stejnotvárné jakoby podle jednoho vzoru stavěné byty, ale s koupelnou, tekoucí vodou, splachovacím záchodem, městskou kanalizací, městským koupalištěm, dlážděnými ulicemi, taková skoro rovnostářská společnost trvající mnohem déle než ta naše evropská. Tohle uvádím jenom proto, abych ukázal, že jakž takž rovnostářská, nenáboženská a mírumilovná neválečnická společnost může existovat i dnes, když už kdysi dávno docela dobře a velice úspěšně fungovala (obchodovala třeba se Sumery). Také říše Inků bývala docela rovnostářská, a kdoví, jak by se vyvíjela, kdyby měla dostatek času na rozvoj a nebyla brutálně vyvrácena barbary stejně jako ta u řeky Hindus.

Společnost nadbytku a hojnosti prý nemůže existovat, tvrdí nám často velmi učení mužové a ženy. Prý je nás velice moc a neuživíme se, prostě je a bude nedostatek potravin. To pronášel už před několika stoletími Malthus. Dnes dokonce občas čtu, jak prý nejmocnější mužové planety (jsou tam mezi nimi kupodivu i ženy) plánují umenšit počty obyvatel, prý jim stačí pouze půl miliardy otroků místo dnešních sedmi miliard. Není to nijak moc originální myšlenka, to při lidových bouřích v Maroku let osmdesátých pohrozil král Hassan II. svým občanům vyvražďováním slovy: „Spokojím se s třetinou obyvatelstva…“ No a to Hasan II. není nějaký ojedinělý případ, takových vládců, kteří to oproti Hassanovi i uskutečnili, nalezneme v historii spoustu. Neprohlašovali to ovšem tak otevřeně jako Hassan, tvrdili naopak, že zavádí demokracii, svobodu a bratrství.

Tak jak je to s těmi potravinami? Fakt je jich málo? Kdepak! Je jich nadbytek, ostatně vždycky jich byl nadbytek. Že je jich málo, je podvodný trik vládnoucích – a my tomu dokonce věříme.

Jak jich může být málo, když se obilí pálí v kotelnách elektráren, dříve se obilí a rýže sypala do moře, z kukuřice se dělá biolíh do aut – no a lidi hladoví. Není to nějak divné? Je fakt málo potravin, když státy platí zemědělcům, aby obilí neseli a pole raději zatravňovali? Nejsou a nebudou potraviny, to je tvrzení podobné jako kdybych stál u moře a tvrdil, že je a bude málo vody a nebude jí. Na zemi dnes žije kolem sedmi miliard lidí, a já jsem přesvědčen, že není a nebude problémem uživit jich nejen dvakrát tolik, tedy 14 miliard, ale i desetkrát tolik! Někdo může namítnout – ale vždyť hladomory jsou faktem, co Ukrajina? Co čínská kulturní revoluce? Co severní Korea? Co Etiopie? a tak podobně… V době hladomoru na Ukrajině Sovětský svaz vyvážel do ciziny obilí, v době hladomoru v Číně nebyl problém přesunout rýži z oblastí nadbytku úrody do ohrožených oblastí… Mám takové neblahé tušení, že hladomory se vyvolávají záměrně a plánovitě, abychom uvěřili oné lži o nedostatku a vzácnosti potravin. Nebo jsou vyvolány jen tak z rozmaru vládnoucích? Copak následující věta to nepotvrzuje? Když bývalá ministryně zahraničních věcí USA dostala v televizním rozhovoru otázku, zda bylo vskutku nutné uvalit embargo na nějaký ten lotrovský stát, když v důsledku toho zemřelo na půl milionu dětí, odpověděla Krvavá Madla: „Bylo to rozhodnutí těžké, ale stálo to za to, je to přijatelná cena.“ Přitom samotná Madeleine Albrightová je matkou tří dětí! Je to naprosto neuvěřitelně zrůdné. Nebo vám tato zvrhlost připadá normální?

Obiloviny byly během těch tisíciletí vyšlechtěny z planě rostoucích trav, tedy byly geneticky upraveny. Nechápu proč a kdo má zájem na tom, aby se dnes geneticky upravené obiloviny neměly využívat. Logicky dovedeno do důsledků – to se máme vrátit k původním planě rostoucím travám? Jsem naprosto přesvědčený, že motoru v autě vůbec nevadí, že jezdí na biolíh z geneticky modifikované kukuřice nebo obilí, stejně tak to nevadí našemu zažívacímu traktu. Podobně je to s „geneticky“ upravenými zvířaty. Nikomu přitom vůbec nevadí geneticky upravená plemena psů, někdy přímo znetvořená. Skoro každý si pochutnává na kuřecím masu a přitom ví, že to kuře je geneticky upravené tak, aby vyrostlo za 40 dnů, přitom „normální“ doba růstu je nejméně rok. Podobně je to s vepřovým a hovězím. Jogurty, sýry a vůbec mléčné výrobky jsou od krav, které dávají denně 30 litrů mléka. Když před pár stoletími dala kráva pět litrů mléka denně, bylo to vynikající. Dnes to už přece není kráva, to je mechanismus, či stroj na výrobu mléka.

S tím pojídáním masa je to stejně nějaké zvláštní a podivné.

Ochránci zvířat, hlavně nudící se celebritky, prohlašují, že velice velmi milují zvířátka a zakládají všelijaká sdružení na jejich ochranu. Jsou přitom velice nelogičtí – litují zvířátka a v televizi ukazují, jak moc trpí delfín, chycený rybáři sardinek do jejich sítí, ale ony sardinky nelituje nikdo, dokonce jim nevadí, že se semelou na krmivo pro prasata. Zabíjení zvířat jim vadí, ale zabíjení lidí jim nevadí, no není to zvrácenost? Kdyby raději dali tu energii, co vyplýtvají na ochranu motýlků a žabiček, směrem na ochranu lidí… to je holt vůbec nenapadne. Nedávno moje vnučka viděla video záběry z košer jatek a byla otřesena a přestala jíst maso, i mně ty docela drastické záběry zabíjení nebyly nějak příjemné, ale maso přesto jím.

Nechápu, proč biologové-vědci už dávno nevyřešili průmyslovou výrobu masa a vůbec potravin. Vzpomínám si, že jsme jako študentíci někdy kolem roku 1958 pěstovali v Petriho miskách vlastní kůži. Do živného roztoku jsme odškrábli pár buněk kůže a pozorovali pod mikroskopem, co se bude dít – buňky kůže se množily geometrickou řadou. Však tato metodu používají už běžně lékaři při transplantacích při nahrazování spálené kůže, komerční využití je také normální v oboru plastické chirurgie, běžně se vypěstuje kůže a potom voperuje.

Před rokem či dvěma pořádali v Praze nějací umělci zajímavý hépening, ten ale prošel bez většího zájmu, holt pošahaní umělci provádí hépening beze smyslu, umělci blbnou jak obvykle, žádné komentáře v tisku ani v televizi, prošlo to jako něco nezajímavého.

Dle mne to ale byla nadmíru důležitá a nadmíru významná, převratná událost!

Umělci totiž vypěstovali (asi také v Petriho miskách) buněčnou tkáň ze svých svalů, a jakmile toho masa bylo za 14 dnů dostatek, usmažili si z toho řízek. Sranda veliká – umělci jedli sami sebe! Ti lidožrouti pojídali sebe sama! Představme si, že si doma či v nějaké kůlničce vypěstujeme kilogramy a kilogramy svého vlastního masa a pojídáme pak sami sebe. Ještě zajímavější by bylo pojídat maso manželky či manžela či milenky, či příjemné (nebo i nepříjemné) sousedky, souseda. Sežeru tě láskou (nenávistí) může být dnes už skutečností!

Létáme na Měsíc, ale ani primitivní fotosyntézu nedokážeme napodobit. Více než polovina všech vědců v našem světě se zabývá vymýšlením stále dokonalejších zbraní na vraždění lidí. Kdyby se tyhle kapacity vrhly na fotosyntézu a na výrobu potravin, bylo by to určitě záslužné, ale takhle? Podílet se na vraždění? To nemají ani žádné morální zábrany? Když to snadno předvedou a dokáží s vědou nic společného nemající umělci, tak pro univerzitní vědecký výzkum je to nemožné? Proč by se nemohla tímto způsobem v nějaké hale pěstovat kuřecí prsíčka, v jiné vepřová kotleta, v další hovězí, skopové či rybí maso pro celá města?

Je sice faktem, že potom by zemědělci neměli co na práci, zkrachovali by, jatka by zmizela, kdo by chtěl, vyráběl by si dokonce maso doma a to jakéhokoliv druhu a v jakémkoliv množství. Fantasmagorie? Nikoliv, docela reálná možnost. Dokonce v oboru cukrovarnictví to už funguje. Ze škrobu a celulózy (dříve nazývaná buničina) se za pomocí enzymů vyrábí průmyslově cukr, prý až polovina světové produkce cukru je vyráběna tímto způsobem. Řepa-cukrovka se u nás vlastně už ani nepěstuje a cukrovary zejí prázdnotou.

Proč není zájem, aby bylo lidstvo nasyceno? No, každý normální člověk by logicky přestal chodit do práce, nač by tam chodil, když si potravu vypěstuje doma ve špajzce? Kdyby bylo dostatek potravin, lidé by přestali makat a začali by filosofovat, zabývat se uměním, sportem, teologií, rozšiřováním sbírky pivních etiket, astrologií, chiromantií, alchymií, ontologií, metafyzikou, někteří i vědou o vědě a metafyzikou o metafyzice, mnozí patafyzikou (Bůh je dotykový bod nuly s nekonečnem-Jarry), psali by metatexty o metatextech ala Matonoha, pořádali by výlety do nadvědomí a podvědomí a vesele by iracionalizovali za pomocí drog, někteří by to zkoušeli za pomocí alkoholu… ój, to by vzniklo na světě neuvěřitelné množství překrásných a možná i geniálních výkonů, těch supergeniálních myšlenek co by vzniklo…

Sacharov Andrej, nositel Nobelovy ceny míru, měl vynikající myšlenku na ukončení zbrojení, kterou navrhoval Chruščevovi, ten ji ovšem odmítl uskutečnit. Sacharov navrhl dát všechny atomovky na nějaký vyřazený křižník, a kdyby nás, Nikito Sergejeviči, někdo chtěl napadnout, prohlásíme, že to necháme všechno vybuchnout, tím zmizí život na celé planetě, takže nikdo nikdy se za této situace nás neodváží napadnout. Neměl ten Sacharov pravdu? A aby účinek byl ještě dokonalejší, mohly by se ty bomby umístit na nádvoří nějakých atomových elektráren, to by byla jistota definitivního konce a zániku civilizace (ostatně, všiml by si toho či zaregistroval by to Vesmír?). Teprve po několika tisíciletích by třeba možná vznikla nějaká ta améba a život by mohl začít znova. Tu myšlenku Sacharova ovšem beru, jsem pro, aby každý stát měl takové množství atomovek, které dokáží zničit život na planetě. Použil by to někdo? Kdo by chtěl spáchat sebevraždu? Jedině snad nějaký cvok. Muselo by to být ovšem nějakým způsobem ošetřeno – třeba OSN by mohla jako jediná dát svolení k výbuchu. No a za této situace by jakékoliv zbrojení ztratilo smysl, mohly by se zrušit všechny zbrojovky a vůbec celý vojensko průmyslový komplex na celém světě. Nikdo by se neodvážil vojensky zaútočit na jiný stát. Pohádka, co? Fantasie? Ale přece uskutečnitelná!

Co vlastně vyrábí průmysl? Z více než 50 % jsou to zbraně určené na vraždění obyvatel, další čtvrtina průmyslu vyrábí věci nepotřebné, které reklama vnucuje obyvatelům, jsou to naprosté zbytečnosti k životu nepotřebné. Snad jen poslední čtvrtinka průmyslu vyrábí věci potřebné k životu. A to vše se navíc vždy ve válkách zničí, aby se mohlo vyrábět znovu a dál a dál. K čemu to je? Jistě, armáda je docela přínosná, či bývala (ale je i dnes!), to se obsadí sousední či vzdálenější země a vykrade se – ovšem kdo si přisvojí to nakradené? V antické době byl takový nepsaný(?) zákon, že polovina kořisti patřila césarovi, čtvrtinu lupu si rozdělili generálové a o poslední čtvrtinu se podělily tisícovky žoldáků – zajisté na ně toho moc nezbylo, ale přece jen cosi. Změnilo se něco od té doby? Dříve bývalo otevřeně ministerstvo války, dnes, aby se to zamlžilo, se to samé nazývá ministerstvem obrany! K smíchu!

Všude ve všech státech Evropy slyšíme od politických stran: zařídíme tolik a tolik pracovních míst, zvýšíme zaměstnanost. A přitom vlády zvyšují odchod do důchodu málem na 70 let. Logické by přece bylo snížit roky odchodu do důchodu a ne je zvýšit. Pokud snížíme odchod do důchodu třeba na 55 let, zmenšíme počty nezaměstnaných, pokud zvýšíme odchod do důchodu na 65 let, zvýšíme přece počty nezaměstnaných. Ale co budou ti noví zaměstnaní vyrábět, když ani ti dnešní už nemají a neví co vyrábět? Slibují, že zaměstnají x lidí, ale kde? Nahnat je do zemědělství? Jistě, to by bylo výborné řešení, dát jim do rukou rýče a motyky ala Pol Pot (ví dnes vůbec někdo, jak vypadá rýč a motyka, a co to je a k čemu to je?). Jenže dnes obdělává tisíc hektarů pouhých deset lidí a ti ještě přes zimu jsou vedeni na pracáku. Před pár staletími (a někde ještě i před pár desetiletími) pracovalo v zemědělství 95 % obyvatel, dnes pouhá dvě procenta a snadno uživí oněch 98 procent lidí mimo zemědělství, produktivita a efektivita je neuvěřitelná. Totéž se začíná prosazovat v průmyslu, průmysl už dělníky nepotřebuje skoro stejně jako to zemědělství. Takže strany slibující pracovní místa nestydatě lžou! Měly by se spíše zajímat otázkou a problémem, co s nimi? Prý mají řešení – vylikvidovat. Známe to z minulosti, takové metody byly už použity. Prý vzniká společnost služeb-to si mají lidi navzájem stříhat vlasy nebo si vzájemně půjčovat peníze?

Ale vždyť většina obyvatel toho zase nějak moc nechce, ba dokonce kvůli tomu, aby se jakž takž nasytila, je ochotna pracovat na to, aby jejich zaměstnavatel (stát, nějaká korporace či akciová společnost ba i kamarád podnikatel) měl zisk. No, ale když pracuje a nestačí to ani na základní potřeby, nezbývá než sáhnout k násilí. Vzniknou bouře, ty jsou zajisté vždycky snadno potlačeny, protože policie a armáda je tvořena dětmi těch ožebračených, a nechtějí dopadnout jako jejich rodiče, proto je raději zmlátí. Ještě se nikdy v historii nestalo, aby bohatí prohráli, mají to holt perfektně zajištěné, přitom jsou všeobecně známy principy toho, jak ta jejich moc funguje, a nikdo z nás do toho soustrojí nevhodí ani zrníčko písku!

Samozřejmě každý hladový člověk bude pracovat za co nejnižší mzdu jen kvůli tomu, aby se najedl, co jiného mu zbývá? Proto si kapitalisté chovají nezaměstnané jako v bavlnce – nechceš pracovat za tolik, co nabízím? Jdi, před bránou podniku čeká zástup lidí ochotných pracovat ještě za menší plat. Bez nezaměstnaných by kapitalismus nefungoval. Samozřejmě že je to svinstvo a veliký podvod, ale zase zisk je zisk, že?

Intelektuálové bědují (neupřímně a pokrytecky), že lidé se pachtí a honí za nepotřebnými věcmi, ale lidi se přece vždycky chtěli a chtějí mít dobře, to není nějaká závada či chyba – chlastají, smilní, lenoší, přežírají se, no a co? Vždyť jenom napodobují šlechtu a duchovenstvo. Copak ty chlastačky na hradech a v palácích byly vznešenější a důstojnější než ti opilí sedláci na návsi na obrazech Brueghela? Nemyslím si to, těch opilých velmožů válejících se ve zvratcích na schodech bývalo neúrekom – akorát to žádný slavný malíř nenamaloval, to by nebylo důstojné šlechetných velmožů, ale dovídáme se to z písemných dokladů, popisy těch „vznešených“ delirií tremens jsou při čtení barevnější než ty Brueghelovy obrazy opilých sedláků.

Svět nepracování existuje od pradávna, ovšem jenom pro některé. Taková vrstva dvou tří procent obyvatel nikdy nepracovala, a přesto si žila nad poměry a považovala jakoukoliv práci za cosi velice ponižujícího a ubohého. Tihle nefachčenkové si dokonce ani nedokázali spočítat své finance, i počítání, psaní či čtení považovali za nechutnou práci, to přenechali placeným sluhům-vzdělancům, intelektuálům.

Podobná vrstva nepracujících je dnes částečně umístěna v nápravných zařízeních. A protože vládnoucí elity opovrhují prací, zařídily, aby jejich kolegové ve vězeních také nepracovali. Nepracovali v civilu, tak ani teď nebudou. A protože máme plný pytel lidských práv, mohlo by být ministerstvo pro správu věznic nařčeno, že vězně v rámci lidských práv nesnesitelně ponižují onou odpornou prací, což, jak všichni uznáme, by bylo porušením oněch práv a bylo by to velice nedobré. (Nebo je to ještě jinak? Nezajišťují se ti nahoře pro případ, že by jejich zločiny a loupeže byly odhaleny a museli tam? Tady se asi mýlím, vždyť snadno si zákony odhlasují takové, aby byli nepostižitelní a nedotknutelní.)

Jsem přesvědčen, že kdyby nějaká politická strana hlásala místo toho, že zajistí pracovní místa, přibližně toto: „Podívejte občané, lidé ve vězení vůbec nepracují, a mají zajištěnou stravu, oblečení, bydlení, naše strana zajistí totéž i vám, kteří jste mimo vězení. Tak co, berete?“ A lidi by to brali. Byla by určitě velice úspěšná strana. Já osobně bych takovou stranu volil. Vždyť by to bylo velice vhodné pro většinu obyvatel, hlavně pro důchodce, nezaměstnané a bezdomovce. Je potřeba tyhle vězeňské manýry přenést i do světa mimo věznice, aby se to týkalo i nevězňů, a bylo by to v naprostém pořádku. Myslím si, ba co myslím, jsem naprosto přesvědčen, že současný svět by tak šel tím správným směrem. Tedy kroky vládnoucí elity za posledních dvacet let jdou správným směrem, už jenom stačí pokračovat v nastoupeném kurzu a rozšiřovat to i na široké vrstvy.

Nebo že by to bylo přece jenom jinak?

Odedávna je známo, že elity a spodina společnosti (dříve tzv. lumpenproletariát) mají k sobě velice blízko, ba v mnoha ohledech naprosto splývají a nejsou k rozlišení. Ti nahoře a ti úplně dole mají stejné metody, cíle, postupy a techniky provádění zlodějských, loupeživých, drancovacích činností, zničí a zdevastují vše, co jim přijde pod ruce, aniž by měli výčitky svědomí, lžou beze studu, přetvářka je jejich přirozeností, jsou neurvalí, krutí, a co je morálka neznají ani z doslechu. Společným rysem je i opovrhování prací, vraždění berou jako normální činnost, loupežení jim nepřipadá nemravné, mafiánské organizování je nahoře i dole naprosto stejné, okrást a zničit souseda či přítele jim nedělá problém, nemají žádný smysl pro soucit, pro vzájemnou výpomoc, neví, co je to nezištnost. Všechny problémy, které sami nadělali, svádějí ti nahoře na ty dole a naopak, protože je to snadné a dobře viditelné v médiích. Jedni zdevastují pár laciných panelákových sídlišť a jsou o tom hodinové pořady v televizi, ale jejich souputníci nahoře devastují lesy a přírodu vůbec, devastují vzácné naleziště surovin, devastují, ba zdevastovali zemědělství a důležité průmyslové objekty, toho se ale už do médií dostane jenom poskrovnu. Proč asi?

Ještě nikdy v historii nemělo lidstvo takové možnosti, jaké máme my dnes a chováme se jako idioti, říká Chomsky. Jak my? Skutečně my? Nemělo to znít – ONI?

Ano, jsme idioti, protože si to všechno necháme líbit. Je faktem, že se v našich dějinách ještě nikdy nestalo, že by bohatí prohráli – no ale za pokus to stojí, nebo ani ne?

Přejít do diskuze k článku