Svět bez strýčka Sama
Březen 30, 2014
George Friedman ve svém Startforu (Americký institut pro geopolitiku) uvádí: "Přímá vojenská intervence USA na Ukrajinu není možná. Za prvé je Ukrajina velká země a USA nemá sílu potřebnou na její záchranu. Za druhé je potřeba k přemístění takových sil systém zajištění a zásobování. Ten není a na jeho vytvoření je potřeba hodně času. A konečně je taková intervence nemyslitelná bez silného spojenectví zahrnujícího celý Západ a černomořský obvod.
USA jsou schopny poskytovat hospodářskou a politickou podporu, ale Ukrajina není schopna být protiváhou Rusku a USA nemohou směřovat k eskalaci až do použití svých ozbrojených sil. Ukrajina je válečné pole, na němž má Rusko výhody a v takové situaci mohou být USA poraženy."
Friedmana nelze mít za bernou minci. Často jen hází udičku, aby prozkoumal půdu, ale zde je důležité svědectví o bědné situaci v NATO a na celém Západě. Je řečeno, že Západ není jednotný, dávno není bojeschopný a USA se nemohou spolehnout na žádný existující pakt proti Rusku. Podle Friedmana je "NATO neefektivní aliance". Za těmito slovy je cítit štěpení v anglosaské civilizaci a zvláštní postavení Německa (a následně dalších evropských zemí) ve vztahu ke světovému četníku, jímž jsou USA.
Merkelová neuvažuje o vojenském úderu na Ukrajinu a dokonce neuvažuje ani o závažných ekonomických sankcích proti Rusku. Je to příznak nadcházejícího odchodu Německa zpod patronace Fedu. Toto vše je velkou ranou pro unipolární svět vybudovaný Washingtonem.
Spojené státy budou muset hledat něco jiného. Friedman navrhuje Bílému domu, aby budoval agresívní obklíčení kolem Ruska samostatně a jednal odděleně s jednotlivými zeměmi, platil jim a vyzbrojoval je. Není to nic nového, dosud to dělaly se všemi zeměmi SNS a Východní Evropy. Friedman jde dál a fakticky Americe naznačuje, že je pro ni nezbytné iniciovat ozbrojené útoky Rumunů, Poláků, Ázerbájdžánců a Pobalťanů na Rusko a vytvořit ohniska nestability v Podněstří, na Kavkaze a jinde.
"Spojené státy mají zájem o preventivní akce, ty jsou levnější než akce za extrémních podmínek. Týká se to, krom jiného, protiletadlových raket, útočných vrtulníků, systémů komunikace a výcviku. Toho mají USA nadbytek.
Amerika nemusí rozmisťovat své oddíly, jichž má málo. Poláci, Rumuni, Ázerbájdžánci a konečně i Turci jsou schopni akce zajistit. Potřebují zbraně a průpravu. Budou pro Rusko brzda, to se dostane do bezvýchodného postavení a bude rozehrávat v roli velké mocnosti své poslední karty."
Pozoruhodná ukázka anglosaského humanismu. Avšak nakolik je to reálné? Rumuni a Poláci předvedli svou bojovnost za Hitlera. Byli nejslabšími články. Gruzínci v roce 2008 byli vyzbrojeni Západem a vycvičeni instruktory z NATO a přesto pelášili před ruskými tanky a letadly. O Pobalťanech ani netřeba hovořit.
S Turky se lze domluvit: Erdogan nezačal válku se Sýrií, když to Západ potřeboval, ten bude klamat. Vždyť i Friedman ví, že Turecko zachovává neutralitu. Turci přece vyslovili přání připojit se k Celní unii. Tak kdo tedy napadne místo USA Rusko? Mongolsko? Finsko?
Počítat s vazaly USA (podle přístupu k Rusku) rovněž není reálné. Spojeným státům zůstala jenom tzv. měkká síla. Ekonomický, politický a informační nátlak. Nové budování železné opony. Jenže od dob Sovětského svazu se svět změnil. Na Anglosasech už tolik nezávisí. Specifická váha zemí BRICS je ve světové ekonomice asi třetinová, dokonce podle západní statistiky. Prudký růst zemí mimo země Západu povede v nejbližších létech k tomu, že se Západ sám smrskne do svých skutečných rozměrů. Velká část světa už nemá zájem o jeho hegemonii a Rusko je alternativou anglosaského globalismu. Jeho předností je, že se samo otevřeně navrátilo mezi tzv. rozvíjející se země. Železná opona kol Ruska se změní na železnou oponu kolem Západu.
Washington má alternativy – buď vrhnout svět do chaosu a do propasti, poté se odpoutat od dolaru, přestavět finanční pyramidu na novou pod označením ostrova stability v množství válek a krve, anebo se zmenšit do svých přirozených hranic regionální mocnosti, vzdát se role hegemona a světového četníka. To by automaticky vedlo ke ztrátě kontroly nad světovými zdroji a k přechodu na jinou úroveň spotřeby.
První cesta se jim nepodaří. Přes konflikty v Sýrii a na Ukrajině nechvátá svět válčit ve velkém a měnit planetu na ohromný polygon.
Čas hraje pro nás.
Převzato z Politikus.ru
***
Obamova slova o ruské slabosti pouze odhalují agonii USA – přední senátorka
Březen 26, 2014
Předsedkyně Rady federace Valentina Matvijenková řekla, že komentáře Baracka Obamy o ruské slabosti vycházejí z jeho nepochopení multipolárního světa a ruské role v něm. Doslova uvedla: "Takové výroky jsou projevy nejen paniky, ale i agonie a odmítání přiznat omyly vůči Ukrajině." Novinářům poradila, aby je nebrali vážně. Dodala, že Obamova slova jsou důkazem toho, jak američtí činitelé nechápou, že svět již není unipolární, že Rusko je nyní závažnou silou integrovanou do globálního hospodářského systému.
Ve své řeči na summitu o jaderné bezpečnosti v Haagu Obama odmítl, že by Rusko bylo hlavním geopolitickým nepřítelem Spojených států a nazval je "regionální silou, která ohrožuje některé z jeho bezprostředních sousedů nikoliv proto, že je silné, ale ze slabosti".
Pokud jde o politickou krizi na Ukrajině, jsou Spojené státy i Rusko na mrtvém bodě. Tam prodemokratická shromáždění z konce loňského roku vedla nakonec k masovým nepokojům a ke státnímu převratu se silnou podporou pravicových radikálů. Nacionalističtí vůdci převratu těžili z mnoha protiruských prohlášení a posunů a výsledkem bylo referendum v Autonomní republice Krym, kde přes 90 % zúčastněných volilo odtržení od Ukrajiny a připojení k RF. Ruské úřady změnu podpořily a nezbytné zákony, které podmínily vytvoření republiky Krym s městem Sevastopol, urychleně přijímaly.
Západ opětovné spojení Ruska s Krymem odmítl uznat. USA, EU a některé další země zavedly sankce proti Rusku a proti některým ruským a ukrajinským úředníkům a podnikatelům, které Washington a Brusel činí osobně odpovědnými za situaci. Rusko taková opatření považuje za kontraproduktivní a neefektivní a odpovídá obdobnými sankcemi proti západním úředníkům.
Převzato z RT.com
Gruzie je otřesena prohlášením prezidenta USA
Georgij Kalatozišvili
Duben 1, 2014
K mnohaletým snahám Gruzie vstoupit do NATO, nebo se s ní alespoň sblížit, řekl americký prezident, že jak Gruzie, tak Ukrajina "se nenacházejí na cestě vedoucí do NATO".
Obama ale nevzpomněl na důležitý rozdíl mezi Gruzií a Ukrajinou. V době prezidenta Janukovyče stáhl Kyjev svůj požadavek na členství v NATO, naopak gruzínská vláda za Saakašviliho i za jeho nástupců, tandemu Ivanišvili – Garibašvili, jednoznačně vyhlašovala za svůj cíl vstup do NATO. Podle jejich přání by měla vstupní procedura být zahájena již letos na podzim, na summitu NATO. A naráz přišla studená sprcha od šéfa hlavní země NATO. Obama zopakoval téze generálních tajemníků NATO, že dveře do aliance jsou Gruzii otevřeny, ale před tím musí projít dlouhou cestu. Znamená to, že v dohledné době to nebude.
Prezident Obama se tak vyslovil přesto, že Gruzie jednala kategoricky:
-
Usilovala celých 25 roků o vstup, mítink na třídě Rustaveliho 9. dubna 1989 proběhl pod heslem vstupu do NATO
-
Tři poslední prezidenti prosazovali prozápadní kurs
-
Nepřijímaly se v otázce NATO žádné kompromisy s Ruskou federací
-
V roce 2008 proběhlo referendum, při němž vstup do aliance žádalo 67 % občanů
-
Maličká Gruzie se účastnila války v Afghánistánu, v bojích s Taliby měla značné oběti.
Prohlášení Obamy, že Gruzie ještě není na cestě do NATO, vyvolalo u nejtvrdohlavějších "prozápadníků" pocit kognitivní disonance. Smířit se s tím je těžké a nepřiznat skutečnost by mohlo být příznakem schizofrenie. Avšak mnozí z gruzínské elity přistupují i na to. Představitelé Saakašviliho strany Sjednocené národní hnutí i vládnoucí koalice Gruzínský sen usilovně ubezpečují, že Obama měl na mysli něco jiného a byl nesprávně chápán, anebo nesprávně interpretován. Jak je možno nesprávně interpretovat větu "Neither Ukraine or Georgia are currently on a path to NATO membership"? (Ukrajina ani Gruzie nejsou momentálně na cestě ke členství v NATO)
Tento Obamův výrok významně ovlivnil veřejné mínění v Gruzii. Tamní situace je specifická v tom, že v zemi nejsou politické síly, které by byly schopny "realizovat" společenskou náladu a všeobecné rozčarování. Jediná politička, která se v této situaci opatrně pohybuje, je bývalá předsedkyně parlamentu Burdžanadzeová. Vyzvala krajany, aby se zachovali realisticky: "Gruzie nemá volbu. Nechceme-li vést dialog s Ruskem, kdo bude chránit bezpečnost naší země?"
Převzato z Vestikavkaza.ru
***
Saúdská Arábie: zbytečná cesta prezidenta USA
Nikolaj Bobkin
Duben 2, 2014
Barack Obama odjel přesvědčovat Saúdy, aby pomohli "potrestat" Rusko. Saúdská Arábie měla uvolnit na světový trh velké objemy ropy, snížit světové ceny a tak měly vzniknout nepřekonatelné potíže ruskému rozpočtu.
Několik hodin trvající návštěva měla sotva nějaký zvláštní význam, jejím hlavním výsledkem bylo zřejmě to, že se obě země dohodly na usmíření, neboť v posledních měsících byly mezi nimi rozpory. Okolnosti usmíření známy nejsou. Královská rodina potřebovala demonstrovat, že spojenectví s Amerikou trvá. Zde musel Obama ustoupit. Před tím si Saúdové dovolili jednat s americkým ministrem zahraničí a americkým poradcem pro národní bezpečnost formou ultimát.
Před časem se vztahy mezi Saúdskou Arábií a americkou administrativou znatelně zhoršily kvůli tomu, že Američané v poslední chvíli nevpadli do Sýrie. Poté odešla Saúdská Arábie z místa stálého člena RB OSN, a to přes všechny americké prosby. O něco později vystoupil Rijád proti jaderné dohodě s Íránem.
Téma Írán bylo tou červenou čarou, ze kterou už bylo možno vidět přechod od neshody ke konfrontaci. Rusko na Blízkém východě posilovalo a vypadalo to, že se rovnováha posune ve prospěch Íránu. Přes veškeré snahy se Američanům nepodařilo Saúdy uklidnit. Království chce válku v Sýrii a žádá, aby Washington ukončil jednání s Íránem. V takové situaci Obama moc nadějí na úspěch se žádostí o pomoc při zasazení rány ruskému rozpočtu nemá.
Saúdská Arábie na zásadní a rychlé snížení cen za svou ropu není připravena. Rusko má svůj rozpočet postaven pro rok 2014 na ceně 101 USD za barel a v létech 2015 až 2016 na ceně 100 USD za barel. Saúdská Arábie má vyvážený rozpočet při ceně za ropu přibližně 90 USD za barel, ale pro rok 2014 má svůj rekordní rozpočet 228 miliard, od vývozu ropy má získat 10 až 12 miliard USD navíc. Kdyby americký návrh na snížení cen akceptovala, poškodila by vlastní rozpočet. Pro Saúdy je Ukrajina bezvýznamná. Mají pro ně význam jen Sýrie a Írán.
Situace se posouvá k energetické válce mezi Rijádem a Teheránem. Írán hodlá zvýšit těžbu své ropy až do 4 milionů barelů za den a alespoň vrátit svůj podíl na světovém trhu s ropou. Po loňském podpisu dohody o jaderném programu Íránu už tradiční odběratelé jeho ropy zvyšují nákup. Zatím platí sankce USA a EU, ale Čína, Indie, Japonsko a Jižní Korea už připravují uzavření velkých kontraktů na íránskou ropu a předpokládají zvýšení jejího dovozu.
Návrat Íránu na původní energetické trhy se nedotkne Ruska. Dotkne se Saúdské Arábie, kterou USA využily v roli "stávkokaze" a řadě zemí nařídily, navzdory rozhodnutím OPEC, íránskou ropu nahradit. Větší část íránských kvót sebrala Saúdská Arábie. Nyní bude Írán žádat OPEC o návrat k původnímu režimu. Rijád bude muset souhlasit s požadavky Teheránu a nejméně o třetinu snížit vlastní těžbu. Takže splnit požadavek Washingtonu a snížit cenu by bylo pro Saúdskou Arábii ekonomickou sebevraždou. Byl by ohrožen její rozpočet. V současné situaci je pro Saúdskou Arábii výhodnější brzdit zrušení ropného embarga na Írán, což znamená dosáhnout nezdaru v zakončení jednání o íránském jaderném programu.
Saúdské Arábii nevyhovuje to, že už v dohledné budoucnosti se může Írán stát jak z vojenského, tak z ekonomického hlediska regionální mocností. Na úspěchy Teheránu v jaderné záležitosti odpovědělo saúdské království přímou výzvou. Použilo vydírání s tím, že získá jaderné zbraně od Pákistánu. Vrací se ke svým jaderným plánům, kdy se jedná o výstavbu 16 jaderných reaktorů do roku 2030 a o plný cyklus obohacování uranu. Potřebné technologie mohou být získány v Pákistánu.
Jaderná spolupráce Rijádu a Islamabádu je starého data. Zahrnuje i reaktivní zařízení schopné vypouštět jaderné hlavice na velké vzdálenosti. Proč USA nic proti saúdským jaderným plánům nenamítají, vždyť je zde riziko světového konfliktu! Vypadá to tak, že Saúdská Arábie nechce souhlasit s tím, že mezinárodní záruky mírového charakteru íránského jaderného programu a likvidace syrských chemických zbraní přinášejí ohromný užitek celému Blízkému východu.
Obamovi se návštěva nevydařila. Iluze o strategické shodě zájmů obou zemí je definitivně pryč. Saúdové Obamovi předhazují, že se svými spojenci jedná jako s hadříky, využije je a potom odhodí. Stejně jako izraelští představitelé se i Saúdové obávají, že jakmile Washington s Teheránem podepíše "dohodu století", odejdou Spojené státy z regionu a umožní tak Íránu rozšířit zde svůj vliv. Obama slibuje saúdským vládcům uzavřít s Íránem tvrdou dohodu, zajistit vším potřebným syrské povstalce a nevylučuje, že vojensky udeří na Sýrii a zničí ji jako stát. Washington svoji strategii nemění, možná už ale nyní Washingtonem začínají manipulovat i monarchie Perského zálivu.
Převzato z Fondsk.ru
