Přichází druhý Černobyl?
Roman Skomorochov
Duben 11, 2014
Na Ukrajině je v popředí zájmu plyn, jedno odkud přijde, zda ze Slovenska či ze Slovinska, anebo odjinud. Platit se tak jako tak bude Rusku. V Evropě zřejmě s žádným potěšením nebudou Ukrajinu zásobovat plynem.
Závažnější než záležitost s plynem je odmítnutí dodávek ruského jaderného paliva pro jadernou elektrárnu (JE) a úmysl podepsat kontrakt s Westinghousem. To je na pováženou. Vždyť jaderná elektrárna není automobil. Tato firma už měla smutnou zkušenost při aplikaci svých palivových článků v jihoukrajinské JE v roce 2011. Byly pokřivené. Došlo ke skandálu, jehož podstatou byla nekvalitní výroba plášťů tyčí palivových článků, které se deformovaly přímo v reaktoru. Překonalo se to s pomocí ruských specialistů. A nyní se všechno opakuje.
Westinghouse je dávno mimo, ale chce vytlačit ruské podniky z trhu jaderného paliva. V ČR a ve Finsku byl stejný pokus. Výsledkem bylo, že nakonec jak Češi, tak Finové pokračovali s ruským palivem. U jaderného paliva pro JE je několik hledisek.
1. Zmíněné elektrárny stavěli ruští specialisté a jsou konstruovány pro ruské palivo. To není jako benzín do auta. Zde není jedno, čí palivo se použije, jako je tomu u benzinu. Nastrkat místo ruského americké jaderné palivo, aby se vyhovělo požadavkům politiků, je rizikové. Výměna jednoho za druhé je dlouhodobá záležitost, musí být důkladně propracována a odůvodněna.
2. USA nejsou v oboru JE velmocí. Nedokázaly ani zavést přepracování svých vyhořelých článků. Proto všechny skladují ve speciálních úložištích na svém území.
Bývalý Sovětský svaz i současné Rusko mají ve svých dohodách o dodávkách jaderného paliva zahrnuto užití a přepracování vyhořelých článků vlastními silami. Znamená to, že je Rusko odebírá a zpracovává. Westinghouse to nedělá. Jsou snad nenormální, aby tahali vyhořelé palivo k sobě, když svého mají nadbytek?
3. Firma Westinghouse je autorkou projektu Fukušima. Zejména ona má na svědomí tento potrat jaderné energetiky, který měl mít dlouhou životnost. Bohužel tam nebylo všechno uděláno tak, jak bylo třeba.
Ukrajina by si měla uvědomit, že politika je politikou, ambice ambicemi, ale hlava by neměla hledat jaderné připojení do evropských prdelí (v původním textu "zadků" – autorce se za poněkud expresivní zásah omlouvá editor).
Pánové z MAAE by se měli zabývat reálnými věcmi a usměrnit politiky, kteří si o sobě myslí, že jsou odborníky v jaderné energetice. Dokud není pozdě.
Převzato z Topwar.ru
***
Co dá Krym Rusku?
Duben 11, 2014
Parlamentní shromáždění Rady Evropy (PACE) odmítlo Rusku do konce tohoto roku možnost hlasovat. Důvod – Krym a akce Moskvy související s Ukrajinou. Pace vydírá a k tomu chce také anulovat pravomoci ruské delegace, pokud "se Moskva nevzdá anexe Krymu".
Rusko to samozřejmě neudělá, ale naopak jej bude rozvíjet. Je v plánu ustanovit na Krymu a v Sevastopolu "režim zvláštní ekonomické zóny". Takový režim už existuje v Kaliningradské oblasti, ale ten skončí v souladu s požadavkem WTO v roce 2016. Požadavky WTO vzhledem ke Krymu se přijímají, ale jen bude-li uznán za součást ruského území. Zvláštní ekonomická zóna může přinést nulové sazby pojistného a daní ze zisku, na majetek, půdu a dopravu. Výhody mohou trvat 49 let.
Místopředseda poslaneckého výboru pro průmysl Gutěnjov odpověděl na otázku, co přináší připojení Krymu ruskému hospodářství: "Krym přinesl, kromě velmi významného dvoumilionového posílení ruského obyvatelstva, které pomůže řešit demografické problémy a kromě důležité ideologické složky, která nám dovolí hodnotit se jako ucelený silný národ, také významné vlivy na rozpočet země.
Získáme znatelné výhody nejen z možnosti vrátit se k čestné a odpovídající ceně za plyn, nejen proto, že přestaneme platit velké peníze za naše loďstvo v Sevastopolu, ale hlavně proto, že závody na výstavbu a opravy lodí, které naše loďstvo využívalo, budou podléhat ruskému právnímu systému. Ve výboru pro průmysl jsme na zasedání probírali perspektivy rozvoje Spojené korporace pro stavbu lodí. Mezi zájemci bylo šest ředitelů krymských závodů na stavbu lodí. Sdělili, že jsou připraveni aktivně se podílet na státním programu stavby lodí a že mají skvělý lidský potenciál."
Gutěnjov připomenul rovněž možnosti krymského zemědělsko-průmyslového komplexu. Zde je celá řada problémů – nedostatek vody a elektrické energie, to bude podněcovat rozvoj příslušných technologií.
Prezident Ruského obilného svazu Arkadij Zločevskij připomíná že "Krym je tradičně důležitý v produkci ovoce, zeleniny a obilí. Má vhodné plodiny a dávnou tradici. Loni se zde vypěstovalo 1,3 miliony tun obilí navíc. Přitom to bylo považováno za ukazatel neúrodné sezóny. Průměrně je to v tomto regionu ročně 1,5 až 2 miliony tun navíc."
Krym vždy trpěl nedostatkem pozornosti ze strany ukrajinské vlády a jen okrajovým financováním zemědělství. Nyní bude možno z Krymu vyvážet obilí do zahraničí jako ruské, namísto toho, aby se draze převáželo do Ruska přes Kerčský průliv.
Podle zástupce vedoucího výboru pro finanční trh Anatolije Aksakova bude Krym v první etapě potřebovat investiční infúze. Za posledních dvacet a možná dvacet pět let se do něj nic neinvestovalo. Možná neměli Ukrajinci prostředky, možná jej nepovažovali za svůj. Rusové se obávali něco do něj vkládat, byla tu nejistota. Cítili, že je příbuzný, mentalitou a jazykem blízký, ale právní nejistota bránila investování. Tak zpustl. Zůstala sovětská rekreační zařízení, penziony a rozbité cesty, vše ještě ze sovětské éry.
Aksakov říká, že: "nyní je třeba vložit hodně peněz k obnovení infrastruktury turistické a léčebné, postavit silnice, zajistit vodu a elektřinu. Potom bude Krym vracet. Začne poměrně rychle, protože jeho požehnaná zem, kde je možno mít tři úrody, to dovolí. Přitom dodá takovou zemědělskou produkci, kterou Rusko dováží z Izraele, z arabských zemí a ze Španělska. Vše je možno pěstovat na Krymu. Celoročně lze dodávat na stůl Rusů po celé zemi čerstvou zeleninu, ovoce a brambory."
Převzato z Vestikavkaza.ru
***
Eurasijská bezpečnost v nových reáliích
Duben 17, 2014
Komplikovaná situace na Ukrajině a pohyb sil v regionu nutí Rusko a jeho spojence hledat nové metody stabilizace situace. Avšak v současných podmínkách je lokální bezpečnost pojem nereálný.
Inspektor Eurasijského komunikačního centra Alexej Pilko říká: "To co se v této době děje v Evropě okamžitě ovlivňuje dění v Asii. V Eurasijské bezpečnosti jsou speciální položky, na které je potřeba odpovědět. Za prvé jsou to akce USA a některých zemí EU na Ukrajině, které podlamují eurasijskou bezpečnost. Za druhé je to neřešitelný problém s afghánským obchodem s drogami i s jejich výrobou. Za třetí je to situace na Blízkém východě a občanská válka v Sýrii. Za čtvrté – politici USA oprášili Trumanovu doktrínu zadržování, zahájenou v roce 1947, tentokrát jí dali novou formu a namířili proti dvěma mocnostem – Rusku a Číně."
Ředitelka Institutu zahraničních výzkumů a iniciativ Veronika Krešeninnikova poznamenává, že "ruští diplomaté se snažili dávno přesvědčit jak USA, tak jejich spojence o tom, že bezpečnost může být pouze všeobecná, jinak žádná. Provádět je to dost složité. Proto musíme budovat bezpečnost v nejbližším prostoru. … Válečnictví ve světě není konec, nejčerstvějším příkladem je situace na Krymu. … Naše akce na Ukrajině a na Krymu mají strategický význam – je to okamžik, v němž jsme zastavili postup NATO směrem na Východ. Kdybychom to neudělali, byl by nyní Krym nejen de iure, ale i de facto územím NATO. Nemáme na vybranou."
Hlavní redaktor Věstníku Kavkaza Alexej Vlasov tvrdí, že "eurasijští stoupenci Ruska, naši partneři v Organizaci Smlouvy o kolektivní bezpečnosti (CSTO) a v Celní unii zažívají silný nátlak jak ze strany Západu, především USA, ale i od mnohých domácích sil z nevládního sektoru, které se těší podpoře ze Západu. Jsou to v podstatě hlavní složky vlivu, propagují svůj jiný pohled na situaci na Krymu a na Ukrajině, než jaký oficiálně zaujímá Astana, Biškek a Dušanbe. Možná se to v menší míře pociťuje v Tádžikistánu, více v Kyrgyzii, v Kazachstánu něco mezi tím."
Podle Vlasova má odpor Ruska ke snahám Západu podřídit si postsovětský prostor dva rozměry. Týkají se informační bezpečnosti a kromě dalšího ještě vnitřní bezpečnosti ruských spojenců. Dnes již se to tolik netýká barevných revolucí. Za posledních deset let je podstatná sázka na informační válku, která se vede prostřednictvím sociálních sítí. V Kazachstánu i Kyrgyzii je do sociálních sítí zapojeno mnoho mladých.
Podpora destruktivních myšlenek je jak v Kazachstánu, tak v Kyrgizii malá, ale jejich vliv na mladé nelze podceňovat. Vlasov říká: "To, co vidíme na Ukrajině, to je výsledek plánovaného zpracovávání myšlení těch, kteří se možná domnívají, že podporou majdanu podporují demokratickou legitimní vládu. Aby se to neopakovalo i v dalších částech postsovětského prostoru, musíme šířit chápání bezpečnosti. CSTO reaguje na vnější rizika, ale dnes velká část hrozeb a výzev je vytvářena uvnitř systému, za finanční a organizační podpory ze zahraničí. Systém eurasijské bezpečnosti musíme tvořit podle toho."
Převzato z Vestikavkaza.ru
***
Izrael balancuje mezi Ruskem a Západem
Peter Lyukimson, Izrael
Duben 17, 2014
V noci na šestnáctého dubna spolu telefonovali Netanjahu a Putin. Obsah je utajován, ale je jasné, že se hlavní část rozhovoru týkala Ukrajiny a íránského jaderného programu. Podnětem k telefonickému rozhovoru byl patrně zvyšující se tlak na Izrael ze strany EU a USA k tomu, aby odsoudil Rusko a podpořil Západ při hlasování o protiruských rezolucích.
Západ považuje izraelský neutrální postoj za neuspokojivý, připojení Izraele k sankcím proti Rusku je pro něj velmi důležité. Je to hlavně proto, že mnozí velcí ruští podnikatelé a řada úředníků a politiků Ruska chtějí mít své úspory v izraelských bankách.
Putina a Netanjahua váží, krom politiky, také vzájemné sympatie a osobní přátelství. Putin na žádost Netanjahua objasnil pohled Ruska na události na Ukrajině. Oba se hodlají navzájem informovat o tom, co je zajímá.
Podle izraelských komentátorů se Izrael dostal do role provazochodce, když zaujal neutrální postoj a nyní musí balancovat mezi Ruskem a Západem. Při tomto balancování odvolal Netanjahu svou červnovou návštěvu Ruska, která byla na osobní pozvání Putina. Oba měli navštívit Sankt-Petěrburg a sedět vedle sebe na slavnostním koncertě. Netanjahu dal pokyn, že od nynějška veškeré kontakty s Ruskem, všech ministerstev a úřadů Izraele, musejí být předem jím osobně schváleny.
Ministr zahraničí Izraele v oficiálním prohlášení říká, že je pro Izrael mimořádně důležité zachovat přátelské vztahy s Moskvou, Kyjevem i Washingtonem.
V nejbližších dnech se v Izraeli očekává příchod tisíce poutníků z Ruska, mezi nimiž budou představitelé Dumy, vlády a silových struktur. Oficiálně se má jednat o účast na oslavách křesťanských Velikonoc. Avšak v obou zemích chápou, že svátek je výborný důvod k setkání a posouzení naléhavých problémů.
Převzato z Vestikavkaza.ru
***
Bude cikánskou otázku Evropy řešit Rusko?
Ljubov Ljulko
Duben 17, 2014
Čím asi byl veden Janukovyč, když rozhodl, aby se Ukrajina ujala všech zbídačených Cikánů z Evropské unie? Těžko šlo o jeho samostatné rozhodnutí, vždyť sám byl ve velmi těžkém období.
Problém evropských Cikánů je nazýván "integrace do společnosti". Vyhrotil se poté, když v roce 2007 přijala EU do svých řad Rumunsko a Bulharsko. V těchto zemích jsou celkem asi 4 miliony Cikánů. Ti nyní migrují do výhodnějších zemí, do Francie, Portugalska, Španělska a do Finska. Odcházejí i ti, kteří žijí na Slovensku a v Maďarsku. V zemích, do kterých směřují, je dobré sociální zajištění.
Místní obyvatelé se neohlížejí na výzvy evropských úředníků a lidskoprávních organizací k tolerantnosti a protestují. Vadí jim nedostatek hygieny, růst kriminality, agresivita a hluk. Nutí místní správy, aby tyto imigranty porušující zákon deportovali.
V Evropě chtějí řešit cikánský problém za pomoci velké kontroly prostředků poskytnutých Rumunsku a dalším zemím na jejich integraci ve vlastním prostoru. Například Švédsko navrhlo Evropské unii vytvořit v Bukurešti nezávislou skupinu expertů, aby se peníze z EU dostaly přímo do cikánských táborů. Rumunsko dokument nepodepsalo.
Největší problém s Cikány má Francie. Panuje tam přesvědčení, že je třeba jejich příliv zatrhnout. V roce 2013 deportovala francouzská vláda 19 380 osob. Zároveň zlikvidovala 165 jejich táborů. Většině z těch lidí se nedostala žádná pomoc, nedošlo k žádnému dočasnému umístění. V takovéto situaci to vypadá, že si Janukovyč výnos "Strategie ochrany a integrace členů romské národnostní menšiny do ukrajinské společnosti" vymyslel sám.
Šéfredaktor časopisu Problémy národnostní strategie, historik a politolog Kurtov si myslí, že se chtěl Janukovyč zavděčit EU. Řekl, že "vlády mnoha zemí by byly šťastné, kdyby je někdo této bolesti hlavy zbavil a kdyby se cikánští migranti přesunuli na Ukrajinu." Ale ani Janukovyčovo nešikovné rozhodnutí mu nepomohlo udržet se na prezidentské židli. Nová ukrajinská vláda, známá svým nacionalismem, nemá nejmenší chuť řešit naléhavý problém Evropy, ještě ke všemu takovýto. Možná budou brzy cikánskou otázku řešit, ale úplně jinak.
Kyjev je nyní zaplavován Cikány ze západní Ukrajiny. Jen za poslední měsíc jich přijelo 500. Vytvářejí tábory ve vzdálených okrscích města. Žijí z toho, co sesbírají – kovy, lahve, papír a odvážejí to do sběru. Tak si denně vydělají asi 50 až 100 hřiven. Podle místního strážníka žijí "jako lidé jeskynní. Včera se jejich muži porvali. Asi si nerozdělili tržbu." Strážník říká, že přezimují v chatrčích, že i dříve v zimě byli, ale šlo jen o pár osob. Nyní s teplem opět jejich počty houstnou.
Prý je to tradiční nápor Romů na Velikonoce. Funkcionářka Federální národně-kulturní autonomie ruských Cikánů Demeterová se domnívá, že po poslední oranžové revoluci přijde mnoho žalob na útisk Cikánů na západě Ukrajiny. Řekla: "Ze Zakarpatí posílají zprávy, že je nepouštějí na koncerty, do dopravy, policie chodí dokonce do domů, používá plyn (myšlen asi pepřový sprej – pozn. edit.) na děti."
Na Majdanu se možná ve velkém spotřebovávaly drogy. Bylo by naivní si myslet, že je možné vyžít ze sběru odpadů. Nedávno byli v centru Kyjeva zadrženi Cikáni, kteří obchodovali s drogami v celkové ceně 98 tisíc hřiven. Měli zde v úmyslu obchodovat trvale.
Podepsaná dohoda s EU žádá od Kyjeva, aby vůči Cikánům dodržoval normy tolerance. Bezvízový režim otevře hranice. Katolíci a protestanti považují evropské Cikány za hříšníky a nešťastníky, nevyhovující Bohu.
Pravoslavní věřící jsou jiní, jsou náchylní litovat "chudého a ubohého". Ne náhodou se Cikáni v Rusku necítí utlačováni. Zde cikánská ghetta nejsou. Tito lidé zde mají svou kulturní autonomii, organizaci Romano Kher, která se přeměnila na Federální národně-kulturní autonomii ruských Romů. Ruská vláda dostala nedávno od Demeterové návrh posoudit otázku rehabilitace krymských Cikánů, jako se stalo v případě krymských Tatarů.
Je možné, že v Rusku nastane nový problém. Až získá Ukrajina bezvízový režim s Evropou, budou sem přicházet Cikáni z Rumunska. Až zjistí, že zde nemají co jíst, začnou se tlačit do Ruska. Takto už se děje v Moldávii. Lidé tam opouštějí své domy a s rodinami ujíždějí do Ruska. Neumějí číst ani psát a nic nedělají. Mohli by tak leda zametat ulice, ale o to oni nestojí. Mnozí si už v Rusku koupili domy a pozemky.
Bylo by to možné přivítat, kdyby ale hlavním prostředkem existence Cikánů nebyly drobné krádeže, vydírání a obchod s drogami. Kurtov k tomu řekl: "Uvidíme jaký bude bezvízový režim. Ano, dohodli se na otevření hranic, ovšem bude to také znamenat, že na tato víza bude možno pracovat." EU nebude na svém pracovním trhu zvyšovat konkurenci ve prospěch Ukrajinců.
V RF jsou vysoké sociální záruky pro všechny občany Ruska. Cikáni z Rumunska a Bulharska jsou občany těchto zemí a nikoliv Ruska. Příjezdem do Ruska se automaticky jeho občany nestanou. Velké nebezpečí hrozí nikoliv od bezvízového režimu, ale od občanské války na Ukrajině. Potom nebudou utíkat jen Cikáni ze Zakarpatí a Oděsy, ale Ukrajinci bez rozdílu a ve velkém.
Převzato z Pravda.ru
