Přerozdělení Iráku: zůstane právě taková země na mapě světa?
Anton Veselov
Zprávy z Iráku nejsou v této době na prvních místech světových sdělovadel. Na Západě se informace o něm prosívají. V Iráku hrozí ztráta kontroly a jiný vývoj než se žádá.
Po svržení Saddáma Husajna a vlády BAAS začaly rozsáhlé represe proti těm, kteří měli jakékoliv funkce v bývalém režimu, ale i proti prostým občanům. Především pak proti sunnitům. Sunnité byli diskriminování po celé období vlády Málikího šíitů. Opakovaně probíhaly čistky státního aparátu, ozbrojených sil, policie a tajných služeb od osob sunnitského vyznání. Klidné manifestace byly rozháněny, po nich pak zůstávaly oběti.
V roce 2013 přišlo o život 9 tisíc lidí a už v lednu 2014 dalších tisíc. Dnes už nejsou snahy svádět to na zahraniční síly a bojovníky al-Kájdy zvenčí příliš věrohodné. Je jasné, že v zemi je občanská válka. Je stále drastičtější, na větším území a s větším počtem obětí.
Rozpad Iráku je na spadnutí. Irácký Kurdistán je v podstatě mimo kontrolu Bagdádu, je samostatný. V provinciích je znát velké napětí. Stoupá počet ozbrojených střetů a teroristických činů. Nejhorší situace je v provincii Anbar. Od prosince tam bojují s vládními silami místní sunnitské klany, které ztratily veškerou naději domoci se mírovou cestou stejných práv jaká mají šíité.
Koncem prosince udeřily ozbrojené armádní jednotky na stanový tábor protestujících. Mnoho lidí přišlo o život. Další den uvěznili poslance za provincii Anbar, který chtěl zprostředkovat jednání s Bagdádem. Poslanecká imunita mu nepomohla. Při útoku na jeho dům byl několikanásobně raněn, jeho bratr a 4 tělesní strážci byli zabiti. Na pomoc bratřím ve víře přišla podpora z jiných provincií. Během dne pak byla armáda i policie z mnoha provincií vyhnána. Anbar je nyní zcela pod kontrolou opozice. V bojích o Fallúdžu přišlo o život přes 400 amerických vojáků a dobyta byla až po půldruhém roce po vyhlášení svého vítězství.
Přes posílení ozbrojených složek (údajně přibylo přes 90 tisíc vojáků a policistů) se jim do zdejších měst nepodařilo vstoupit a v polovině ledna zahájili obléhání. Předměstí jsou zablokována a obytné čtvrti jsou ostřelovány z děl, tanků a vrtulníků. Spojení měst s okolními provinciemi není možné, silnice jsou vyhozeny do povětří, lidé jsou zde uvězněni. Blokované jsou i meziměstské silnice. Provincie je na pokraji humanitární katastrofy. Počátkem února začala OSN do Anbaru urychleně dodávat předměty denní potřeby, nejprve pro 45 tisíc osob. Rovněž EU je žádána o humanitární pomoc.
V Iráku budou 30. dubna volby. Země je ve slepé uličce. Parlament není schopen pracovat, mnozí poslanci na zasedání nechodí na protest proti vládní politice a parlament není usnášeníschopný. Ještě dnes není schválen rozpočet a ve vzduchu visí mnoho dalších zákonů. Na realizaci řady projektů nejsou peníze a přitom ohromné zisky odcházejí na účty do USA. Gubernátoři provincií jsou připraveni domáhat se důrazně rozpočtu na rok 2014, a to všemi prostředky. Počítá se s tím, že budou dostávat 1 až 5 USD za barel u nich vytěžené ropy.
Gubernátoři pěti provincií se sešli na "konferenci Středního Eufratu" a žádali "spravedlivé dělení zisků, úměrně k počtu obyvatel". Následovaly další akce, včetně žaloby na irácké ministerstvo financí, které neplní zákon z roku 2013. Rada provincie Basra povolila shromáždění a demonstrace k odsouzení činnosti vlády a podpořila požadavky na plnění "zákonných práv obyvatel provincie, která má nejbohatší zdroje a přitom je na posledním místě v životní úrovni."
Málikí i jeho strana ztratili autoritu. Jsou obviněni z autoritářství, masové korupce, neschopnosti zajistit bezpečnost, neschopnosti kompromisu a snahu fyzicky zničit oponenty. Málikí se těžko stane opět předsedou vlády a hlavním velitelem.
Mnoho bývalých funkcionářů "nové demokratické vlády", kteří zpronevěřili ohromné státní prostředky, přesídlilo do Londýna. Odhaduje se, že ukradli a vyvezli za hranice kolem 200 miliard USD. Nynější vláda se snaží udržet moc před svými oponenty a k tomu připravuje reformy. Jednou z nich je zvýšení počtu provincií. Drobení se má týkat především povstaleckých území s převládajícím sunnitským obyvatelstvem, kde se do vedoucích funkcí derou osoby z hnutí Sahva (probuzení). Vedení iráckého Kurdistánu má být zbaveno části výhod a v Kurdistánu se také má zvýšit počet provincií. Má se tak zmenšit autonomní Kurdistán a jeho vliv na politickou scénu země. Nebude se jednat jen o smíšená území, ale i o čistě kurdská, což je Dahok a Sulejmánia. Rozdělení sil má doznat změnu tak, že do nově vytvořených provincií mají být prosazeni vlastní lidé. V loňských volbách ztratila vládní koalice posty v Bagdádu a Basře, zůstala jí necelá polovina vládních křesel, a to ještě s výhradami.
Státní aparát je oslabený, místní správa se snaží zbavit kontroly z centra, což může vést až k vytvoření autonomií, podobně jako v Kurdistánu. Tyto snahy jsou podporovány zejména na bohatším jihu. Na podporu se už objevily demonstrace.
Dnes už existují podmínky pro přeměnu Iráku ve federativní stát s desítkami provincií, které se sdruží na základě rodových vazeb, náboženské blízkosti a ekonomických zájmů do tří až čtyř autonomních krajů (šíitský, kurdský a sunitský), za výrazného omezení pravomoci centra.
Realizace je sice složitá, avšak pravděpodobný zájem rozhodujících hráčů může ovlivnit vývoj událostí. Západ na čele se Spojenými státy, Írán, Saúdská Arábie, Turecko, a rozhodně i Izrael mají zájem, aby se Irák nikdy nestal silným regionálním státem, aby byl jen řízeným dodavatelem nejkvalitnější ropy a nízkými náklady na těžbu a vývoz.
Budoucí státoprávní uspořádání Iráku a osud země se už rozhoduje v zákulisním jednání mimo Bagdád. Geopolitika a geoekonomika jsou stále stejné. Na Blízkém východě státy vznikají a mizí a hranice se rýsují třeba obyčejnou tužkou při partii bridže.
Hnutí Sahva vytvořily Spojené státy počátkem okupace tak, že uplatily šejky klanů za to, že ukončí odpor. Iráčané dosud pohlížejí na členy tohoto hnutí jako na zrádce a kolaboranty. Členové Sahvy jsou také jedním z hlavních cílů ozbrojených napadení.
Převzato z Fondsk.ru
***
Ruská armáda musí být připravena na velkou válku
Únor 14, 2014
Vybudování Celní unie, formování nezávislého hospodářského prostoru, hájení zájmů Sýrie, všechno dohromady spolu s nazrávající americkou krizí nutí naše "partnery" zrevidovat vztahy s Ruskem. Američané ostudu nepromíjejí a za zmařenou operaci v Sýrii bude muset Rusko být odpovědné. Bude dobře, pokud jen hospodářsky. Avšak je Rusko připraveno na napadení?
Státní rozpočet na rok 2014 a na další dva roky počítá s velkým vzrůstem vojenské části. Za tři roky se má zvýšit o 1,23 bilionu RUB (40 miliard USD), tj. o více než 60 %. V roce 2016 dá stát na podporu své bezpečnosti 106,4 miliardy USD.
V následujících letech má být obnovena a doplněna výzbroj ruské armády ve velkém rozsahu.
Bojová letadla v počtu 600. Nyní je ve výrobě 1200 těchto strojů. Kvalita nebude vázána na rozpočet, namísto 20 až 30 let starých letadel budou vyrobeny nejnovější typy T-50, Su-35, Su-34, MiG-29K atd. Bojových vrtulníků je 1124. Ve výrobě je přibližně 700 kusů.
Tanků je 2300 kusů, ve výrobě je nyní více než 3000 tanků, z toho nejmodernějších T-90 je 300. Tanková vojska se budou posilovat o 100 % a rovněž jejich kvalita bude na jiné úrovni. Současné tanky mají unikátní konstrukci. Místem pro posádku bude oddělené obrněné pouzdro, zbraně a celá bojová souprava se bude nacházet v odděleném plně automatizovaném prostoru. Ve výborně zabezpečené zádi tanku bude hybný transmisní oddíl. Tank je opancéřován ve všech projekcích, zesílená ochrana je i na bočnicích a na vrchu. Ve věži není posádka, takže může být celkem úzká. Základní výzbroj (dělo ráže 152 mm schopné odpalovat řízené rakety) je umístěno ve věži výhodně dosti vysoko. Při útoku zpoza zátarasu lze dostatečně vysunout hlaveň a pozorovací přístroje, přestože je tank v chráněném prostoru. Motor je silný dieselový.
Lodě v počtu 51 nových. Nyní se staví 220 dalších. Mezi ně patří i 4 vrtulníkové lodě Mistral. Ponorky zahrnují 16 moderních víceúčelových ponorek a 7 strategických jaderných ponorek Borej. (Nyní se staví 75 ponorek, většinou již užívaného typu).
Kvalitativní průlom
Principiálně má technika novou kvalitu. Dosud byly základem vzory staré přibližně 30 let. Nová technika je současná, moderní. Příkladně: S-500, S-400, tanky Armata.
Agresivní vojenský rozpočet
Další zvláštností je, že 24,8 % položek z celého rozpočtu (nejen vojenské části) je tajných. Stalin před druhou světovou válkou rovněž budoval těstovinové a traktorové závody, nejen vojenské objekty, ale namísto makaronů mohly továrny vyrábět náboje a namísto traktorů tanky.
Že se utajuje, dosvědčuje to, že se v ozbrojených silách nečekaně objevují bojové raketové vlakové soupravy, zlikvidované po rozpadu SSSR. Odtajněná verze dost možná plní funkci protivzdušné obrany, nazvané Club-K. Navíc se systém instaluje nejen do civilních železničních vagonů, ale i na civilní lodě, nebo dokonce maskován jako obyčejný kamion. O jaderné verzi nejsou žádné informace.
Vliv exportu
Ročně přinese ruský export zbraní zisk přes 12 miliard. Jedná se o asi čtvrtinu celosvětového vývozu zbraní.
V této souvislosti stojí za zmínku, že na počátku irácké války nemohla mnohá irácká letadla americké výroby vzlétnout – byla deaktivovaná ze satelitu. Dodávky zbraní nejsou jen prodej, ale vyžadují i kontrolu.
Příprava válečného štábu
Počítá se s vytvořením Národního centra obrany státu – hlavního stanu Nejvyššího velitelství v době války. Hlavní stan nejvyššího velitelství není generální štáb, ale mnohem širší organizace a generální štáb je jen jednou jeho částí. Hlavní stan je především politické a hospodářské centrum pro období bojů.
Převzato z Politikus.ru
***
Po olympiádě se očekávají hrozné události
Irina Vojcechová
Únor 14, 2014
Politologové uvažují, co bude po Soči. K ukončení olympiády se váží nejapokalyptičtější očekávání, od odstoupení vlády do dalšího "utahování šroubů".
Tiskový mluvčí prezidenta Dmitrij Peskov musel vyvracet zvěsti, že po olympiádě bude odvolána vláda, nebo že bude devalvován rubl, případně že nastane hospodářská krize. O odvolání vlády řekl, že je to taková permanentní "zábava", devalvace rublu podle něho proběhla už před začátkem olympiády a pomalá krize je dávno zřetelná.
Přes toto vyjádření je možno řadu odvolání očekávat. Pokud ne hned po olympiádě, potom později po jejím skončení. V poslední době se hovoří o odchodu hlavního "železničáře" země Vladimira Jakunina. V červnu mu skončí smlouva a zásadní rozhodnutí je už přijato. Podle současné informační kampaně kolem něho lze předpokládat, že je již v blízkém prezidentově okruhu jeho konkurent.
Je známo, že z místa předsedy Gazpromu odchází ze zdravotních důvodů Alexej Miller. Na jeho místo má přijít German Gref (více o něm zde)
V každém případě se před několika dny začaly přijímat žádosti zájemců o místa soudců ve sjednoceném Nejvyšším soudu. Termín je do poloviny března a pro Medveděva to znamená, že do té doby musí učinit potřebné kroky. Pokud by se měla současná vláda brát jako regulační ventil pro záchyt sociálního napětí, potom není pro výměnu vlády právě vhodná doba. Zásadní růst nespokojenosti teprve přijde.
Bývalý premiér a uznávaný akademik Jevgenij Primakov vystoupil loni v prosinci s ostrou kritikou vlády Medveděva kvůli neoliberální politice, která je zcela v rozporu se zájmy země a směřováním prezidenta. Primakov vyzval k přímému odporu k politice neoliberálů, to jest k jakýmkoliv snahám vlády snížit úlohu státu v ekonomice. Možná už v Kremlu berou tuto výzvu v úvahu.
Putin je považován za člověka, který dokázal vést pravicovou hospodářskou politiku, zachovávaje přitom levicové požadavky většiny. Avšak logika "autoritářských tendencí" po jeho návratu do Kremlu vyžaduje odklon od liberalismu v řízení národní ekonomiky, neboť se objevuje stále větší podráždění u patriotů, které musí Kreml brát v úvahu především.
V tomto smyslu olympiáda, která je pro Kreml důležitá pro sebereprezentaci ve světě, se může stát hranicí nejen formální. Rozhodnutí budou možná ovlivněna emocemi. "Utažení šroubů" posledních dvou let bylo zřetelně vázáno na protesty konce roku 2011 a počátku roku 2012. Pokud Putinovi a jeho okruhu nedovolí zažít skutečný olympijský triumf a namísto toho potvrdí zahraniční pomluvy o četných nedodělcích v Soči (informační směr, kterým se ubírala zahraniční media), může to vyvolat nové zpřísnění režimu, novou tradiční vlnu, která bude schopna zcela dopadnout na pouliční demonstranty i Medveděvovu vládu.
Převzato z Utro.ru
***
Přehlídka suverenit v "Jednotné Evropě"
Anatolij Vasserman
Únor 16, 2014
Se vznikem EU upadl význam států, které se staly jejími členy. Navíc současní vůdci EU pohlížejí na stát a národnost postaru a vybízejí k jejich zrušení. V takových podmínkách se stále častěji objevuje chuť k odchodu mnohých bohatých provincií.
Nedávný rozpad SSSR dává zkušenost s nedobrými vyhlídkami. Po rozpadu Sovětského svazu si bývalé republiky vyzkoušely katastrofální úpadek. Jejich bohatství se totiž opíralo o hospodářskou spolupráci s celým Svazem.
Bohatší provincie jsou dnes naladěny separatisticky, chtějí opustit své státy a samostatně se začlenit do jednotné Evropy. Dělají si naděje, že si zachovají výhodnou část spolupráce s bývalou metropolí, ale toho co výhodné není, se zbaví. Jenže podobné naděje se nikde a nikdy neplní. Nedá se předpovídat, v co se zvrátí rozpad byť jen jednoho z existujících hospodářských svazků.
Například Skotsko si dělá naděje, že zbohatne, pokud se přestane dělit s Anglií o zisky z těžby ropy a plynu v sousedním moři. Ti kolem ropy možná zbohatnou. Ale co výrobci, jejichž produkce se využívá v Anglii a po oddělení Skotska tam nebude tolik žádaná? Těžko najde rychle jiné odběratele, jsou-li výrobky přizpůsobené požadavkům Anglie. Každá rozvinutá země vyrábí hlavně pro svůj trh. Při rozdělení země upadá i domácí trh.
Dnes se Skotové i Katalánci dělí o výnosy s Angličany a Španěly, ale po rozdělení hospodářství upadne i jako následek právě rozdělení. Oba odcházející státy by se měly připravit na to, že celkový výsledek bude pravděpodobně zhoršení současného stavu.
Po rozpadu Sovětského svazu bohatá Ukrajina zchudla výrazně více a rychleji než chudá Ruská federace. Skotsko může vzhledem k Anglii dopadnout podobně.
Naděje současných separatistů na udržení spolupráce v rámci EU se sotva splní. Sdružení nezávislých států se také vytvářelo proto, aby se zachovala hospodářská spolupráce. Nepovedlo se. Hlavně proto, že svazky uvnitř jednotného státu je nesrovnatelně jednodušší koordinovat, než je tomu mezi oddělenými státy.
Dokonce prý zaručeně vítězná taktika se velmi často obrací v prohranou strategii.
Převzato z Topwar.ru
