Ten náš roztomilý mluvka

Bohudíky již bývalý mluvčí ministerstva zdravotnictví Tomáš Cikrt se znovu předvedl v plné kráse. Pro Lidové noviny napsal článek, ze kterého za asi nejvýznamnější považuje větu: Při komunikaci reformy jsme stáli proti politikům ČSSD, kteří nejprve lhali ráno a lhali večer, pak začali občany strašit a korunovali to ohýbáním zákona. Co ale nám exmluvčí předkládá ve svém boji s údajnou lží ? Jen překrucování faktů a polopravdy.

Pan Cikrt například falešně naříká, jak nevysvětlil lidem, že třicet korun za recept je dobrodiním, ze kterého se dotují doplatky a vůbec, že prý tisíce léků zlevnilo. Bohužel skutečnost byla taková, že občan zaplatil třicet korun za položku na receptu a ve finále ho průměrné doplatky na léky stály o 6,8 procent více než v předchozím roce. Nebozí lékárníci, kteří si trhali chléb od úst aby nám mohli snížit cenu a doplatek – na doplatcích celkem vyinkasovali o 540 803 000 korun více než v předchozím roce, průměrné navýšení příjmů jen z doplatků na lékárnu je tudíž 221 000, no a svatým Terezám farmacie celkové tržby dále rostly. Pro občana sleva tandemu Cikrt-Julínek není výhodná ani zadarmo, ale lékárník by jistě tímto způsobem rád "dotoval" ceny léků stále.

Mnohem nebezpečnější jsou ale sugesce, že naše zdravotnictví bez reformy není dlouhodobě udržitelné. A vůbec nejde o samo tvrzení, ale o obecný princip jaký nám revolucionáři z Julínkova týmu předvedli. Stačí se na to podívat logicky. Pokud zdravotnictví není opravdu dlouhodobě udržitelné a myslíme si, že spoluúčast je řešením, tak jak by to ve skutečnosti mělo vypadat? Výdaje pojišťoven by se měly o část peněz vybraných díky spoluúčasti a to jak formou doplatků tak formou poplatků snížit. Ale opak byl pravdou, kromě vytažení občanům peněz přímo ze šrajtofle, pojišťovny své výdaje rekordně zvýšily. Takže jestli systém před reformou byl neudržitlený, tak logicky to znamená, že po reformě je téměř před kolapsem. No, ale to je možná právě to, o co šejdířům od pana Julínka šlo. Nejdříve občanům napovídáme báchorky o tom, jak poplatečky záhadně financují to či ono navíc (tady kromě zvýšeného financování z pojštění zatajíme i to, že v předchozích letech bez reforem také různé výdaje rostly a často o stejné či dokonce vyšší procento*) a jak jsou díky vyšší spoluúčasti všude samé slevy a vytvoříme v nich falešný dojem, že jednak možná to je ta správná cesta. A pokud nám to zbaští, tak cesta k privatizaci či možná přesněji tunelizaci (prý neudržitelný systém definitivně zaříznutý rekordním navýšením výdajů spasí jen neviditelná ruka trhu) a dalšímu navyšování spoluúčasti je otevřená.

* Stačí se podívat na stránky SÚKL, například výdaje na často zmiňovaná cytostatika rok před reformou a bez poplatků narostly o 29 procent, s reformou a poplatky o 28 procent. Stejné je to s financováním vzácných onemocnění, v předchozích letech bez poplatků také docházelo k nárůstu spotřeby léků na vzácná onemocnění o stejná nebo i vyšší procenta jako s poplatky – viz. SÚKL, tabulka číslo 3.
 
Převzato z blogu Modrá šance

Přejít do diskuze k článku