Co posuzují Biden, Obama a Saakašvili ve Washingtonu
Maria Tabak, RIA Novosti
Leden 15, 2011
V období dřívějšího setkání projednali uvedení prezidenti a Biden otázky ekonomického rozvoje Gruzie a společnou činnost v Afghánistánu. V prohlášení Bílého domu, předaného RIA Novosti, se praví: "Prezident USA se sešel s prezidentem Gruzie M. Saakašvilim po vzpomínkovém obřadu za R. Holbrooka. K rozhovoru se připojil i viceprezident Biden."
O setkání dříve informovala gruzínská media. V rozpise prezidenta Obamy se setkání neuvádělo. Saakašvilimu bylo poděkováno za účast. V prohlášení se dále hovoří: "Hlavy státu projednaly úsilí Gruzie o ekonomický rozvoj a zvýšení obchodu, problémy na Kavkaze a práci sil ISAF v Afghánistánu, kde chrabří Gruzínci stojí bok po boku s americkými vojáky."
Převzato z Fondsk.ru
***
USA odepřely Sakašvilimu dodávky zbraní
Leden 17, 2011
Důvodem má být obava, že by tím byly vážně porušeny vztahy s Ruskem. Při dvacetipětiminutovém setkání Obamy se Saakašvilim, kam se dostavil i Biden, se podle tiskové služby Bílého domu probraly ekonomické otázky, problémy Kavkazu a činnost mezinárodních sil v Afghánistánu. Jediným výsledkem setkání byla dohoda o podobném setkání v budoucnu. Po setkání vyvrátil Pentagon zprávy o připravované gruzínsko-americké spolupráci a o prodeji zbraní Gruzii přes třetí zemi.
Převzato z Fondsk.ru
***
Irák: násilí a teror nemá konce
Vadim Truchačev
Leden 11, 2011
V roce 2010 oznámily USA velké úspěchy irácké demokracie a ohlásily odchod vojenské brigády. Avšak k úplnému odchodu je ještě daleko. Masakry, které začaly s počátkem sedmileté války a svržení Saddáma Husajna, mají daleko k ukončení. V Iráku mohou vybuchnout nové velké bomby.
Loni v noci potichu ujely obrněné kolony čtvrté útočné brigády, deklarované jako poslední americká bojová brigáda v Iráku. Washington to považuje za svůj úspěch jím ustavené demokracie a oznámil skončení bojové mise na konec roku 2011. Avšak tím se účast USA vojska v Iráku nekončí. Další vojáci mají nyní pracovat jako konzultanti a jakoby pod iráckým velením. Parlamentní volby v březnu 2010 proběhly pod zřetelnou kontrolou amerických vojáků.
Americký vědecký spolupracovník Institutu Blízkého východu ve Washingtonu nevylučuje, že američtí vojáci zůstanou ve Washingtonu i po uvedeném datu odchodu, což představuje okupaci na dobu neurčitou. Čeho Amerika dosáhla svou iráckou válkou založenou na lži o jakýchsi chimérických arzenálech zbraní hromadného ničení, které se nikdy nenašly?
Vpád do Iráku byl zamýšlen jako první krok k reorganizaci globálních sil do epochy, kdy Spojené státy budou jedinou velkou mocností schopnou zabránit chaosu. V Iráku poprvé nehlásaly obranu demokracie, ale její zavedení a zakořenění. Krutý výsledek války – trest Ssddámu Husajnovi a několika jeho spolupracovníkům. Smrt jeho synů a několika tisíc Iráčanů, přinesených za oběť imperialistickým ambicím Bushe ml. Žádný jiný úkol, který si postavil americký prezident, nebyl dosažen. Válka ukázala nejhorší tvář současných střetů: bez hrdinů, bez cíle, s ohromnými vloženými penězi. Demokracie po americku má vzor v hitlerovkém gestapu. Kruté mučení ve věznici Abu Ghraib, kruté útoky proti civilistům, použití fosforu, výslechy s pomocí elektrošoků – teror a násilí. Irák žije strachem z teroru.
Po svržení iráckého režimu v roce 2003 došlo v ropné oblasti Kirkúku ke sporům mezi tam žijícími Araby, Kurdy a Turkmeny uplatňujícími svá práva na území. Kurdové chtějí Kirkúk přičlenit ke své autonomní oblasti, zbylí dva jsou proti tomu.
Severní Kurdistán má relativní nezávislost. Avšak požadavky Kurdů na osamostatnění mohou zemi rozvrátit, neboť by se jednalo o etnickou záležitost mezi Araby a nearabským obyvatelstvem, a to na Blízkém východě vždycky představuje bombu. Požár by mohl vzplanout i v sousedním Turecku.
V nové irácké vládě budou pravděpodobně hrát velkou roli spojenci šiítského duchovního al-Sadra, nepřítele USA, který neschvaluje činnost dnešní hlavy státu al- Malikiho. Bez dialogu s ním nelze stabilizovat politickou situaci. Irák ještě dlouho bude hlavním bolavým bodem Ameriky. Má význam jak z pohledu geografického, tak historického a neméně surovinového. Zejména vzhledem k ropě.
Převzato z Pravda.ru
***
Brazilská globální výzva USA
Ljubov Ljulko
Leden 16, 2011
V této době není představitelem protiamerického hnutí v Latinské Americe Venezuela se svým Hugo Chavezem, ale Brazílie a její Lula da Silva. On vymezil nároky na USA a informoval o transformaci Brazílie na globální mocnost. Bývalý brazilský prezident je původně dělník, který nemá klasické vyšší vzdělání, ale dokázal sestavit tým, který za 8 let, kdy vedl zemi, přivedl její ekonomiku mezi 10 největších ve světě. A nyní si Brazílie dává za úkol zařadit se mezi prvních 5. Brazilská ekonomika roste rychlostí 7 % za rok a činí si nárok na vedoucí pozici v Latinské Americe. Ovšem podle Luly se USA snaží o latinskoamerický pokles. On sám osobně prosil Obamu o změnu vztahů USA k sousedům na kontinentě, ale bezvýsledně.
Lula za problém označil to, že vláda USA se k jiným národům nechová seriózně. Brazilie uělala mnoho pro vytvoření regionální protiváhy k této velmoci. V roce 2008 se z její iniciativy vytvořil Svaz jihoamerických národů (UNASUR), který měl být analogem EU. V jeho rámci je vytvořen vojenský konzultační výbor. Brazílie iniciovala řadu politických střetů na regionální úrovni. Konkretně ve věci Hondurasu, Kolumbie a Kuby.
Neschopnost USA vést slušný dialog sehrála roli ve vytvoření protiamerického bloku v čele s Brazílií, v němž jsou všechny latinskoamerické země vyjma Chile, Peru, Kolumbie a Mexika. Vzhledem ke stoupající síle a podpoře svého obyvatelstva získává Brazílie prestiž na mezinárodní scéně. Za svého obchodního a investičního partnera si vybrala Čínu. Spojené státy si samy způsobily přeorientování Brazílie jinam, když v roce 2000 zablokovaly prodej brazilských stíhaček Chavezovi a ten je potom koupil od Rusů. Problém spočíval v tom, že brazilská vojenská technika využívá americké technologie a USA může podle smlouvy prodej do "nevhodných" zemí zablokovat.
Spojené státy Brazílii přezírají a brazilské iniciativy se setkávají se silně odmítavým postojem USA. Příkladem může být brazilská iniciativa v sankcích OSN proti Íránu, kde ze strany Brazílie byla předložena vhodná alternativa sankcí a byla odmítnuta. Ve věci Blízkého východu se k Brazílii v poslední době připojily i další jihoamerické státy: Argentina, Bolívie, Ekvádor a Uruguay.
USA nezbývá nic jiného, než vzít Brazílii coby vážného hráče na mezinárodním kolbišti. Sice by rády Brazílii přehlížely, ale rok od roku to jde hůře.
Převzato z Pravda.ru
***
Ředitel CIA Panetta: "Jsme agresivní národ"
Nil Nikandrov
Leden 20, 2011
V únoru tomu budou 2 roky, co je ve funkci šéfa CIA Leon Panetta. Při svém jmenování hovořil o potřebě reformování složky, úplného zřeknutí se tajných věznic, týrání lidí a také nutnosti zbavit se spolupracovníků zkompromitovaných prohřešky proti lidskosti. To poslední však prohlašoval jen mezi přáteli z Demokratické strany. Prezentuje se jako přívrženec dialogu, kompromisů a rasové tolerance a je čímsi podoben herci Albertu Sordimu: husté obočí, unylé oči, velký nos, spadlá ramena – bez charismatu. Bude mu 73 let. Má italské předky a dle něho pologramotné rodiče, kteří si po příchodu do Ameriky zařídili malou restauraci a malou farmu.
Panettova politická kariéra začala tím, že vystoupil za společné vyučování bílých s černými. Dlouho byl volen do Kongresu za Kalifornii a pracoval v Clintonově administrativě. Za Bushe ml. opustil Washington, s neokonzeravtivci neměl společné postoje. Spolu se svou ženou založil Institut veřejné politiky. Vydělával na lobbování za vlivné Kaliforňany, avšak bez zneužívání.
V CIA jej uvítali nedůvěřivě coby gerontokrata a zpravodajského diletanta. Obama jej zřejmě pověřil úkolem očistit CIA od bushistů, kteří se účastnili mučení. Panetta zorganizoval v roce 2009 setkání Výboru pro zpravodajské služby Sněmovny reprezentantů a Senátu, kde sdělil, že po dobu osmi roků provádělo zpravodajství tajný protiteroristický program týkající se útoků 11. září 2001. Program měl odhalit působení agenturní sítě al-Kájdy.
Program sledování, zahrnující telefonické odposlechy a monitorování počitačových zpráv, nabyl obrovský rozsah a fakticky se vymkl kontrole svých organizátorů. V historii zpravodajství to byla první akce totální špionáže "viníků". Odhalení teroristé byli v mnoha případech pochytáni a odvezeni do spolehlivých úkrytů, vyslýcháni a donucováni k přiznání mučením podle instrukcí a zadaných postupů. Z těchto prvních pochytaných přežilo málo. Vyšetřovatelé získávali rychlé a konkretní výsledky.
Devatenáctému řediteli nebylo třeba mnoho času na přeměnu z liberála na jestřába. Začal hovořit o předčasnosti změn, kádrových čistek, trestání viníků i zamezení mučení. Důvodem mělo být negativní působení na bojového ducha pracovníků. Skončení tvrdých metod doby Bushe ml. se nekonalo s tím, že „…jsme válčící národ. Denně se musíme střetávat s realitou. Svým přístupem k minulému stavu nesmíme způsobit politickou nestabilitu a musíme se soustředit na to co je nebezpečné pro zemi.“
Na Panettu však udeřila nestabilní kádrová situace. Po 11. září přivedla vlastenecká vlna do služby nové síly. Jenomže za teroristické války v Iráku, Afghánistánu, Pákistánu, Jemenu, Somálsku a v dalších horkých místech nadšení pro práci ochabovalo. Mnozí také podlehli psychickému náporu, museli se léčit, propadli drogám, nebo si sahali na život. Demoralizující byl zejména incident na základně Chapman v afghánské provincii Chost, kde zahynulo 7 spolupracovníků chybou agenta.
Určité úspěchy v boji s teroristy CIA měla. Své při tom udělala ohromná koncentrace zpravodajských sil, mnohamiliardové financování, cílevědomé likvidování vůdců al-Kájdy a Talibánu a donucení dalších k přesunu do horských oblastí. Panetta řekl: "V tomto regionu konáme většinu násilných operací v historii CIA." Teroristi jsou vyhledáváni a likvidováni pomocí dronů. Podle Panetty má CIA povinnost těmito útoky bránit USA a není podle něj pravda, že by tak bylo porušováno mezinárodní právo.
Panetta věnuje pozornost především Asii. Podle něho je válka v Afghánistánu větší a delší, než se očekávalo. Zatím není jasné, kdy Kábul vezme věc boje s al-Kájdou a Talibánem do svých ruk. Existuje nebezpečí, že se teroristé zmocní jaderných zbraní Pákistánu. Není jasná situace v Iráku. Trvá nebezpečí vojenské konfrontace mezi Íránem a Izraelem, přičemž první krok může udělat Izrael. Do Izraele se Panetta vypravil pro ujištění, že nebude přijato jednostranné rozhodnutí o napadení Íránu.
Jelikož jenom 13% pracovníků CIA hovoří cizími jazyky, pokračuje se v programu doplňování těchto kádrů. Je třeba hovořit rusky, arabsky, čínsky, korejsky, paštúnsky a urdsky. Pro nábor nových sil byla zahájena masivní kampaň. V roce 2009 bylo podáno 180 tisíc žádostí, v roce 2010 110 tisíc žádostí. Mnoho jich však bude odmítnuto.
Podle CIA je nejreálnější čínská hrozba. Schopnost Číňanů k "mimikrám"a trpělivá práce na proniknutí do struktur vyvolává znepokojení. Přitom se bez lidí z asijských zemí nedá pracovat.
Ti, kteří se do CIA přes vyřazovací síto dostanou, musejí být připraveni na cokoliv, co vyžadují zájmy USA.
Převzato z Fondsk.ru
