Modré motto: „Mise, strategie a taktika. Tři stavební kameny úspěchu. Po porážce musíme poprvé vážně bojovat o to, abychom vůbec zůstali nositeli liberálně konzervativní mise v Česku. Musíme se držet úspěšné strategie „tvrdé jádro, měkký obal“, která jediná nám může udržet koaliční potenciál a rozšířit řady příznivců. A musíme rychle a zcela zásadně vylepšit naši politickou taktiku, která má hlavní vinu na historické prohře – personálními otázkami počínaje a chybami v kampani konče.“
(31. Kongres ODS – Zpráva Mirka Topolánka)
Oranžové motto: „… v lednu 2007 Zeman se Šloufem přesvědčili své stoupence Melčáka a Pohanku, aby umožnili vznik a fungování Topolánkovy vlády. Nebylo věrnějších poslanců vládní koalice, nežli tito dva poslanci čtvrté koaliční strany: Zemanovy partaje. Za protilidové zákony prosazené pravicovou vládou nese i on odpovědnost. Slepá nenávist vůči ČSSD provází M. Zemana přes sedm let a také obsedantní touha být zvolen do úřadu hlavy státu. To M. Šlouf je mnohem praktičtější, tomu jde jen o byznys…“ (Bilance Jiřího Paroubka po prohraných volbách s názvem „Vítězství bez fanfár“ )
***
Když se zamyslíme nad obsahem a smyslem Topolánkových slov "mise, strategie a taktika", i nad celkovým kontextem Paroubkovy osobní a stranické "sebeanalýzy", musí nás nutně napadnout otázky:
Jaké jsou pracovní priority našich politiků?
Je to snad hladký chod všech funkcí státu? Je to stabilita a prosperita hospodářství? Je to vyšší úroveň politické kultury elit, záruka občanských právních jistot a obecné spravedlnosti? Je to vyšší úroveň vzdělanosti a alespoň standardní evropská úroveň hmotného zajištění "obyčejných lidí", nyní i pro čas jejich stáří? Je to pravdivější informovanost o rozhodnutích a činech politických stran, parlamentu, senátu, vlády a vůbec o dění ve státě? A konečně: Je to i starost o nízkou míru korupce a zlodějen a naopak o tvrdý postih kriminálních aktivit a záruka bezpečnosti řádných občanů?
Co jsou hlavní myšlenky, jimiž se politikové zabývají? Co je vlastně cílem jejich snažení? Je to ono nečasovské "blaho voličů", anebo jen osobní sláva a úspěch politiků?
Bohužel, jediné, co pochopíme při pozorném čtení, je typicky tristní zjištění:
Prvořadou prioritou našich politiků je jen boj o moc a pouhá technologie moci. Technologie hledání způsobů, jak se k moci dostat, jak nejvýhodněji ji využívat a jak si ji co nejdéle udržet.
A to rozhodně není dobrá zpráva pro nás, občany.
Obecné a historické aspekty "umění" politiky
– účel světí prostředky a jen úspěch se počítá
– politika není stavba chrámu, je to bojová činnost
– výjimky žádné pravidlo nepotvrzují, vždy jsou jen výjimkami
– umění politiky je založeno na využití sociálních protikladů
– politickou mocí lze získat moc ekonomickou a naopak
– vládnout bez úředníků, vojska a policie nelze
– získat moc i vládnout nelze bez loajální propagandy
– lze snadno ovládat jen ty, kteří mají strach z budoucnosti
– nepopulární opatření dělej ihned po získání moci
– šroub nejprve utáhni, abys jej mohl blahovolně povolit
– nepřítele buď zahrň laskavostmi, nebo jej znič
– utrácet z cizího ti neubere na dobré pověsti
– rozdávat se má, když se o vládu usiluje, ne když se vládne
– politika je i manipulace, lež, krádež, zrada a zabíjení
– násilí státu není totéž co násilí jednotlivého občana
– úcta a respekt poddaných je cennější než popularita
– politická "morálka" je nezávislá na etice a náboženství
– neutralita se nevyplácí, přijmi jen vynucenou silnějším
– moudrý vládce se vyhýbá trvalým silnějším spojencům
– lidé nečiní dobro, nejsou-li k tomu dohnáni nutností
– cesta k moci je pouze správný managing dobrého byznysu
– cestu k moci usnadní psychologie a personální marketing
– cesta k moci je dlážděna jak sliby, tak hrozbami pohrom
– hmotně motivovaný inteligent je lepší než fanatický idiot
– zásada 2: spojenectví je jen kalkulace a chladný byznys
– zásada 3: víru, svědomí a morálku přenech neúspěšným
– zásada 4: mluv o státu a občanech, mysli na sebe
– zásada 5: nedávej rozhovory neloajálním novinářům
– zásada 6: poznej historii, politika je budoucí historie
– zásada 7: nikdy nemysli na Midasův příběh
– cílem moci je touha řídit, ovládat a podrobovat si jiné
– cílem moci je sexuální uspokojení z možnosti jiné týrat
– moc není zárukou osobního štěstí ani osobní bezpečnosti
– mít moc, ještě neznamená, mít i přirozenou autoritu
– pýchu si ponech do času, až budeš držet moc v rukou
– důsledkem zisku moci je trvalý boj o její udržení
– jednou uchopená moc je droga bez možnosti exitu
– moc, stress a samota v přepychu, to jsou přátelé vladařů
– ti, co ti k moci pomohli, jednou budou chtít dluh vrátit
– prodáváš-li politiku jako prací prášky, dělej to chytře
– hulvátská "demokracie" má jen krůček k stávkám a revoluci
– každá skutečná revoluce je jen rychlou cestou k diktatuře
– pamatuj, že na svržené vůdce zbabělci vždy rádi plivnou
Příště: Personální předpoklady začínajících stran a politiků
