Tituly na prodej

Současná ostudná aféra na právnické fakultě Západočeské univerzity je věru svérázným příspěvkem ke 20. výročí demokratického převratu. Obávám se, že je to jen pověstný vrcholek ledovce morálního úpadku a zkorumpovanosti této společnosti. Rád bych se mýlil, ale existence více než 40 soukromých vysokých škol ve mně budí temné obavy, jak to asi tyto ”výrobny titulů” fungují…

Dokonce i na těch našich nejsolidnějších univerzitách (na té asi vůbec nejsolidnější už přes 20 let přednáším a v posledních letech každoročně zkouším přes 150 studentů) působí ony dnešní “tržní principy” dosti neblaze – školy jsou samozřejmě motivovány nabrat co nejvíce studentů a tyto studenty během studia pokud možno nevyhazovat (protože za každého dostávají od státu finanční příspěvek). U zkoušek si nelze nevšimnout, že v posledních letech výrazně přibylo studentů, u kterých je s podivem, že vůbec odmaturovali.

Nicméně se mi zdá, že se v současné záplavě článků o plzeňské kauze projevuje určitá neznalost toho, o jaké tituly se vlastně jedná a jaká jsou pravidla pro jejich udělování.

Takže nejprve fakta:

Historie vysokoškolských titulů v této zemi je neuvěřitelně komplikovaná a dalo by se říci zmatečná – věrně kopíruje podobně chaotickou historii neustálých “reforem” našeho školství v posledních 60 letech.

Dnešní situace je popsána platným vysokoškolským zákonem:

Studujete-li nějaké vysoké škole, můžete většinou získat nejprve nejnižší titul bakalářský (“Bc.”), v oblasti umění titul „bakalář umění“ (ve zkratce “BcA”.).

Poté můžete pokračovat v dalším, navazujícím magisterském studiu (obvykle dvouletém). V případech, kdy to vyžaduje charakter studijního programu, se realizují magisterské studijní pro¬gramy, které nenavazují na bakalářský studijní pro¬gram; v tomto případě je standardní doba studia nej¬méně čtyři a nejvýše šest roků.

Absolventům studia v magisterských studijních programech se udělují tyto akademické tituly:

a) v oblasti ekonomie, technických věd a technologií, zemědělství, lesnictví a vojenství „inženýr“ („Ing.“),

b) v oblasti architektury „inženýr architekt“ („Ing. arch.“),

c) v oblasti lékařství „doktor medicíny“ (MUDr.),

d) v oblasti zubního lékařství “doktor zubního lékařství” (MDDr.),

e) v oblasti veterinárního lékařství a hygieny „doktor veterinární medicíny“ („MVDr.“),

f) v oblasti umění „magistr umění“ („MgA.“),

g) v ostatních oblastech „magistr“ („Mgr.“).

Absolventi magisterských studijních programů, kteří získali akademický titul „magistr“, mohou vykonat v téže oblasti studia státní rigorózní zkoušku, jejíž součástí je obhajoba rigorózní práce. Po jejím vykonání se udělují tyto akademické tituly:

a) v oblasti práva „doktor práv“ („JUDr.“ ),

b) v oblasti humanitních, pedagogických a společenských věd „doktor filozofie“ („PhDr.“ ),

c) v oblasti přírodních věd „doktor přírodních věd“ („RNDr.“ ),

d) v oblasti farmacie „doktor farmacie“ ( „PharmDr.“ ),

e) v oblasti teologie „licenciát teologie“ („ThLic.“) nebo „doktor teologie“ („ThDr.“).

Po absolvování magisterského studia můžete pokroačovat v „doktorském studijním programu”, který trvá 3-4 roky a je zaměřen na vědecké bádání a samostatnou tvůrčí činnost v oblasti výzkumu nebo vývoje nebo na samostatnou teoretickou a tvůrčí činnost v oblasti umění.

Toto studium se ukončuje státní doktorskou zkouškou a obhajobou disertační práce, kterými se prokazuje schopnost a připravenost k samostatné činnosti v oblasti výzkumu nebo vývoje nebo k samostatné teoretické a tvůrčí umělecké činnosti. Disertační práce musí obsahovat původní a uveřejněné výsledky nebo výsledky přijaté k uveřejnění.

Absolventům studia v doktorských studijních programech se uděluje akademický titul „doktor“ (ve zkratce „Ph.D.“ uváděné za jménem; většinou hovorově uváděný světáckým anglicismem “pí ejč dý”), v oblasti teologie akademický titul „doktor teologie“ (ve zkratce „Th.D.“ uváděné za jménem).

Ten dnešní titul Ph.D. je obdobou dřívějšího “komunistického” CSc. “kandidát věd”; až do 90. let byl udělován ještě další vyšší titul DrSc., a do roku 1989 nejvyšší vědecké tituly “člen korespondent ČSAV” a “akademik”.

Poněkud kuriózně zavedla před několika lety Akademie věd v rámci svých stanov (čl. 62)DSc., který nahrazuje zaniklý titul DrSc. (pro opětovné zavedení takového „velkého doktorátu“ v rámci AV sice existují docela dobré důvody, já jsem si ale přesto vždycky myslel, že je nadbytečný a že úplně stačí možnost ucházet se o dávno zavedené a respektované vědecko-pedagogické tituly „docent“ a „profesor“).

Pokud jste tedy dostatečně usilovní ve shánění titulů, můžete postupně nashromáždit např. následující hezkou sbírku – Bc., Mgr., Ing., RNDr., Ph.D., DSc (a ještě doc. resp. prof.).

************************************

Ten současný mumraj kolem titulů v Plzni se tedy z větší části točí kolem onoho „malého doktorátu“ – JUDr. Právníci o něj velmi stojí, protože v jejich profesi odedávna měl podobnou magickou sílu jako u lékařů titul MUDr. (pro klienty lékařů a právníků odedávna bylo samozřejmostí, že jednají s „panem doktorem“).

Vysokoškolský zákon však z jakéhosi důvodu přiznává za absolvování magisterského stupně vysokoškolského vzdělání onen „profesní“ (nikoli vědecký) doktorský titul pouze lékařům, dentistům a veterinářům, zatímco absolventi ostatních oborů se musí spokojit „pouze“ s titulem Mgr. a pokud si chtějí opatřit na vizitku titul „doktor“, musí absolvovat buď ono nejméně tříleté doktorské studium vedoucí k vědeckému titulu Ph.D, nebo využít mnohem snazší možnosti „dodělat si malý doktorát“ (JUDr., PhDr., RNDr., PharmDr., ThDr.). To obnáší sepsání a obhájení tzv. rigorózní práce (např. nějak rozšířené magisterské diplomové práce) a složení tzv. rigorózní zkoušky (v zásadě obdobné jako státní magisterská zkouška). Vynikající diplomové práce (které byly např. podkladem k publikaci v nějakém odborném časopise) mohou být uznány jako rigorózní práce.

Je běžnou praxí, že jako rigorózní zkouška se uznává státní doktorská zkouška v rámci doktorského studia a namísto rigorózní práce se uznává jako ekvivalent nějaká kvalitní odborná publikace.

Takže pokud úspěšně absolvujete doktorské studium (vedoucí k titulu Ph.D.), můžete k tomu nádavkem dostat „zadarmo“ (pouze na základě podané žádosti a absolvování formální administrativní procedury) ještě onen „malý doktorát“.

Je ovšem jasné, že získání onoho „opravdového“ doktorátu (Ph.D.) je obvykle nesrovnatelně obtížnější a časově náročnější než získání titulů JUDr., PhDr., RNDr., PharmDr., ThDr.

Domnívám se, že ty „malé doktoráty“ jsou zavádějícím a zmatečným anachronismem a měly by být zrušeny. Jsem též přesvědčen, že vzhledem k dávné tradici by i právníkům měl být udělován po absolvování magisterského studia „profesní“ titul JUDr. (podobně jako lékařům MUDr.), ovšem za předpokladu, že to studium bude opravdu kvalitní a náročné (vždycky žasnu, když slyším, jak někteří studenti práv nebo ekonomie stihnou během studií vykonávat ještě nějaké slušně placené zaměstnání – to např. u mediků nebo přírodovědců v podstatě nepřipadá v úvahu).

Myslím, že přírodovědci, filozofové, farmaceuti či teologové žádné „malé doktoráty“ nepotřebují – zcela jim stačí solidní titul Mgr. a pokud se chtějí věnovat vědecké práci, mohou absolvovat poměrně náročné doktorské studium a získat titul Ph.D.; je ovšem pravda, že ony staré „malé doktoráty“ byly informativnější, protože z nich bylo možno usoudit, jaký je obor dotyčného akademika.

Nechci se právníků nijak dotknout, ale zdá se mi, že ta „věda“, kterou prezentují ve svých rigorózních pracech (např. jak jsem zaslechl, může jít o vědecké pojednání o věcném břemeni, o smluvních vztazích nebo o privatizačních problémech), je přece jen něco jiného než to, co považují za vědu přírodovědci, historikové či matematici…

Na závěr ještě poznámka pro ty, kdo mě budou kritizovat za to, že já sám jsem nositelem onoho „malého doktorátu“ (RNDr.): Za mých časů to s těmi tituly bylo trochu jiné – namísto nyní celosvětově rozšířeného titulu Ph.D. byl udělován titul CSc., který přece jen troch „páchl“ svým sovětským původem a při důsledném aplikování by přinášel svému nositeli lehce absurdní označení „pan kandidát“.

Krom toho se v některých dobách za absolvování univerzity (t.j. dnešního magisterského stupně) v některých oborech neuděloval buď vůbec žádný titul, nebo podivný titul „promovaný chemik“ nebo „promovaný filozof“. Proto jsme si ten tradiční doktorský titul (v mém případě RNDr.) opatřovali pomocí onoho rigorózního řízení, které tehdy aspoň v mém oboru (biochemie) bylo opravdu dost „rigorózní“.

Takže abych to shrnul – navrhoval bych novelu vysokoškolského zákona, ve které by byla pasáž:

Absolventům studia v magisterských studijních programech se udělují tyto akademické tituly:

h) v oblasti ekonomie, technických věd a technologií, zemědělství, lesnictví a vojenství „inženýr“ („Ing.“),

i) v oblasti architektury „inženýr architekt“ („Ing. arch.“),

j) v oblasti lékařství „doktor medicíny“ (MUDr.),

k) v oblasti zubního lékařství “doktor zubního lékařství” (MDDr.),

l) v oblasti veterinárního lékařství a hygieny „doktor veterinární medicíny“ („MVDr.“),

m) v oblasti práva „doktor práv“ („JUDr.“ ),

n) v oblasti umění „magistr umění“ („MgA.“),

o) v ostatních oblastech „magistr“ („Mgr.“)

Pasáž o možnosti získávání ostatních „malých doktorátů” (PhDr., RNDr., PharmDr., ThDr.) bych v novele vypustil.

Divím se, že se o něco takového už právníci nepostarali – ušetřili by si námahu (a možná i něco jiného) spojenou nejen v Plzni se získáním onoho kýženého titulu JUDr… 

 

Převzato z blogu autora na www.aktualne.centrum.cz

Přejít do diskuze k článku