V Evropské unii se množí skandály (I)
Petr Iskenderov
Červen 21, 2013
V řadách EU se prohlubuje rozkol mezi ekonomikou Německa (lokomotiva EU) a množstvím zemí střední, východní a jižní Evropy. Mnohé z nich mají také s Berlínem historické nevraživosti, čili možné další konflikty a finanční náklady.
V posledních letech je tradiční potížista Maďarsko. Vedení Evropy jej obviňuje z nedemokratičnosti, snahy o totalitarismus, potlačování opozičních medií, z imperialistických a nacionalistických nálad. Mnohé je oprávněné a byla snaha zjednat nápravu v národním zákonodárství. Mnohé naopak má podstatu ve složité situaci Maďarska, která se silně zhoršila po roce 2004, kdy země vstoupila do EU. Nyní se snaží hodit zpátečku.
Zpátečku by rádo hodilo i Německo. Němci mají před volbami a uvažují, zda se jim vyplatí zachraňovat Eurozónu a zda vůbec musejí. Pokud ano, zda by nebylo namístě zúžit počet zachraňovaných.
Před půl rokem bylo v pozornosti Řecko a jeho setrvání v Eurozóně. Nyní se už probírá EU jako celek a zkušení němečtí politici se zabývají Budapeští. Kandidát na kancléře za sociální demokracii Steinbrück vyzval při veřejných debatách kancléřku Merkelovou, aby se nevedly s vládou premiéra Orbána žádná jednání a vzhledem ke svému diktátorskému režimu byl rovnou vyloučen. Maďarský parlament přijal v březnu změnu ústavy, která snížila pravomoce ústavního soudu a to mu vadilo. Budapešť zkritizovala i Merkelová: "Je nezbytné udělat všechno možné, abychom tuto zemi vrátili na správnou cestu."
Podobných vyjádření bylo více, problémům Německa byly dost vzdálené a hrozilo vyvolání skandálu. Merkelová vše ještě ozdobila žertem: "Netřeba hned do Maďarska posílat kavalerii." (1)
Orbán okamžitě připomenul, maje na zřeteli události druhé světové války, že "Němci už kdysi poslali jezdectvo do Maďarska – v podobě tanků, ovšem byla to špatná myšlenka, která k úspěchu nevedla."
Odpověď je už mimo diplomatická pravidla. V Německu velmi bolestně reagují na neopatrné výroky o nacismu, historické vině Německa a promítání záležitostí třicátých a čtyřicátých let dvacátého století do dnešní doby. Dnes o to více, že nyní, v době krize, se Němcům předhazuje jejich minulost častěji. V Řecku se například návštěvy Markelové a jiných německých představitelů setkávají s urážkami i na stránkách řeckého tisku.
Němečtí politici vyzývají kancléřku, aby nedopustila snášet maďarské urážky a aby uznala, že její politika mlčenlivé diplomacie k Orbánově autokracii se míjí účinkem. Sociálně demokratický kandidát požadoval vyloučit maďarskou stranu FIDESZ ze seskupení konzervativních stran Evropského parlamentu – Evropské lidové strany. Stejné mínění sdělil předseda Evropského parlamentu – Němec Schulz. Je přesvědčen, že se bude Orbánova demarše v Evropské lidové straně diskutovat. Podle něho jsou slova maďarského premiéra "natolik směšná, že si ani nezasluhují komentovat". (2)
V EU rostou protiněmecké nálady. Německé finanční kruhy jsou obviňovány z toho, že se snaží uchvátit ekonomiku Eurozóny. Takto se vyjádřil ministr zahraničí Lucemburska: "Německo nemá právo rozhodovat jakých modelů se mají země Eurozóny držet." Dodal: "Nelze připustit, aby pod rouškou výlučně technických otázek finanční politiky omezovalo vzduch dalším zemím." (3)
Ještě v roce 2009 pohrozil shora jmenovaný Steinbrück Švýcarům, že budou-li poskytovat útočiště Němcům, kteří nechtějí doma platit daně, pošle se na ně "kavalerie", tedy podobně jako nyní Merkelová pohrozila Maďarsku. Ovšem i ve slovech Orbána je určitý háček. V roce 1944 skutečně poslal Hitler do Maďarska tanky, ale tehdy bylo Maďarsko věrným německým spojencem.
Nebezpečí evropských skandálů tkví v tom, že se všechny točí okolo Německa. Přitom Německo, hledající své místo v Evropě, vyvolalo nepřiměřené iluze i vážná podezření u svých kolegů v EU. Europoslanec Alexandr Lambsdorff kdysi označil situaci, do níž se Německo dostalo po svém sjednocení, za "strategickou bezstarostnost". Řada německých expertů o takovém nebezpečí hovoří pro případ, že se Německo "stane ústřední ekonomickou mocností slábnoucí Evropy" a uvažují o alternativě. Berlín zaručuje kontinentu buď nový "Marshallův plán", nebo "versailleský diktát bez války". (4)
V EU dnes nejde jen o popichování a narážky. Náměstek ministra financí Řecka předložil na podzim 2012 Německu požadavek na nové válečné reparace a slíbil osobně spočítat potřebné obnosy. Podle dohody z roku 1960 zaplatila tehdejší vláda SRN Řecku 74 miliony dolarů a ještě zvláštní náhradu za věznění Řeků v nacistických koncentrácích. Jenže Řeky znepokojené finanční krizí a v ní nejednoznačnou rolí Německa zneklidnil osud národní zlaté rezervy, který byl podle řeckých expertů odvezen fašisty ze země. Atény mohou také vyjít na světlo s vrácením půjčky, kterou na žádost Třetí říše poskytly Berlínu. Její tehdejší hodnota byla několik miliard dolarů bez připočtení úroku. Speciální komise řeckého ministerstva financí spočítala, že Berlín dosud dluží Aténám 7,5 miliardy eur. Národní rada pro vymáhání německých dluhů vystavila jiný účet – 162 miliard eur, což je 80 % řeckého HDP. (5)
Hlavní protikrizové programy EU byly uspány také vinou Německa. Německý ústavní soud bude na podzim vydávat své rozhodnutí v žalobě proti Evropskému mechanismu stability (ESM) a o účasti v něm Berlína. Autoři žaloby z řad vedoucích německých ekonomů a právních odborníků trvají na tom, že ECB porušuje evropské zákony svým tlakem na nákup státních obligací problémových zemí eurozóny. Profesor ekonomie a aktivista nové strany německých euroskeptiků "Alternativa pro Německo" Shtarbatti je toho názoru, že "v Maastrichtské dohodě je psáno, že úkolem ECB je stabilizovat měnu euro a ne Eurozónu". (6)
Odkazy uvedeny u originálu
Převzato z Fondsk.ru
***
V Evropské unii se množí skandály (II)
Petr Iskenderov
Červen 22, 2013
Prohlubování konfliktů v EU přišlo ve chvíli, kdy se MMF neočekávaně sebekriticky přiznal k chybám v protikrizových opatřeních vnucených Řecku. Nesprávný odhad následků snížení veřejných výdajů pro hospodářství v době, kdy už začala recese, zbytečný optimismus v odhadu možnosti státu vrátit se na trhy s úvěry a opožděná restrukturalizace dluhu s pomocí soukromých věřitelů. Tato opatření byla prosazovaná Angelou Merkelovou.
Zpráva MMF nevykazovala sebejistotu a nadměrný optimismus. Odborníci přiznali, že přecenili vlastní recepty i schopnost řecké ekonomiky k zotavení a schopnost řeckých politiků splnit program. (1)
MMF byl jedním ze tří podstatných účastníků záchrany Řecka vedle Evropské komise a Evropské centrální banky. Řecko dostalo mezi léty 2010 až 2012 několik tranší v hodnotě 250 miliard eur s podmínkou tvrdých úspor. Důsledkem snahy o záchranu Řecka a integritu eurozóny byly masové protesty Řeků, dvoje volby, růst rozporů v EU a nakonec bankovní krize na Kypru, vážící se na řecký dluh.
Evropské unii a MMF se podařilo udržet Řecko v eurozóně, ale situaci v jeho hospodářství se zvrátit nepodařilo. Skupina problémových zemí se rozšířila o Kypr a Slovinsko. Podle týdeníku Ekonomist "je těžko předem zjistit, jakou bouři může vyvolat na Kypru motýl mávající křídly". (2)
Nedávno byly publikovány hospodářské údaje eurozóny. Celkový HDP v prvním čtvrtletí roku 2013 se snížil o 0,2 % a meziročně o 1,1 %. Očekávalo se, že se meziročně sníží o 1 %. Maloobchodní obrat se v eurozóně v dubnu snížil o 0,5 % oproti březnu a meziroční o 1,1 %. Předpoklad odborníků byl optimističtější. (3) Krize eura trvá.
Pomoc Řecku byla poskytnuta za porušení pravidel MMF. Půjčky se totiž neposkytují zemím padajícím do propasti finanční krize, neboť není naděje na splacení. Důvod – hra o čas a ochrana dalších zranitelných členů před vážnými otřesy. To se nepodařilo.
Protikrizová strategie "tvrdé ekonomiky" je v poslední době silně kritizována. Financial Times se odvolávají na přední zahraniční ekonomy a uvádějí, že hlavní naděje Evropanů na odstranění krize není v rozpočtových úsporách, ale v zahraniční poptávce po evropském zboží. Pro zvýšení vývozu se musí rozvíjet výroba a nikoliv šetřit. (4)
Sebekritický dokument MMF byl podkladem pro přijetí principiálních rozhodnutí povolit některým zemím EU zpomalení realizace opatření tvrdé ekonomiky. Dostaly dodatečný čas na uvedení rozpočtových indexů do souladu s maastrichtskými kriterii (Francie, Španělsko, Portugalsko, Nizozemí a Slovinsko). Například Francie dostala ještě 2 roky na snížení deficitu na 3 % HDP.
Barroso vyzval vůdce těchto zemí, aby rozumně využili doplňkový čas pro zvýšení konkurenceschopnosti národních ekonomik. Rozhořčil se na Francii, která v posledních dvaceti letech soustavně ztrácela svou konkurenceschopnost a nyní potřebuje "značné strukturální reformy". (5)
Zdá se, že EU i MMF přestávají trvat v boji s krizí na dřívějším směru tvrdých rozpočtových omezení. V globálních politických hrátkách stále funguje takový klíčový hráč, jakým je FED a USA. Hlavně sem směruje MMF nový kritický útok.
Ač MMF uznal své chyby, označil za hlavního viníka světové finanční krize FED a další centrální banky. FED podle MMF bezdůvodně snížil začátkem roku 2000 úrokové sazby a včas je zase nezvýšil. Banky "ztratily rozum", vydaly miliony rizikových úvěrů, které dosud táhnou ke dnu světovou ekonomiku.
Autoři dokumentu zkoumají vztah mezi krátkodobou úrokovou sazbou a rizikem přijímaným bankou. Otázka tkví v tom, zda nízké úrokové sazby a slabá monetární politika stimuluje rozdělování rizikových úvěrů. Analytici MMF předpokládají, že to tak je. Úrokové sazby centrálních bank (zde FED USA) určují úroky bankovních úvěrů. Se snižováním úroků se zvyšuje počet rizikových úvěrů přijímaných osobami, organizacemi i státy. (6) Snížení úrokové sazby a dokonce jeho ochrana po dlouhou dobu vede k růstu rizika.
To byla jedna strana mince. Odpůrci MMF trvají na tom, že bez nízkých úrokových sazeb a levných úvěrů není možno stimulovat výrobní a pracovní aktivitu a tím překonat krizi.
Hlavní argument sporu MMF a FED je kritika pumpování ekonomiky bankovního systému "levnými" penězi a úvěry. Co potom mají dělat ti co jsou pod kontrolou téhož MMF (spolu s EK a ECB) s protikrizovými fondy EU v popředí s Evropským stabilizačním mechanismem (ESM)?
Stojí za zmínku, že nyní je v centru sporů o roli úrokové sazby a dalších finančních nástrojů nikoliv USA, ale Japonsko. V posledním měsíci realizuje nová japonská vláda plán hospodářské obnovy země pomocí fianční stimulace a zmírnění úvěrové politiky. Má být uvolněno investování penzijních fondů a má jim být povoleno kupovat více akcií. Funguje to, HDP v Japonsku za první tři měsíce 2013 rostl o 1 % mezičtvrtletně a o 4,1 % meziročně. Je to více než se předpokládalo.
FED se obává přerušit pokračování svého programu pobídek národní ekonomiky. K tomu se vyjadřují odborníci z Daiwa Securities Group Inc. (7) a společnosti SMBC Nikko Securities (8).
Financial Times píší: "Největší hrozbou pro světovou finanční stabilitu je eurozóna. Krom jiného je to vyvoláno škodlivým "incestem" mezi bankami a státy-dlužníky. Snaha vyrovnat debet v úvěru u svých "dcer" v rozmezí jednotlivých zemí se nesnížila. … Světový bankovní systém a regulování už mají trhlinu."
S tím souhlasí i pohlavár FEDu Bernanke. Podtrhl, že evropské banky stejně jako dřív závisí příliš na svém konzolidovaném závazku a politické vedení EU mírněji než je tomu v Americe nutí banky posilovat svou bilanci. (9) Takže spory o protikrizovou strategii a hledání viníků krize v EU stále ještě nabírají obrátky.
Odkazy uvedeny u originálu
Převzato z Fondsk.ru
***
Kdo a proč destabilizuje Brazílii
Nil Nikandrov
Červen 30, 2013
Většina brazilských demonstrantů nepřísluší k žádné straně, nemá vůdce, s nimiž by mohla brazilská vláda jednat. Brazilci se začali bouřit kvůli zdražení jízdného, které bylo už tak pro chudé a střední třídu dost vysoké. Obyvatelé měst, kteří nevlastní automobil, mají těžké postavení. Brazilci musejí často ve složitých podmínkách ztrácet 5 až 6 hodin na cestu do zaměstnání a zpět. Právě na počátcích protestů se jako na povel objevily v sociálních sítích informace o "mnohamiliardových výdajích ze státní pokladny" na vybudování sportovních zařízení pro mistrovství světa ve fotbale a pozdější olympijské hry. Jenomže mnozí Brazilci mají jiné starosti. Na svých plakátech vyhlašují: "Nám chybí dnešní veřejná doprava, kvalitní vzdělávání, zdravotní zajištění, záruka práce". Zaznívají i výzvy k boji s korupcí, s tím, že současný sportovní rozmach je spojen s korupcí ve vládě, státní úředníci jsou napojeni na korporace a finanční a podniklatelské kruhy. Odhaduje se, že demonstrovalo 300 až 500 tisíc občanů. Protesty jsou organizovány hlavně prostřednictvím "Fóra boje proti zvyšování cen lístků".
Signál k protestům přišel z "mobilizujících" výzev anonymních uživatelů Facebooku. O koho se jedná je možno se dohadovat podle určitých znaků. Stopa vede přes lidskoprávního podnikatele Zuckerberga k CIA, která zaplatila jeho podnikatelskou činnost. Tento člověk na facebookovém serveru "lidská práva" provolával: "Nejde o 20 centů! Změň Brazílii". Měl také napojení na Agenturu národní bezpečnosti (NSA). Podněcování jistě nebylo jeho osobní iniciativou.
Hesla "boje za změny" aktivovaly politický život univerzit a dalších vysokých škol. Studenti jsou vždy připraveni být avantgardou boje za sociální a politická práva. Nyní, když se styl práce amerického zpravodajství odhalil zásluhou E. Snowdena, je jeho činnost v Brazílii i jiných zemích převedena do režimu "vysokého rizika".
Brazilská rozvědka i policie dělají možné i nemožné, aby vypátraly podněcovatele v internetových diskusích studentů i dalších skupin protestujících. Bádá se v "nepřátelském využívání" sociálních sítí. V Brazílii má přístup k internetu 80 milionů lidí a mobily užívá 140 milionů lidí. Je jasné, že výzvy k destabilizaci najdou své adresáty. Nevládní organizace a činnost cizích agentů jsou napojeny na velvyslanectví a konzuláty USA a zástupce US AID v Brazílii. Ukázalo se, že nejostřejší protesty jsou ve městech, v nichž se nacházejí kanceláře zastoupení USA – v hlavním městě, v Riu, Porto Allegru, Sao Paulu atd.
V Brazílii funguje jedna z největších rezidentur CIA a vojenského zpravodajství USA. Politickým koordinátorem je velvyslanec a úkol, který dostal, zřejmě plní. Červnové a pravděpodobně i pokračující červencové protesty značně poškodily ideální obraz úspěšné a dynamicky se rozvíjející Brazílie.
V příštím roce budou v Brazílii prezidentské volby. V nich hodlá opět kandidovat Dilma Rousseff. Destabilizační akce považuje za akce politických protivníků s tím, že je takto zkoušena pevnost Brazílie. Zpočátku v některých státech reagovaly místní vlády s pomocí vojenské policie a příliš tvrdě. Prezidentka to odsoudila.
V Brazílii je dost odpůrců vlády levice. Podle nich za deset let vlády Luly da Silva a Dilmy Rousseff se režim zkompromitoval a potřebuje změnit. Prezidentka po řadě porad s vedením silových struktur zvolila jediný možný postup, který není konfrontační a nepodněcuje vášně, ale naopak je uklidňující. Dala najevo, že podporuje protestující. V TV vystoupení se obrátila k národu a řekla, že je hrdá na to, že mnoho Brazilců začalo bojovat za lepší budoucnost země. "Je radostné vidět, jak mnoho mládeže i dospělých jde spolu, mávají vlajkami a zpívají státní hymnu." Řekla, že by nikdy nepřipustila, aby mezinárodní sportovní akce šly na úkor rozpočtových sociálních programů.
Prezidentka se rozhodla v zájmu ukončení vlny protestů zorganizovat národní plebiscit o provedení zásadní politické reformy. Po plebiscitu mají následovat změny v hlavním zákoně země ve smyslu jeho demokratizace, rozšíření úlohy lidu a přijetí nejdůležitějších ustanovení o rozvoji státu. Tyto plány už nyní vyvolávají odpor brazilských finančně-oligarchických kruhů. Obávají se, že orientace Luly a Rousseff na sociálně politickou modernizaci bude mít za následek nastolení populistického režimu podle vzoru Huga Chaveze.
Proti takové perspektivě se všemožně staví Obamova administrativa. K tomu vytvořili Tichooceánskou alianci vedenou USA, skládající se z Mexika, Kolumbie, Peru a Chile. Aliance má brzdit vliv Brazílie na Západní polokouli, má být geostrategickou protiváhou "brazilské expanze". V sousedství Brazílie organizuje Pentagon různá vojenská cvičení (Trinidad a Tobago, Surinam, Guayana, Peru). Ve skutečnosti zkoumají budoucí válečné území. Jejich Čtvrtá flotila hlídkuje v oblastech Atlantického oceánu, v nichž jsou v brazilském šelfu ložiska ropy. Úsilí USA oslabit brazilské partnery v regionu, jimiž jsou především Venezuela, Ekvádor, Nikaragua a Kuba, stále trvá.
Západní media se nimrají v brazilských událostech do nejmenších podrobností. Podle politologů jde o cílenou akci ke zkompromitování obrazu Brazílie a její schopnosti organizovat velkou mezinárodní sportovní soutež. Vyvstaly i návrhy zrušit fotbalové mistrovství kvůli nebezpečí pro hráče i fanoušky. Je to zkouška k využití nastávajících her v Brazílii k takovému nátlaku na stát, který nemá nic společného se sportem.
Převzato z Fondsk.ru
***
Akce evropských satelitů USA vyvolala rozhořčení v Jižní Americe
Červenec 2013
Vůdci jihoamerických bloků ostře odsoudili čin evropských vlád vůči bolivijskému prezidentovi.
Několik latinskoamerických zemí a zástupci největších organizací tohoto kontinentu takové jednání odmítli. Generální tajemník UNASUR Rodriguez označil akci za pobuřující a absurdní. Řekl: "Absurdnost je v tom, že z vyjádření Snowdena je zřejmé, že oběťmi jsou evropské země, zejména Francie a namísto, aby se postavily proti USA, se staví proti suverenní Bolívii."
Generální tajemník Andského společenství, sdružujícího Bolívii, Ekvádor, Peru a Kolumbii Pablo Guzman Lauger prohlásil: "Není nic, co by ospravedlňovalo podobný postoj, který nejen že porušil pravidla letecké dopravy, ale i bezpečnost prezidenta."
Své hluboké rozpaky vyjádřil vůdce Organizace amerických států Jose Miguel Insulza. Řekl: "Nic nemůže ospravedlnit takové nezdvořilé jednání k nejvyššímu orgánu jakékoliv země." Vyzval evropské státy k "objasnění příčiny", která je vedla k "ohrožení života hlavy státu".
Podobně reagovalo ministerstvo zahraničí Kuby: "Je to nesmyslné, neopodstatněné a nepřijatelné, krom toho takový čin uráží celou Latinskou Ameriku a země Karibiku."
Znechucení vyjádřila i prezidentka Argentiny, která nazvala čin evropských států "nemožným bezprávím".
Venezuelský ministr zahraničí Elias Hawa v TV oznámil: "Vyzýváme všechny latinskoamerické země a země Karibiku, aby vystoupily proti tomuto bezpráví." Podle něho francouzské a portugalské orgány nevěděly o množství paliva v Moralesově letadle a ve skutečnosti "spáchaly atentát na vůdce suverenního státu". Řekl, že naváže kontakty se svými kolegy z Jižní Ameriky, aby společně reagovali na hluboké porušení mezinárodních dohod.
Ministr zahraničí Ekvádoru Patiňo oznámil, že Ekvádor má v úmyslu svolat mimořádnou schůzi UNASUR. Jednání Francie a Portugalska je podle něho "obrovskou urážkou" prezidenta Bolívie. Ostatní členové této organizace návrh podpořili.
Převzato z Fondsk.ru
