Tak jedná mafie

Představitelé církví se dověděli (zřejmě z Úřadu vlády) o chystaném pátečním datu podpisu vládního restitučního dárečku zhruba týden před tímto datem. Téměř celý týden měla tedy tato výbušná novina čas na to, aby se prohnala českými luhami a háji, prošmejdila kouty pivních náleven i politických kabinetů a případně vzbouřila národ k poslední zoufalé obraně proti loupeži páchané přímo na jeho těle – ale hle – ona novina se nikudy a ničím neprohnala a zůstala tak hluboce – jako žádné jiné státní tajemství – uzamknuta jak na Úřadu vlády, z kterého vzešla, tak uvnitř stěn oněch církevních úřadoven, kam jedině byla vládou doručena. To ticho, zázračné v lidu pověstném svou povídavostí, se dá vysvětlit jediným možným způsobem: vláda ve věci data restituční smlouvy zavázala církevní úřady k nejhlubší mlčenlivosti coby podmínky k jejímu hladkému průběhu – nu a cirkve – při vidině oněch milionů, které jim při jazycích za zuby spadnou do klína, dokázaly za zády národa – stejně jako vláda – poctivě, důsledně a svědomitě mlčet. A to až do okamžiku zhruba dvanáct hodin před datem podpisu, kdy spiklenecká vláda usoudila, že teď už se opozice k ničemu pořádnému nazmátoří a je tedy možno vyjít s datem restituční smlouvy ven. Tak se i stalo, komplot, hodný té nejprohnanější větve sicilské mafie, vyšel, a nechal národ stát s otevřenou pusou nad stále zvyšující se mírou zlotřilosti, s jakou si s ní tahle vláda dovolí jednat.