Cílem je udělat z Makedonie "třetí stát Albánců" na Balkáně
Michail Jambajev
Březen 7, 2011
Makedonský parlament je bojkotován a blokován opozicí představovanou Branko Crvenkovským a jeho Sociálně demokratickým svazem. Zemi tak hrozí mimořádné volby. Ministerský předseda Nikola Gujevský se tomu brání. Sociální demokrati žádají reformu volebních zákonů, v opačném případě hodlají dále bojkotovat práci parlamentu. Viní vládu z omezování svobod a sabotování vstupu země do NATO a EU, a dále z neschopnosti zajistit ekonomickou obrodu státu. Odborníci předpokládají, že strana vládnoucího Gujevského VMRO-DPMNE opět zvítězí. Podle ústavy musí volby proběhnout v roce 2012. V současnosti se v Makedonii vedou spory kolem uvolnění účtu makedonského opozičního televizního kanálu A1-TB, který kritizuje vládu a je velmi populární. Letos v únoru byly jeho účty zablokovány kvůli daním a praní peněz.
Na pozadí těchto událostí žádá opoziční etnická albánská strana „Nová demokracie“ o změnu termínu sčítání lidu z dubna t.r. na červenec t.r., aby byla dána možnost účasti na něm více než 250 tisícům makedonských Albánců, kteří jsou dočasně za prací za hranicemi.
Podle makedonského zákona z roku 2004 probíhají v zemi změny územně administrativních jednotek – obščin, které jsou dle odborníků prostředkem cílevědomého dělení země podle etnického hlediska. Na severozápadě jsou albánské regiony. Tam se nemůže objevit makedonský policista. U albánských bojovníků je tam velké množství střelných zbraní.
Vládní kruhy se snaží přičlenit Makedonii k NATO, ale to je v rozporu s přáním obyvatel. Především po zkušenostech z roku 2001. Navíc komplikuje situaci spor Makedonie s Řeckem o název země. Ta zatím na mezinárodním poli vystupuje jako Bývalá jugoslávská republika Makedonie.
Zvláštní přístup Řecka je v tom, že očekává rozpad Makedonie, která nebude vystupovat jako jednotný subjekt. Řecku vadí název státu, ale nevadí mu případná budoucí Velká Albánie a Velké Bulharsko. V názvu vidí nebezpečí pro svou zem, nikoliv však v rodící se Velké Albánii. Vstup do NATO je tak zatím vemi vzdálený a značně závislý na vyřešení sporu s Řeckem.
Albánský faktor hraje důležitou roli. Makedonie vedle jiných balkánských států uznala Kosovo a navázala s ním diplomatické styky po vymezení kosovsko-makedonské hranice. Prizrenská liga, jejímž cílem je vytvoření Velké Albánie, je makedonskou vládou přijímána. Strana Albánců v Makedonii – Demokratická unie pro integraci – má za cíl integraci území z několika zemí do Velké Albánie. Jedná se o Albánii, Ulcinj, Kosovo, Preševské údolí v jižním Srbsku, okrsky v západní Makedonii a Chameriya na severozápadě Řecka.
Ahmeti, předseda Demokratické unie pro integraci je ve sporu Makedonie s Řeckem na straně Řecka. Sdělil, že navrhovaný název Republika Makedonie (Skopje) není akceptovatelný kvůli jinému albánskému názvu Skopje, který zní Škup. Kolem názvu se točí mnoho velkých albánských iniciativ tak, aby v něm byla zahrnuta albánská složka. Jinak vyhrožují jeho nepřijetím.
Brusel dal najevo, že by pro všechny země sporu i pro mezinárodní společenství mohl být přijatelný název Severní Makedonie.
Nové požadavky makedonských Albánců byly dány ve známost všem zainteresovaným státům v roce 2009. Jednalo se o to, že Ochridská smlouva je podle nich mrtvá. Fronta národního osvobození Albánců současně odeslala dopis do Ústavu pro mír v USA s požadavkem o revizi hranic v regionu a o konečné řešení albánské otázky na Balkáně. V dopise je uváděno, že Albánci nejsou v Černé Hoře, Makedonii a jižním Srbsku rovnoprávní.
Zájem Albánců o název státu započal po vstupu Albánie do NATO. Je pro ně výhodný rychlý vstup, neboť v tom vidí možnost spojení všech Albánců. Jednoduše řečeno si chtějí na Balkáně vytvořit třetí albánský stát. Vliv Albánie v zemi roste spolu s tím, jak je slovanská část makedonské elity nesoudržná. To hraje Albáncům velmi do ruky. V předloňských prezidentských volbách hlasovala část Albánců pro VMRO. Vládnoucí strana bude muset důvěru voličů brát v úvahu. Tedy i těch, kteří obracejí svou pozornost na Tiranu a Prištinu. Existují důkazy o tom, že VMRO si s Albánci dohodlo obchod. Za svou podporu ve volbách podpoří VMRO albánského kandidáta v příštích prezidentských volbách v roce 2014. Do té doby se zvýší v Bývalé jugoslávské republice Makedonii albánská populace, zatímco makedonská se sníží. Ještě navíc dovolí propustnost kosovsko-makedonské hranice porušování právních předpisů a získání nelegálních volebních lístků v severozápadní Makedonii.
V roce 2009 vyšel Beriša s novou iniciativou. Navrhuje odstranění hranic v Kosovu a sjednocení všech Albánců do jednoho státu. Srbští politici to nazvali vměšováním. Výzva byla určena i Makedonii. Skopje na to nereagovala. V reakci na to byl Beriša vyzván stranou makedonských Albánců k vetování vstupu Makedonie do NATO. Zároveň byli odvoláni albánští poslanci z parlamentu. Existuje požadavek, aby albánština byla uznána úředním jazykem v celé Makedonii.
Ahmeti, předseda Demokratické unie pro integraci je formálním zastáncem Ochridské dohody, ale ostatní albánské strany už otevřeně žádají novou dohodu mezi Albánií a Makedonií. Za účelem vydírání Makedonců Albánci čas od času připomínají projekt Illirida (Dardania), což je vytvoření nové politické jednotky z částí Makedonie a území odtržených od Srbska a Černé Hory.
Převzato z Fondsk.ru
Pozn. překl. : VMRO – DPMNE, celý název Vnitřní makedonská revoluční organizace – Demokratická strana makedonské národní jednoty – je nacionalistická strana podporující vstup do NATO a EU
***
Putin navrhl Bidenovi udělat historický krok a zrušit víza
Březen 10, 2011
Ministerský předseda RF zahájil setkání s viceprezidentem USA Bidenem předložením návrhu na bezvízový styk mezi Ruskou federací a Spojenými státy americkými. Řekl: „Aktivní rozhovory o zavedení bezvízového režimu vedeme se zeměmi Evropy. Prakticky se všemi těmito zeměmi mají USA bezvízový režim. Kdyby se Rusko a USA domluvily dříve, než dojde k bezvízovému styku se zeměmi EU, znamenalo by to historický krok v rusko-amerických vztazích.“
Biden to ohodnotil jako dobrou myšlenku.
Podle Putina by to dovolilo přetrhat mezi oběma zeměmi všechny staré stereotypy. Řekl dále, že by se otevřela významná část z minulosti zemí a všechno by se začalo nově.
Na summitu RF – EU 31. května a 1. června 2010 předalo Rusko EU projekt dohody o zrušení vízového režimu. Na prosincovém zasedání se podařilo dojednat společné kroky k hodnocení s tím spojených problémů a k jejich řešení.
Převzato z News.mail.ru
***
Česká republika vyhlásila válku "přízrakům komunismu"
Vadim Truchačev
Březen 10, 2011
Je to záležitost všech bývalých socialistických zemí Evropy. Vlna protikomunistických akcí už dorazila i do ČR. V Pobaltí a v Polsku je to jev soustavý a nekončící. V ČR až do nedávna utichal, ale pouze dočasně. Před časem se skupina českých protikomunistických aktivistů obrátila na ministra financí Kalouska s výzvou pojmenovat ruzyňské letiště jménem Ronalda Reagana, který podle některých názorů ze Západě byl skutečným přemožitelem komunismu. V dopise se praví: „Jeho principy, boj za svobodu člověka, neodolatelný optimismus a smysl pro humor byly zdrojem naděje a síly pro nesčetné množství lidí, kteří si nepřáli žít v komunistickém totalitarismu.“ Autoři dopisu české vládě vyčinili, že dosud nenazvala jménem tohoto amerického prezidenta ani ulici, ani mu nepostavila pomník. Zatím na tuto akci není oficiální odpověď.
Z hlediska zdravého rozumu je takováto iniciativa směšná. Reagan k České republice neměl žádný vztah. Středoevropská desetimilionová republika má kým se pyšnit. Příkladně s Janem Husem, Janem Amosem Komenským, Jaroslavem Haškem a především zakladatelem českého státu T. G. Masarykem. Ale ne Reaganem. Ani kritik bolševismu Masaryk nebyl rusofobem. Před nynější vládou stojí úkol přijmout účast v novém kole antikomunismu. Má být vytvořen spolek proti Rusku, které je nástupnickým státem SSSR. Horliví antikomunističtí bojovníci nepřestávají Rusko tepat pro každou maličkost.
Loni byla v Praze uspořádána konference zemí střední a východní Evropy. Výsledkem jejího snažení byla výzva k mezinárodním organizacím vytvořit tribunál na trestání zločinů komunistických režimů. Vedení EU bylo vyzváno, aby se trestalo popírání zločinů komunismu podobně, jako se trestá popírání zločinů nacismu. Pokud by takové návrhy předkládaly bezvýznamné osoby, nestálo by to za pozornost. Jenže v České republice vyzvali k přijetí zákona stavícího komunismus a fašismus na roveň tři předsedové vládních stran a zároveň vládní činitelé – Nečas, Schwarzenberg a John.
Své komunistobijectví přenesla ČR i na mezinárodní scénu. Schwarzenberg spolu s kolegy z Bulharska, Rumunska, Litvy, Lotyšska a Maďarska podepsali dopis Evropské komisi se stejnými návrhy, které byly vzneseny v ČR. U Schwarzenberga takový postoj neudivuje. Je to potomek staré šlechty, která měla ohromný majetek. Nacisté se jej netkli, ale po válce byl Schwarzenbergům odňat. Podobně jako Schwarzenberg se chová i pravděpodobně nejpopulárnější politik v zemi Havel. Za komunistického zřízení trpěl. Jeho rodina byla velmi bohatá. Opět nebyla postižena na majetku nacisty, ale po válce o něj přišla. Dá se předpokládat, že motivem obou k nenávisti je i msta.
Česká republika má svou antikomunistickou inkvizici – Ústav pro studium totalitních režimů. Loni v létě se mu podařil komický kousek. Ve snaze vyčistit ovzduší od všech „komunistických přisluhovačů“", strčili s nimi do jednoho pytle i mnohé současné spolupracovníky tajných služeb včetně těch, kteří pracovali v zahraničí. V Praze je i Muzeum komunismu, kde jsou návštěvníci přesvědčováni o tom, že za socialistického Československa bylo všechno špatné, přičemž na vině byl SSSR a Rusové.
ČR se ve srovnání s ostatními zeměmi bývalého socialistického tábora jevila jako politicky rozumnější. Nebojovalo se s komunistickou symbolikou a komunistická strana byla a je zastoupena v parlamentu. Prezident Klaus i přes svou kritiku období socialismu jej přesto nesrovnává s nacismem a staví se proti zhoršování vztahů s Ruskem. Jenomže ČR je země parlamentní a její politiku určuje vláda. Loni v létě se k vládě dostala pravice a vláda začala připomínat „antikomunistický cirkus“. Je možné, že zde popsané iniciativy mají odvést pozornost od současné sociálně ekonomické situace v zemi. I když na ní nedoléhá krize tak silně jako na jiné země, přece jenom je nespokojenost občanů s vládou velká. Celé to kino slouží patrně k odvedení pozornosti od naléhavých záležitostí.
Komunisté nebo jim blízké strany v Západní Evropě zasedají v parlamentech, příkladem může být Francie, Německo, Italie a Španělsko. V samotné ČR hlasuje při každých volbách pro KSČM více než deset procent voličů. Ruská federace i Evropská unie už mnohokrát odsoudily zločiny stalinismu i vstup vojsk v roce 1968. Současný český hon na komunistické čarodějnice není nic jiného než politická spekulace. Bude potud, pokud se v české vládě budou nacházet takové typy lidí jako je Schwarzenberg. Rusko se na to musí připravit.
Převzato z Pravda.ru
***
Přistoupení RF k sankcím proti Libyi vyvolává reakci vojenských odborníků – CAMTO
Březen 10, 2011
Podpis ruského prezidenta na výnos o přistoupení Ruské federace k sankcím RB OSN proti Libyi stanoví nejen zákaz prodeje zbraní této zemi, ale vyvolává i ohlas u vojenských odborníků, jak oznámil ředitel Centra pro analýzu světového obchodu se zbraněmi (CAMTO).
Dokument zavazuje RF neposkytovat Libyi nic ze zbraní, munice, vojenské techniky a služeb spojených s vojenskou činností. Krom toho musí odvolat z Libye svoje odborníky veškerého vojenského zaměření. Trénink a výuka ve vojenských specializacích se zakazuje. Ještě před dohodnutým termínem musí být ukončena výuka vojenských námořníků v Sankt – Petěrburgu.
Ztráta z obchodu s vojenským zaměřením může pro RF představovat až 4 miliardy dolarů.
Převzato z Rian.ru
***
Generální tajemník se zmýlil
OSN se omluvila ze to, že obvinila Minsk z porušení zbrojního embarga
Michail Tiščenko
Březen 4, 2011
Běloruská vláda dosáhla malé diplomatické vítězství. Napřed byla obviněna OSN z dodávky zbraní do státu Pobřeží slonoviny a potom se jí generální tajemník Pan Ki-mun omluvil. Jednalo se o dodání tří vojenských vrtulníků. Podobných obvinění o vojenských dodávkách koluje v tisku více. Do Libye mělo například létat letadlo, které vozilo zbraně a rodina Kaddáfího měla údajně do Běloruska přepravit brilianty a zlato prý za několik miliard dolarů. Běloruské ministerstvo zahraničí ujištuje, že se země stala obětí „informačního útoku za účelem její diskreditace“. Je zde snaha svrhnout Lukašenkův režim. Pan Ki-mun také hrozil sankcemi. Omluva je dost málo platná, protože slova Pan Ki-muna už jsou venku a dávají příčinu k požadavkům tvrdých opatření proti Bělorusku. Zároveň jej staví do jedné řady s režimy, které „střílejí do vlastních lidí“.
Minsk podle očekávání všechno odmítl. Záležitost odmítla i vláda jednoho ze dvou představitelů Pobřeží slonoviny Laurenta Gbabgo. Ten řekl, že OSN se snaží rozšiřovat lživou informaci, aby mohla na vládu Gbabga zaútočit.
Kvůli ověření informace o třech vrtulnících, přepravených do africké země pomocí letadel, byla misi OSN působící v Pobřeží slonoviny nařízena kontrola. Ta však nic nemohla zjistit, neboť na ni bylo stříleno ozbrojenými silami. Ať už vrtulníky na letišti byly nebo ne, Pan Ki-mun vystoupil s nedokazatelným obviněním. OSN se proto snažila zmírnit formulace. V dalším vyjádření už použila podmiňovací způsob, tedy: Pokud k události došlo, potom… atd. Zástupce generálního tajemníka nakonec stejně musel prohlásit, že se přistání nekonalo. Na stránky OSN byla dána informace, že se zástupce setkal se zástupkyní Běloruska v OSN a předal jí omluvu za škodu vzniklou na obrazu její země.
Podle běloruského vojenského odborníka mohou být za zprávou o dodávce vojenských vrtulníků něčí snahy o organizovanou kampaň. S nejvěrtší pravděpodobností snahy USA. Snaží se zničit obraz Běloruska na trhu se zbraněmi. Ovšem podle něj Minsk doplácí na svou dřívější nečitelnou politiku v zahraničních vztazích a na dřívější dodávky zbraní do pochybných a nestabilních zemí.
Podle stockholmského SIPRI bylo do Pobřeží slonoviny v letech 2002 až 2004 (období před embargem) Běloruskem dodáno 55 kusů různé vojenské techniky. Tehdy už tam byla občanská válka.
Bělorusko nesděluje nijak ochotně své vojenké vývozy. Podle SIPRI vyváží většinou vojenská letadla, ač je samo nevyrábí. Údajně prodává techniku zděděnou po SSSR. Zůstalo mu 59 vojenských vrtulníků a 167 vojenských letadel. Republice se také přičítá zprostředkovávání prodeje z jiných zemí, které nemají zájem na odkrývání svých obchodů.
Podle běloruského experta si v současnosti nemůže Minsk dovolit prodej vrtulníků do Pobřeží slonoviny. Mezinárodní postavení Běloruska je značně pošramocené a ještě by ztratilo podporu Moskvy. Proto by riziko spojené s uvedeným prodejem tří vrtulníků nestálo za embargo na veškerý běloruský zbrojní obchod.
Do Libye se v poslední době vozili především odborníci na opravu vojenské techniky, které už je v této zemi z dřívější doby z Ruských i Běloruských dodávek dostatek.
Převzato z Lenta.ru
