Milý Václave i já Tebe zdravím.
Máš zcela pravdu, že minulý rok se nám příliš nevydařil. Otázkou je, koho historici označí za viníka tohoto karambolu, ale to bych zatím nepředjímal.
Stěžuješ si na „velmi labilní“ vládu Mirka Topolánka. Ale copak jsi to snad nebyl Ty, kdo ji jmenoval a kdo aktivně vstupoval do utváření této vlády? Václave, copak si nepamatuješ na aféru Kubice, která sviňským způsobem ovlivnila volby a rozpoltila společnost? Copak se nepamatuješ, že za vznikem Topolánkovy vlády stáli dva zázračně prozřelí přeběhlíci od politické konkurence? Jsi opravdu tak krátkozraký, abys nepochopil, že vláda, sestavená na podvodu, těžko přežije celé volební období? Vychvalování „politickým kompromisem“ vzniklé Fischerovy vlády je tak trochu vychvalováním dne před večerem.
Toho, že je naše ekonomika v krizi, jsme si již ráčili všimnout všichni. Bravo, máš dobrý postřeh. To, že se hospodářství propadá, nám nemusíš vysvětlovat jako debilům, to také chápeme. Jen bych rád viděl, jakou osobní zodpovědnost z těchto faktů vyvodíš Ty sám, když základní nastavení ekonomického systému pochází z počátku devadesátých let, kdy jsi byl, pokud se nemýlím, ministrem financí a později předsedou vlády. A státní rozpočet pro rok 2009 i 2010 jsi také podepisoval Ty.
Václave, nějaké starosti o naše štěstí si laskavě strč za klobouk. Pro nás je nejdůležitější, abychom vyšli od výplaty do výplaty, měli trochu štěstí, zdraví a práci. Fungující rodinu i mezilidské vztahy si umíme vytvořit sami, pokud z nás Ty a Tobě podobní nebudou drhnout kůži zaživa.
Rok 2010 bude volebním rokem. Nemusíš nám, občanům plebejským, říkat, co máme dělat, my to víme. Raději dělej, co máš, dohlížej na naše politické „elity“, aby nepoužívaly stejně špinavých podvodných praktik jako ve volbách 2006, a nepodváděly nás. My už si s tím pak nějak poradíme sami.
V predikci stavu našeho hospodářství Ti nevěřím ani slovo, protože jsi se „zmýlil“ již mnohokrát. Nepříliš srozumitelným způsobem nám oznamuješ, že nás čeká zvyšování daní. Tak to Ti opravdu děkuji. To se nám tady v té zemi bude moc hezky žít.
Nechceš se zabývat tím, co bude v roce 2050, nebo v roce 2100. Jsi snad tak krátkozraký, abys nepochopil, že zde budou žít i naše děti a vnuci? Vždyť zrovna Ty jsi v roce 1990 ekonomicky plánoval, jak budeme žít my dnes. Nemůžu se ubránit pocitu, že jsi v tom plánu někde udělal chybu.
Václave, asi žijeme každý v jiném vesmíru. Mluvíš o kompasu, o individualismu, o svobodných občanech. Na co jsme si tedy zřídili instituci nazvanou stát, které jsi Ty nejvyšším představitelem? Do státního celku, nazvaného Česká republika, jsme se sdružili přece proto, abychom měli zajištěnou bezpečnost, solidaritu a společný postoj vně, a na základě konsenzu, i uvnitř. Vždyť Tvé názory vytváří rozpor místo stmelování v zemi, které jsi nejvyšším představitelem (a nejen tam).
Vyzýváš nás, abychom pomáhali potřebným. Co jsi pro ty potřebné udělal ze své funkce Ty? Víš o tom, že před Vánočními svátky umrzlo 12 bezdomovců někde pod mosty? Víš, kolik stovek tisíc lidí přivedl do katastrofy exekutorský zákon, který jsi podepsal Ty? Kolik takových zákonů ještě podepíšeš? Pokrytče!
My, dolních deset milionů, na budoucnost myslíme, ale vy, horních pět procent námi placených úředníků nám všem i budoucím svojí nekompetentností připravujete budoucnost poněkud temnou. „Jaká bude technická úroveň, vyspělost a bohatství generací, které přijdou po nás“, to nevím, ale pokud bude zavedeno školné, zrušena Akademie věd, privatizovány zdravotní a sociální systémy atd., bude úroveň opravdu bídná. Co jsi proti tomu udělal, můj prezidente Václave, Ty?
Nevím jak Ty, ale já žiji z benevolence minulých generací a budoucím generacím dlužím minimálně lásku a vzdělání. Pokud chceš rozbíjet generační a solidární kontinuitu národa, zanecháš v této zemi po sobě jen vyprahlou poušť individualistů a ne „svobodnou a prosperující společnost“.
Vyzýváš nás, abychom dělali „dnes, zítra, pozítří to nejlepší, co umíme“. Jakou nám nabízíš motivaci? Vyšší daně? My jsme „oběma nohama na zemi“ a staráme „se o to, co nám přísluší. Je toho více než dost“.
I já, Václave, Ti přeji dobrý rok 2010. Dobrou náladu Ti přát ani nebudu, tu jistě máš, nevím, o jakém obsahu politiky mluvíš, ale pokud nám to pomůže z ekonomické krize, budiž. „Společnou řeč, vzájemný respekt a porozumění“ nám přát nemusíš, toho máme na rozdávání.
Ještě na závěr Ti chci poděkovat za krásný projev a omluvit se za tykání. Vždyť to znáš, při tykání se to lépe píše.
Zatím ještě „svobodný občan“
Martin Kopecký
