Korea: "Bitvy nanajských chlapců"
Ivan Tuljakov
Leden 1, 2011
Loňský rok byl poznamenán mimořádným napětím na korejském poloostrově. Při incidentu u jihokorejského ostrova Enphendo, ostřelovaného KLDR, se Pchjongjang a Soul po více než padesáti letech poprvé ocitly na pokraji války. Vypadá to, že se v tomto roce nepodaří zmírnit napětí na Dálném Východě. Tato situace budí obavy v sousedním Rusku a Číně, i u hlavního spojence Jižní Koreje – USA. USA tvrdí, že jediná země schopná ovlivnit KLDR je Čína. Američané dokonce Čínu zavazují k působení na Severní Koreu kvůli snížení napětí mezi oběma Korejemi a k přesvědčení Severní Koreje upustit od jaderných zbraní. Mezinárodní krizová skupina, která má v náplni práce předcházení konfliktům, předpovídá nebezpečí jeho rozšíření na celý poloostov.
Při vojenském cvičení, které následovalo po ostřelování ostrova Enphendo, navštívil jihokorejský prezident jednotky umístěné na hranicích mezi oběma státy v demilitarizované zóně. Přitom prohlásil, že Jihokorejci se domnívali, že trpělivost může vést k míru, ale jelikož tomu tak není, nemohou jihokorejská vojska ztrácet bdělost. Vyplývá z toho, že napětí v tomto místě roste a obnovení mírových rozhovorů se odkládá.
Severokorejský ministr obrany prohlásil o jihokorejských manévrech, že jsou důkazem přípravy Soulu k válce. V souvislosti s tím pohrozil použitím jaderné zbraně. Má se za to, že v arzenálu KLDR je 10 jaderných bomb. Jsou to informace, které uvádí italská La Stampa. Autor článku si naopak myslí, že Severní Korea jadernou válku nerozpoutá.
Napětí mezi Korejemi se silně vzedmulo v březnu 2010, kdy byla potopena jihokorejská korveta. Pchjongjang odmítl nález mezinárodního šetření, že loď byla potopena severokorejským torpédem. Od těch dob znějí severokorejské hrozby a Jižní Korea odpověděla zahájením příprav na manévry na souši i na moři, a to ve spolupráci s USA. Severní Korea sice stále vyhrožuje jadernými zbraněmi, ale jak to bývá, vojenským strašením to končí. Situace v průběhu celého roku připomínala příslovečnou "válku nanajských chlapců", i když podobné balancování mezi válkou a mírem mezi dvěma státy může mít nedozírné následky.
Odborníci na KLDR předpokládají, že Pchjongjang zesiluje napětí, aby pomohl vybudovat obraz budoucího vůdce země Kim Čong-una. Nynější severokorejské vedení zjevně předpokládá, že "syndrom obležené pevnosti" více semkne obyvatale KLDR kolem "milovaného vůdce".
Zároveň v Pchjongjangu vidí, že přerůstání konfliktu do skutečné války by pro něj bylo sebevraždou. Proto diplomacie vedle siláckých prohlášení armádního vedení dává najevo svůj příklon k mírovému směru. V tomto smyslu se vyjádřil i ministr zahraničí KLDR při návštěvě Moskvy. Podtrhl přitom, že USA si nepřejí obnovení dialogu a na severokorejské návrhy o uzavření mírové dohody odpovídají mlčením. Prý ještě více pracují na zničení a izolaci KLDR.
Náměstek ředitele projektů mezinárodní krizové skupiny pro jihovýchodní Asii se domnívá, že USA i Čína musejí využít svůj vliv na Soul i Pchjongjang, ale nepředpokládá, že by to mělo nějaký efekt. Vliv Pekingu na Pchjongjang není neomezený, právě tak jako vliv USA na Soul.
V nastávajícím roce bude korejský poloostrov nadále arénou konfrontace mezi Pchjongjangem a Soulem a nadále bude recidivou studené války poloviny dvacátého století.
Převzato z Pravda.ru
***
Lov na Rusy v Alžírsku
Sergej Balmasov
Leden 6, 2011
V této době je Alžírsko země velmi nebezpečná. Autorka tohoto vyprávění tam žila v kritickém počátku „lovu na bílé“ na podzim 1993. Mimochodem, ten není ukončen dosud. V roce 1993 bylo v Alžírsku tisíce občanských i vojenských specialistů z bývalého SSSR i s rodinami. Domů se ale všichni nevrátili.
Od roku 1962 byl v Alžírsku budován socialismus, podporovaný SSSR. Když už SSSR nemohl "bratry" po celém světě podporovat, vládnoucí Fronta národního osvobození Alžírska (FNOA) ztratila své pozice. V prosincových volbách 1991 vyhráli islamisté z Fronty islámské spásy (FIS), když dostali téměř dvě třetiny hlasů a měli sestavit vládu. Místní bezpečnostní složky však provedly převrat. Islamisté odešli do ilegality a zahájili ozbrojený odpor obvyklými prostředky (nastražené bomby na zalidněných místech, napadání hlídek a podobně). Z cizinců to odnesli nejprve Francouzi na severu země v září a po nich Rusové v říjnu. Byli to ruští instruktoři pilotů helikoptér. Několik jich bylo zabito i raněno. I když místní protiteroristické síly zneškodnily 28 islamistů i jejich munici, život Rusům to vrátit nemohlo.
Brzy se v novinách objevila zpráva od islamistů pro všechny cizince. Nařizovalo se jim opustit zem do 1. prosince 1993. Fundamentalisté je obvinili z podpory vládnoucího "satanského režimu". Kdo neuposlechne, bude zlikvidován. Za hlavu každého cizince slibovali islamisté odměnu 10 tisíc dolarů, pro Alžířany v té době ohromný obnos. Jenže málokdo věřil, že mohou ze země vyhnat tolik cizinců. Nikdo z Alžírska neevakuoval ani členy rodin specialistů. Jenomže napadení se opakovala jak u Francouzů, tak u Rusů. Nebyly brány ohledy na to, že SSSR pomohl Alžířanům zbavit se francouzského kolonialismu a vybudovat současnou ekonomiku. Sem patřil ohromný metalurgický závod v Annabě, značná část bytového fondu a mnoho dalšího.
Série napadení byla i proti ruskému vojenskému městečku umístěnému vedle alžírského hlavního města. K prvnímu napadení došlo po vypršení ultimata 5. prosince. Odnesl to prázdný autobus a džíp. Zároveň přicházely zprávy o dalších vraždách cizinců, jednotlivců i skupin. Podřezaní Francouzi, rozstřílený autobus s ruskými odborníky, ruský vyslanecký řidič zavražděný ranou do zátylku. Byly zabíjeny i ruské ženy, které 13 i více let žily v Alžírsku a přijaly islám.
Rusové neměli zbraně a také je podle smlouvy mít nesměli. Alžírská strana dlouho žádnou ochranu nedávala s odůvodněním, že na to nemá prostředky. Když byli cizinci jeden za druhým vražděni, začalo jim Alžírsko posílat na dobu od 24. hodiny do 5. ráno strážce, avšak islamisté mohli své akce podnikat mimo tuto dobu. Navíc nebyli strážci přítomni každou noc. Zpočátku vyvolávali smích, především u žen. Přišla rozvinutá skupina, vybavená čímkoliv, v čele pochodoval urostlý seržant a za ním se mleli trpasličí vojáci ne větší než 160 cm. Přílby jim na hlavách neseděly a poskakovaly jak kastroly. Samotní velitelé se prohýbali pod tíhou automatů. Mnozí z nich neměli ani upevněné gatě. Rozhořčení nastalo, když jim přišli ochraňovaní nabídnout jídlo a pití. Téměř všichni ochránci spali.
Žena dále vypráví. V důsledku toho, co jsme zažili, jsme se vybavili zbraněmi z doby Razina a Pugačeva: sekerami, noži, kusy vodovodních trub a podobně. Několik nocí jsme nespali. Bylo to směšné. Proti automatům tyto „zbraně“. Jenomže nás k takovému opatření přinutilo podřezání Srbů, které islamisté v noci vylákali ven s tím, že jim hrozí nebezpečí a oni je odvezou na bezpečné místo. Ráno je všechny našli bez hlav. Údajně tam bylo 12 lidí, včetně dětí. Hlavy islamistům posloužily k získání odměny jako důkaz o splnění akce.
Ruské vedení nespěchalo ani s evakuací důstojníků. Do městečka vpadli islamisté dvakrát. Velitel marně žádal policii nebo četníky, jejichž kasárna byla přes cestu, o pomoc. Přiznali, že se bojí přepadení.
Autorka dále vypráví mnohé pozoruhodné příhody, ovšem nikterak pohodové. Vyplývá z nich, že Rusům šlo trvale o život, a Alžírsko jim neposkytovalo dostatečnou ochranu. Kromě ohrožení životů vražděním jim začal hrozit hlad. Místní obyvatelstvo jim přestalo prodávat potraviny. Vyzval je k tomu mulláh. Z této situace je nezachránily alžírské kompetentní orgány, ale místní černošští trhovci. Sami dovezli do městečka zboží bez toho, že by zvýšili ceny. Jak potom dopadli, a co se s nimi dále dělo autorka neví. Za tři týdny po ultimátu byly evakuovány ženy s dětmi a vojáci byli umístěni na chráněné místo školy, jenomže ani tam nebylo nikterak bezpečně.
Koncem devadesátých let se podařilo vládním silám dosáhnouit obratu. Zdálo se, že jsou islamisté potlačeni, jenže jejich nájezdy se opakovaly. V lednu 2001 podřezali čtyři ruské inženýry a v roce 2007 vyhodili do povětří ruský mikrobus pomocí protitankových min, přičemž zahynul jeden Rus a dva byli zraněni. Obětí islamistů mezi cizinci bylo celkem 120 až 300.
Islamisté od svého ultimáta neupustili. Proto se do Alžírska nehrnou ani turisté, ani zaměstnanci různých společností.
Převzato z Pravda.ru
***
Estonci nalezli "stěnu nářků" na velvyslanectví USA v Tallinnu
Julia Kotova
Leden 7, 2011
Estonští úředníci v soukromých rozhovorech s americkými diplomaty neskrývají své domněnky o možnostech restartu vztahů s Ruskem. Velvyslanectví USA v Tallinnu je nazýváno „stěnou nářků“ pro estonské politiky, kteří nevěří, že by se mohly vztahy s Ruskem zlepšit. V pozadí je nový územní skandál mezi Ruskem a Estonskem.
Ředitel ruského oddělení estonského ministerstva zahraničí prohlásil, že nové vztahy s Ruskem nejsou dosažitelným cílem. Poradkyně estonského ministerského předsedy ve věcech zahraničních si americkým diplomatům stěžovala na to, že se estonští politici obávají podporovat myšlenku zlepšení vztahů s Ruskem, aby se nestali cílem pro politické protivníky.
Se stížnostmi se na Američany obrací i estonský prezident. Vyjádřil nespokojenst s neschopností NATO upevnit pozice ve vztahu k Rusku. WikiLeaks odhalil tajnou strategii NATO rozpracovanou pro pobaltské státy a Polsko, které jsou podle aliance Ruskem nejzranitelnější. Kdyby se strany Ruska k něčemu došlo, mají být zapojeny vojenské síly NATO z Polska, Německa, Velké Britanie a USA.
Estonské „umělecké fantazie“ vyprovokovaly nový skandál ve vztazích Ruska s Estonskem. Důvodem byl vzhled nových estonských peněz, jimiž jsou od letoška euro. Jejich podoba je známa od roku 2001. Na jejich rubu je zobrazen obrys Estonska a nápis Eesti (Estonsko) spolu s rokem emise. Jenomže bylo zjištěno, že obrys nezobrazuje současné hranice, ale zabírá i část Ruska. Spolupracovník tiskové služby estonské banky korespondentům Ria Novosti sdělil, že zobrazení mapy je „umělecká představa umělce o hranicích Estonska“ a „on nemůže ručit za to, že kontura odpovídá přesně hranicím státu“. Později estonský velvyslanec v Rusku řekl, že obrys odpovídá současnosti a nezasahuje do ruského území. Ruský diplomat vzal estonské vyjádření na vědomí, avšak řekl, že tak důležitá záležitost, jako je linie hranice, nemůže být „uměleckou fantazií“. Prohlášení ruského velvyslanectví říká: „Svědčí to o tom, že recidivy pokusů o revizi současných hranic, které byly příčinou odvolání našeho podpisu pod dohodou o hranicích v roce 2005, bohužel nekončí“.
Převzato z GZT.ru
***
Za omyly Gazpromu zaplatí Rusové
Vladimir Šabanov
Prosinec 24. 2010
Gazprom snižuje cenu plynu pro Evropu. Ta je pod tlakem přebytku nabídky vyvolaném množstvím zkapalněného zemního plynu a získáváním břidlicového plynu v USA. Ruští plynaři příliš dlouho nevěnovali pozornost zkapalněnému plynu.
Snížení cen si už dojednalo Lotyšsko, jednání se vedou s Běloruskem a Chorvatsko jednání ukončilo. Ztráty budou kompenzovány zvýšením tarifů na domácím trhu. Jediným plusem pro Gazprom může být dohoda o zvýšení dodávek plynu do Lotyšska na předkrizovou úroveň v roce 2011. Do mnohých zemí Evropy se však množství dodávaného plynu snižuje. Snižuje se rovněž cena plynu dodávaného severní větví do Německa. Cena se sníží o 25%. Chorvatsko odřeklo své celkem malé odběry ruského plynu. Částečně má vlastní plyn, část bere od italské Eni. Má rovněž dodávky z Alžírska.
Břidlicový plyn, produkovaný USA, je tlačen do Evropy, která byla základním odběratelem Gazpromu. Propady na zahraničních trzích bude Gazprom kompenzovat zvýšením cen na vnitřním trhu. Pro průmysl v příštích třech letech, počínaje rokem 2011, zvýší ceny o 15,3%, 15,6% a 15%, pro domácnosti v tomtéž období o 17,1%, 19,2% a 15%.
Převzato z Bigness.ru
