Dva mýty globalismu
Konstantin Gordějev
Říjen 30, 2010
Globalismus coby ideologie Nového světového pořádku se nemůže uplatnit jinak než pod krytím mýtů. Mezi ně patří i mýtus o nárůstu teroristického nebezpečí (odůvodnění přímé genocidy pod pláštěm protiteroristických operací) a o formování multikulturní společnosti, v níž pokračovatelé rozdílných tradic koexistují a úspěšně spolupracují, jakoby jim nevadily kulturní rozdíly.
Autor článku se odvolává na publikaci vydanou v Chicagu autorů R. Papeho a J. Feldmana. (pozn. překl.: Neznám originální název, volně přeloženo z ruštiny by zněl: Odstřihnout knot: celosvětový rozmach sebevražedných atentátníků a jak jej odstranit). Autoři vedou největší světový vědeckovýzkumný projekt zaměřený na problém sebevražedných atentátníků. Podle jejich údajů bylo v letech 1980 až 2003 takových případů 203, přičemž asi 15 % se týkalo občanů USA. Za posledních 6 let už došlo k 1833 útokům, z čehož bylo 92 % proti Američanům. Z toho lze udělat závěr, že do roku 2003 (začátek americké intervence v Iráku) a po něm má jinou povahu. Protiteroristická kampaň tedy neodpovídá tomu, co je hlásáno. Naopak, zejména vojenská intervence je příčinou téměř všeho terorismu po celém světě od roku 1980 a to včetně terorismu sebevražedného. Skutečnou příčinou mezinárodního terorismu je tak ochrana nezávislosti před cizím vměšováním politickými, náboženskými a společenskými organizacemi regionů. Krajními formami vměšování jsou válka a okupace, a ty si vynucují jako odpověď sebevražedný terorismus. Ukazuje to na veškerou lživost protiteroristického mýtu. Mýtu, který ospravedlňuje činy stoupenců globalismu, které stojí proti údajným fanatikům, odtrženým od národních kořenů.
Nikoliv fanatičtí fundamentalisté donutili USA k válce, ale naopak cizí vojenská intervence nedala napadeným jinou volbu, jak se bránit. Za teroristickými činy 11. září mohu stát tajné služby, které potřebují vyprovokovat a dále eskalovat „Velkou válku“. Od výbuchu civilních objektů spolu s jejich osazenstvem, až po započetí války, od začátku válečných akcí až ke generaci dalších mučedníků. Od teroru, který provokuje obyvatele ke schválení odvetného vojenského úderu, až k teroru, který vyprovokuje ty, kteří přežili mstít se za jeho oběti obětováním vlastního života. Soukolí globální války se roztáčí, přičemž se v něm ztrácí ten, kdo jej odstartoval a s jakým cílem. Historické analogie se nabízejí samy. Obě světové války 20. století byly zahájeny po teroristické provokaci a prostřednictvím propagandy u vlastního obyvatelstva naservírovány jako protiteroristické akce.
Je těžké uvěřit, že multikulturalismus je ideologicky zdůvodnitelný i přes veškeré gigantické úsilí tomu věnované. Jeho propagátoři pustili ze zřetele jednu naprosto zřejmou skutečnost, že princip integrity sociálního systému musí mít svůj oddělený životní prostor pro různé kultury, systém subordinace a jasné určení prostoru, v němž si mohou být navzájem užiteční. Narušení těchto podmínek plodí mezi nositeli různých kultur, které se nesmísí, konkurenci v přežití v mezích omezených sociálního zdrojů.
Vzhledem k tomu, že konkretním výsledkem multikulturality je nahrazování Evropanů muslimy na celém jejich území od Ruska až po Španělsko, je nedávné přiznání německých představitelů o chybě v prosazování multikulturalismu ve skutečnosti odsouzením globalizace.
Převzato z Fondsk.ru
***
Peking důrazně odmítl pomoc Washingtonu
Listopad 3, 2010
Čínská vláda odmítla návrh Washingtonu na třístranné rozhovory k urovnání konfliktu týkajícího se ostrovů Diaoyu (Senkaku). Čína se ohradila s tím, že má nesporné právo na tyto ostrovy a že záležitost je věcí pouze Číny a Japonska, což sdělil Ma Chaoxu, představitel ministerstva zahraničí ČLR.
Ma oznámil, že USA nemají právo se domnívat, že ostrovy spadají pod japonsko-americkou dohodu o vzájemném zabezpečení. Ostrovy jsou neoddělitelnou součástí Číny. USA by měly rychle svůj náhled opravit.
Před několika dny sdělila Clintonová po jednání s japonským ministrem zahraničí na Havajských ostrovech, že ostrovy Senkaku odpovídají kriteriím shora uvedené dohody mezi Japonskem a USA. Čína a Japonsko se nemohou dohodnout na vedení hranice. Japonsko si ji přeje uprostřed vodní plochy, kdežto Čína blíže k Japonsku. Japonsko ujišťuje, že vlastní ostrovy již od roku 1895, kdežto Čína poukazuje na to, že na japonských mapách z let 1783 a 1785 jsou ostrovy vedeny jako čínské území. Po 2. světové válce měly nad ostrovy kontrolu USA, které je v roce 1972 předaly Japonsku. Tchajwan i kontinentální Čína mají za to, že je Japonsko drží neoprávněně.
Převzato z Fondsk.ru
***
Ankara označila Izrael za hrozbu pro Turecko
Jelena Pustovojtova
Listopad 5, 2010
„Nebudeme nikde na světě podporovat státní terorismus a nenecháme takové jednání bez odpovědi. Izrael musí uznat své chyby, omluvit se a zaplatit kompenzace. Dokud to Izrael neudělá, dotud bude překážkou na cestě k míru,“ řekl president Erdogan a určil tak "politickou teplotu" na Blízkém východě.
Napětí mezi Tureckem a Izraelem odstartoval skandál s humanitární flotilou pro Gazu. Do té doby bylo Turecko spolehlivým partnerem NATO a spolupracovníkem Izraele, včetně vojensko-technické spolupráce. Izrael se cítil v Turecku jako doma, a měl v úmyslu zaútočit na íránská jaderná zařízení přes turecký vzdušný prostor. Nyní, po útoku na Flotilu svobody a vraždě devíti lidí na palubě, Turecko zakázalo přelet izraelských vojenských letadel nad svým územím a sdělilo, že takový zákaz může postihnout i izraelské civilní linky.
Ještě v roce 1996 podepsalo Turecko s Izraelem smlouvu o vojenské spolupráci. Incident s flotilou do Gazy bere za válečný, nebo v lepším případě za vojenskou provokaci.
Při všech svých skandálních činech se ještě Izraelci na Turky urazili. Lieberman vyzval k bojkotu Turecka v turistice. Zajímavá je poznámka izraelského ministra vnitra, že odobná shoda jako ještě před nedávnem s Tureckem, byla kdysi i s Íránem.
V odpovědi na letní události zařadilo Turecko Izrael do soupisu zemí, které pro něj představují hrozbu. Současně z tohoto soupisu vyjmulo Rusko, Arménii, Gruzii, Sýrii a Bulharsko. Na to výbušně zareagoval zástupce šéfredaktora izraelského portálu IzRus v tom smyslu, že si přece nikdo nemůže myslet, že by sedmimilionový Izrael byl nebezpečný dvaasedmdesátimilionovému Turecku, když má ještě navíc proti sobě teroristy Hamásu, Islámského Džihádu, Hizballáhu, démonického presidenta Ahmadínežáda a al Kájdu. Zároveň učinil poznámku o Erdoganově případné schizofrenii a podobnosti Turecka s Íránem. Dále oznámil, že Izrael má dost pák k vlivu a dost způsobů k otravování Turecka.
Izrael si za několik desetiletí vojenské a zpravodajské spolupráce s Tureckem dokázal tento stát podchytit v operativním plánu. Media na obou stranách informují o izraelské aktivitě mezi kurdskými separatisty, takže má Izrael možnost destabilizovat situaci. Takový cíl měl i poslední výbuch tureckého policejního auta v centru Istanbulu.
Turecko má i vnitropolitické problémy. V červnu 2011 budou parlamentní volby, přičemž armáda není jednotná v požadavku na civilní vládu. Dalším problémem je možné nastartování závodu ve zbrojení v oblasti a zamezení přístupu Izraele k údajům protiraketové obrany Turecka, která představuje špičku. Rovněž vztahy Ankary s USA se stále zhoršují. Jako odpověď na turecké odmítání sankcí proti Íránu vyhrožuje Washington zastavením dodávek zbraní, které Turecko potřebuje. Avšak Turecko a USA mají důležité vazby. Turecko potřebuje zbraně pro potlačování povstaleckého hnutí a USA potřebuje turecké území jako předpolí pro válku v Iráku a Afghánistánu.
Převzato z Fondsk.ru
***
Zadržení údajných ruských špionů v Tbilisi je provokace
Listopad 6, 2010
Ministerstvo vnitra Gruzie oznámilo, že zadrželo 13 lidí, mezi nimi 4 Rusy, a obvinilo je ze špionáže pro Moskvu.
Podle ruského ministra zahraničí trpí Saakašviliho režim chronickou špionománií. Gruzínské vedení vyrábí v posledních letech skandály jako na běžícím páse a cynicky přitom spoléhá na získání politického prospěchu na domácí i zahraniční scéně. Současný případ je načasován před vrcholný summit OBSE a NATO k oslabení ruské pozice a dále k ovlivnění účastníků setkání ve věci Kavkazu a jeho problémů.
Gruzie tvrdí, že většina zatčených patří do ruské vojenské zpravodajské služby. Většinou se jedná o gruzínské důstojníky letectva, ale jsou mezi nimi i lidé z nevládních organizací a podnikatele. Práce na případu podle Gruzie pokračují, ale žádné konkretní důkazy nebyly předloženy.
Gruzínská opozice celou záležitost zpochybňuje jako skandál určený k získání politických bodů. Není to první takový případ. Před čtyřmi lety byli v Gruzii zatčeni z důvodu špionáže pro Moskvu čtyři ruští důstojníci. Později byli propuštěni. Diplomatické vztahy Gruzie s Ruskem byly přerušeny po válce s Jižní Osetií a dosud nebyly obnoveny.
Podle politického analytika agentury RIA Novosti Babiče je poslední špionážní skandál PR Saakašviliho. Je totiž v obtížné situaci, protože si nemůže dovolit druhou válku s Jižní Osetií a Abcházií, byla by to jeho politická sebevražda. Babič se domnívá, že Saakašvili očekává, že Rusko ztratí trpělivost a provede nějaký dramatický kousek, třeba zesílení své přítomnosti v Jižní Osetii a Abcházii, a bude označeno za agresora.
Gruzínské špionážní případy odcházejí do ztracena. Za posledních několik let bylo asi 15 hlasitě komentovaných špionážních afér s tresty mezi 15. a 20. lety, ale všechno utichlo a o dalším vývoji se nic neví. Kromě prvních tří dnů je vždy nadále ticho.
Převzato z Russia Today
